Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři

8. září 2008 | 11.46 |

Čtenář poručí, autor musí poslechnout, byť měl jiné plány (nebo neměl žádné :-)) Kdo si nepamatuje, o čem to bylo, má smůlu, nechce se mi sepisovat souhrn ;-) Jak je mým zvykem u povídek na pokračování, rozjela jsem se víc, než mohu rozumně zvládnout, takže se děj stáhne pokorně do hlavních dějových linií a budu doufat, že to nebude moc vadit. Tato kapitolka je trochu dějově roztříštěnější, ale je potřeba se posunout vstříct výrazným událostem...

* * * * * * * * * * * * * * * *

"Severusi...?" vrátil jej do skutečnosti tichý hlas.

Zdvihl hlavu a rozzářeně pohlédl na Maipe. Nebyl ani překvapený, že ji vidí – potěšilo ho, že se s ní může podělit o všechno to překypující odhodlání a radost, kterou cítil, o vizi své možné budoucnosti; pramálo mu vadilo, že jí vlastně nemůže říct nic konkrétního. Zahleděný dokonale v té chvíli k vlastním zájmům, nezarazila ho její vážná tvář ani bezbranné gesto, jakým pevně svírala popruh své brašny, stažená do sebe.

"Maipe," usmál se a vzpomněl si: "Jak bylo v Prasinkách?"

"Dobře," odpověděla pomalu. "Chtěla jsem ti přinést něco z Medového ráje, když už jsi musel kvůli tomu stipendiu kamsi..."

Severus, který díky posledním událostem dávno zapomněl, jakou výmluvu si zvolil, si začal pomalu uvědomovat, že něco není v pořádku. "To je od tebe pozorné," řekl opatrně a co možná neutrálně.

"... a šla tam s námi zrovna Clarisa Woodwrightová," pokračovala Maipe, jako by ji ani nevyrušil, "a byla velmi překvapená, protože ona sama o stipendium žádala a měla za to, že je dávno rozhodnuto."

Severus byl poněkud zaskočen. Nečekal, že se banální historka obrátí proti němu a nebyl natolik zkušený, aby ocenil, že Maipe mu předložila problém rovnou, místo aby čtrnáct dní trucovala, trousila jízlivé poznámky bez vysvětlení, nebo provedla nějakou scénu.

"To asi čokoládu nedostanu," řekl. Maipe zúžila oči a Severus si náhle uvědomil, že je opravdu velice vážná.

"Snad si nemyslíš, že..." rozhodil ruce. "Někde běhám s nějakou jinou?"

"Nemyslím," zavrtěla hlavou. Po několika vteřinách ticha, kdy na sebe hleděli, si Severus náhle nesmírně jasnozřivě uvědomil, že Maipe je někdo, kdo ví naprosto přesně, jak na něj a že jestli spolu zůstanou, tak za pár let ho utáhne na niti. Ta představa ho docela pobavila; banálnost momentálního problému se ale snažil nepodcenit, aby nějaké to "za pár let" vůbec bylo.

Ovládl se, aby ji nepožádal hned na místě o ruku – a vzápětí se velice vyděsil tou představou – a trochu si odkašlal.

"Nechtěl jsem mluvit o podrobnostech, dokud sám nebudu vědět víc," řekl s vědomím, že pravda je to nejlepší, co může využít. "Byla to soukromá konzultace – " Zdvihl ruku, když viděl, jak se Maipe zamračila. "Vím, že nemáš Malfoye ráda," řekl, "přesto je fakt, že mi velice pomáhá a dnes mi učinil nějaké nabídky ohledně mé budoucnosti." Trochu se pousmál a snažil se, aby to vypadalo lehkovážně. "Má pro zmijozelské slabost, obávám se. Takové... protěžování... samozřejmě není úplně žádoucí. Proto o tom nechci nikde mluvit. Doufám, že to chápeš."

Ta poslední větička byla navíc, to si uvědomil hned, jak ji dořekl. Přesto Maipe vypadala méně nepřístupně, než před chvílí. "Vím, že si děláš obavy o svou budoucnost," řekla obezřetně. "Nepřipadá ti to celé ale poněkud předčasné?"

