Třetí tvář Severuse Snapea

26. červenec 2008 | 18.45 |

Tato povídka je možná jenom nedlouhá jednorázovka, možná nic víc, než rozvedený nápad; snad (doufám!) prewiev k delší povídce, kterou bych na to téma ráda napsala (skýtá opravdu mnoho možností pro zpracování humorné i tragické) - ten nápad se mi totiž moc líbí. Nečekejte nic veselého, je to tragický kousek alternativní historie z doby boje Fénixova řádu proti Voldemortovi.

Harry ležel na zemi a těžce dýchal. Věděl, že zemře – věděl to s takovou určitostí, že už ani nedokázal mít strach. Nebylo z čeho, snad jen z další bolesti. Zlomená žebra ho bodala do plic a sotva vnímal okolí. Jeho hůlka ležela přímo před ním... to, co z ní zbylo. Byl konec.
Pán Zla se smál. Nebyl to pěkný smích a nenašla by se v něm ani stopa radosti. Bylo to ryzí uspokojení z vidiny moci, po které stačilo natáhnout ruku.
"Je mi to líto," zašeptal Harry. Nebyl tu nikdo, kdo by ho mohl slyšet, ale stejně to potřeboval říct. "Je mi to moc líto..." Chlapec zavřel oči. S vědomím, že tak strašlivě selhal, on, do kterého bylo vloženo tolik nadějí, se smiřoval snad hůř, než se smrtí. Smrt byla prostě něco nového. Po všem tom mučení a vyslýchání... ne, vítaná ne. Držel se zuby nehty života a nesmírně toužil žít dál. Jen už to prostě nebylo možné.

Kroužek Smrtijedů se rozrostl o nového člena. Voldemort si ho nevšímal; s tím hlupákem, co si dovolil přijít pozdě, si to vyřídí, až bude po všem.
"Všichni teď uvidí, jak bídně zemře Harry Potter. Byl jsi otravný fracek, Pottere. Už mi nebude stát v cestě nic."
Pozdvihl hůlku. "Otevři oči, Pottere. Chci, abys viděl toho, kdo tě zabil."
Harry bezděky poslechl. Bylo mu to vlastně lhostejné. Jen otevřít oči dalo takovou... zbytečnou námahu... věděl, že uvidí zelené světlo a nic víc. Voldemortovu úzkou hadí tvář už ani nevnímal.
Nově příchozí Smrtijed náhle porušil kruh, ve kterém všichni stáli, a rozběhl se kupředu. Několika dlouhými skoky překonal vzdálenost k Harrymu...
"Avada – "
... a zakryl ho vlastním tělem.
"Kedav – "
Prásk!
" – ra."
Obě těla se v záblesku kletby z Voldemortovy hůlky přemístila pryč. Voldemort nenávistně zařičel. Viděl, ano, viděl na poslední chvíli tvář toho, kdo jej zradil.

Maska se ještě teď válela v blátě, nepotřebná, provždy zapomenutá.
"Budeš prosit o smrt," zasyčel Voldemort nepříčetný vzteky, "Severusi Snape."

V sídle Fénixova řádu panoval zmatek. Hledaly se prostředky, jak zjistit, kam byl unesen Harry; neustále se někdo přemisťoval sem a tam, většina lidí na sebe křičela a na stole se válely nepotřebné pomůcky pro věštění a boj s černou magií.
Když se přímo doprostřed místnosti přemístili další dva lidé, někdo uskočil tak rychle, že převrhl stůl, kdosi další upadl na zem.
Do rachotu rozbíjených věcí zakřičel ženský hlas: "Smrtijedi!"

