Jak Snape potkal Maipe - dvanáct

15. květen 2008 | 00.48 |

Říká se, že za vším je žena. Severus Snape by měl ale na všechny hodně rychle zapomenout - alespoň než bude po souboji, který ho čeká se soupeřem mnohem zkušenějším, na nepřátelské půdě Kruvalu.

* * * * * * * * * * * * * * * * *


"Jsem si jistý, že se nebudou pokoušet o nic, co by mělo trvalé následky," přemítal s obavami v hlase Marcus. Seděli spolu se Severusem v koutě studovny a Marcus se snažil Snapeovi objasnit, jak se to má v Kruvalu se souboji. Dle všeho nebyly oficiálně povolené, ale pokud se dodržovala určitá pravidla – jako zákaz zákeřných útoků zezadu nebo nerovnost soupeřů, pokud mladší student výslovně nevyzval staršího – profesoři je brali jako běžnou součást školního života.
"Přeci jen, jsi z Bradavic... to by si netroufli."
"Nemám strach," řekl Severus, ne zcela pravdivě. Měl strach. Ale víc byl vzrušený představou boje a dychtivý ukázat, co umí. Byl rád, že si může vyzkoušet, jaké to je.

Marcus netrpělivě pohodil hlavou. "O to nejde." Poklepával brkem do pergamenu, na který si črtal, zdánlivě bezmyšlenkovitě, drobné geometrické tvary. "Před každým soubojem se soupeři dohodnou, jakou úroveň bude mít. Nejčastější je ten nejmírnější – žádné následky. Však víš, zelené vlasy, oranžový dým z nosu, rohy na hlavě, bradavice mezi očima... všechno, co se snadno odčaruje nejpozději za pár dní. Když se ti dva hodně nesnášejí, pak je to volný boj. Tam už to může být o zdraví, ale nepamatuji se, že by z toho bylo něco horšího než pár jizev. A souboje na život a na smrt... takový už tu nebyl léta. Je to i zakázané. Občas se tím ale kluci provokují..."
Z koleček, trojúhelníků a čtverečků mu pod rukama rostl obrázek sovy. Právě vzlétala s dopisem na dalekou cestu, to bylo patrné z jejího odhodlaného výrazu a rozvážného máchnutí křídel.
"Máš talent," řekl Severus s upřímným obdivem.
Marcus se ošil. "Raději bych byl malířem, než léčitelem, jak mě pořád máma postrkuje... asi budu muset propadnout z bylinkářství, abych měl pokoj. Máš už rozmyšlená nějaká kouzla?"
"Snad ano... mohu si ji vzít?" požádal, když bylo patrné, že Marcus svůj obrázek dokončil. Byla to dobrá práce, jakkoli prostá – náčrtek působivý ve své jednoduchosti, i když vlastně na tom stylu vůbec nic jednoduchého nebylo. Severus hned věděl, komu by něčím takovým udělal radost.

Tu chvíli s Lily bral jako chvilkové pomatení smyslů. Je to pryč, nikdy to nebylo... nebude se to opakovat. Chtěl poslat pozdrav svojí Maipe, ještě před soubojem, protože měl nejasný pocit, že by se klidně mohlo něco ošklivě zvrtnout.

Neměl už čas nic moc psát. Napřed uvažoval poslat hrst kouzlem ošetřeného sněhu, aby jí roztál v dlaních. Ale tohle bylo mnohem lepší. Připsal jenom pár slov a přivolal sovu. "Pospěš si," zašeptal jí, jako by na tom záleželo. Souboj skončí mnohem dřív, než by mohla proletět byť jen desetinu vzdálenosti.
Severus se vrátil ke stolu a otevřel si knihu, kde doufal najít něco, co by mu v souboji mohlo pomoci. Napadlo ho, že kromě toho, že jeho protivník je o pár let starší, má další podstatnou výhodu – v soubojích se vyzná, i kdyby jen teoreticky; byly poměrně obvyklé. Pro něj, příchozího z Bradavic, to byla výjimečná a podivná událost.
Na jeho straně, jak záhy seznal ve svých úvahách, je tedy výhoda jediná. Protivník ho bude patrně podceňovat. Pokud on, Snape, bude dostatečně rychlý a přijde s něčím, co protivníka zaskočí...

Přistihl se, že v tmavé, generacemi studentů ohmatávané desce stolu, objíždí prstem nějaký vyrytý obrázek. Bez zájmu na něj pohlédl – a zachvěl se. Je snad znamení, že právě v této chvíli objeví obrázek ještěrky plivající oheň? Bylo to jen pár jednoduchých obrysů, starých možná desítky let, ale vyvedly ho dokonale z konceptu.
"Musíme jít," pronesl vedle něho hlas, který neznal. Zdvihl hlavu a trochu zmateně na příchozího pohlédl. Ovšem, Marian. Rázem se, skoro násilím, uklidnil a vytěsnil z mysli vše, co nesouviselo se soubojem. Narovnal se a na tváři se mu objevil lhostejný, lehce pohrdavý výraz. Prohrábl si vlasy, které mu padaly do tváře, vstal, a provázený Marcusovým znepokojeným pohledem, vykročil za svým průvodcem.

