Jak Snape potkal Maipe - osmnáct

30. květen 2008 | 21.07 |

Dnes bude první část z nezbytnosti trochu letem světem, ale v závěru mohu slíbit malé překvapení. :-)
(Nerla si pohrála s Profilem, kdyby někdo měl touhu o nás vědět víc. ;-))


* * * * * * * * * * * * * * * * *

Po té, co uražená Lily odjela zpět do Bradavic, se Severusovi nemálo ulevilo. Zbavil se neustálého napětí, které vyvolávala možnost její přítomnosti, zbavil se pocitu provinění, co se mu neodbytně zabydloval pod kůží. Získal čas na studium a své zájmy, byť mu ho naopak nemálo ubraly lekce profesora Dimitrije. Našel však způsob, jak s ním vycházet, a když profesor viděl Snapeovu upřímnou snahu, stal se mnohem snesitelnějším.
Everet se ukázal docela jiným druhem problému, než Severus očekával. Pokoušel se o hloupé a záludné zlomyslnosti – drobné, ale vytrvalé – od inkoustu rozlitého po učebnici přes běhnice v peřinách. Proslýchalo se, že jeho bratr Ullrich není schopen vůbec kouzlit a do Kruvalu se už nevrátí... ale ostatní studenti byli s podivuhodnou nestranností spíše na straně Severuse a to Evereta postupně odradilo. Na vzteklé a nenávistné pohledy byl Snape zvyklý a proti fyzickým útokům Pobertů to bylo vítané vylepšení.

Přesto se Ullrich stal jeho noční můrou. To nebylo vítězství, po kterém by toužil. "Lepší ty, než já," říkal si ale ve chvílích, kdy ho paralyzovala bolest na hrudi a on s pevně stisknutými rty a nehybný čekal, až se umoudří. Spolužáci záhy vypozorovali jeho občasné problémy a brali to jako jizvy získané v bitvě – důvod k obdivu a hrdosti, byť zároveň málokdo byl schopen najít v odtažitém a sarkastickém Snapeovi nějaké osobnější zalíbení.
Severusovi to bylo protivné. Nenáviděl svoji slabost a na své vítězství být hrdý nedokázal.

"Co bys chtěl," smál se Marcus, když o tom spolu mluvili ve studovně, napůl zavalení hromadou učebnic. "Neustále to tu do nás hustí... jak je důležité umět obstát v soubojích a jaká je to čest. Skoro se divím, že to častěji neskončí hůř, než mrkví trčící z nosních dírek."
"Budu si na kruvalské dávat pozor," ušklíbl se Snape, "měli byste po škole fasovat odznaky, abyste byli na ulicích okamžitě k poznání."
Matcusův úsměv zhořkl. "Stejně je to jako cejch..." poklepal si na hlavu a aniž by se snažil svou poznámku vysvětlit, opět sklonil hlavu k nedopsanému pergamenu.

Severus zajel rukou ke kapse svého pláště, ale nakonec se spokojil jenom s ujištěním, že je její obsah na svém místě.

Sám sobě namlouval, že nechce, aby dopisy od Maipe někdo "náhodou" našel v jeho pokoji. Neměl sklony být sentimentální a tak ho stále lehce udivoval pocit, který mu ten svazeček papíru dával. Byl zkrátka... uklidňující. Maipe vždy popsala tři listy; co nového v Bradavicích, co profesoři a studenti, které znal. Do těch prostých příběhů vpletená slůvka a pohlazení jenom pro něho, přátelská, něžná. Bylo to spojení s jeho starým světem o to vítanější a potřebnější, že profesor Udalov se zřejmě pro jeho získání rozhodl udělat vše; byť další přímou otázku zatím nepoložil.
Severuse to trochu zneklidňovalo. Ano, byl výjimečně dobrý na lektvary a některé druhy magie, přesto si nepřipadal tak úžasný, jak mu profesor nenápadně, ale vytrvale naznačoval. Cítil za jeho soustavným tlakem nějaký postranní úmysl a jediné, čím si byl jist bylo, že musí být nesmírně opatrný.