"Silencio!" To byl Brumbál. Patrně to zabránilo několika kletbám a hlavně se všichni přestali překřikovat jeden přes druhého.
Když se konečně odsunul stranou těžký stůl a kdo mohl, opět stál na nohou, mezi hromadou střepů a převržených židlí na zemi zůstala ležet dvě těla – jedno drobnější, chlapecké, zakrvácené a pokryté bahnem, a muž v hábitu Smrtijedů.
"Harry," vzlykla Molly Weasleyová, padla vedle bledého, nehybného chlapce a vzala jeho tvář do dlaní. "Harry..."
"To je Severus," řekl užasle Lupin, který zatím odhrnul kápi z tváře bezvědomého muže. Snape vypadal hůř, než kdy jindy. Nos mu ostře vystupoval ze zašedlé tváře a v pootevřených očích bylo vidět jenom bělmo. "Žije," zjistil Lupin vzápětí a jeho hlas zněl nevěřícně. "Jen tak tak, ale..." Otočil hlavu k Harrymu.
"Molly...? Řekni, že... prosím..."
Ta ale neodpověděla. Držela Harryho hlavu na klíně a po tváři se jí koulely veliké slzy. Plakala tichým, nezadržitelným pláčem a snad právě ta bezhlasnost byla děsivá. Molly byla někdo, kdo křičel a smál se, jehož radost i smutek byly nepřehlédnutelné. Teď ale propadla zoufalství tak hlubokému, že na to ani její srdce nestačilo.

Severus Snape napůl seděl, napůl ležel, záda podepřená vysoko nastlanými polštáři. Prakticky ještě nevstával a tak si Brumbál sezval všechny, se kterými chtěl projednat následující záležitost, do jeho pokoje.
Profesorka McGonagallová přišla první. Od jeho návratu se dosud neviděli. "Severusi," řekla polohlasně a slabě se usmála. Lehce mu stiskla ruku. Pohlédl na ni jen na okamžik - v jejích očích, kam úsměv nedosáhl, spatřil bolest. Hned zase odvrátil zrak a bezvýrazně zíral kamsi do rohu pokoje.
"Jste nesmírně statečný muž, Severusi," řekla. "Odpusťte si konečně."
Tváří se mu mihnul jakýsi záškub. "Měl jsem být rychlejší," řekl hlasem prostým všech emocí. "Bylo to zbytečné... všechno od začátku."
"Nebylo," odsekla trochu nazlobeně. "Nebylo a vy to víte."
Mlčel. Mlčel stejně jako většinu z posledních dvou týdnů. Nechal Brumbála vstoupit do svých vzpomínek a prožil si znovu to všechno – to zoufalé hledání, než se dokázal přemístit k Voldemortovi, ačkoli nebyl povolán; okamžik hrozné nejistoty, kdy teprve zjišťoval, co se vlastně děje, než se vrhnul k Harrymu; zásah smrtící kletbou během přemísťování, bolest, bolest, bolest... návrat mezi živé do světa, ve kterém byl Harry mrtev. Do světa, ve kterém ho Severus Snape nedokázal zachránit.
Chtěla ještě něco říct, ale vešel Albus Brumbál, Remus Lupin a Kingsley Pastorek. Přitáhli si židle k jeho posteli, rozesadili se kolem něho jako tichá stráž. Severus dál zatvrzele upíral pohled na svůj oblíbený roh.
"Severusi, ačkoli v téhle chvíli máš pocit, že tvůj život skončil, já tě zemřít nenechám," oznámil Brumbál.
"Nemám v úmyslu na sebe vztáhnout ruku," odfrknul si Snape.
Brumbál nepatrně zavrtěl hlavou. Neměl na mysli tak přímočaré způsoby, a věděl, že Severus to ví. "Chci po tobě víc než to, Severusi – chci, abys žil dál." Na okamžik se odmlčel, ale Severus se neměl v úmyslu pouštět do filosofických disputací. "To, o čem dnes chci mluvit, bude novinka pro všechny," pokračoval Brumbál. "Jak víte, smrt Harryho se nám podařilo utajit úspěšně. Nebude to na dlouho, ale získáváme tím nesmírně cenný čas. Až to ale Voldemort zjistí, bude se cítit velice silný."
Lupin naslouchal s nic neříkající tváří a rukama složenýma na hrudi, McGonagallová s lehce pozvednutým obočím, jako by uvažovala, kam to povede. Kingsley se náhle ostře nadechl a pohlédl na Snapea. "Ale..."
Brumbál mu mírným gestem naznačil, že bude hovořit dál.

