Můj nepřítel - díl třináctý

23. červenec 2008 | 16.58 |

Vzácný magický jev - kouzelnická rezonance - přiměla Lupina a Snapea pátrat po paní Spinnetové. Naděje, že by snad mohla být, dosud živá, v Malfoyově zámku, je dovedla až do sklepení hluboko pod zemí...

* * * * * * * * *

"Merline..."

Lupin se rozhlížel s očima doširoka rozevřenýma. Stáli v nevelké místnosti více méně kruhovitého půdorysu, ze které se otvíralo několik hladových chřtánů zamřížovaných cel. Dvě měly otevřené dveře a byly prázdné, další dvě uzamčené, i když nedokázal rozeznat, zda je někdo uvnitř. Na jedné stěně byla místo další cely jen prohlubeň; okovy na zdi zřejmě umožňovaly pověsit zajatce do libovolné polohy. Lupin si zakázal myslet na to, od čeho pocházejí ty rozsáhlé tmavé skvrny na zdi i podlaze, příhodně opatřené odtokovým kanálkem. Tohle místo nic nepředstíralo; bylo nasáklé krutostí.

"Většina starších panských sídel měla svá vězení," podotkl Snape věcně. "Většinou se dnes využívají jako sklady zeleniny." Remusovi díky tomu došlo, že chlad, který cítí, je jen dílem záležitostí nervů – opravdu tu byla zima.

"Jdi zleva," řekl Snape a sám se alohomorou obořil na zámek první kobky z druhé strany. Lupin, napůl zahanbený, napůl vděčný, že mu určil k prohlídce patrně prázdných cel, vešel beze slova do první z nich a takřka násilím se donutil vzpamatovat. Prošel přeci nejedním bojem! Ale tohle bylo prostě... něco jiného.

Vyčaroval si vlastní světlo, protože světelná koule letěla oddaně za Severusem, a chvíli prohrabával plesnivou slámu na zemi. Našel jen pár hadrů, ztvrdlých starou krví. Brzy přešel do druhé cely. Ne, neměl mít to štěstí, že padne na prázdné prostory.

"Nechoď tam, Severusi," řekl v odpověď tázavému pohledu, když po nějaké chvíli vyšel ven. Zřejmě to tedy nebylo jen nezvyklým světlem, že vypadal tak bledý. "Nechci vědět, co jsi měl dnes k večeři."

"Byla to..."

Lupin zavrtěl hlavou. "Nějaký mudla."

"Tady prázdno," nepídil se Snape po podrobnostech.

"Alohomora," pustil se bez prodlení do posledního zámku. "Hmm... statiresero!"

"Expeliarmus!" zvolal ve chvíli, kdy zámek povolil, ženský hlas za jejich zády. Lupinova hůlka odlétla do tmy a soudě dle Snapeova zlostného zasupění, nebyl na tom o mnoho lépe.

"Severusi," řekla Narcissa a pokročila vpřed, aby vstoupila do kruhu světla. Mírně se usmívala, i když se ten úsměv zdaleka nedostal až k očím. Jednou rukou si opatrně nadzdvihávala sukni dlouhých večerních šatů, ve druhé svírala hůlku - krásná tvář a dokonale upravené vlasy – vypadala mezi těmi starými kamennými zdmi jako z jiného světa.

"Čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu?" V hraném úžasu potřásla hlavou. "Ach... že bys nepřenesl přes srdce, že je Pán Zla pozornější k Luciusovi, než k tobě? A kdopak je to s tebou?"

Lupin přestal nenápadně pátrat po hůlkách a zdvihl hlavu k Narcisse.

"Vlkodlak!" zvolala. "Tak to je opravdové překvapení. Výborně. Vyberte si každý svou celu, pánové. Malá pozornost pro vás."

"Jsi si nějak moc jistá, že jsme tu bez Luciusova vědomí," řekl Snape pohrdavě a složil ruce na prsou. "Nebude potěšen, až ho informuji, že nám tu bráníš vykonat naše rozkazy."

Narcissa na něj pohlédla se zúženýma očima. "Nezkoušej to na mě, Severusi. Nemohla jsem se dovolat své skřítky a ta mi řekla, že jste nevstoupili na pozvání, ale zlomili kouzla na dveřích. Budu muset obstarat někoho schopnějšího než minule na jejich obnovení... účet za něj vyřídím v rámci tvé pozůstalosti, bez obav."

"Špatné vtipy ti nesluší, Narcisso," řekl Snape, rozpřáhl ruce a postoupil o krok vpřed. "Co kdyby sis raději poslechla, proč jsme tady, než uděláš nějakou hloupost?"

"Stůj," štěkla ostře a zdvihla hůlku. Lupin zároveň zjistil, že ho Snape svým drobným manévrem před Narcissou prakticky skryl. Zoufale pátral po něčem, co by po ní mohl hodit, čím na chvíli odvést pozornost... hůlka! Ve špatném světle nevěděl, jestli jeho, nebo Snapeova, ale určitě to nebyl jenom kus dřeva.

