Můj nepřítel - díl čtrnáctý

14. srpen 2008 | 23.12 |

Snape a Lupin našli, koho hledali... ale někdy může být cesta ven těžší, než dovnitř.

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Probudit Severuse. "Enervate!"
Ujistit se, že paní Spinetová – Snape po chvíli prohlížení její tváře usoudil, že je to opravdu ona – na tom je v rámci možností dobře, nebo alespoň že jim nezemře cestou. Raději ji nechali v bezvědomí.
Ověřit si, že se k nim chodbou neblíží další nepříjemné překvapení.
Rozhodnout se, co udělají s Narcissou.
"Zavřeme ji do cely," navrhoval zcela vážně Snape. Lupin si s údivem uvědomil, že na něj představa, že Malfoyovi mají ve svých celách zajatce určené k mučení, zapůsobila snad hůř než na něj. Předpokládal by, že je ze svého pobytů u Voldemorta otrlejší.
"Nechceš jí rovnou dát podobu paní Spinnetové?" zavrčel nevlídně Lupin a protočil panenky, když se nad tím Snape vážně zamyslel.
"Severusi, poslyš, paměťová kouzla mi docela jdou. Bude přesvědčená, že když sem přišla, byla cela už prázdná. A jestli přivoláš tu skřítku a zkusíme to na ni oba naráz, zapomene na nás i ona. Ztratíme se jako pára nad hrncem."
Snape však ani v nejmenším nevypadal přesvědčeně.
"Sakra, Severusi! Tohle má být přeci obráceně. Ty máš přesvědčovat mě, že máme jednat... efektivně."
Snape k němu zdvihl oči a Lupin si uvědomil, že podcenil, jak moc se ho tohle dotklo. "Tak do toho," řekl Snape s přemáháním. "Zavolám tu skřítku." Hůlku držel pevně, až mu zbělely klouby a místo aby s ní máchnul v jednoduchém gestu, stál, nepřirozeně nehybný, s očima pevně zavřenýma. Za okamžik zvolna vydechl. "To ta rezonance," řekl vztekle a pohlédl na Lupina, jako by to celé způsobil. "Já přejímám tvoje pocity a ty moje."
Lupin povytáhl obočí. "Také jsem na Malfoye naštvaný."
"Ale pro tebe..." začal Snape ostře - vzápětí se zarazil, jako by to bylo něco, co vyslovit nechtěl. "Dělej už," hodil hlavou k bezvědomé Narcisse.
Lupin měl dostatečný pud sebezáchovy, aby se nepokoušel zjišťovat, co to mělo znamenat. Tušil to tak napůl sám. Malfoy byl, svým velmi podivným způsobem, Snapeův přítel – dlouhá léta to tak skutečně bylo, další dlouhá léta to předstíral a, jak si Lupin s obavami připustil, nepochybně stále byly věci, které Severus tím vztahem získával. Mít před očima tak zřejmý důkaz, že je Malfoy sadista, muselo být bolestné. Nebo jde o Narcissu? Byla krásná, Snape jí mohl dost dobře obdivovat. A tohle všechno mohla být její práce...
Netrvalo dlouho a Narcissa ležela na zemi přesvědčená, že útočníky ani nezahlédla.
Skřítku omráčili sotva se objevila. "Skřítčí paměť se neodvážím upravovat," konstatoval Lupin. "Je to úplně jiná struktura myšlení."
"Ať prostě zapomene celý dnešní večer," pokrčil rameny Snape. "To pro ni bude nejlepší."
Dalších pár minut.


