Můj nepřítel - díl první

26. červen 2008 | 16.24 |

Výchozí situace (pozměněná oproti oficiální historii): Remus Lupin učí druhým rokem v Bradavicích. Severus Snape dělá špeha u Voldemorta; tichá, dosud skrytá válka nabírá na obrátkách. Na Grimaudově náměstí se pravidelně schází Fénixův řád a Sirius marně skřípe zuby nad svým domácím "vězením". Harry Potter a jeho přátelé mají spoustu učení, ale zvědavost je neléčitelná...
Prostě kus příběhu, jaký mohl být.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Harry ten večer zrovna seděl u Remuse Lupina na čaji. Byl to příjemný, klidný podvečer, Lupin vzpomínal na Jamese a Lily, ale také na Brumbála, jaký tenkrát byl – podle všeho stále stejný – a Harry hltal vděčně každé jeho slovo. Za okny hustě sněžilo a v krbu plápolal oheň. Zaboření v křeslech, propadali společně pokojné melancholii.
V krbu náhle ostře zapraskalo a hořící polena se rozlétla do místnosti. Harry vyskočil a vytáhl hůlku, vyděšený a upřímně překvapený. Netušil, že jsou Bradavice přístupné z letaxové sítě; ani že někdo může být takový blázen a přenést se do rozžhaveného ohniště.

"Ustup, Harry!" zvolal Remus. Jeho hlas zněl znepokojeně, ale místo toho, aby sáhnul po hůlce, vrhnul se ke krbu a napůl ponořil dovnitř. Nahmátnul látku šatů, prudce zatáhl – před Harryho užaslýma očima z oblaku dusivého dýmu vypadl... Severus Snape. Vypadal hrozně a nezdálo se, že by to byly jen následky té trochy kouře, kterou musel vdechnout. Chvěl se po celém těle, jako by mu byla šílená zima. Když ho Remus vytáhl ven, upadl na kolena. Chvíli jako by jen, s hlavou skloněnou, sbíral síly k tomu, aby vstal, ale náhle se pomalu a tiše zhroutil na zem, oči zavřené a tvář křečovitě staženou.

"Harry, vrať se na kolej," řekl Lupin a sklonil se ke Snapeovi. Když se chlapec nehýbal, zdvihl k němu na okamžik hlavu. "Hned!" šlehl nezvykle ostrým hlasem a vytáhl hůlku. Harry, zaskočený tím, že by na něj Lupin použil kouzlo snad ještě víc, než nenadálým zjevením profesora lektvarů, couval ke dveřím. Remus si ho ale už nevšímal. Několikrát máchl hůlkou, aby se polena vrátila do krbu a vzduch vyčistil od kouře, a opět se zabýval Snapem.
Harry za sebou tiše zavřel dveře, nemálo uražen tím, jak malý měl Lupin zájem o jeho pomoc. V nejhorších obavách o osud Fénixova Řádu se vracel do své ložnice.

Remus byl dost zkušeným kouzelníkem – a nemusel učit zrovna obranu proti černé magii – aby okamžitě rozeznal následky kletby cruciatus.

Muselo to být nedávno, před chvílí... a ten někdo si dal opravdu záležet. Lupin kouzlem přenesl vyčerpané tělo na pohovku a přikryl Severuse dekou. Ten se stále chvěl a tělo občas zachvátila krátká křeč, se kterou se marně snažil bojovat. Lupin si uvědomil, že Snape chce něco říct.
"Je Řád prozrazen, Severusi?" ptal se Remus naléhavě. "Řekni, je Řád prozrazen?"
Snape opět omdlel.
Lupin chtěl napřed zavolat Brumbála, ale zjistil, že je zrovna mimo Bradavice; přiběhla však profesorka McGonagallová. Při pohledu na Snapea zbledla tak, až se Lupin obával, že se mu nebude dostávat volných pohovek.
"Zatím ho necháme tady," rozhodla okamžitě. "Po chodbách teď běhá spousta studentů. Nikdo ho takhle nesmí vidět, Remusi."
"Musíme ale Snapea přimět k řeči... jestli ho vyslýchal Voldemort a Řád je prozrazen..." Pár okamžiků na sebe hleděli.
"Měl by si odpočinout," řekla Minerva starostlivě, "ale to musí počkat. Přinesu od Poppy něco, co ho postaví na nohy... alespoň na chvíli."

