Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm

26. září 2008 | 11.53 |

Severus odmítal chodit do Prasinek – přesněji, jak si uvědomila, opouštět pozemky školy – takže tu sobotu, s vidinou volného odpoledne, pečlivě sbalila malou svačinu a něco, na čem by mohli sedět na studené zemi, a pod záminkou učení na čerstvém vzduchu se vydali na delší procházku. Vypadal tak spokojeně, až se skoro vzdala svého plánu; cestou si povídali o všem možném a jeho ruce ji držely pevně i něžně... nakonec šli jen tiše vedle sebe, slunce je hřálo do zad a kolem nich se tiše snášelo na zem poslední podzimní listí.

Usadili se na místě s příjemným výhledem a Maipe se konečně odhodlala.

Řekla mu, že ho má stále ráda, ale cítí, že ta nejistota mezi nimi jejich vztah ničí, nejen kvůli ní, ale kvůli oběma. Mluvila o kouzlu, které použil proti otravným nebelvířanům a také o Malfoyovi, který Severuse, podle jejího názoru, uvrtal do něčeho, co nebylo zcela v pořádku. Nevynechala ani fakt, že se podivně změnil, i když zdůraznila, že nemálo oceňuje, že je celkově klidnější a nenechá se vyprovokovat každým hlupákem. A hlavně o tom, že chce být s ním, že se přes to pokusí přenést, pokud nebude zbytí, ale že příliš nevěří, že by zvládla další podobné záležitosti.

Mluvila uvážlivě, snažila se, aby v tom nebylo žádné obviňování, jenom shrnutí faktů a vlastních obav. Nezmínila se o rozhovoru s Brumbálem, i když proradila, že ji ujišťoval o tom, že je Severus v pořádku. Ke konci se jí trochu chvěl hlas a nebyla schopná se mu dívat do očí.

Jenom periferně vnímala, že Severus jakoby sedí nehybně jako socha a dívá se do kraje.

Ztichla, ještě okamžik zírala na svoje ruce a když si neklidnými prsty skoro rozcupovala cíp deky, na které seděli, konečně vzhlédla. Severus byl pobledlý a zamyšlený.

"Už jsem o tom přemýšlel," řekl vážně. "Měla bys mít představu, co se dělo. Není to však jenom moje záležitost a uvažuji, co všechno ti mohu říci."

"Legilimens!" praví Lucius líně, pohodlně usazený v křesle, nohu přes nohu, pohrává si s hůlkou, zatímco černovlasý chlapec se zaťatými pěstmi lapá po dechu. "To už bylo mnohem lepší, Severusi. Ještě pár lekcí a vyzkoušíme to i s někým dalším."

Čekala.

Co jí ale může vykládat třeba o lekcích Nitrobrany? Nebude se bát, že jí leze do hlavy?

"Co máš s rukou?" zeptala se, když viděla, že se náhle popadl za levé předloktí.

Udělal jen krátké odmítavé gesto, rychle svěsil ruce a trochu se odtáhl. "Stal jsem se členem organizace," začal konečně s rozmyslem, "která se zabývá... posílením vlivu čistokrevných kouzelníků v naší společnosti.

"

"Koho jsi to přivedl, Luciusi? Ach, to je ten lektvarista, o kterém jsi mluvil? Výborně, mladé krve je třeba. Přistup blíž, chlapče."

Přistup blíž...

"Nějaká... politika?" řekla nechápavě. "To tě tam zatáhl Malfoy?"

"Ano, Lucius mi umožnil mezi ně vstoupit. Jak jsi asi tušila, žil jsem zatím u něho. Zaručil se za mě a mnoho mě... naučil."

"Černou magii," konstatovala hlasem prostým všech emocí.

Zaváhal. "Jsou to jen slova. Záleží na tom, jak které kouzlo použiješ. Žádná magie není jenom černá a žádná není bílá."

"Už jsi někdy viděl takovou knihovnu, Severusi? Ty horní police nech zatím na pokoji. Základy máš slušné, ale na to tvoje magie ještě nestačí. Přečti si tohle a zítra ti ta kouzla ukážu v praxi."

"Luciusi, to je... fantastické!"

"Samozřejmě. Patří našemu rodu po staletí."

Zamračila se. "Takže odpověď zní ano."

"Nikoho jsem nezabil, nezranil... jestli to je to, co chceš slyšet. Jen jsem se naučil pár nových kouzel."

Uvědomila si, že se jí ulevilo... částečně. Nemohlo to být tak jednoduché.

"Proč jsi se nechtěl vrátit zpátky do školy?" zeptala se a zaznělo v tom i nevyslovené: A co já?