Stáli tam naproti sobě, v chladném zimním vzduchu ve stínu brány a Severus viděl, že se zachvěla zimou. "Pojď na večeři," postrčil ji ke dveřím a byl rád, že se neodtáhla. "Může se to zdát předčasné, ale vzhledem k tomu, že se musím soustředit na určité předměty..." chvíli ještě něco plácal, viděl, že ji přesvědčil i nepřesvědčil, ale vzdálil jí snad všech nebezpečných myšlenek. Uvědomil si, že to bude čím dál těžší. Že by potřeboval nějaký důvod, který by mu vystačil dlouhodoběji.

"Já Malfoyovi nevěřím," řekla neoblomně, než se rozešli u Velké síně. "Není to člověk, který by ti pomáhal jenom z dobroty srdce. Ať je za tím cokoli, určitě ti lže."

Severus se cítil poněkud rozmrzele. Plány, že by se snad Maipe mohla časem připojit do Kruhu, mu nyní připadaly naivní. Byla někde úplně jinde... přesto, napůl proti své vůli, začal o Luciusovi smýšlet kritičtěji. Hlavně jisté nesrovnalosti kolem těch bystrozorů... Přeběhl mu mráz po zádech, když si uvědomil plné důsledky toho, co se stalo a snad se té nedůvěry k Malfoyovi chytal i jako jakési naděje.

Je možné, že to na něj jenom nahráli? Ale – proč? Chtěl Lucius vědět, jak se zachová? Nu, asi byl spokojen... Severus nepřátelsky pohlédl na mísu brambor, kterou měl před sebou. Když se probíral událostmi celého odpoledne, našel tam bod, který byl podezřelý – tu ženu, Narcissu, o které jim přišla říct skřítka v Malfoyově sídle. Kdyby všechno šlo normálně, tou dobou by přeci ještě probíhalo setkání Kruhu. Na druhou stranu, ta schůzka nemusela být domluvená.

"Čert aby to vzal," zabručel a Avery, který seděl vedle něj, se uchechtl: "Na taková přání opatrně."

Nějakou dobu pak byl klid. Bystrozorové se v Bradavicích neobjevili, Lucius zatím další setkání nesvolával. Severus měl čas přemýšlet a věnovat se Maipe. Už spolu o Luciusovi nemluvili. Ostatní studenti si postupně zvykli, že tenhle Zmijozel patří k Havraspárce a dali jim pokoj, samozřejmě až na partičku z Nebelvíru. Od Maipe se ale drželi dál a Lili se chovala zdvořile.

"Slyšel jsi, že Lili začala chodit s Jamesem?" nadhodila Maipe, opřela si bradu do dlaní a zadívala se z okna. Její oči už si potřebovaly od věčného zírání do učebnice odpočinout.

"Nepřekvapuje mě to," odvětil Severus nesoustředěně, zabraný do otázek z Přeměňování. "Jsou si docela podobní."

"Jen mám skoro pocit, že Sirius žárlí... ale nevím, na koho z těch dvou," zasmála se tiše. "Jestli se mu Lili líbí, nebo mu vadí, že na něj nemá Potter dost času. Třeba si ale dají chvíli pokoj?"

Ani se nemusel ptát s čím. Dají pokoj jemu, samozřejmě. Neurčitě souhlasně zabručel.

"Už jsi uvažoval, co budeš dělat o prázdninách?" nadhodila něco, co jí už dlouho leželo v hlavě.

Strnul a pak velice pomalu zavřel učebnici. A jéje. To už věděla, že se jí nebude líbit, co uslyší.

"Nebudu se vracet domů," prohlásil důrazně, aby pochopila, že mu to nemá začít rozmlouvat. Z těch pár narážek, které byl ochoten utrousit o své rodině se však už dávno dovtípila, že tam není všechno v pořádku. "Dostal jsem ale nabídku, kterou bych nerad odmítal."

