Jak Snape potkal Maipe - dvacet jedna

8. červen 2008 | 18.16 |

Dnes se dostane na všechny: trocha romantiky, hrst akce, špetka tajemných náznaků na příště.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Maipe zdvihla hlavu a chvíli tiše pozorovala Severuse, který se soustředěně mračil na kotlík. Povolení využívat učebnu lektvarů se sice vztahovalo jenom na jeho osobu, ale když ho Křiklan, potěšený tak soustředěným zájmem, přišel náhodně zkontrolovat, tvářil se, že Maipe prostě nevidí. Zatímco Severus zkoušel nové recepty, ona si dělala něco svého, dokonale spokojená s tím, že jsou si blízko.
Severus zhluboka vydechl a ustoupil od kotlíku. Všiml si jejího pohledu a řekl: "Teď se to bude deset minut jenom vařit. Píšeš úkol?"
"Jo," přikývla. "Docela mi to dneska jde od ruky. Co to bude, až to bude?" Kývla hlavou ke kotlíku.
"Jen takový pokus," mávl rukou a v duchu odškrtl další položku na seznamu, který dostal při posledním setkání Kruhu. Byly to poměrně delikátní záležitosti a ne všechno se mu hned povedlo.
Vstala a přistoupila k němu. Nepatrně se odtáhl. Maipe to zamrzelo... ne poprvé. S pohledem upřeným na bublající podivnost v kotlíku řekla tiše: "Proč tě nemůžu obejmout? Dřív ti to nevadilo. Stalo se něco?"
Úplně fyzicky cítila, jak se zamračil a založil ruce na hrudi. Nasupeně mlčel. Přiměla se zdvihnout hlavu a pohlédla na něho zpříma. Zjistila už, že ticho na něj platí mnohem víc, než slova, ale dalo jí obrovskou práci nezačít mluvit. Nenabízet odpovědi. Nevyptávat se.
"Musím na to dohlédnout," zavrčel Severus po delší chvíli.
"Není to prostě tím, že ještě nejsi úplně v pořádku?" řekla Maipe tak samozřejmým způsobem, jak dokázala. Nevěděla, jestli náhodou nestřílí úplně vedle, ale rozhodla se nakonec to, co jí Lily před několika dny "svěřila", využít. Severus sice o Kruvalu vyprávěl mnohé, ale nic z toho, co by odpovídalo Lilyiným náznakům. Pohled do Severusovy tváře jí jasně řekl, že se trefila do černého. Vystřídal několik barev a celou škálu výrazů, než skončil na silně naštvaném. "Nevím, o čem mluvíš," vyrazil ze sebe.
Maipe se překonala a - mlčela. Ticho se protahovalo.
"Nevím, co ti kdo vykládal..." začal Severus a začal přecházet sem tam podél pultu, "ale - "
"Neříkal jsi deset minut?" přerušila ho Maipe, když si všimla, že lektvar změnil barvu na svítivě zelenou. Naklonila se ke kotlíku, aby ho stáhla z ohně. Severus k ní přiskočil a prudce ji strhl stranou. "Nesahej na to!" vykřikl. Několika pohyby hůlky snížil teplotu v kotlíku a ustálil celou substanci.
Když se opět ohlédl po své dívce, zjistil, že se tváří velice, velice bezvýrazně. Přehrál si v paměti posledních pár slov, které si řekli. V duchu si povzdechl.
"Je to velmi agresivní látka," řekl, "lekl jsem se, že by na tebe mohla vychrstnout."
Maipe věděla, že nic podobnějšího omluvě od Snapea neuslyší.

Nehodlala se ale dát jen tak.
"Něco jsi mi zrovna vysvětloval," řekla.
"Zrovna jsem ti vysvětloval, že ať jsi slyšela cokoli, není to pravda. Nic mi není. Nic se nestalo." Samotnému mu to znělo jako poloviční přiznání.
"Pravda nemůže být horší než, to, co si představuju," vyhoupla se Maipe na pult. "To mi věř." Kývala nohama ve vzduchu a protože se zapomněla mračit, měla ve tváři ten její pozorný a vlídný poloúsměv, který na ní měl tolik rád.
Severus si zajel rukama do vlasů a přemýšlel. Nenapadlo ho nic, čím by ji mohl odbýt.
"Připletl jsem se k souboji. V Kruvalu jsou poměrně běžné. Nepodařilo se mi odrazit zaklínadlo a byl jsem zraněn. Nic vážného," dodal s rozhodností, která ho usvědčovala ze lži.
"A on?" Hlas se jí trochu zachvěl.
Severus chvíli mlčel. "Dopadl trochu hůř. On... přišel o paži. Definitivně. Bylo to v sebeobraně." Cítil se potřebu před ní obhájit a bylo mu to nepříjemné. Tam, v Kruvalu, přeci všichni věděli, jak to bylo a tam to přijali bez potíží! Není fér, že... když si však znovu připomněl ten hrozný pocit z chvíle, kdy se dozvěděl, jak Ulrich dopadl, bylo mu nedobře. V očích se mu objevil smutek. Mimoděk si přitiskl dlaň na hruď a zhluboka se nadechl.
Sklouzla z pultu a přistoupila k němu. "Tady?" položila mu jemně dlaň na ruku, kterou si držel na hrudi.
Pohlédl na ní, v očích smutek. "Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo," zašeptal. Přivinula si ho, opatrně, do náručí. Položil jí čelo na rameno, cítila, jak se mu napjaté svaly pomaličku uvolňují... "Já vím," zašeptala. "Já to přeci vím."
Rád přivítal úlevu, kterou mu přinesl její dotyk, skutečnost, že s ním neváhala. Nepřiznal by to nikdy nahlas, ale sobě nic nalhávat nemohl. Nechal se tím i pohnout k tomu, aby jí o celém souboji vyprávěl do nejmenších podrobností - s překvapivým zaujetím.
Zato Maipe měla dojem, že z toho, co se právě dozvěděla, se bude muset vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