Zbylé dny a týdny proletěly ve směsi nekonečných okamžiků a bleskurychlých chvil.
Nadešel poslední večer – druhý den ráno se měl Severus v doprovodu profesora Křiklana vrátit do Bradavic. Marcus mu s několika spolužáky přichystal malou oslavu a když potom Snape později večer stál u okna a zachumlaný v plášti naposledy hleděl na strmá skalní úbočí, ptal se sám sebe, proč se vlastně chce vrátit.
"Protože jedu domů," zašeptal do noci a cítil, že se bude vracet nesmírně rád. Jen si připadal zvláštně, znepokojivě jiný. Měsíc? Jako by tu byl nejméně rok, sto let, Maipe i Bradavice se proměnily jenom v sen utkaný ze světla hvězd.

"Nuže, pane Snape, nadešla chvíle, kdy se vás musím opět zeptat... opravdu byste raději nezůstal zde, v Kruvalu?" Severus si nikdy před tím nevšiml, jak zvláštní má ten muž oči. Jako z rtuti. Šedivé a neřeknou nic.
"Pane profesore, byla to nesmírně cenná zkušenost," řekl v jistých rozpacích, "a byl jsem tu rád. Přesto musím říci ne. Bradavice..."
"Bradavice vám nikdy nemohou poskytnout takové vzdělání, jako my tady," skočil mu do řeči Udalov tichým, významným hlasem. "Jejich zaměření je celkově příliš... opatrnické. Jen považte možnosti, které vám nabízím."
Snape se ošil. To nebyla debata, kterou by chtěl vést. "Úroveň výuky v Bradavicích je vynikající," odpověděl, jako by nepochopil, co mu Udalov říká. Ten si jenom povzdechl a potom se, k Severusovu údivu, pousmál.
"Něco mi říká, že se nevidíme naposledy," řekl a vstal. Severus ho zvolna, s rozvahou následoval. Podali si ruce.
"Děkuji, profesore," řekl Snape, "budu... budu o tom všem přemýšlet."
Udalov se opět pousmál tím znepokojujícím, vědoucím úsměvem. "Na shledanou, Severusi."

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Maipe měla celý seznam nezbytných úkolů.
Učesat se, třeba. Hodně důkladně a velice pečlivě.
Neseslat nějaké rafinované zaklínadlo na kamarádky z ložnice, které se hihňaly už chvíle, kdy v nerozhodnosti stanula nad spodním prádlem. Chvíli se zamyslela a hned z toho dělají kdo ví co!
Dále: vybrat si tu nejslušivější šálu. Bohužel nebyla typ, kterému by slušela kolejní kombinace barev – Moudrý klobouk by měl přemýšlet víc do důsledků, uvažovala občas, ale ve skutečnosti by neměnila. Nikdy se nestalo, že by se do koleje přes havranovu otázku nedostala, jako mnozí další, a byla na to v malém ješitném koutku duše docela hrdá. Společnost intelektuálně zaměřených havraspárských byla její pravý živel, jakkoli ji samou měli lidé sklony občas podceňovat.
Navíc, říkala si, by mi k očím nejvíc sedla zmijozelská zelená a stříbrná a do Zmijozelu bych opravdu nechtěla. Ani teď ne.
Takže, vrátila se k podstatě problému, si nebudu oblékat modrou a bronzovou, ale jenom bronzovou, a když se to zkombinuje s ozdobami na brašně a sponkou ve vlasech a náušnicemi...
"Takhle ale opravdu nestihneš snídani," dobírala si jí Sereny. "Vždyť ani nevíš, kdy přijede. Třeba až odpoledne. Nebo v noci."
"Nevím, na co narážíš," odvětila Maipe důstojně a pohlédla v zrcadle na neposlušný pramen vlasů tak přísně, až sám vklouzl na místo. Sereny se tomu jenom zasmála a mohly konečně vyrazit.
Hodiny se vlekly, naštěstí jich ten den neměli mnoho, a odpoledne usoudila, že když neprší, je to ideální počasí na to, aby se učila venku. Sereny ji odmítla provázet s nevěrohodným tvrzením, že ta trocha mlhy ve vzduchu je ve skutečnosti protivné mžení a...

