Můj nepřítel - díl desátý

15. červenec 2008 | 00.30 |

Co spolu mají společného ti dva, Remus a Severus, kromě toho, že se jim pekelně špatně skloňují jména? :-)

* * * * * * * * * * *


"Ty shody jsou opravdu pozoruhodné," souhlasil Brumbál.
"A hlavně se zkracuje doba reakce," řekl Lupin. Dosud si připadal dokonale znemožněný a to se na něj Brumbál jenom dlouze podíval. Ne každý den se profesor přizná řediteli školy, že se opil před studenty. "Na to, že šlo teprve o třetí případ, mi připadá, že byla Severusova nehoda příliš – nepravděpodobná. Jak snadno se vám také podaří uvařit nápoj hrůzy místo udatnosti?" Lupin pokrčil rameny.
Brumbálovy potměšile zasvítily oči. "Našim studentům? Opravdu snadno. Musím ti ovšem připomenout, Lupine, že hledat příčiny a následky v takovém případě nelze. Kotlík nevybuchl proto, že jsi, ehm, přebral, ani jsi neměl nutkání se napít, protože měl vybuchnout. Je to provázané vzájemně, ano, velmi podivuhodnými způsoby. Severus je dosud ve sklepení?"

Našli ho tam, kde ho Remus opustil, pokojně spícího na podlaze učebny lektvarů. Ve spánku byla jeho tvář uvolněná a klidná a Lupina napadlo, že si díky tomu ani není podobný. Byl si však takřka jist, že brzy ho uvidí zuřivého k nepříčetnosti.
"Expergiskor," řekl Brumbál a zamával hůlkou způsobem, který Lupinovi, ačkoli probouzecí kouzlo znal, nebyl povědomý. "Tranquille," dodal. Navzdory tomu nebylo v Severusově návratu k bdění klidného nic. Prudce otevřel oči, okamžitě se posadil a vztekle vyjel na Remuse: "Já tě zabiju, Lupine..."
"To bych nedoporučoval," řekl Brumbál s úsměvem, který oběma mužům přišel krajně nepřípadný. "Podle všeho tu totiž máme velmi zajímavý případ kouzelnické rezonance."
Lupin letmo zauvažoval, jestli by se neměl pro jistotu ukrýt za několik kamenných zdí.
"Cože?" řekl Snape zmateně. "Kdo...?" Pohlédl na Lupina a oči se mu zúžily. "Co jsi to vymyslel za pitomost, Lupine?" zařval.
"Uklidni se, Severusi," řekl Brumbál přísně. "Vedete příliš nebezpečné životy, než abychom nemuseli prošetřit třeba jen takovou možnost." Lupina maně napadlo – nebezpečné životy profesorů ve škole, to zní jako hloupý vtip... podle smutku, který se mihnul v ředitelových očích, ho napadlo patrně to samé.
"Půjdeme k tobě," řekl Brumbál a za chvíli již dosedali do křesel Snapeova kabinetu. Lupin si se záchvěvem studu uvědomil, že přesně tady už dneska jednou byl. Snape se chvíli štrachal mezi svými lektvary, přišel k nim klidnější a zvláštně uzavřený do sebe. Brumbál zatím vyčaroval – patrně od skřítků v kuchyni – konvici s čajem a talíř s koláčky.



"Setkali jste se někdy s případem kouzelnické rezonance?" zeptal se Brumbál, zatímco spokojeně míchal lžičkou v hrnku čaje. Snape i Lupin zavrtěli hlavami.
"Četl jsem o ní," řekl Snape odmítavě.
"Také o ní něco málo vím," natáhl se Lupin pro šálek čaje a pevně ho obemknul prsty.
"Pak tedy dovolte, abych vám o ní řekl to, co vím já," řekl Brumbál a na chvíli se zahleděl do krbu, jako by mu oheň chyběl k tomu, aby mohl pohodlně přemýšlet. "Setkal jsem se s ní za svůj život pouze dvakrát a pokaždé to bylo," lehce se pousmál, "nesmírně zajímavé."
Snape zavrčel a Lupina napadlo, jestli by tu náhodou od takových věcí neměl být on.
"Dle dosavadních teorií může magická rezonance vzniknout mezi párem kouzelníků, pokud jsou si citově velmi blízcí. Milenci nebo přátelé."
"To je absurdní."
"Občas mám pocit, že si magie vede svůj vlastní život," souhlasil se Snapem Brumbál. Lupin zjistil, že není schopen zdvihnout oči. Jeho vlastní teorie mu nyní připadala nesmyslná – u Merlina, vždyť Snape ho většinu života nenávidí. A upřímně, byly jeho snahy vycházet s ním po dobrém způsobené něčím víc, než dojmem, že je to tak správné? Bylo by snadnější mít za přítele termití hnízdo.

