Snapeův boj - čtrnáctý díl

1. červen 2008 | 00.00 |

Je to tady - POSLEDNÍ DÍL! Co se z toho všeho nakonec vyklube?

"Severusi?" špitla Lily potichoučku, když za sebou zavřela dveře od jinak prázdné učebny. Postava sedící k ní zády se nepohnula. Lily stačil jediný pohled, aby jí sem dovolila jít Carol, a jen několik slov, aby přesvědčila Jamese Pottera. Teď tu ale stála a nevěděla, co říct. Mlčící záda jí situaci neulehčovala. "Severusi, stalo se tu hodně věcí," odvážila se znovu a pomalu se k němu přiblížila. "Všechno jsem si zavinila sama, ale ostatní mi pomohli. Ale tys tu nebyl, Seve."
Posadila se vedle něj a zadívala se do země. Netušila, jestli vlastně Snape tuší, co sledovala svým dopisem, ale měla pocit, že ano. "Zklamalo mě, že jsi ode mě odešel, Seve, a tak jsem hledala útěchu. V povzbuzujícím lektvaru, víš?"
Snape na ni pohlédl. Jeho pohled byl plný zármutku, bolu a utrpení. Lily vyschlo v krku.
"To rozhodnutí byla moje chyba a možná jsem si trest od tebe zasloužil, Lily. Voldemort mě nechtěl zabít, chtěl zjistit, jestli je to pravda. Mučil mě kletbou Cruciatus, říká ti to jméno něco? Na místě bych kohokoliv zabil, jen aby přestal. I tebe, Lily - asi. V tu chvíli jsem nenáviděl celý svět, své rodiče, kteří mě přivedli na svět, i tebe, protože jsi to vlastně způsobila. Jenže pro Voldemorta jsem byl nevinný, takže ač mě takřka přivedl k šílenství, potvrzení tvého dopisu ze mě nedostal. A snažil se o to, Lily, velmi dlouho." Snapeova slova dopadala na Lilyinu duši jako olověné koule a ona nevěděla, co na to říct.
"Potom mě nechal v lese, ať mě třeba sežerou vlci nebo obři. Byl jsem v bezvědomí, nevím jak dlouho. Potom si pamatuju klidný hlas, který mi říkal, že už je všechno v pořádku, a potom mě profesor Brumbál uspal. To on mě odsud dostal, přivedl mě zpátky do Bradavic, aby mi dal druhou šanci. On mi dal druhou šanci, Lily! Tak proč mi ji nemůžeš dát i ty?" Snapeův křik zněl zoufale a při poslední otázce se mu hlas zlomil docela. Lily se schoulila do sebe a do očí se jí vedraly slzy. Tak strašně by chtěla, aby bylo všechno jako dřív - ach, jak dávno jí to připadalo! Jenže teď už bylo pozdě.
"Co bude dál, Seve?" otázala se a hlas měla nepřirozeně vysoký.
"Letos tady dostuduju. A potom půjdu vyplnit to, o co mě Brumbál požádal, když mi zachránil život." Lily k němu zvedla oči v němé otázce. Snape zavrtěl hlavou. "Nemůžu ti říct, co to je, Lily. Slíbil jsem mu to."
Seděli potom vedle sebe, podivně osamělí v té prázdné místnosti. Mezi nimi zela propast, kterou již nešlo znovu překonat. Nakonec se ozvala Lily. "Seve? James mě požádal o ruku. Budeme se brát." Snape přikývl hlavou a zavřel oči.

* * *

"Lily! Co bude teď, když se Snape vrátil? Vrátíš se k němu a budeš s ním - dokud vás smrt nerozdělí?" Zoufalství v Jamesově hlase bylo takřka hmatatelné, upíral na ni černé oči a obával se odpovědi.