"Zůstaneš v Bradavicích?" plácla první, co ji napadlo, ale hned sama věděla, že to není tak pravé. To by nevypadal, jako když je připraven se obhajovat. Takže se ani nechystá zůstat u nějakého spolužáka. "Malfoy," pronesla pečlivě ovládaným hlasem. "Že? Malfoy ti nabídl, ať zůstaneš u něj. Nepochybně nezištně a z dobroty srdce."

"Ano, nabídl." Rozhodnost, proti které nemělo smysl vystupovat.

"Nebude se rodičům stýskat?"
Uhnul pohledem. "Můj otec je idiot, se kterým už nechci mít nic společného. On to naštěstí vidí stejně. Matku zajedu navštívit... někdy, až bude čas."

Chtěla vědět o hodně víc, ale nezdálo se, že by byl ve vhodném rozpoložení. Povzdechla si.

"První týden o prázdninách jsem u babičky na chalupě. Nechceš tam jet se mnou? Sama mi to nabídla. Bude většinu času v práci, takže jí moc neuvidíme. Je to na samotě v horách... a je tam krásně. Z babičky mít strach nemusíš, je to taková – velmi specifická dáma. Budeš se jí líbit." Usmála se trochu zlomyslně. Babička byla přírodní úkaz a k smrti ráda hrála šachy. Severus je hrál dost obstojně na to, aby jí padl do oka.

Oči se mu rozzářily a Maipe cítila, jak se jí ulevilo. "Nesmírně rád," řekl a znělo to opravdově. "Díky... díky za pozvání." Díval se na ni a trochu se usmíval. "Budu ti po zbytek léta psát," slíbil. "Ve skutečnosti budu mít dost práce – chci si vydělat nějaké peníze, budu vařit lektvary, běžné věci, je až s podivem, že si to neumí udělat každý doma v kuchyni..."

Maipe se rozesmála a Severus se rozhodně nehodlal zmiňovat o podrobnostech, jako třeba že jeho jediným zákazníkem bude Malfoy sám – nebo alespoň prostředníkem, protože Severus si byl jistý, že takovou spotřebu mít nemůže - a že místo odpočinku ho čeká další učení, byť z učebnic, které se v Bradavicích nevyskytovaly. Nechtěl o ni přijít a zatím neřešil, co přinese budoucnost.

Ten týden, co byl spolu, byl rozhodně nejlepší, jaký kdy Severus zažil a Maipe na tom byla patrně stejně. Úleva po závěrečných zkouškách – pro oba úspěšných - byla nemalá, na domácí úkoly času bylo dost po zbytek léta, měli prostor věnovat se jeden druhému a toulat se po kopcích v okolí babiččina domu. Nabízela jim sice, že je někdy vezme do Londýna, nebo někam na výlet... ale ani jeden po tom netoužil. I tak čas letěl příliš rychle a oni, ponechaní sami sobě, se nedokázali nabažit té blízkosti a vzájemných dotyků, byť dosud vcelku nevinných.

Loučili se neradi a nejen Maipe měla v očích slzy, i když by Severus lesk svých očí určitě svedl na sluníčko. Ze začátku opravdu psal, pak se odmlčel.

A přišlo září a Maipe marně čekala u Bradavického vlaku. Severus nepřišel.




Věděli jste, že Maipina babička má neuvěřitelnou hřívu hnědých vlasů a oříškové oči?
Co se stalo se Severusem?
Vrátí se ještě do školy?
Má v tom prsty Malfoy, nebo dokonce někdo další?
Čtěte v dalších dílech!

Další díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři nerla 08. 09. 2008 - 13:13
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři mae 09. 09. 2008 - 20:10
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři nerla 09. 09. 2008 - 21:11
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři ambra®pise.cz 10. 09. 2008 - 19:24
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři mae 10. 09. 2008 - 20:04
RE(2x): Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři ambra di avena 11. 09. 2008 - 19:53
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři hermione007 11. 09. 2008 - 10:43
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři amabell®pise.cz 03. 12. 2013 - 17:01
RE(2x): Jak Snape potkal Maipe - dvacet čtyři mae 03. 12. 2013 - 17:15