"Jak snadný mají život ti, co řeší vše rychlou avadou," řekl Lupin, když konečně, čelo orosené potem, povstal od skřítky.
"Jestli už jsi se dost politoval, musíme jít," zavrčel Snape, kouzlem zdvihl Alicino tělo a všichni tři vyrazili vzhůru ze sklepení a pak širokou chodbou k síni a k oknu, kterým vešli dovnitř. Před ústím chodby, která vedla do sálu s kýženými francouzskými dveřmi, se však Snape, který šel první, zarazil a gestem ukázal Lupinovi, ať se přimáčkne ke zdi.
"To je od Narcissy opravdu nezdvořilé," zaslechli pak nespokojený ženský hlas.
"Není jí podobné, aby nás tu nechala čekat," ozval se druhý, váhavý. "Co když se jí něco....?"
"Co by se jí tady dělo, prosím tě," usekl ještě další, zřetelně starší a o hodně méně milý.
Snape se otočil k Lupinovi a ukázal mu ruku s roztaženými prsty. Takže pět žen, skvělé. Narcissiny návštěvnice tu stepují před odchodem celé udivené, že se s nimi hostitelka nejde rozloučit.
"Třeba..."
Za trojicí ukrytou v chodbě se ozvalo hlasité zaječení. Lupin proklel svou nepozornost. Spoléhat na to, že jsou všechny pohromadě, byla opravdu hloupost! Zazněl Snapeův hlas a Lupin ucítil, že mu hlavu a hlavně tvář zatížila maska, nic jiného to nemohlo být. Když pak směrem k němu pohlédl, proti své vůli se zachvěl a pochopil, aniž by se o tom musel přesvědčovat, že oba jsou nepochybně vystrojení stejně.
V masce a kápi Smrtijedů.
"Mdloby na tebe!" vystřelil směrem k nezvané návštěvnici. Bohužel už stačila uskočit a ženské v síni zareagovaly překvapivě rychle. Lupina napadlo, kolik je mezi nimi matek jeho žáků; těžko by ho utěšilo, že většina a možná by byl překvapen, že jedna z prvních, kdo vytáhl hůlku a obratně se skrčil za těžký stůl, byla matka těžkopádného Goyla.
"Rictusempra!"
"Protego!"
Naštěstí se mu přeci jenom podařilo mdlobami zasáhnout ženu v chodbě za nimi, trochu nerozvážným kouskem, kdy se prostě postavil před ní – dle očekávání ji smrtijedský hábit tak zaskočil, že zůstala na okamžik jen nevěřícně zírat. Stačilo to.
"Erinis!"
"Expeliarmus!"
Lupin ucítil ránu, jako by ho kopl přímo do prsou rozzuřený kentaur. Zastavila ho až zeď, po které se bez dechu sesunul na zem. Byl rád, že se mu podařilo udržet hůlku.
"Sectumsempra!"
"Multeo!"
Špatně mířené kletby jim létaly nad hlavou všemi směry, odrážely se jedna od druhé a Lupina nesmyslně napadlo, že to nejvíc ze všeho začíná připomínat barevný ohňostroj. Na Snapeovu hlavu spadl jeden z portrétů a mezi kletbami zazněly nevybíravé nadávky plavovlasého Luciusova předka.
"Protego!"
"Imobilis!"
Lupin rychle ztratil přehled o jednotlivých ženách, jejich hlavy mu splývaly. Hlavou se mu honilo, zda byly opravdu všechny tak připravené bojovat, nebo se nechaly strhnout... útočit na ženy mu připadalo strašlivě nesprávné, všechno v něm se takové představě vzpíralo. Nad každou kletbou přemýšlel trochu déle, než bylo žádoucí. Snape, podle všeho, takový problém neměl.
"Petrificus totalus!"
"Impedimenta!"
Na pár chvil ženský výkřik plný bolesti přehlušil všechno ostatní.
"Mdloby na tebe!"
"Imobilis!"
"Kryj mě," sykl Snape a i s tělem paní Spinnetové proklouzl z chodby směrem k mnohem pochybnější ochraně dřevěného schodiště, které se pár kroků od nich zvedalo v širokém oblouku.
"Nox!" zahulákal Lupin v náhlé inspiraci, oči upřené na schodiště. Okamžitě je zahalila naprostá tma, se kterou se oči všech jen těžko smiřovaly. Lupin po paměti skočil kupředu, nahmátl zábradlí nad svou hlavou, neboť se rozhodně neměl v úmyslu zdržovat obíháním celého schodiště, vyhoupl se vzhůru a bolestivě zasykl, když dopadl na kolena na ostrou hranu schodu.
"Sonorus," zašeptal s hůlkou na svém krku. "Lumos maxima!" zaburácel pak hlasitě, spoléhaje na to, že u křičícího hlasu se hůř rozpoznává, kdo promluvil. Snad se mu povedlo nalít do něj dost arogance, aby...
"Dost!" vykřikl a ze své vyvýšené pozice dobře viděl postavy žen ve večerních šatech poschovávané za nábytkem. Oslněně za něj zamrkaly, pusy při pohledu na Smrtijeda nevěřícně dokořán. Byly pohotové, jejich manželé – smrtijedi, jak nepochyboval – je vycvičili dobře. Přesto bylo patrné, že nejsou ze stejného těsta, jako třeba Belatrix. Ta by se nevěřícným úžasem nikdy nezdržovala.
Snape využil získaných okamžiků, jak nejlépe mohl a dostal se se svým břemenem za nejbližší použitelný kus nábytku až před otevřené dveře na terasu.
"Poklekněte, Pán přichází!" zvolal Lupin v naprostém nedostatku jakékoli inspirace patetickým hlasem. Potřeboval jenom malou chvíli, jen na pár okamžiků jakkoli upoutat jejich pozornost. Tohle by mohlo stačit.
Měl pocit, že zaslechl Snapeovo: "Nox!", tma byla ale vzápětí prozářena zelenkavým přísvitem znamení zla vznášejícího se sálem. Chladné oči lebky shlížely na vyděšené tvory pod sebou a Lupin cítil, jak mu běží mráz po zádech. Nedovolil si ale času víc, než na jediné chraptivé nadechnutí. Lehce přeskočil zábradlí a v nepatrném světle znamení se propletl mezi nábytkem až do míst, kde byl ještě před chvílí Snape. Ten právě mizel oknem ven. Ženy se teprve začínaly vzpamatovávat, slyšel nějaké zmatené výkřiky a marné pokusy jedné z nich udílet alespoň nějaké smysluplné rozkazy. Už si jich nevšímal. Vrhl se oknem ven a napůl cítil, jak mu bariéra ochranných kouzel chvějivě hladí kůži.
Dopadl Snapeovi k nohám, ten se k němu rychle sklonil a popadl ho za paži. Všichni tři se s hlasitým prásknutím přemístili.

