Můj nepřítel - díl dvanáctý

22. červenec 2008 | 18.40 |

Po poradě u Brumbála vyráží Snape a Lupin konečně na cestu.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * *

"Co jsi mi chtěl?"

"Cože?"

"Chtěl jsi, abych k tobě večer přišel."

"Později. Teď před sebou máme Malfoye."

"Nechci podrobnosti. Jen by mě zajímalo, o co jde."

"Jsi otravný jak štěnice, Lupine."

"Taky mě těší, že jsme v tom spolu."

Tiše, beze světla kráčeli k hranicím bradavických pozemků.

"Přemístíme se ke stájím," řekl Snape, když se dostali dost daleko. "Pokud budeme muset rychle zmizet, vhodný je dvorek za Medovým rájem." Lupin odolal touze poznamenat, že to všechno dávno domluvili spolu s Brumbálem, a přikývl. Pak už jen cítil, jak ho Snape bere za paži, hlasité prásknutí a pocit, že ho někdo obrací na ruby... když ucítil opět pod nohama zem, zavrávoral, rozhodil rukama a s překvapeným vydechnutím nedobrovolně udělal krok kupředu – stál přesně na prahu velké stodoly a pod nohama neměl dostatečnou oporu.

Snape si nespokojeně odfrknul. Oba, nehybní, naslouchali noci. Nad Bradavicemi byla obloha jasná a měsíc dobře stačil k orientaci ve známém prostředí. Tady se po nebi honilo pár mraků a ve vzduchu byl cítit déšť.

Brumbál na ně seslal tolik krycích kouzel, že měl Lupin napůl dojem, že sám neví, jestli tu vůbec je. I tak by neměli šanci se přemístit přímo na pozemky bez toho, že Snape znal nějaká základní hesla ze svých dřívějších návštěv.

Snape se vydal kupředu, tichý jako stín. I Lupin musel uznat, že na někoho, kdo v sobě nemá kapku vlkodlačí krve, je to dobré. Následoval ho ve vhodném rozestupu a doufal, že brzy budou uvnitř. Ačkoli Snape namaloval poměrně podrobný plánek pozemků, v naprosté tmě bez orientačních bodů se nedokázal vyznat.

Obešli jakési temné zděné stavení, a konečně se před nimi otevřel pohled na hlavní budovu sídla. Lupin trochu překvapeně zamrkal, když si uvědomil, jak je to sakra rozlehlé. Spousta velikých oken jasně zářila do noci.

"Koná se tu večírek?" zasykl Lupin nespokojeně.

"Ne, to je normální..." zavrtěl hlavou Snape. "Drž se těsně za mnou."

Každý krok nyní vyžadoval jisté úsilí. Tu a tam narazili na výstražné kouzlo, které buď obešli, nebo neutralizovali – Lupin si začal postupně uvědomovat, že pokud byla zahrada nejméně střeženým prostorem, nedovede si představit, jak by se dostali přes plot, ani jak se nakonec dostanou do domu.

Přesto nakonec stáli na terase u několika francouzských oken vedoucích do jakési haly. Dvě z nich byla pootevřená a v mírném větru ven povlávaly jemné záclony. Pár okamžiků čekali... ale bylo ticho.

Lupinovi chvíli trvalo si uvědomit, že Snape už nějako dobu pracuje na ochranném zaklínadle, které jim bránilo vstoupit dovnitř. Tvář zachmuřenou a napjatou úsilím, rychle šeptal kouzla ve snaze najít jejich vhodnou kombinaci.

"Můžeme," hlesl konečně a první vstoupil dovnitř, jen s nepatrným zaváháním, které prozrazovalo, že si není ani zdaleka tak jistý, jak by rád vypadal.

Lupin se trochu ohromeně rozhlédl po veliké hale. Obrazy, sochy, velkorysé ochozy – zřejmě vhodné místo ke konání večírků, nyní opuštěné a chladné. Věděl, že musí najít chodbu na severní straně zámku, odkud vedlo schodiště do sklepení, které Severus považoval za nejpravděpodobnější; i tak mu ale chvíli trvalo, než se přestal rozhlížet po intarzovaném nábytku a pustil se za Snapem, který, s hůlkou připravenou v ruce, kráčel rychle vpřed.

"Dobrý večer, vážení pánové!" objevila se před nimi skřítka a několikrát se hluboce uklonila.

* * * * *

Malfoy se vracel z Bradavic s pocitem, že ho někdo přetáhl koštětem po hlavě. Byl víc než rozmrzelý, že Brumbála nezastihl – bude muset příležitostně při schůzi nadhodit, zda je vhodné, aby ředitel školy pobýval tak často mimo ni – ale cítil zároveň neurčitou úlevu, neboť zbytečné čekání na Brumbála ho nechalo rozležet si v hlavě, zda mu opravdu chce nabízet špehování Voldemorta. Beztak by ten starý dědek nezvládl kouzlo, o které ho chtěl požádat...

Usnout v křesle bylo potupné, byl si víc než jist, že nyní se vrátí rovnou do postele do rukou léčitele. Alespoň že ho probudil skřítek a ne kupříkladu McGonagallová. Dodnes měl pocit, že čeká na příležitost dát mu školní trest.

Snad už budou alespoň pryč ty slepice, co si dnes pozvala Narcissa na dámský dýchánek. Jestli Narcissa bude trvat na tom, že je půjde pozdravit, udělá z nich hromadu košíků na šití.

* * * * *

"Dobrý večer, Millie?" řekl Snape klidně, zatímco Lupin nehybně strnul.

Skřítka se opět uklonila. "Pán Severus je příliš laskav, příliš laskav!"