"Běžte dovnitř. Hned." Hlas jako ocel.

Lupin usoudil, že jsou chvíle, kdy musí prostě věřit ve štěstí. Vrhl se k hůlce – dopadl na břicho, popadl ji do rukou a okamžitě zjistil, že není jeho. Sakra. Nepochyboval ani na okamžik, že s hůlkou někoho, jako je Snape, mnoho nepořídí. Plynule proto pokračoval v pohybu a hodil ji k Severusovi.

"Mdloby na tebe!" zakřičela Narcissa. Netrefila se dost přesně, přesto Lupin už nedokázal vstát a v mátoživém polobezvědomí sledoval, jak Snape zachytil hůlku "Mdlo..." začal i on.

V té chvíli se rozrazily dveře cely za jeho zády a vrhlo se na něj jakési zběsilé a ječící stvoření. "Ááááá!" Lupinovi zalehly uši a nevěřícně sledoval, jak žena v strašlivě otrhaných hadrech a k nepoznání špinavá skočila Snapeovi na záda a začala ho škrtit.

"Sakra, ženská!" zařval Snape a snažil se ji setřást dolů.

"Zabiju tě..." chraptělo to stvoření. Lupin usoudil, že to bude patrně paní Spinnetová. Musel uznat, že je obdivuhodné, v jaké je fyzické kondici po takové době. Jablko v případě dcery Alice patrně nepadlo daleko od stromu – také byla neuvěřitelně tvrdohlavá.

Snape ji konečně hodil na zem a namířil hůlkou.

"Dost už," vyjel na ni vztekle. Tvář, kam až dosáhla, měl poškrábanou. Když se pokusila ho dosáhnout alespoň po čtyřech, zazněl Narcissin smích a opětovné: "Mdloby na tebe!" Severus se bezvládně sesul k zemi. Jeho světlo v té chvíli zhaslo a ocitli se v naprosté tmě. I Alice – pokud to byla skutečně ona – přestala ječet. Patrně ji zasáhla stejná kletba, jako Severuse.

Lupin sebral všechno odhodlání, které v sobě dokázal nalézt. Už chvíli cítil, že pomalu získává vládu nad svým tělem, teď ale nebyl čas na polehávání.

Ve chvíli, kdy Narcissa švihla hůlkou s netrpělivým: "Lumos!" spatřila, jak se v jejím světle ze tmy těsně před ní vynořila zlostí zhrůzněná Lupinova tvář. Vykřikla a Lupin, který nečekal, že je tak blízko, málem také. Přesto neváhal chytit za ruku s hůlkou a zcela negentlemansky jí vrazil jednu pěstí pod bradu. Narcissa s bolestným zakvílením upadla na zem a Lupin jí vyškubl hůlku z ruky.

"Mdloby na tebe," zopakoval oblíbenou kletbu posledních chvil a naříkání ztichlo.

"Solumos," vylétla z hůlky zlatavá koule. Hůlka zjevně akceptovala fakt, že byla získána v boji - jakkoli se Lupin hluboce styděl za to, že napadl ženu.

Jako jediný, kdo se udržel na nohou, se významně rozhlédl, protočil hůlku mezi prsty a pravil: "Tímto se prohlašuji momentálním vítězem."

Napadne Snapea dát Narcisse vypít mnoholičný lektvar a ukrýt ji v cele místo Alice?
Neutluče si skřítka Millie hlavu o zeď?
Nebo snad přijde zachránit svou paní?
Co právě dělají všechny ty ženské z Narcissina dýchánku?
Čtěte v dalších dílech!

Další díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl třináctý ivik.bublik 23. 07. 2008 - 17:22
RE: Můj nepřítel - díl třináctý nerla 23. 07. 2008 - 18:42
RE: Můj nepřítel - díl třináctý mae 23. 07. 2008 - 22:45
RE: Můj nepřítel - díl třináctý nerla 23. 07. 2008 - 23:17
RE(2x): Můj nepřítel - díl třináctý kvik 23. 07. 2008 - 23:22
RE: Můj nepřítel - díl třináctý polgara 25. 07. 2008 - 13:20
RE(2x): Můj nepřítel - díl třináctý kvik 26. 07. 2008 - 19:07
RE: Můj nepřítel - díl třináctý werzwaezv43we68z4 27. 07. 2008 - 11:58
RE(2x): Můj nepřítel - díl třináctý kvik 27. 07. 2008 - 15:06
RE: Můj nepřítel - díl třináctý hermione007 05. 08. 2008 - 11:18
RE(2x): Můj nepřítel - díl třináctý mae 05. 08. 2008 - 14:09
RE: Můj nepřítel - díl třináctý amabell®pise.cz 09. 12. 2013 - 01:25