Brzy si uvědomil, že nepůjde o tak soukromou záležitost, jak původně předpokládal. Měl co dělat, aby okázale přehlížel šeptání a významné pohledy, které ho provázely cestou ze studovny i po chodbách. Řada studentů se k nim navíc v povzdálí připojila a následovala je. Severus měl nepříjemný pocit už proto, že měl dojem něčeho zakázaného, oprávněně zakázaného – Bradavická pravidla v něm byla zakořeněna hlouběji, než aby je setkání se zdejší benevolencí snadno zastřelo.
"Severusi...!" Lily k němu přiběhla, celá zrůžovělá ve tváři a s očima široce rozevřenýma. "To přeci nemůžeš... pojď pryč, nemusíš přeci podstupovat něco takového..." Chytila ho za paži a pokusila se ho zastavit. Nechtěl se s ní přetahovat a navíc – její přítomnost, to byla živá rána. Takhle blízko u něj byla opět tou žádoucí a vytouženou osobou, pokladem na vrcholku hory. Nechápal, jak o tom mohl kdy pochybovat.
Ale tím se teď nemohu zabývat! zakřičel na sebe v duchu vztekle. Navenek se jenom vlídně pousmál. "To je v pořádku, Lily. Budu ti pak vyprávět, jak to dopadlo." Jemně, ale rozhodně se jí vymanil a pokračoval v cestě. Ironie v jeho hlase ji rozzlobila, měla ale také strach. Nenapadlo ji však nic, co by mohla dělat. Oznámit to snad některému z profesorů? V Bradavicích by to udělala, tam by věděla, na koho se může s důvěrou obrátit. Tady ne.
S myšlenkami na mužskou ješitnost a hloupost se po chvilce váhání rychlým krokem vydala s mnohými jinými na místo, kde se měl souboj konat. Dosud neměla příležitost ani důvod tudy chodit.
Nyní si s úžasem uvědomila, že tato chodba, nebo spíše síň, je snad k něčemu takovému přímo určena. A nemýlila se.
Uprostřed stál dlouhý vyvýšený stupínek z matně černého, hladkého kamene. Strop zde byl nezvykle vysoký, klenutý; strohé tmavé stěny bez ozdob či obrazů, přirozeně zajímavé hrubou strukturou kamenů, po jedné straně se sloupy vystouplými ze zdí, na druhé s řadou vysokých oken. Oba soupeři tam již stáli proti sobě, hůlky dosud svěšené, dobře viditelní pro všechny, kteří se shromáždili po stranách. Místa bylo pro mnoho diváků a chvíli měla pocit, že je tam snad celá škola. Zdaleka tomu tak nebylo – převažovali lidé jejich ročníku a pár nejmladších, pro které byly zatím souboje něčím exotickým – přesto měla pocit, že ji ten dav musí ušlapat.

Opřela se o sloup, bezmocná a plná obav. Hleděla na Snapea jako uhranutá. Vypadal úžasně – vzpřímený a s hlavou vztyčenou, beze strachu hrdě hledící na svého soupeře. Rovné tmavé vlasy mu lemovaly podivně výraznou a klidnou tvář, i když ten klid usvědčovaly ze lži odhodláním žhnoucí oči. Napadlo jí, že vypadá jako démon, který jen ze svého rozmaru přijal lidskou podobu, ale není proto o nic méně nebezpečný. Hůlku držel uvolněně a bez zájmu, jako by byla jen něco navíc, zajímavého, ale nikoli nezbytného. Napůl čekala, že se jen zlehka odrazí a skočí po svém protivníkovi, s pláštěm vlajícím jako veliká netopýří křídla...

Moment! okřikla se Lily. Takové představy, to mi přeci není vůbec podobné. Chvíli zmateně pátrala po tom, co jí na tom všem připadalo podivné. A přišla na to. Severus na sebe použil kouzlo, díky kterému vyhlížel mnohem působivěji, než by tomu bylo za normálních okolností! Jeho soupeř vedle něj vypadal jako přerostlá krysa, trochu nahrbený a s nepříjemným úšklebkem v obličeji.
Podle všeho ho kromě ní nikdo neprohlédl. Uznale si pro sebe pokývla hlavou. Severus v jejích očích vypadal skvěle i bez působení toho kouzla – jen bylo mnohem patrnější, jak je pobledlý, že je o dost menší než jeho soupeř a jeho plášť docela obyčejný... pocítila skoro dojetí. To ale rychle zmizelo, když si uvědomila, jak tvrdý výraz má ve tváři. Začala poslouchat, co se tam vlastně děje – a jestli si dosud připadala neklidná, nyní byla opravdu vyděšená.

Obtloustlý mladík, s kudrnatými zlatými vlasy a kulatými tvářemi budící poněkud dojem cherubína, právě ujasňoval oběma soupeřům, jak bude souboj probíhat a co je povoleno. Překvapivě čile, vzhledem ke svému objemu, pobíhal mezi nimi a k výkladu si pomáhal výraznou gestikulací. Stála už dost daleko, studenti kolem ní se mezi sebou dohadovali a tak neslyšela všechno; pochopila ale, že to nebude jen tak naoko... že těm dvěma jde o zdraví, ne-li o život.
"Nuže... začínáme!" zakřičel blonďák a seskočil z pódia na zem.
Sál zalila vlna ticha.
Lily sotva dýchala. Přitiskla si zaťaté pěsti k ústům.
Severus a jeho soupeř na sebe chvíli tiše hleděli. Pak oba naráz pozvedli hůlky...


Kdo zvítězí v čarodějnickém souboji?
Zvítězí Severus sám nad sebou?
Zasáhne Lily do souboje?
Budou mít oba studenti nepříjemnosti se školním řádem?
Čtěte v dalším dílu!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct jarmik®pise.cz 15. 05. 2008 - 21:32
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct mae 15. 05. 2008 - 23:23
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct graveyard®vzpomina.cz 16. 05. 2008 - 18:31
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct mae 16. 05. 2008 - 18:41
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct graveyard®vzpomina.cz 16. 05. 2008 - 18:45
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct kvik 17. 05. 2008 - 01:12
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct ivik.bublik 17. 05. 2008 - 07:01
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvanáct mae 17. 05. 2008 - 21:31