"Nepotřebujeme od tebe zatím nic, můžeš jít."

Skřítka očividně propadala mírné panice. "Ale... pan Malfoy mi neřekl, že přijdete... musím mu to říct, no ano, musím ho poprosit, aby mi řekl, že přijdete..."

"Neměla bys teď rušit svého pána," odpověděl Snape dosud s nadějí, že se mu podaří skřítku přesvědčit. "Víš, že mu není dobře."

"Můj ubohý pán," přikývla skřítka a v rozpacích žmoulala okraj ubrousku, do kterého byla oblečená. "Ale já musím... musím... pan Severus je laskavý, počká tu?"

Lupin si uložil do paměti, že někdy v budoucnu tohle musí na Snapea vytáhnout – opravdu existuje na světě bytost, která je ochotná ho označit za laskavého! A dokonce přibližně ženského pohlaví.

"Lituji," řekl Snape hlasem, ve kterém nebylo po lítosti ani stopy a máchl hůlkou. "Imperio!"

Lupin vyskočil málem metr nad zem. O tom, že by bylo v plánu použít zakázanou kletbu, řeč nebyla!

"Tvůj pán tě pověřil nás očekávat," začal Snape hlubokým, vemlouvavým hlasem. "Máš nám být ve všem k dispozici a s nikým, s nikým o nás nemluvit."

"Pane..." vydechla skřítka, strnulá a s očima jak talíře.

"Rozumíš?"

"Můj nebohý pán..."

"Jsem jeho dobrý přítel, Millie."

Skřítka se chvěla po celém těle a oči jí mžikaly z jednoho na druhého. Lupin pomalu spěl k podivnému dojmu, že na ni kouzlo účinkuje jen částečně, nebo možná vůbec; že kdyby doopravdy chtěla, bez potíží mu odolá.

"Co pro vás mohu udělat?"

Lupin pomalu vydechl a až teď si uvědomil, jak dlouho zadržoval dech.

"Zaveď nás do sklepení, kde se zdržují vězňové."

Skřítka pomalu přikývla a trochu vrávoravým krokem se vydala k jedněm dveřím.

"Sakra, Severusi," zašeptal Lupin, "to přece..."

"Ticho."

Mlčky následovali skřítku. Zřejmě měli štěstí v neštěstí, museli projít nemalý kus zámku, ale nepotkali nikoho dalšího. Jen v jednu chvíli měl Lupin pocit, že k němu ze schodiště sklouznul smích několika ženských hlasů. Cítil, jak je napnutý a nemohl se dočkat, až se stane cokoli, co ho přinutí aktivně jednat, místo toho k zešílení opatrného plížení vpřed.

"Tady... ale Millie nesmí dál, ne, to pán Malfoy zakázal," řekla skřítka. Stáli před širokými dveřmi zapečetěnými dalším kouzlem. Zatímco se do něj Lupin bez vyzvání pustil, Snape se přísně zahleděl na skřítku. "V pořádku, Millie," řekl tak ledově, že se i Lupin otřásl. "Tvé chování je uspokojivé."

Skřítce div nevytryskly slzy. "Laskavý pán, tak laskavý pán!" zakvílela a s prásknutím se přemístila.

"Poslyš, Severusi, tomu říkáš pochvala?" nadhodil Lupin. Lehké cvaknutí ozřejmilo, že dveře jsou volné. Stačilo do nich lehce strčit, aby se otevřely, a ukázalo se, že těsně za nimi klesají schody kamsi do tmy.

"Řekni jí, že udělala něco dobře, a přeskočí jí z toho," pokrčil rameny Snape. "Jsme u Malfoyů, Lupine."

"To si běžně pamatuješ jména domácích skřítků?" Lupin byl doopravdy zvědavý – do Snapea by to neřekl. Ten si jenom odfrknul. "Už jsem ti řekl, že jsem měl v úmyslu se odtud kdykoli dostat."

"Ale... imperio? Severusi, to..."

"Už jsem ti někdy řekl, že mám v úmyslu se odtud dostat?" parodoval Snape posměšně vlastní slova, zatímco spolu sestupovali po schodech dolů. Vzduch se stával postupně ztuchlejším a světlo jejich hůlek jen neochotně pronikalo hustou tmou. Lupinovi se něco otřelo o obličej a znechuceně se zašklebil, když zjistil, že je to velká pavučina.

"Velmi stylové," ulevil si. Ušli už několik desítek kroků a Lupin by se vsadil, že jsou dávno mimo hranice domu.

"Lumos maxima laterna," řekl Snape a ze špičky hůlky mu vyletěla koule světla, která se jim usadila nad hlavami.

"Zajímavé, znám to kouzlo jako..." začal Lupin, ale ztichl. Našli, co hledali.

Je Malfoy opravdu takový sadista, jak si všichni myslí?
Bude mezi zajatci někdo naživu?
Zvítězí ve skřítce Millie loajalita k Malfoyovi?
Čtěte v dalších dílech!

Další díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl dvanáctý nerla 22. 07. 2008 - 19:31
RE: Můj nepřítel - díl dvanáctý ivik.bublik 22. 07. 2008 - 20:19
RE: Můj nepřítel - díl dvanáctý kvik 22. 07. 2008 - 20:47
RE(2x): Můj nepřítel - díl dvanáctý nerla 22. 07. 2008 - 22:20
RE(3x): Můj nepřítel - díl dvanáctý kvik 22. 07. 2008 - 22:26
RE: Můj nepřítel - díl dvanáctý amabell®pise.cz 09. 12. 2013 - 01:06