Příslib - 1.

8. červenec 2008 | 00.00 |

Jako pokus o jednorázový slash to nelze hodnotit jinak než nepodařeně, na druhou stranu se z toho vyvinul obstojný čtyřdílný příběh. V hlavních rolích vystupují Remus Lupin a Severus Snape.
Za beta-(-gama-delta-...-)-read děkuji Mae.

Seděl v knihovně zabořený hluboko do křesla a měl zavřené oči. Nespal, to ne. Jen přemýšlel o svém životě, o hodnotnách, které má, nebo by snad mít měl.
Nedalo se popřít, že když zjistil, že to s ním Nymfadora myslí vážně, chytil se té příležitosti zuby nehty. Teprve když mu ale řekla, že spolu čekají dítě, znejistěl. Proto teď seděl v křesle a cítil se tak, jak se cítil. Mohl by se za ní vrátit a omluvit se za svůj útěk poté, co mu to řekla. Jenže tady byl problém - nebylo mu líto, že ji tam nechal.
Ne, moc dobře si uvědomoval, že vztah mezi nimi nebyl tím, čím by být měl. Ona ho milovala, o tom neměl pochyb. Spíš však váhal, co vlastně cítí on sám. Musel si připustit myšlenku, že se s ní dal dohromady jen proto, aby utekl osamění. Vždyť ona byla první, kdo se ho nebál. Nikdy dříve si nedovedl představit, jak by mohl mít vztah se ženou - "Miluju, když mě takhle zlehka koušeš do krku, miláčku." Copak tohle by šlo?
Ale Nymfadora byla ochotná to zkusit. Ba co víc - ona stála i o jeho dítě.
Jenže tady byl právě zakopaný pes. Lupin dítě nechtěl. Lupin se nechtěl stát zranitelným, nechtěl, aby ho měl někdo jiný v moci skrz jeho ženu a dítě. Kromě toho si kdesi v hloubi duše musel připustit ještě další věc. On Nymfadoru nemiloval. Jistě, měl ji rád. Kdo by ji také rád neměl? Jenže ji nemiloval.
Vrzly dveře a do místnosti vplul Severus Snape. Teprve po několika krocích si uvědomil, že není sám a že se na něj někdo dívá. Zachytil Lupinův pohled, který se za celou dobu ani nepohnul. Otevřel pusu k pronesení jízlivé poznámky na jeho adresu a zase ji zavřel, když si uvědomil, jak Lupin vypadá.
Na okamžik zaváhal v chůzi, jako by chtěl zastavit, pak si to ale rozmyslel a pokračoval k polici s knihami. Vybral si několik nejtlustších a znovu se zadíval na Lupina.
"Řekl bych, že ses spletl v kalendáři, Lupine." Úplněk byl před čtrnácti dny, tady tedy muselo být všechno v pořádku. Jenže Lupin vypadal vážně hrozně.
Muž sedící v křesle přikývl a pokusil se usmát.
To už rozhodně v pořádku nebylo - usmívat se na Snapea. "Zavolám Molly, jestli ti něco je," nabídl mu. Po jízlivosti ani stopa, po nějaké účasti v obličeji také ne.
Lupin jen zavrtěl hlavou. "Kdybys mi sehnal trochu otrušíku, možná by mi bylo líp."
Snape ho provrtal pohledem. "Tak co se děje? Vybal to, Lupine, ať vím, jestli můžu jít v klidu studovat nebo jestli máš v plánu provádět nějaké blbosti."
"Zasloužil bych si to," odpověděl Lupin potichu a díval se přitom do stropu. "Posledních několik hodin přemýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší, kdyby Nymfadora potratila." Vypadal dokonale smířený se vším, co se právě dělo. Snad doufal, že si to Snape nenechá pro sebe a tak se to dostane až k Nymfadoře. Chtěl, aby to nemusel být on, kdo se s ní rozejde.