"Maipe Dahlová? To jméno je mi povědomé. Co jsi o ní zjistil?"
"Je ze staré kouzelnické rodiny, pane. Čistá krev a tuhý kořínek, řekl bych. Tvrdohlavost je asi hlavním rodovým znakem. Možná jste o starém Dahlovi slyšel v souvislosti s nemocnicí svatého Munga, svého času ji rozšiřoval o nová oddělení. To byl dědeček. Je to rodina, která se zásadně neplete do politiky a jsou to samí léčitelé, badatelé, učitelé a podobné věci. Víc teorie, než praxe. Ovšem, pane..."
"Ano?"
"Řekl bych, že to nebude zcela beznadějné. Věda, to jsou věci, kde objevíte mnohem více, když budete závazná pravidla brát jenom jako volná doporučení. To jsem citoval jejího otce, pane. Matka je učitelka."
"Výborně. Zaměříme tedy na ni naši pozornost. Dost možná bude s trochou vhodné péče dalším platným členem našeho Kruhu. V opačném případě Severusovi jeho hračku... rozmluvíme. Je to příliš dobrý materiál, než abych o něj chtěl přijít."
"Jistě, pane."

Maipe se chvíli zdržela u jakéhosi oznámení na vývěsce u vchodu a Severus zatím pokračoval dál, ani si nevšiml, že sám. Právě objevil v tašce špunt od lahvičky z lektvarů, o kterém si byl skoro jist, že tam nemá co dělat. Chvíli ho otáčel v prstech. Ovšem, tady je to, drobný, ale nezaměnitelný symbol. V sobotu konečně zase... zítra bude muset stihnout dovařit poslední lektvary, ale na to bude času dost. Zdvihl hlavu, aby se podíval po Maipe a trochu zmateně zamrkal, když zjistil, že je sám a že v zamyšlení přešel správnou odbočku. Ve chvíli, kdy se otočil zpět, se zpoza rohu vynořil Potter a Black.
"Nazdar Srabusi," ušklíbl se Sirius. "Zdálo se mi, že tu něco smrdí."
Oba měli vyndané hůlky.
"To mě se to nezdá, když mám před sebou tři kravský výkaly," odsekl Severus.
"Vidíš, to je zajímavá inspirace," přimhouřil Potter oči a zdvihl hůlku. Severus prudce hmátl pro tu svoji.
"Vaka..." začal James a ve stejný okamžik zazněl i Severusův hlas. " Inte-"
"NE!" zaječel za Snapeovými zády dívčí hlas tak ostře, že si až za okamžik uvědomil, že to byla Lily. Vzápětí ho popadla za rameno a strhla mu ruku stranou. "Proboha, zase... chceš někoho zabít?!"
Pohledy však nezabíjejí. Jen proto se mohla rozběhnout k Jamesovi a obejmout ho. "Jamesi, nechte toho... vždyť to nemá smysl..."
"To už při pohledu na něj někdo puknul smíchy?" chytil se Sirius Lilyiných slov. Vida její pobledlou tvář, podíval se na Severuse mnohem ostřeji. "Takže je pravda, co se povídá," řekl nicneříkajícím tónem. "Že jsi v Kruvalu někoho zavraždil. Patrně zezadu, řekl bych do tebe."
Severus, rozzuřený doběla, znovu zdvihl hůlku. Tentokrát se nadávkami na Siriusův účet nezdržoval. "Ternego!"
"Protego!"
Štítem odražená kletba se uzemnila do kamenných stěn chodby, modře zablesklo a všichni měli v jednu nepěknou chvíli před očima jenom barevné kruhy. Hnala se k nim Maipe jako bůh pomsty, hůlku v ruce.
"Nic nevíš, tak drž zobák!" obořila se na Siriuse. Vypadala mnohem rozzuřeněji, než Severus sám. "Ty," ukázala na Severuse, "se příště zkus nenechat od takových pitomců rozhodit! A ty!" Otočila se k Lily, která jen nevěřícně zírala na to, co se z mírumilovné Maipe náhle stalo, "jsi mu něco slíbila!" A pak jí vrazila facku. Zcela nekouzelnickou, ale dokonale účinnou.
Čas jako by se zastavil. Lily se chytila za tvář, skoro s podivem, že neupadla na zem. James se přes ní natáhl, že uchopí Maipe za ruku - nevěděl, co by vlastně udělal, ale alespoň jí zastavit, v tom běsnění - ale Lily mu v tom zabránila.
"Dost," řekla mu. "Dost!" zavolala na Siriuse, který už už zvedal svojí hůlku, "řekla jsem DOST!"
