Můj nepřítel - díl druhý

29. červen 2008 | 22.03 |

Válka s Voldemortem pokračuje. Kdo bude její další obětí?

* * * * * * *


"Hermiona tvrdila, že to musely být následky cruciata," brblal Harry neoblomně.
"Nejde o mně, Harry, takže ti těžko mohu něco vykládat," odvětil Lupin beze stopy netrpělivosti nad faktem, že odráží Harryho otázky již dobrou půlhodinu.
"Ale pokud ho Voldemort..."
"Řád nebyl prozrazen."
Harry si povzdechl. Chvíle plné doufání, že ho Lupin nebude považovat za dítě, byly střídány podobnými okamžiky beznaděje. Proč mu nikdo nechce nic říct? "Snape je úplně mimo," trval na svém Harry. "Dneska dal Alici plný počet bodů, i když ten její lektvar byl mnohem zelenější, než Nevillův, a to je co říct."
Nevšiml si už, jak sebou Lupin trhnul. "Stejně nechápu, jak to, že je v Bradavicích přístupný krb," přemítal chlapec.
"Právě pro podobné případy, Harry." Lupin si odkašlal. "Ten jediný – skoro nikdo o něm neví a není náhoda, že vede do kabinetu profesora vyučujícího obranu proti černé magii. Je to velice dobře zajištěná místnost. Pokud by se tam někdo dostal ve chvíli, kdy nejsem uvnitř, měl by velké problémy se vůbec dostat ven ze dveří."
Lupin zahlédl Snapea kráčejícího chodbou – studenti se před ním rozlévali jako odfouknutí větrem, nejspíš tím samým, který mu tak nadouval plášť. Severus Snape dovedl povlávání pláště k dokonalosti. A nikdy neměl problémy projít zcela zaplněnou chodbou.
"Omluv mě, Harry," řekl rychle Lupin a nechal chlapce, který marně hledal způsob, jak se držet poblíž a nebýt viděn Snapem, stát. "Severusi?"

Harry pozoroval chvíli tichý rozhovor obou profesorů. Lupina měl velice rád, ale těžce nesl jeho neochotu nesnášet Snapea. Když pak oba odešli směrem ke Snapeovu sklepení, Harryho plán dostal konečné rozměry.
Sirius měl narozeniny.

.. a Harry volné odpoledne. Ještě ráno si myslel, že ho stráví tím, že napíše Siriusovi dopis a pošle mu nějaký dárek. Teď, když dostal z Lupina jak je to s jeho krbem, dostal mnohem lepší nápad: navštíví Siriuse osobně.
"Ale Harry, to je tak nezodpovědné!" vykřikla Hermiona přesně tak, jak očekával.
"Páni, nejraději bych šel s tebou," zatoužil Ron.
"Ten trest, co jsi dostal, je vážně smůla," řekl Harry účastně, ale ve skutečnosti toho ani moc nelitoval. Chtěl mít kmotra chvíli sám pro sebe.
Za pár chvil už vcházel do Lupinova kabinetu. Jestli snad na chvíli cítil výčitky svědomí, že takto zneužívá důvěry, kterou v něj Lupin vložil tím, že mu svěřil heslo, rychle je vyhnal z hlavy při představě, jakou bude mít jeho kmotr radost.

"Siriusi!" zavolal, sotva vykročil z krbu na Grimaudově náměstí 12.

"Kdo to..." Sirius vletěl do dveří s napřaženou hůlkou. "Harry!"
Vypadal tak užasle, že se Harry musel začít smát. "Všechno nejlepší, Siriusi!" Harry vytáhl z brašny figurku psa, celou z čokolády a s oříškovýma očima. "Dort to není," omlouval se. "Ale vypravil jsem se na poslední chvíli..."
Sirius si nechal vypovědět, jak se k němu Harry vůbec dostal a po chvíli váhání usoudil, že v takovém případě snad nic nehrozí. Viditelně pookřál. Měl něco málo upito, oči se mu leskly a smál se hlasitěji, než jindy, Harry si to ale ani neuvědomil. Chvíli si vykládali o všem možném a Harrymu bylo při pohledu do Siriusovy šťastné tváře dobře, jako dávno ne.

* * * * * * *


Lupin padl na kolena. Věděl, že přišel konec. Tušil, že možná zahlédne na okamžik zelené světlo, tu poslední věc svého života... tak přeci to bude z rukou Pána Zla. Kéž by se teď mohl proměnit ve vlkodlaka a prokousnout mu hrdlo.

"Má z mých věrných někdo chuť si... pohrát?"
"Pane," ozval se z kruhu smrtijedů žádostivý hlas plný chladné nenávisti. "Přenechte mi ho, prosím. Nenávidím... nenávidím ho většinu svého života. Rychlá smrt je pro něj příliš dobrá."
Voldemort k temné postavě otočil hlavu tak rychle, že to připomínalo hada. "Troufáš si, Severusi," zašeptal výhružně. "Ale když předvedeš představení, které se mi bude líbit, ušetřím tě."
Snapeův hlas netajil pohrdáním. "Na opravdu dobré představení bych potřeboval něco víc, než tuto karikaturu člověka. Crucio."