Snape se zarazil. Jemu nikdo takovéhle věci neříkal, nečekal, že by tohle řekl Lupin zrovna jemu. Nebyl mezi nimi kdovíjak vřelý vztah a tohle bylo přinejmenším nečekané. Možná i proto, že byl pravděpodobně první z Řádu, kdo se o dítěti dozvěděl.
"Lykantropie se geneticky nepřenáší," pronesl po chvíli ticha. Dost dobře netušil, co by měl dělat. Podobné situace pro něj nebyly zrovna denním chlebem.
Lupin se znovu usmál. Najednou byl rád, že tu není sám. Nemohl se svěřit nikomu ze svých přátel, bál se, že by je ztratil, kdyby jim řekl pravdu o tom, jaké city uvnitř sebe choval. Ale Snape byl v pořádku - panovalo mezi nimi příměří vyvolané donucenou spoluprácí v Řádu a snad i tím, že on se nikdy neúčastnil jeho týrání, když ještě chodili do školy.
"Nenapiješ se trochu?" zvedl ruku, kterou měl doteď spuštěnou volně za křeslem, a jemně zatřepal zlatavou tekutinou v broušené lahvi. Mávl hůlkou a v ruce mu přistála sklenička - nalil a podal ji Snapeovi.
Ten zaváhal. Ale nakonec, proč by neměl? Snad to bylo únavou, že se náhle cítil smířlivě s celým světem. Posadil se naproti Lupinovi a vzal si skleničku. Chvíli jí kroužil proti světlu, než se napil. Jemně tekutinu polaskal jazykem a vychutnával si palčivou chuť.
"Severusi?" vyrušil ho Lupin potichu. "Cítil ses někdy osamělý tak, až tě to bolelo, a přesto ses s tím bál cokoliv udělat, ačkoliv už to nebylo jak zhoršit?"
Snape se zadíval na Lupina a potom do sebe kopl zbytek whisky. Podal mlčky Lupinovi skleničku, aby mu nalil, a ještě jednou se napil.
Brumbál na ústředí už několik dní nebyl a jinak tu neměl nikoho, s kým by mohl mluvit. A zrovna se cítil osamělý, až to bolelo, a chtěl si s někým promluvit - a nevěřil, že by se to tím mohlo ještě zhoršit. Stále ještě zbývala možnost použít obliviate... nebo aspoň amnesia.
"Máš svoji ženu, Remusi," odpověděl a nemohl se zbavit zvláštního pocitu, když Lupina oslovil křestním jménem. Situace pro něj byla naprosto nezvyklá. Nebýt možnosti útěku k paměťovým kouzlům, asi by již dávno odešel.
Lupin pokrčil rameny. "Vím, že ano. Jen se nemůžu smířit s myšlenkou, že bych měl věřit ženě. Je příliš impulzivní, příliš nelogická."
Snapeovi se hlavou prohnala bouře myšlenek, počínaje těmi, že Lupina bude ráno pěkně bolet z pití hlava, přes ty, jestli tu opravdu chce zůstat a zjišťovat další věci o intimním životě vlkodlaka a metamorfomága, až po ty, že zrovna vlkodlak má o impulzivnosti co říkat. "Máš přátele," odpověděl místo toho a ta slova pro něj byla až příliš hořká na to, aby je chtěl opakovat. "Black ženská není, ač..." Zarazil se a zhluboka se nadechl, aby nechal kousavou poznámku nedořečenou. "Na svěřování máš jeho, na sex Tonksovou." Samotného ho překvapilo, že řekl opravdu to, co si myslel, a že to řekl opravdu tak, jak si to myslel. Ještě víc ho překvapilo, že Lupin nevypadal nijak podrážděně, že se jen zadíval do skleničky, jako by chtěl v odrazu světla najít pravdu.
"Na sex mám Tonksovou, na svěřování Blacka," opakoval potichu a zamyšleně. Snape ho nepoznával. Takhle se Lupin nikdy nechoval. Vzduch v místnosti houstl. Snape si nechal znovu nalít, ačkoliv neexistovala naděje, že by v tempu pití Lupina dohnal. Vzápětí se málem utopil, když mu Lupin položil další otázku. "Koho máš na svěřování ty, Severusi? A koho máš na sex?"