"Není nezbytná," sklopil oči. "Náš Pán netrvá na formálním vzdělání. V oboru, díky kterému jsem užitečný, mohu stejně dobře, ne-li lépe, postupovat samostudiem, nebo se vyučit u někoho dalšího. Přesto nepopírám, že jsem chtěl mít formální vzdělání ukončené."

Znělo to, jako by papouškoval něco, co někde slyšel, než vlastní myšlenky.

"Severusi! Od kdy se vedoucím politických frakcí říká "náš Pán"?"

Trochu sebou trhl. "On je dost specifická osobnost," zamumlal.

Maipe měla chuť ze samé frustrace začít ječet. Taková hromada... výmluv a polopravd! Najednou si spojila zmínku o čistokrevnosti s něčím, co četla nedávno v novinách.

"Voldemort!" vykřikla. "Ty jsi se dal k tomu šílenému sektáři? Říká se, že je to blázen. Že možná dokonce stojí za nějakými vraždami! Severusi, řekni mi, že to není zrovna on..."

Zdvihl k ní hlavu, v temných očích bolest. "Je mi to líto," zašeptal.

"Věřím ti, Severusi Snape. Chceš dokázat svou věrnost?"

Zabořila tvář do dlaní. Proklínala v duchu Malfoye, Brumbála, Severuse i sebe... prudce na něj pohlédla, celá se chvěla potlačovanou zlostí. "Teď jsi ale tady. Chceš se k němu vrátit?"

Zaváhal. "Já nevím," řekl. "Prostě nevím. Bylo to všechno správné, když jsem byl tam. Nelíbilo se mi, že byli proti tomu, abych byl s tebou. Jsi sice čistokrevná, ale – " Rozhodil rukama. "Byly obavy, že nebudeš zastávat stejnou filosofii."

Tu jejich potrhlou filosofii Maipe v téhle chvíli řešit nechtěla.

"Vrátíš se tam?" zeptala se znovu. "Teď jsi tady. Je to i tady... správné?" Cítila se nepříjemně, rozhovor byl plný emocí, které bránily nahlédnout plnému stavu věcí. "Nebo se vrátit musíš?"

"Je to složitější," řekl a nevěděl, jak jí vysvětlit, že nahlédl do světa, který ho fascinoval; že mu dali zahlédnout jen málo z toho, co Voldemort opravdu dělá, ale že chtěl vědět víc, že ho to celé odpuzovalo stejnou měrou, jakou byl tím maniakem uchvácený. Navíc jeho touha získat Luciusův obdiv časem neslábla. Naopak. Ano, chtěl se vrátit - nesmírně toužil dokázat, že dokáže splnit jejich očekávání; a víc než to.

Ona však byla ten důvod, proč se vrátil. Ona jediná. Už si nepokoušel namlouvat nic jiného.

"Podej mi ruku."

Maipe si uvědomila, že se opět vrátil k drbání předloktí. Skoro se jí zdálo, že přemáhá nějakou bolest, už ho znala dost dlouho. Využila toho, že nesedí ve zrovna stabilní poloze a hmátla mu po ruce. Než jí stačil srazit stranou, vytáhla mu rukáv skoro k lokti.

"Tetování?" vykřikla překvapeně a zhrozeně. Nezahlédla mnoho, ale byla si jistá, že tam měl hada, černého a... pohybujícího se? Sama věděla, že takhle obyčejné tetování nevypadá.

Vyskočil na nohy.

"Musím teď odejít," řekl chladně. Rozhlédl se, jako by něco hledal, snad cestu. "Dokončíme náš rozhovor později." Nevěděla, kam chce jít, ale jedním si byla jistá. Jestli někam půjde, tak leda za Brumbálem.

"Petrifikus..." začala, ale Severus reagoval překvapivě rychle.

"Protego!" vykřikl a oči mu vztekle zaplály.

"Severusi, nechoď tam! Nemusíš tam chodit. Oni tě... volají? Jak?"

"Nepleť se do toho," zavrčel. "Nerozumíš tomu. Promluvíme si později."

"Severusi NE!" Vložila do svého hlasu všechno – veškerou autoritu, které byla schopna, všechen strach, všechno odhodlání. Zazněly jí v něm generace učitelů.

"Maipe, nepleť se do toho!" křičel. "Nechali mě vrátit se, abych dodělal školu, s několika podmínkami. A jednu z nich teď musím splnit." Rychle k ní přistoupil a rychle jí políbil do vlasů. "Nikomu nic neříkej. Vysvětlím ti to. Prosím. Prosím."

Otočil se a rozběhl pryč, dolů z kopce; byli už dost daleko od hradu, takže hranic pozemků dosáhl ještě ve chvíli, kdy na něj viděla. Okamžitě se přemístil pryč.