"Severusi... máme dvě možnosti. Můžeme tě někam ukrýt. Nesměl bys vystrčit ani nos... kdo ví, jak dlouho. Ale mnohem raději bych byl, kdybys přijal úkol. Nebude snadný. Možná to bude dokonce to nejtěžší, co jsi kdy vykonal."
Snape, proti své vůli zaujatý, řekl odmítavě: "To není příliš pravděpodobné, po několika letech ve službách Pána Zla."
"Tentokrát bys musel předstírat neustále, Severusi. Každý den, každou minutu. Chci tě požádat, aby ses pomocí mnohaličného lektvaru vydával za Harryho Pottera." Brumbál měl v očích smutek, snad soucit, ale ani stopu pochyb.
Snape strnul a nevěřícně zíral do tváře starého kouzelníka. Slyšel, jak McGonagallová zalapala po dechu a přitiskla si ruce na ústa, pod Lupinem zaskřípěla židle, když sebou trhnul, Kingsley utrousil polohlasné zaklení. Neohlédl se ale po nich. "To je... naprostý nesmysl. Nemohu předstírat, že jsem Harry Potter. To je vyloučeno." Vyrazil ze sebe křečovitý smích. "Severus Snape v nebelvírské koleji? Opět ve školních lavicích? Mezi studenty?" Zavrtěl hlavou. "To nemůže vyjít."
"Nedovedu si představit, kdo jiný, Severusi. Ve škole se dokonale vyznáš. Harryho jsi dlouho znal. Dokážeš úžasně předstírat, že jsi někdo jiný."
"Weasley a Grangerová to okamžitě poznají."
"Nejspíš ano," pokýval hlavou Brumbál. "Ale nikdo jiný. Nebude to první tajemství, které budou muset uchovat. Pomohou ti s tím, stejně jako tady Remus a Minerva. Budeš Harry, který se vzpamatovává po těžkých zraněních. Nikomu nebude divné, že nejsi ve své kůži."
"To je šílenství," pravil Snape zcela vážně a nebyl jediný, komu se ta myšlenka zračila ve tváři.

O několik dní později se Harry, za velké pozornosti a jásotu většiny studentů, vrátil do školy. Byl o dost mlčenlivější a popudlivější než dřív, ale byl zpět a srdce všech, kteří toužili bojovat proti Voldemortovi, se pozvedla.

Pán Zla zatím marně pátral po svém kdysi tak věrném služebníkovi... válka zdaleka nekončila.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Třetí tvář Severuse Snapea kvik 26. 07. 2008 - 21:42
RE(2x): Třetí tvář Severuse Snapea kvik 26. 07. 2008 - 21:48
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 26. 07. 2008 - 21:48
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 26. 07. 2008 - 21:51
RE: Třetí tvář Severuse Snapea kvik 26. 07. 2008 - 21:53
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 26. 07. 2008 - 21:57
RE: Třetí tvář Severuse Snapea x-lumlum-ierka 27. 07. 2008 - 10:54
RE: Třetí tvář Severuse Snapea polgara 27. 07. 2008 - 15:38
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 27. 07. 2008 - 15:55
RE(2x): Třetí tvář Severuse Snapea polgara 27. 07. 2008 - 18:32
RE: Třetí tvář Severuse Snapea spisovatelka 02. 08. 2008 - 10:25
RE(2x): Třetí tvář Severuse Snapea mae 02. 08. 2008 - 22:02
RE: Třetí tvář Severuse Snapea Žozefa 03. 08. 2008 - 14:23
RE: Třetí tvář Severuse Snapea hermione007 05. 08. 2008 - 11:20
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 05. 08. 2008 - 14:08
RE: Třetí tvář Severuse Snapea polgara 07. 08. 2008 - 18:41
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 07. 08. 2008 - 20:47
RE: Třetí tvář Severuse Snapea *mionka* 01. 09. 2008 - 11:39
RE: Třetí tvář Severuse Snapea mae 02. 09. 2008 - 13:56
RE: Třetí tvář Severuse Snapea jitka 03. 10. 2008 - 20:27