Remus čekal, až se profesorka vrátí s lektvarem, a netrpělivostí málem šplhal po zdi. Fantazie mu malovala ty nejhorší scénáře – smrtijedi pronikající do domu na Grimaudově náměstí, marně bojující Sirius, odhalený Kingsley, Arthur vydaný na ministerstvu na milost a nemilost.
Snape už se tak hrozně neklepal. Ležel teď jako mrtvý, až se Remus potřeboval ujistit, že je ještě naživu. Trochu se děsil i představy, že by před ním leželo tělo sice živé, ale bez rozumu. Nebyl by první ani poslední... Usedl na pohovku vedle Snapea – Snapea, který ho upřímně nesnášel a který se přesto z důvodů, které chápal jenom on sám, přenesl v této chvíli zrovna k němu. Lupin, kdykoli přichystaný podat ruku ke smíru snad každému kromě Voldemorta, to někde v koutku duše bral jako dobré znamení do budoucna.
Letmým dotykem na čele se přesvědčil, že jeho tělo opravdu vychládá tak, jak se obával a na krční jamce se ujistil, že srdce bije sice překotně a nepravidelně, ale nechystá se dosud svůj boj vzdát. Kouzlem prohřál přikrývku, kterou na sobě Severus už měl přehozenou. Kde je Minerva...?

Jako na zavolanou se otevřely dveře a profesorka vklouzla dovnitř. Ve skutečnosti jí to celé zabralo jenom pár minut, mučivě dlouhých pro oba. "Zkuste mu nějak otevřít ústa, Remusi..."
Nebylo to snadné, ale nakonec dokázali do něj lektvar dostali. Nějak ho polkl a za pár okamžiků se prohnul v další křeči, a další... Remus ho pevně chytil a držel, dokud křeče nepovolily.
Nejlepší důkaz toho, že na tom byl Snape opravdu špatně bylo, že když konečně mohl mluvit, neprotestoval.
"Severusi," řekla měkce Minerva, když se konečně ve Snapeových očích objevila jiskřička inteligence. "Za chvíli budete zase spát. Teď mi ale řekněte, vyslýchal vás Vy-víte-kdo?"
"On... jenom si hrál... váhal jsem... zabít... ženu..." Snape zalapal do dechu a Lupin cítil, jak se mu svírá srdce. "Ne... neřekl jsem nic... byla to jeho..." Zase se mu začaly zavírat oči.
"Severusi!"
"Alice... Spi... Spinetová... hra... pouhá... neřekl..."

McGonagallová si v úleku přitiskla ruce na ústa. Vždyť Alici viděla ještě dnes odpoledne... Vzápětí jí došlo, že se nebelvírská studentka jmenuje stejně jako její matka a v hrudi se jí usadil těžký balvan vědomí, že to bude ona, kdo Alici oznámí, že její matka je mrtvá.
"On na vás použil cruciatus, protože jste odmítl zabít Alici?" zeptal se tiše Lupin.
Ve Snapeových očích jako by problesklo něco obvyklé ironie... a také bolesti.
"Neodmítá... pánovi... zla... já... nebyl... dost... rychlý..." Těžce polkl a pohlédl na profesorku McGonagallovou. "Musím... zpět... on... zavolá... moje šaty..."
"Myslíte hábit smrtijedů a masku? Připravím vám je," slíbila Minerva. Oči se jí leskly.
Lupinovi se udělalo skoro zle z vědomí, že je Snape připraven se tam vrátit. Byla to šílená odvaha, nebo už jenom... šílenství samé?
Severus konečně zvláčněl a zřejmě buď opět ztratil vědomí, nebo usnul.
"Lupine," vydechla profesorka.
"Musíte zjistit, co je s Alicí Spinetovou," řekl Remus rozhodně. "Jestli ještě lze někoho z její rodiny varovat."
Minerva, povzbuzená tím, že má co dělat, přikývla a rychle vstala. "Poppy už dává dohromady něco, co mu uleví," řekla ještě, než odešla. "Bohužel nejlepším odborníkem na lektvary je tu právě Severus a v tom jeho podzemním skladišti se těžko někdo další vyzná."