Maipe se ještě dlouho dívala na místo, kde jí zmizel. Připadala si nesmírně unavená a nenáviděla vědomí, že bude muset udělat rozhodnutí, která dělat nechtěla.

K večeři Severus nepřišel a Maipe dlouho váhala, jestli jít za Brumbálem. Nakonec opravdu šla; přijal její odhalení ohledně tetování s tak zvláštním výrazem ve tváři, že teprve teď začala mít doopravdy strach. Zároveň v ní ale začal sílit pocit, že by na to možná měla jít docela jinak.

Bloumala po chodbách, kterými musel Severus projít, skoro do večerky, než ho konečně spatřila, že se snaží co možná nenápadně vrátit na kolej. Trochu se jí ulevilo, jak se rozzářil, když ji spatřil.

"Maipe," objal ji na okamžik. Oči mu svítily a vypadal celý takový... povznesený. Ve skvělé náladě, myšlenky upřené zjevně někam daleko.

"Všechno v pořádku?" zeptala se a napůl na sebe byla naštvaná za všechen ten strach.

"V naprostém," usmál se. Byl plný dojmů a novinek, ale neexistovala slova, kterými by mohl sdělit to hlavní. Ten úžasný pocit, že je někdo – že něco znamená, má svou cenu. Jestli Voldemort něco uměl opravdu dobře, tak probudit v člověku vědomí, že je pro celou záležitost nepostradatelný a že on, Voldemort, oceňuje jeho schopnosti a je osobně potěšen faktem, že Severus Snape sdílí stejné hodnoty a je ochoten pro ně něco udělat.

"Mám pro tebe novinky. Až na sebe budeme mít víc času."

"... ty jsi se zbláznil!" skoro vykřikla a odolala touhou praštit knihou, kterou právě držela v ruce. Nejlépe do Severuse, ale to by jí u knihovnice, která už tak vrhala vyčítavé pohledy, určitě neprošlo.

"Nesmíš věřit tomu, co se píše v novinách," klidnil ji Severus. "Pomluvy jsou součástí politického boje. Věříš mi přeci, že bych tě nevedl nikam, kde by ti hrozilo nebezpečí? Bude to jenom malá společenská sešlost."

Trochu se zarazila. Že by to bylo nebezpečné pro ni osobně, ji ještě ani nenapadlo.

"Nevím, k čemu by to mělo být dobré," zavrčela. "Co tam budu dělat? A říkat?"

"Nic," odvětil prostě Severus. "Prostě se s ním seznámíš. Budeš tam se mnou, nic víc. Uvidíš sama, co je zač. Uděláš si vlastní názor."

Složila hlavu do dlaní. Nečekala nic podobného – ani ji nenapadlo, že by ji Severus pozval, aby se seznámila s tím jeho Voldemortem. Politika jí byla vzdálená a tady, v příšeří školní knihovny, vypadalo to všechno, o čem se psalo v novinách a o čem Severus mluvil tak – absurdně, neskutečně...

"Pověz mi víc o tom jeho programu," povzdechla si. "Ať jsem trochu v obraze."

S údivem si uvědomila, že má z toho pod vší nervozitou docela dobrý pocit. Nejistotu, ovšem; a trému. Ale nesmírně toužila být součástí všech aspektů Severusova života a konečně se to mělo vyplnit.

"Přikládá velkou váhu čistokrevnosti kouzelníků," začal Severus. "Ti, kteří vyrůstají v kontaktu s mudlovským světem mají nutně zkreslené představy o tom, co je potřeba..."

Tiše naslouchala, sledovala jeho rozjasněnou tvář a byla si jistá, že dělá tu nejlepší možnou věc.

Předstoupí Maipe před Voldemorta?
Dokáže Severuse přesvědčit, že to, čemu naslouchá, jsou jenom megalomanské bludy?
Nebo to bude ona, kdo podlehne?
Co má společného Voldemort a Snape?
Čtěte v dalších dílech!

Další díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm ivik.bublik 26. 09. 2008 - 12:51
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm nerla 26. 09. 2008 - 13:05
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm mae 26. 09. 2008 - 13:19
RE(2x): Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm nerla 26. 09. 2008 - 13:35
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm hermione007 28. 09. 2008 - 16:28
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm polgara 28. 09. 2008 - 17:31
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm mae 28. 09. 2008 - 22:28
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm nerla 03. 02. 2013 - 15:21
RE(2x): Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm mae 03. 02. 2013 - 19:53
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm amabell®pise.cz 04. 12. 2013 - 09:55
RE(2x): Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm mae 04. 12. 2013 - 12:10
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet sedm amabell®pise.cz 04. 12. 2013 - 09:57