Konečně! Maipe si náhle uvědomila, že miluje i způsob, jakým Severus chodí a jak při tom pohybuje rukama a jak se rozhlíží kolem sebe... každé to tak krásně známé gesto.
Měla ještě tolik soudnosti, že se rozhlédla po Křiklanovi – nikde v dohledu nebyl, určitě si zašel na máslový ležák do Prasinek, to by mu bylo podobné – a rozběhla se Severusovi vstříc.
Když zdvihl oči po zvuku kroků a náhle ji uviděl, jeho zachmuřená tvář se jako kouzlem prozářila. Ta jediná chvilička stačila, aby všechny obavy a pochybnosti z dlouhého odloučení zmizely. Skočila mu do náručí, div ho neporazila, objala ho pevně. Zjistila, že se směje a brečí zároveň, že oba něco říkají, že ji jeho ruce tisknou k sobě...
"Miluju tě, víš," vysvětlila mu šťastně, i když to vlastně vůbec nechtěla říct, vždyť se ještě před chvílí těch slov bála... pusu mu dala někam na tvář, kam se zrovna trefila a znovu se důkladně přitiskla k němu blíž, vdechovala tu opojnou vůni. Najednou se na ní teprve navalil všechen stesk, že nechápala, jak ho dosud mohla unést.
"A já tebe, kytičko," zašeptal Severus v odpověď bez váhání. "A já tebe."

"To je mi náhoda," promluvil za nimi někdo způsobem, který jí zazněl hladce a povzneseně a ze kterého – tak trochu – přeběhl mráz po zádech.
Vyklouzla Severusovi z náručí a společně se otočili po hlase.
"Pan Snape... s přítelkyní," dodal muž s nádechem jakéhosi údivu, který ji kdo ví proč popudil. Na podobné výzvy – chvíle, kdy si měla připadat bezvýznamnější než mravenec – zpravidla reagovala tím, že se rozzlobila. Obvykle to skvěle fungovalo. Teď ale dostala strach; a nemálo proto, že si uvědomila, jak je Severus vedle ní náhle chladný a napjatý.

Muž, který je oslovil, jí byl povědomý. Vysoký, uhlazený, svým způsobem krásný... v šatech, které jejím očím připadaly nesmyslně drahé. Dlouhé vlasy, světlé tak, že byly skoro bílé, měl hladce sčesané dozadu. Uvědomila si, že nemůže být o mnoho starší než oni, jen o pár let; ale něco v jeho způsobech a pohrdavém výrazu naznačovalo, že je od nich vzdálen celé světelné roky. Ovšem, vzpomněla si, jeden z těch, co se nadmíru zajímali o chod školy. Stipendia pro nadané studenty a podobné věci. A bývalý student.
Severus nepatrně sklonil hlavu na pozdrav. "Dobré odpoledne, pane Malfoyi."


Potkají se ještě Snape a Udalov?
Co chce Malfoy po Snapeovi?
Co si o tom všem může Maipe myslet?
Vyjde najevo, co dělal Snape ve volném čase v Kruvalu?
Čtěte v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct ivik.bublik 31. 05. 2008 - 17:18
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct mae 31. 05. 2008 - 17:39
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct graveyard®vzpomina.cz 01. 06. 2008 - 00:17
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct ivik.bublik 01. 06. 2008 - 08:17
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct mae 01. 06. 2008 - 08:57
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct nerla 01. 06. 2008 - 09:43
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct mae 01. 06. 2008 - 12:13
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct kvik 01. 06. 2008 - 14:29
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct akipa 01. 06. 2008 - 18:41
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct mae 01. 06. 2008 - 19:36
RE: Jak Snape potkal Maipe - osmnáct amabell®pise.cz 02. 12. 2013 - 04:32