* * * * * * *


"Harry, víš..." Sirius náhle vypadal skoro provinile. Ale až příliš spokojeně, než aby to bylo upřímné. "Chystal jsem se dneska – zkrátka, jít se proběhnout. Už to tu nevydržím, být věčně zavřený! Proměním se v psa a chvíli budu lítat po vřesovišti."

"Siriusi, ale to bys neměl... víš, jak se bude Brumbál zlobit."
"Nebude, když se to nedozví. No tak, Harry, bude to legrace. Přemístíme se někam, kde není živá duše. Nikdo nás neuvidí. Jen my, vítr ve vlasech – Harry, co se podívat k moři? Vlny se tříští o skalnatý břeh..."

* * * * * * *


Do Lupina se zakousla bolest tak strašlivá, že nikdy dřív netušil, co je lidské tělo schopno cítit. Vzpomněl si na tu noc – včera! - kdy ošetřoval Severuse po kletbě cruciatus ve svém kabinetě. Ne, nedokázal teď přemýšlet; ale ten pocit zvláštního sblížení, který cítil, ten si uvědomoval. K bolesti, kterou byl nyní nucen podstupovat, to přidalo další. Mýlil se, když doufal, že Snape zapomněl na staré křivdy... nezapomněl. A víc než to.

"Vstaň, Lupine," vyzval ho posměšný Severusův hlas. "Smrt by byla pro tebe příliš dobrá. Imperio."
Lupin cítil, jak se jeho vůle rozpouští. Pokoušel se kletbě bránit, ale byl oslabený, dosud se neovladatelně chvěl a Snape byl příliš dobrý kouzelník. Navíc, že zrovna on... Roztřeseně se pokoušel postavit na nohy. Nedařilo se mu to. Zůstal klečet na kolenou, v bahnu a špíně, se svěšenými rameny a skloněnou hlavou.

"Lupine, přikazuji ti dnes večer neodcházet z Bradavic do tvé skrýše, až se budeš měnit ve vlkodlaka. Naopak. Těsně před tím, než vyjde měsíc, si půjdeš promluvit s Brumbálem."

V řadách smrtijedů se rozlehl nepěkný smích.
V Lupinovi se naopak všechno napjalo. Necítil se schopný promluvit. Jenom přikývl. Dychtivě, jako pes toužící po tom, aby mu pán znovu hodil klacek.
Voldemort posměšně zasyčel.
"Uvidíme, zda bude náš drahý Albus dost pohotový," řekl Voldemort. "Pobavil jsi mě, Severusi. Dohlédni na návrat toho ubožáka do Bradavic. Zítra tě povolám, abys podal hlášení."
"Můj pane." Snape se pokorně uklonil, popadl neodporujícího Lupina za hábit a vlekl ho bezohledně za sebou. Remus se snažil postavit, ale podařilo se mu to, až když ho Snape upustil na zem stranou smrtijedského kruhu.
Lupin se neodvážil ani naznačit, jestli se mu snad podařilo vymanit k kletby imperius. Snape mlčel. Sotva se Lupin vyhrabal na nohy, jenom ho popadl za paži a s hlasitým prásknutím se přemístili.

Prásk! Prásk! Snape se rozhodně nesnažil o nejkratší cestu. V rychlém sledu vystřídali několik míst. Po posledním přemístění se už Lupin neudržel na nohou a ačkoli mu to připadalo ponižující, musel vzít za vděk Snapeou oporou. Snad kdykoli jindy by se z té nedlouhé chvíle pod cruciatem vzpamatoval rychleji. Během úplňku na tom byl ale velmi špatně i za nejideálnějších okolností.
Prásk!
Lupin zmateně zdvihl hlavu... tohle místo poznával. Ovšem, Siriusův dům... Sirius sám, bílý jako stěna, seděl za kuchyňským stolem, hlavu v dlaních. Když je spatřil, oči se mu rozšířily úžasem, ve tváři šok, úlevu, zděšení... Snape mu ale nedopřál jedinou otázku. Přemístil je oba přímo před krb, nyní stačilo udělat dva kroky. "Bradavice!"


Dokáže se Lupin vzepřít kletbě imperius?
Zaútočí na Brumbála?
Vzdá se někdy Snape své nenávisti ze školních let?
Co provedli Harry a Sirius?
Čtěte v dalším díle!

Další kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl druhý nerla 30. 06. 2008 - 09:43
RE: Můj nepřítel - díl druhý mae 30. 06. 2008 - 10:09
RE: Můj nepřítel - díl druhý nerla 30. 06. 2008 - 10:31
RE: Můj nepřítel - díl druhý hermione007 03. 07. 2008 - 10:06
RE: Můj nepřítel - díl druhý kvik 03. 07. 2008 - 13:14
RE: Můj nepřítel - díl druhý ivikbublik®pise.cz 05. 07. 2008 - 10:35
RE: Můj nepřítel - díl druhý mae 05. 07. 2008 - 11:41
RE: Můj nepřítel - díl druhý ivikbublik®pise.cz 05. 07. 2008 - 14:39
RE: Můj nepřítel - díl druhý mae 05. 07. 2008 - 14:48
RE: Můj nepřítel - díl druhý werzwaezv43we68z4 26. 07. 2008 - 23:01
RE(2x): Můj nepřítel - díl druhý mae 26. 07. 2008 - 23:11