"Znáte se však dlouhá léta a zažili jste spolu mnohé," pokračoval Brumbál. "Je možné, že události poslední doby vás sblížily způsobem, který se oproti dřívějšímu stavu kvalitativně velice liší."
Lupin se stále neodvážil na Snapea pohlédnout. Snape si nasupeně odfrknul.
"Remus mi řekl o třech případech, Severusi. Kletba cruciatus, po které jste si vzájemně poskytli první pomoc. Mdloby, které vám do zad seslal někdo s těmi nejlepšími úmysly. A oba jste se přestali před studenty ovládat po požití omamné látky."
"To hledání podobností mi připadá příliš násilné," řekl Snape.
"Je to ve velmi krátkém čase, Severusi. Nemůžeme riskovat, že to bude pokračovat." Na okamžik se odmlčel. "Nesmíme ovšem zapomínat na to, že každá rezonance potřebuje svůj katalyzátor. Muselo se stát něco, co celý proces nastartovalo. Až zjistíme, co to bylo, půjde to zastavit."
Oba muži na sebe zamyšleně pohlédli. "Nemyslím, že máme cokoli společného," řekl Snape znechuceně. Lupin se vrátil pohledem na šálek ve svých rukou. Už víc než napůl litoval svých dobrých úmyslů.
"Už dávno nejsme děti, Severusi," řekl jenom. Pak ho napadla myšlenka, kterou v prvním okamžiku zavrhl jako zcela absurdní, ale postupně se k ní začal vracet. Je možné, že by Snape byl teď tak vzteklý proto, že i on ve skutečnosti toužil po něčím – po jeho – přátelství? Kolik lidí se mohlo pokoušet o to, co Lupin, tedy soustavně a s nekonečnou trpělivostí vycházet s ním co nejlépe?

"Případy, kdy oba subjekty spolu nevycházejí dobře, nejsou popsány," pokračoval Brumbál vesele, jako by tušil, co se jim honí hlavou. "Což ale neznamená, že by nemohly být. Jen se na takové případy vůbec nemusí přijít a oba by byli přesvědčeni, že jsou oběťmi nesmyslných náhod."
"Jsou to náhody," trval na svém Snape.
"Severusi, tvá zatvrzelost je neprofesionální," řekl Brumbál. Snape sebou trhnul. Od Brumbála to byla silná slova. Lupin se tvářil, že tam vůbec není. Po dnešku má zaručeno, že ho bude Snape nenávidět do konce života. "Veškeré prameny se shodují v tom, že časem jsou tyto "náhody" častější, bezprostřednější – a ničivější," pokračoval Brumbál. "Neošetřená kouzelnická rezonance končí bez výjimky tragicky."
"No dobrá," opřel se Severus prudce do křesla. "Čistě pro klid vaší duše. Co si představujete jako ten zmíněný katalyzátor?"
"S největší pravděpodobností nějaká osoba," přemítal Brumbál. "Mohlo by to být i zvíře nebo rostlina. Každopádně něco živého. Bohužel ve škole plné studentů..."
"Nabízí se Harry," promluvil konečně Lupin.
"Ten mě tu ničí už celé věky," zavrčel Snape. Na Harryho momentálně rozhodně nebyl schopen pomyslet bez emocí.