Lily nereagovala dlouho. Potom zavrtěla hlavou. "Minulost je za námi. Tohle už vrátit nejde."
Znovu ji vyrušil z jejího vytržení Potterův hlas. "Možná... asi to bude znít hloupě, Lily. Neměla jsi mě nikdy ráda, málem jsem tě zničil. Není to dlouho, co se ti snažím opravdu pomáhat, ale přesto se zeptám..." Odmlka byla dlouhá, jak nemohl najít odhodlání. "Až dokončíme školu, Lily, vezmeš si mě? Chtěl bych při tobě stát celý život, pomáhat ti... a chránit tě. Já tě nikdy neopustím, to ti slibuji."
Lily se na něj podívala. Neusmála se, nerozkřičela se, nezačala plakat. Když mu odpovídala, její hlas zněl stále stejně bezbarvě jako předtím. "Ano, Jamesi. Vezmu si tě a ani já tě nikdy neopustím."
Před jeho polibkem ale uhnula a utekla z místnosti.

* * *

Snape přikývl a zavřel oči. Věděl to už ve chvíli, kdy vešla do místnosti. Nějak to cítil, tušil to. Cítil místo srdce prázdnotu, nebo možná ještě lépe kus ledu, kus kamene.
"Lily, když mě Voldemort mučil a nemohl ze mě dostat to, co chtěl, ptal se mě na tebe. Možná se tě pokusí zabít, Lily."
Lily přikývla. "Brumbál mi to už říkal. Po škole se hned odstěhujeme pryč, schováme se... Jen jeden člověk bude vědět, kde bydlíme. Strážce tajemství..."
"Takže se už nikdy neuvidíme?" přerušil ji Snape hořce. "Už se mě navždycky zbavíš? Zabráníš mi tě vidět prostě tak, že nikomu neřeknete, kde bydlíte, a přestanete se stýkat s lidmi z kouzelnického světa?"
Lily složila hlavu do dlaní. Nechtěla to nechat dojít tak daleko, ale nemohla si pomoci. Stále toho podivného člověka vedle sebe milovala - jenže jí nemohl nabídnout tolik jistoty jako James Potter. "Brumbál mi nabídl dům, už to zařídil," špitla potichu. "Godrikův důl 24. Věřím ti, Severusi. Nevím proč, ale věřím ti."
Snape se hořce usmál. "Věříš mi, protože víš, že tě pořád miluju, Lily. Nikdy bych nedopustil, aby ti někdo ublížil. Tohle tajemství si vezmu s sebou do hrobu. Povím ti, co po mně Brumbál chce. Vrátím se k Voldemortovi a pokud mi uvěří a nezabije mě, budu mu dál sloužit. Ano," znovu se usmál a z očí mu zablesklo. "Pokud mě nezabije, zařídím se podle dopisu, kterým jsi mě připravila o všechno, o co jsi mě připravit mohla. Stanu se špionem. Pokud je opravdu Voldemort taková hrozba - a já vím, že je, já ho znám! - pak je třeba, aby někdo dával zprávy ven, aby se mu dalo v jeho počínání zabránit. Nemůžu se mu postavit, nemám ani zlomek jeho vědomostí, ale můžu předávat informace dál."
Dvě osamělé bytosti seděly v prázdné učebně vedle sebe a uvnitř se cítily podivně prázdně. Za okny se stmívalo a z dáli přicházela bouřka.

PŘEDCHOZÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Snapeův boj - čtrnáctý díl graveyard®vzpomina.cz 01. 06. 2008 - 23:45
RE: Snapeův boj - čtrnáctý díl nerla 02. 06. 2008 - 00:19
RE: Snapeův boj - čtrnáctý díl mae 02. 06. 2008 - 13:23
RE: Snapeův boj - čtrnáctý díl nerla 02. 06. 2008 - 13:48
RE: Snapeův boj - čtrnáctý díl amabell®pise.cz 29. 11. 2013 - 03:31
RE(2x): Snapeův boj - čtrnáctý díl nerla 29. 11. 2013 - 06:12