Lupin opět uložil Severuse co možná pohodlně na pohovku. Docházelo mu, že bylo vlastně logické, že Severus přišel právě sem. Těžko se mohl přenést k Siriusovi – jejich vzájemná nenávist přesahovala všechny rozumné meze. Kdokoli z členů řádu mohl být dlouhodobě z domova pryč, jedinou další rozumnou volbou byla snad ještě Molly, ale pokud zároveň potřeboval rychle podat hlášení...

Už mu Snapeova důvěra nepřipadala tak zvláštní a nadějná, jako před chvílí.
Nezabývej se hloupostmi, napomenul se, Severus je skoro mrtvý a ještě teď ho bolí každý kousek v těle.

Seděl nad tělem svého ne-přítele a zpytoval svědomí.
Nemohl jsem udělat víc, opakoval si stále dokola, až to přestalo mít význam. Od doby, kdy jsme spolu chodili do školy, jsem se stokrát snažil vyjít ti vstříc. Škoda, že jsi mi nedokázal odpustit.
Ne že by se neprojevil žádný pokrok. Za ten rok a půl, co učili oba v Bradavicích, Severusovo chování k němu bylo stejně nesnesitelné, jako ke všem ostatním. Takže, říkal si Lupin, jsem vlastně pořádně povýšil.
Styděl se nyní za to, kolikrát si se Siriusem přizvukovali, že Snapeovy výpravy za Voldemortem mu jsou jenom příležitostí k tomu, aby se nad ostatními nemožně povyšoval. Lupin sice z jeho hlášení věděl přibližně, co se u Pána Zla může dít, ale až teď mu to teprve plně došlo, vstoupilo mu to vědomí do morku kostí a takřka fyzicky cítil, jaké to je: dostat rozkaz zabít ženu jménem Alice...
Znovu se zachvěl, když si uvědomil, že Severus byl schopen to udělat. Ale že nejspíš jenom zaváhal, snad hledal jinou cestu a teď –


Dost už! nakázal si Remus rázně. Nechtěl dál propadat tomu kruhu vlastního zahanbení, děsu a nejtemnějších představ. Nepodléhat tomu. Raději vymyslet, jak pomoci Severusovi.
Po chvíli přemýšlení zamumlal zaklínadlo, které povoluje svalový tonus a doufal, že to bude po šílených křečích cruciata to pravé. Na Snapeovi nebyla vidět žádná změna. Nebo přeci jen vypadá trochu klidněji?
Konečně přišla Minerva – donesla pár lektvarů a zase zmizela.
Remus se konečně přinutil odtrhnout od Severusova lůžka a usadil se do křesla. Ztlumil světla, nechal si jen jedno na čtení, které ale nesvítilo Snapeovi do tváře a pokoušel se soustředit na knihu. Nešlo to. Potřeboval by se Severusem mluvit, slyšet pár jeho jedovatostí... to by byl nejlepší lék na výčitky. Lupin by první připustil, že je sentimentální citlivka a bdění u Snapeova lůžka ho zvláštním způsobem dojímalo. Bylo mu Severuse líto. Toho, že musel přijít za někým, o kom byl přesvědčen, že ho nenávidí.

Musel usnout... ano, spal, a probudil ho křik. Severus se na pohovce zmítal, zjevně ze spaní, o něco prosil, žadonil... Lupin vyskočil a vrhnul se k němu, cestou zakopl a bolestivě upadl na koleno, ale za okamžik už pevně Snapea držel a snažil se mu zabránit, aby si rozbil hlavu o kamennou zeď; a zkoušel ho probudit. Ten nepřestával křiče, zoufale... Lupin cítil, jak mu běhá mráz po zádech. Co se muselo Snapeovi, nepřístupnému a tolik lpícímu na své cti, stát, aby prosil o život?
Vzápětí ale pochopil. On neprosil o život... žadonil o smrt.
"Probuď se už, Severusi, proboha!" vykřikl, a jako by právě naléhavost jeho hlasu zabrala, Snape se v jeho rukou přestal zmítat.
"Přestaň mě pořád objímat, Lupine," zachraptěl po chvíli Snape. "Nejsem Tonksová." Remus se měl chuť zasmát. Znělo to sice jako hodně vzdálený odlesk obvyklého znechuceného tónu, ale byl to zase on.
"S potěšením," odvětil Lupin a opatrně ho opřel o několikrát přeložený polštář. "Vážně, potřeboval bys sprchu."