Ze všech sil se Snape snažil nezakašlat, aby Lupin nepoznal, jak moc ho tou otázkou zasáhl. K čertu s ním! Pohlédl na sedícího společníka, který stále zíral do své skleničky. Vypadal dokonale pokojně, mírumilovně, jako by si právě vybíral, jaký zákusek v cukrárně si dá. Snape se zhluboka nadechl. Tohle ho bude bolet, pokusí-li se to zodpovědět. Za normálních okolností by takovou otázku ignoroval, jenže teď už věděl, že kouzlo na vymazání paměti prostě bude muset použít a to mu dodalo kuráž. Dopil obsah své skleničky a podal ji Lupinovi. Poté, co ji dostal plnou zpět, ji vypil na ex a když zase dokázal promluvit, zamyslel se. "Na svěřování mám ožralce, kteří sedí v knihovně, když si tam jdu pro studijní literaturu," prohlásil nakonec nezvykle jemně. Ne, nebylo to jemně - to, co způsobilu změnu tónu, byl úsměv, který se usídlil Snapeovi na rtech. Vypadal nezvykle a křehce, jako by zase chtěl odletět a přesídlit na cizí obličej. "A na sex nemám nikoho, stačím si sám." Otřásl se. Znělo to hůř, než čekal. Lupin ale vůbec nezměnil polohu ve svém křesle, vůbec se netvářil, že by se chtěl začít smát nebo té informace nějak využít.
"To ti nikdy někdo nechyběl? Ani jediný člověk, kterého bys měl?" Snape pozvedl oči ke stropu, přesto mu přišel rozhovor příliš podnětný na to, aby ho ukončil. Ukončí ho až za chvíli. Paměťovým kouzlem, takže teď může být upřímný. Být takový, jaký nikdy nebyl. Nadechl se k odpovědi, Lupin ale stihl dodat další otázku: "Nebo je to tím, že prostě nikdo takový neexistuje?"
Snape zavřel oči. Lupin se ocitl až příliš blízko pravdě, až příliš se mu povedlo tnout do živého. Přemýšlel, co odpovědět, whiskey mu již příjemně otupovala smysly. Samozřejmě věděl, jak to je - že nikdo nestojí o to, aby byl jeho přítelem, nikdo takový zkrátka není. Jenže kdyby to vyslovil nahlas, přiznal by to sám sobě a bylo by to závazné. Copak tohle mohl dopustit?
V tu chvíli se rozlétly dveře do místnosti. Do knihovny vpadl Arthur Weasley a když spatřil oba muže v křeslech, zamával rukama. "Je pohotovost! Mozkomorové zaútočili na Harryho... okamžitě pojďte do jídelny!" Snape se zvedl a jen trochu zavrávoral, Lupin se však po marném pokusu svalil zpátky do křesla. Když to Weasley uviděl, netrpělivě mávnul hůlkou. "Sobrio!" Alkoholový opar, který halil vědomí obou můžu a který nebyl zas až tak nepříjemný vzhledem k nedávno řečenému, se rozplynul. Snape Weasleyho proklel a rozhodl se, že paměť musí vymazat oběma - jiná cesta nebyla. Jenže dosud počítal s tím, že se opilý Lupin nebude bránit; ovšem tomu okamžitě došlo, že tohle nemůže projít jen tak a tak ve stejném okamžiku, kdy začal vyslovovat Snape "obliviate" křikl "expelliarmo". Výsledkem bylo, že Snapeova hůlka skončila na zemi a pan Weasley se tvářil velice zmateně.
Lupin na ni dupnul těsně předtím, než se Snape vrhl na kolena, aby ji sebral. "Na svoji paměť si nenechám sáhnout, Snape. Co se tu stalo zůstane mezi námi a probrat to můžeme později."
