Kráska a Smrtijed - Vánoční pohlednice

2. listopad 2008 | 12.00 |

Kapitola třináctá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem a seznamem projitých knih najdete zde.

(Vanja Grishamová)

Svět se rozvlní a zmizí.

Stojíme se Snapem uprostřed prázdné ulice a od úst nám stoupá pára. Máme na sobě kabáty a šály, já navíc ještě kulich. Nohavice jsou urousané od břečky sněhu smíchaného s blátem, okolní mráz nám zalézá za nehty.
Kolem jsou domy. Střechy jsou zdobené sněhem, místo ošklivých šedých zdí tu stojí domky z cukru. Je to chudinská čtvrť, to je poznat, ale z rozsvícených oken tu dýchá pohoda, klid a mír.
U dveří před námi mňouká kočka. Třese se a je hubená. Když se nic neděje, otočí se a odejde zkusit další dveře. Vůně pečínky se nese po celé ulici.
Jediný, kdo je na ulici s námi, je malé děvčátko. Je bosé, prostovlasé, na sobě má jen sukni, zástěrku a potrhaný šál. Ruce a nohy má promodralé od mrazu, pleť podivně šedou. V ruce drží svazeček zápalek.
Ohlédne se do jednoho z rozsvícených oken, odkud se ozývá smích, a potom se vmáčkne do výklenku vedle. Tváří se smutně a podivně smířeně, když se dívá na zápalky ve své ruce. Ztuhlými prstíky chvíli bojuje, než se jí jednu povede zapálit.
Škrt - jak zajiskřila.
Děvčátko fascinovaně hledí do plamene a malinko se natáhne vpřed, jako by chtělo uchopit vidinu, o které se jí zdá.
Sirka zhasne.


Hledím na scénu před sebou s pootevřenými ústy a v duši mám prázdno. Vyvolává to ve mně všechno - bolest a stesk, obrovský strach.
Tentokrát se nebojím, když chytám Snapea za ruku. V tom, jak zoufale ji sevřu, je všechno, všechny mé pocity, které se ze mně derou ven.
Oči mám doširoka rozevřené, pohledem se nemůžu odtrhnout od té tragédie, kterou krutý autor nazval pohádkou.


inspirational-christmas-storieDěvčátko škrtlo další zápalku.
Její záře zalila špinavou a pohublou tvář a rozsvítilo v temných očích malé jiskry. Děvčátko se pousmálo modrými rty, když se zahledělo na zeď domu před sebou. V tom domě jistě zasedala rodina k večeři, možná právě odtud voněla ona pečínka.
Natáhla ruku vstříc hrubé kamenné zdi, aby se dotkla svého snu, ale než stihla učinit víc, sirka zhasla.
Škrtla třetí zápalku.
Její úsměv se prohloubil, zatvářila se okouzleně a radostně, jako by se právě stala šťastnou tak, jako jiné děti v tuhle chvíli. V zimní prázdnotě viděla štěstí, viděla obraz příslibu, který se neměl naplnit.
Vztáhla ruce kupředu, když sirka dohořela a zhasla.


K obloze pohlédnu současně s děvčátkem, přitisknu se k Snapeovi.
Noční nebe protne tenká čára padající hvězdy. Když vidíš padat hvězdu, znamená to, že nějaká duše odchází do nebe.
,,Někdo umírá," zalehne k nám šepot děvčátka.
Podívám se na ni. Hledí vzhůru a tváří se smutně, ponořená ve vzpomínkách, které se nikdy nevrátí.


Děvčátko škrtne další zápalku. Pootevře ústa, když hledí do plamene.
,,Ach babičko, vezmi mě s sebou! Až zápalka zhasne, já vím, že už tě víc neuvidím. Zmizíš mi jako železná kamna, pečená husa a překrásný vánoční stromeček." Křik je zoufalý a naléhavý. Děvčátko škrtne všemi zbývajícími sirkami, jejich plamen ji ozáří, v jejích očích vyvolá plamen prosby a touhy zůstat s tím, koho miluje.

Svět se rozvlní a zmizí.

Pokračování

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed - Vánoční pohlednice talie 05. 11. 2008 - 19:46
RE: Kráska a Smrtijed - Vánoční pohlednice nerla 06. 11. 2008 - 01:57
RE: Kráska a Smrtijed - Vánoční pohlednice mae 10. 11. 2008 - 11:44
RE: Kráska a Smrtijed - Vánoční pohlednice hermione007 10. 11. 2008 - 12:30