Jestli se Snape podivil tomu, že je stále v Remusově pracovně, nedal na sobě nic znát. Bylo vidět, že sbírá síly a že se snaží přemýšlet; ani jedno se mu podle všeho nedařilo.

Lupin mu podal sklenici s vodou a tu vypil tak žádostivě, že mu tekla kolem úst na špinavou košili, ačkoli mu ji Remus raději přidržoval. Druhou už si byl schopen podržet sám. K připraveným lektvarům napřed nedůvěřivě přičichl, vypil je ale pak bez poznámek.
Vydechl a pohodlněji si uložil hlavu na lůžko.
"Předpokládám, že jste mě po mém příchodu stačili vyslechnout?" zeptal se hlasem slabým, ale nevrlým.
"Pouze krátce," odpověděl Lupin. Přitáhl si od stolu židli, usadil se vedle Snapea a nohy si pohodlně opřel o pohovku. "Brumbál je pryč, ale pomohla mi s tebou Minerva. Zajímalo nás pouze jestli byl Řád prozrazen." Nepatrně zaváhal. "Řekl jsi, že nebyl."
"To také nebyl," potvrdil znovu Severus. "To, že tu sedíš, je nejlepším důkazem. Kdyby se Voldemort dozvěděl, že je v Bradavicích přístupný krb..." Na chvíli zavřel oči. "Byla to jen má hloupost, že jsem na sebe upozornil Pána Zla tak nešťastný způsobem."
Remus nevěděl, co na to říct.

"Jak jsi se sem vlastně dostal, že tě nedokázali sledovat?"
"Přes čtyři krby," řekl Severus, "z toho dva veřejné. Smrtijedi mě prostě do jednoho hodili, ať si poradím."
"To je obdivuhodné, vzhledem k tomu, v jakém jsi byl stavu," řekl Remus uznale. Nemusel se přetvařovat. Bylo to obdivuhodné. Snape něco nesrozumitelného zavrčel.
Remus spícího Severuse zase přikryl a chvíli odolával pokušení mu přičarovat na polštář plyšového medvídka.
"Až mě vyhodí z Bradavic, můžu se živit jako opatrovatelka," zabručel si pro sebe a s překvapivě dobrou náladou se vrátil do svého křesla.
Když se v něm ráno probudil, Snape byl pryč.


Jakou bude mít po tomto incidentu Severus Snape pozici u Voldemorta?
Zemřela Alice Spinetová?
Podaří se Remusu Lupinovi zlomit Snapeův nepřátelský postoj?
Prozradí Harry někomu, že je v Bradavicích přístupný krb?
Čtěte v dalších dílech!

Další kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl první ivik.bublik 26. 06. 2008 - 17:08
RE: Můj nepřítel - díl první mae 26. 06. 2008 - 23:32
RE: Můj nepřítel - díl první hermione007 28. 06. 2008 - 14:56
RE: Můj nepřítel - díl první simca* 28. 06. 2008 - 18:17
RE: Můj nepřítel - díl první kvik 28. 06. 2008 - 18:54
RE: Můj nepřítel - díl první mae 28. 06. 2008 - 20:49
RE: Můj nepřítel - díl první kvik 28. 06. 2008 - 23:31
RE: Můj nepřítel - díl první mae 28. 06. 2008 - 23:56
RE: Můj nepřítel - díl první jarmik®pise.cz 29. 06. 2008 - 11:41
RE: Můj nepřítel - díl první amabell®pise.cz 07. 12. 2013 - 03:05