Teprve když Snape velmi neochotně přisvědčil, stáhl Lupin svoji nohu pryč. Hůlku měl však stále připravenou, takže Snape nemohl udělat nic jiného, než po něm vrhnout vražedný pohled a nasupeně odkráčet. Lupin odešel hned po něm a až po několika minutách přišel Bill pro pana Weasleyho. Ten stále trochu omámeně koukal, ale nechal se odvést jako beránek a raději se na nic neptal.
V jídelně panoval nezvyklý ruch. Každý se snažil dopátrat, jak k útoku došlo, jestli je Harry v pořádku a co s tím budou dělat. Snape odkráčel do protějšího rohu místnosti, kde se opřel o zeď a zamračeně upíral pohled do země před sebou. Lupinovy kroky ale dokázal od zbytku šumu velice dobře odlišit a tak slyšel, jak se zastavily asi v polovině místnosti - jaksi váhavě, nejistě.
Do místnosti v tu chvíli vešel Brumbál a tlesknutím si zjednal pozornost. Začal vyprávět o temném podchodu, o šedých stínech a polibku smrti a jen dva lidé v místnosti téměř nic z toho nevnímali. Oba dva ty dvě hodiny na poradě přemýšleli, co se to vlastně stalo.
Když se potom místnost pomalu vyprazdňovala, Lupina dohnal černý stín, nekompromisně ho stiskl za loket a táhl ho za sebou zpátky do knihovny. "Na slovíčko, prosím," procedil skrz zuby, když jím nechtěně praštil o futro dveří. Potom mávnul dvakrát hůlkou a Lupin si jen mohl domýšlet, že místnost zamknul a odhlučnil. Konečně ho pustil a couvnul asi na dva kroky od něho. Tvářil se strašlivě.
Lupin unaveně odvrátil pohled. "Bylo toho na mě moc, to sis asi všimnul. Nemám potřebu cokoliv z toho, co se tady stalo, vykládat někde jinde. A ty?"
Z černých očí sršely blesky, hlas měl Snape přesto ledově klidný. "Ne, ani já ne."
"Takže to zůstane takhle," spíš konstatoval, než se zeptal Lupin.
"Ano." Přesto se Snape neměl k odchodu. Měřil si ještě chvíli druhého muže pohledem, než znovu promluvil. "Lupine, jestli se něco stane s Nymfadořiným dítětem, já zjistím, co to bylo."
Nedočkal se žádné prudké reakce. Lupin jen sklopil pohled k zemi a zavrtěl hlavou. "Já nejsem vrah, Severusi," pronesl měkce. "Nikdy bych jí neublížil."
Snape přikývl, otočil se a rázným krokem vypochodoval pryč.

NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Příslib - 1. ivik.bublik 09. 07. 2008 - 09:04
RE: Příslib - 1. kvik 09. 07. 2008 - 10:30
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 11:17
RE: Příslib - 1. ivik.bublik 09. 07. 2008 - 11:24
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 11:29
RE: Příslib - 1. nerla 09. 07. 2008 - 11:52
RE: Příslib - 1. polgara 09. 07. 2008 - 11:55
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 11:57
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 12:00
RE: Příslib - 1. nerla 09. 07. 2008 - 12:29
RE: Příslib - 1. ivik.bublik 09. 07. 2008 - 12:43
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 13:19
RE(2x): Příslib - 1. polgara 09. 07. 2008 - 13:25
RE: Příslib - 1. nerla 09. 07. 2008 - 13:23
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 13:34
RE: Příslib - 1. hermione007 09. 07. 2008 - 18:08
RE: Příslib - 1. ivik.bublik 09. 07. 2008 - 18:27
RE: Příslib - 1. mae 09. 07. 2008 - 20:54
RE: Příslib - 1. kvik 10. 07. 2008 - 09:51
RE: Příslib - 1. mae 10. 07. 2008 - 09:54
RE: Příslib - 1. kvik 10. 07. 2008 - 12:53
RE: Příslib - 1. ivik.bublik 10. 07. 2008 - 14:35