"Tak to bylo opravdu o chlup," ulevil si Remus, když se mu tma před očima rozptýlila a poznal známou siluetu Medového ráje. Místo tečky za větou se ozvalo další prásknutí a Snape beze slova zmizel. Zmatený Lupin si, i s tělem Alice Spinnetové, pospíšil do Bradavic.
Když pak o dvě hodiny později seděl v Brumbálově pracovně a podával mu hlášení, se skleničkou whisky v ruce, nevypadal ani zdaleka tak vesele, jak by odpovídalo výsledkům. "Porazili jsme houf ženských, co měly hůlky schované v kabelkách a sešly se na podvečerní hodinku vyšívání, paní domu a jedné skřítce vymazali paměť a pak se velice nenápadně ztratili, zatímco jsme zdemolovali celou vstupní halu," řekl hořce.
"Nebyla to tak nenápadná akce, jak jsem doufal," připustil Brumbál, "ale nebyli jste identifikováni, nikdo nepřišel o život a paní Spinnetová se z toho, jak mi před chvílí hlásila Poppy, nejspíš dostane. Byla hlavně dehydrovaná a zřejmě na ní párkrát užili crucio. Takže, Remusi – úspěch."
"Jenže Severus..."
"Dost možná byl povolán k Pánu Zla," nadhodil Brumbál zamyšleně. "Nic lepšího by se nemohlo stát."
Lupin k němu zdvihl překvapené oči.
"Dokonalé alibi, Remusi," připomněl Brumbál. "Dokonalé."
Pak už byli tiše. Seděli a čekali.

Snape se objevil až nad ránem. Vypadal unavený, ale spokojený. Lupina, který klímal v křesle před krbem v Brumbálově pracovně, probudil jeho hlas.
"Jistě, pane řediteli. Ne, nechtěl nic konkrétního. Jen přednáška na obvyklé téma – ovládnutí ministerstva, zničení mudlů. Patrně se chystá výrazněji zakročit proti kouzelníkům z ryze mudlovských rodin, ale zatím nikdo nepřednesl konkrétní plán. Zřejmě se s tím čeká, až bude ovládnuté ministerstvo."
Lupin se v křesle protáhl a zazíval. Snape, který o něm dosud nevěděl, se zarazil a v ruce se mu objevila hůlka.
"To je v pořádku, Severusi," řekl tichý Brumbálův hlas.
"Budeš moci využít návštěvu u Voldemorta jako alibi pro dnešní večer?" zeptal se Lupin, když se střetl se Snapeovou zamračenou tváří. Ten zvolna přikývl. "Vypustil jsem u Pána Zla informaci, že Řád prolomil nějaká ochranná zaklínadla v Malfoy Manor a pokusí se tam vniknout." V černých očích mu spokojeně zablýskalo. "A to za mě neznámým účelem, patrně pro nelegální magické artefakty, jejichž vlastnictvím je Luciusova rodina přímo... pověstná. Pan Carrow byl tak laskav, že se nabídl ihned po skončení slyšení u Pána Zla Malfoye varovat, za což jsem mu neméně laskavě poděkoval. Mimo jiné bude mít celý klan Malfoyů řadu dní co dělat – pokud budou chtít obehnat sídlo novými kouzly, bude to náročná a zdlouhavá práce."
"A teď spát," zdvihl se Brumbál a zlaté hvězdy na jeho fialovém županu se zablýskaly ve světle svíček. "Pokud vím, oba máte ráno vyučování."
Snape si odfrknul, Lupin se bolestivě ušklíbl a oba zároveň dodali hlasem vzorným tak, jak to dokáží jen vyplašení studenti: "Jistě, pane řediteli."

Bude Malfoy podezřívat Snapea?
Vydařila se Lupinova paměťová kouzla?
Bude Brumbálovo kouzlo rušící rezonanci úspěšné?
Změní se vztah mezi Snapem a Lupinem?
Čtěte v dalších dílech!

Další díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý polgara 15. 08. 2008 - 17:57
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý ivik.bublik 16. 08. 2008 - 09:04
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý mae 17. 08. 2008 - 17:44
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý outfvlfbldiuhtrle1354654 18. 08. 2008 - 21:03
RE(2x): Můj nepřítel - díl čtrnáctý mae 18. 08. 2008 - 21:09
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý hermione007 22. 08. 2008 - 09:19
RE(2x): Můj nepřítel - díl čtrnáctý kvik 25. 08. 2008 - 12:16
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý nerla 07. 09. 2008 - 21:51
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý mae 08. 09. 2008 - 10:17
RE: Můj nepřítel - díl čtrnáctý amabell®pise.cz 09. 12. 2013 - 01:36