"První známá shoda je zásah cruciatem," připomněl Brumbál jemně. Oči mu za půlměsíčky brýlí spokojeně svítily. Oceňoval problémy podobného druhu; magie ho svými nekonečnými projevy fascinovala. Pohlédl na Severuse. "Odmítl jste zabít Alici Spinnetovou." Snape stiskl rty.
"Lupine," přenesl milosrdně ředitel pohled na Remuse, "máte vy něco společného s paní Spinnetovou?"
"Vůbec ji neznám," zavrtěl hlavou tázaný. "Myslím, že jsem ji ani nikdy nepotkal. Učím samozřejmě její dceru... tělo se stále nenašlo?" Když Brumbál zavrtěl hlavou, Lupin zamyšleně pokračoval: "Druhý den jsem ji oznámkoval mírněji, než zasloužila. Ještě nic nevěděla. Bylo to..." Blýskl očima po Snapeovi. "Ostatně Severus udělal to samé." Snape se zatvářil jako vrah.
"Vida, další," potěšilo to však Brumbála.
"Jak by taková hloupost mohla způsobit tak výjimečný jev?" nedal se přesvědčit Snape.
Brumbál se na něj zářivě usmál. "Profesor lektvarů se mě ptá, zda může být katalyzátorem reakce pouhá drobnost?" Zamnul si rukama. "Ve skutečnosti je faktorů mnoho. Zastavit to celé však jde jenom v několika místech – jako když se snažíte rozmotat nit, nesmíte začít tahat nesmyslně za zdánlivě volné provázky." Pod poněkud chladným pohledem obou mužů se znovu pousmál.

"Severusi, viděl jsi, že by Voldemort zabil paní Spinnetovou?"
"Ne, zabýval se jí až po té, co už mě odnesli pryč."
"Takže je možné, že by byla stále naživu."
Snape zaváhal. "Velice nepravděpodobné, pane. Pán Zla ušetří zajatce pouze pokud pro ně má výjimečně dobré další použití. Občas je také někomu ze Smrtijedů věnuje, jak říká, na hraní... tak se mi podařilo odvést Lupina." Remus měl pocit, že při vzpomínce na Voldemorta se v místnosti ochladilo a trochu se zachvěl. Nedovedl si představit, jak se k němu Severus dokáže vracet stále znovu.
"Pokud by byla na živu, kdo by ji s největší pravděpodobností dostal?"
Snape se zamyslel.
"Vzhledem k tomu, že je to dosud velmi hezká žena, je možností více. Dost dobře to mohl být i Malfoy. Už si dlouho nikoho neodvedl a ten večer tam nebyl nikdo s vyšším postavením než on sám."
"Takže se domníváš..."
"Ano. Pokud to byl on, mohla by být ještě naživu – měl spoustu jiných starostí. Pokud to byl někdo jiný, je patrně mrtvá."
Pár chvil bylo naprosté ticho.

Lupin přemýšlel, jak moc je šílený by byl pokus o záchranu té ženy. Sídlo rodiny Malfoyů bude nepochybně chráněno mnoha způsoby. Severus tam několikrát byl hostem, možná bude mít nějaké návrhy... Bylo by šílené jít sám, ale koho z Řádu by mohl požádat o pomoc v takto beznadějném podniku? Ovšem zachránit ji – a vyvázat se z rezonance, protože kvůli potřebným kouzlům musí být všichni tři pohromadě – to by rozhodně za ten risk stálo.
Pak Snape dokázal, že mu právě četl myšlenky, nebo prošel těmi samými úvahami.
"Nuže, příteli Lupine," prohodil totiž náhle, se sžíravým sarkasmem v hlase, "jestli máš volný večer, bude mi ctí tě doprovodit do sídla rodiny Malfoyů."


Žije Alice Spinnetová?
Přežijí dva bradavičtí profesoři v sídle jedné z nejmocnějších kouzelnických rodin?
Natrefí na Luciuse Malfoye?
Projeví se znovu jejich kouzelnická rezonance?
Bude založena na vzájemné úctě, nebo nenávisti?
Čtěte v dalších dílech!

Další kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl desátý hermione007 15. 07. 2008 - 14:53
RE: Můj nepřítel - díl desátý hermione007 15. 07. 2008 - 14:58
RE: Můj nepřítel - díl desátý mae 16. 07. 2008 - 14:30
RE: Můj nepřítel - díl desátý polgara 16. 07. 2008 - 19:18
RE: Můj nepřítel - díl desátý mae 16. 07. 2008 - 22:32
RE: Můj nepřítel - díl desátý kvik 21. 07. 2008 - 13:21
RE(2x): Můj nepřítel - díl desátý kvik 22. 07. 2008 - 14:39