Konečně to vypadalo, že v nejbližších vteřinách nikdo nehodlá vrhat žádná zaklínadla.
"Tohle si vyjasníme hned," řekla chladně. Byla bledá, jen na jedné tváři se skvěl otisk dlaně s pěti prsty. Pohlédla na Maipe. "Lituji toho, co jsem řekla tobě. Nemělo mi ujet to, co jsem řekla tady. Ale nikde jsem nic dalšího nepovídala." Pohlédla ostře na Siriuse a Jamese. "Severus nikoho nezabil. Účastnil se legálního souboje, ze kterého vyšel jako vítěz." Trochu se jí při tom zachvěl hlas.
"No, ty to musíš vědět," řekl Sirius jízlivě. "Přesto je faktem, že se šíří řeči o tom, že tam Srabus někoho oddělal."
"Už jsem řekla, že je to nesmysl."
Lily pohlédla na Maipe, která vyšla Severusovi naproti. Stáli teď vedle sebe, pár kroků od nich, díky rovným černým vlasům a planoucím temným očím si podobní skoro jako sourozenci. Obě dívky shodně došly k poznání, že ta druhá je ochotná, přes to všechno, ke smíru.
"Takže půjdeme, řekla bych," nadhodila Lily.
"Zatím ahoj," řekla Maipe tak samozřejmým hlasem, jako by se právě potkaly dvě staré kamaráky. Chvíli se obávala, že Severus nebude ochotný to jenom tak nechat být... ale nebránil se, když odcházeli pryč.
"Ženské zbraně," zaslechli za sebou Siriusův povzdech, "mocnější všech kouzel."
Maipe se nad tím málem zasmála. Severus ze sebe vydal nějaký neurčitý, ale připadlo jí, že docela souhlasný zvuk.
"Neměla ses do toho plést," řekl nevrle, když byli konečně dost daleko.
"Za ten štít bys mi měl spíš poděkovat," odvětila pevně. "Co kdyby se někomu něco stalo? Nechci, aby tě vyloučili ze školy."
Šel vedle ní tiše.
"Nedokázal bys je prostě... ignorovat?" nadhodila.
Další ticho.
"Pokusím se."
Maipe pokrčila rameny. Ve víc asi doufat nemohla. Tušila, že podobný rozhovor právě probíhá i mezi Lily a jejími přáteli a nemýlila se. Lily použila jenom mnohem víc slov, víc argumentů a v nouzi i jeden velice nepěkný, leč pravdivý - že jí připadá smutné, jak se několik nebelvírů vrhá na jediného zmijozela. Dosáhla nakonec neurčitých slibů příměří, které snad budou účinkovat, jak doufala, alespoň pár týdnů. Cestou si rozpustila vlasy, aby zakryla zarudlou tvář a přes všechny své řeči a vědomí, že si to vysloužila nikoli neprávem došla k názoru, že tohle Maipe ještě připomene.

"Vlastně," vzpomněla si Maipe před Velkou síní, kam mířili na večeři, "jsem ti šla říct, že v sobotu se jde do Prasinek!"
Severus se zatvářil omluvně. "Promiň, já nemůžu. Mám... musím někam zajít kvůli stipendiu. Však víš, je to důležité."
Maipe se snažila zakrýt zklamání. Že je na tom Severusova rodina finančně špatně věděla, stipendium bylo samozřejmě skvělé řešení... "Tak půjdu s holkama," usmála se na něj. "Dobrou chuť..." Sledoval ji pohledem, když mířila k havraspárskému stolu.
Byl ve skutečnosti velice rád, že odrazila kletbu, kterou vrhl na Siriuse. A snažil se sám před sebou zakrýt fakt, že v té chvíli ho upřímně toužil zabít.

Donesou se řeči o kruvalském souboji k profesorům?
Vydrží se Severus s Poberty neprovokovat, kdykoli se spatří?
Co plánuje Malfoy s Maipe?
Pokusí se autorka tohoto obskurního seriálu sepsat, co se děje na obřadech Kruhu ohnivé ještěrky?
Dočtete se v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet jedna tesknící modrá 08. 06. 2008 - 20:04
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet jedna mae 08. 06. 2008 - 22:32
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet jedna ivik.bublik 08. 06. 2008 - 22:52
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet jedna nerla 08. 06. 2008 - 23:15
RE: Jak Snape potkal Maipe - dvacet jedna mae 08. 06. 2008 - 23:23