Snapeův boj - dvanáctý díl

29. květen 2008 | 00.00 |

V dalším pokračování věci nabírají spád, zvláště pro některé zúčastněné.

"Poslyš, Pottere," opřela se zadýchaná Carol o zeď a měřila si chlapce naproti sobě nenávistným pohledem. "Až doteď jsem zavírala oči před tím, že jsi mi ničil kamarádku, protože jsi ji neměl jak jinak sbalit." Ano, mohla se mýlit, ale v tuhle chvíli si byla jistá, že má pravdu. "Jenže Lily ten lektvar mění. Nezahání jí jen smutek po Severusovi, dělá z ní bezcitnou potvoru. I tebe jenom využívá, jestli to nevidíš! A protože teď provedla něco strašlivého, půjdeš se mnou za Dippetem a hezky mu přiznáš, že jsi pro ni ten lektvar kradl. A necháš se za to potrestat, aby sis konečně už uvědomil, že je to špatné!" Konec Carol téměř zakřičela.
James Potter zíral do Carolina rudého obličeje a snažil se dovtípit, co se jen mohlo stát. Nevěděl. Ale Carol vypadala, že to myslí vážně, a tak se nehádal. Už několikrát si umiňoval, že to je poslední várka, kterou Lily nese, jenže ona se na něj vždycky tak sladce usmála, že nešlo odolat.
Nejistě přikývnul a když Carol vykročila chodbou dál směrem k ředitelově pracovně, následoval ji s chmurnými myšlenkami, jak asi ředitel zareaguje.
Když zaklepali, dveře se téměř okamžitě otevřely a oni mohli po schodech vystoupat až do ředitelovy pracovny. Nikdy tady ještě nebyli a tak se oba udiveně rozhlíželi kolem. Potterův pohled putoval přes obrazy na stěnách, přes podivné přístroje na skříních a poličkách, nepatrně postoupil, aby nahlédl do jednoho pootevřeného šuplete...
"Až se pan Potter dostatečně vynadívá na mé čisté ponožky, byli byste tak laskavi a sdělili mi, proč mi krátíte můj čas, místo toho, abyste své problémy řešili s vedoucím své koleje?" sežehl ho náhle nevlídný hlas a on se provinile ohlédl k muži, který seděl u stolu před nimi. Vedle zamračeného Dippeta seděl Brumbál, který se jako obvykle tvářil vlídně.
"Pane profesore," spustila Carol, která také nebyla dvakrát ve své kůži. "Jde o Lily Evansovou a Severuse Snapea. Víte, tady James-" Nejistě se po něm ohlédla a zadrhl se jí hlas. Když se ale Potter neměl k tomu, aby sám o sobě promluvil, pokračovala dál. "James bral pro Lily povzbuzující lektvar a ona ho bere už od doby, co zmizel Snape. A on s ní dělá divné věci, ona se chová jinak... Dostala už od Snapea dva dopisy a jednou spolu dokonce mluvili, on se jí zjevil v krbu... No ale dneska, nevím proč, se to rozhodla skončit. Poslala Snapeovi sovu s tím, že je na něj hrdá, že plánuje zradu Voldemortovi, že je špion..." Carol se zadrhl hlas. Potter ohromeně zíral a i profesor Dippet vypadal, že ho vyprávění zaujalo. Teď jen chvíli počkal, než dodal: "To by ale znamenalo, že lord Voldemort pana Snapea - potrestá..." Carol přikývla a snažila se potlačit slzy ve svých očích. Bylo toho na ni moc, události posledních dní jí nedopřávaly oddechu.
"Proč jste sem nepřišla dřív, slečno?" zeptal se takřka otcovsky Brumbál a zahleděl se na Carol laskavýma očima.

Ta jen pokrčila rameny. "Je to kamarádka," špitla potichu.
"Děkujeme za důvěru. Nějak se o to postaráme... Pane Pottere, proč jste Lily stále dával ten lektvar, ačkoliv byste měl z hodiny lektvarů vědět, že je návykový a může mít ve větším množství vedlejší účinky?"
James sklopil oči k zemi. Nějak mu nechtělo přes rty, proč tomu tak bylo - copak se něco takového dalo vykládat řediteli?
"Bylo to proto, že jste na ni chtěl zapůsobit a protože vám jí bylo líto?" ozval se opět Brumbál a Pottera zaplavila vlna úlevy. Přece jen to tedy nemusel říci sám. "Ano, pane. Chtěl jsem, aby se pořád netrápila kvůli Snapeovi, aby přišla na jiné myšlenky." Že chtěl, aby v těch myšlenkách figuroval sám, raději zamlčel. O rozhovoru na věži, který byl zřejmě příčinou Lilyina rozhodnutí, se také nezmínil. Dost na tom, jak se teď cítí sám.
Odpustí mu tohle Lily vůbec někdy?
"Dobrá, můžete jít, oba dva. Děkuji vám, že jste mě upozornili. Postaráme se, aby se nikomu nic nestalo... nebo alespoň aby nikdo nepřišel o život.

Když se spolu vrátili do společenské místnosti, seděla Lily v křesle a četla si knihu o lektvarech. Carol co nejrychleji proplula do ložnice, James zůstal stát v rozpacích u ní. "Ahoj," pozdravil a Lily teprve nyní zvedla hlavu.
"Ahoj," usmála se taky. Vůbec nevypadala jako někdo z těch, koho vídal na obrázcích právě v učebnici lektvarů v kapitole o návykovosti. V učebnici vypadali ti lidé bezezbytku jako trosky a vždy u nich byly nápisy jako "vypadávání zubů se projevuje již po třech letech užívání všežravého lektvaru" nebo "neplodnost je způsobena lektvarem krásy po půl roce užívání". Ale Lily? Byla nádherná.
"Promiň, Lily, měl jsem ti to říct už dřív. Už - už ti nebudu nosit ten lektvar."
Lilyiny oči se zúžily a vyšlehly z nich zelené blesky.
"Stává se z tebe někdo jiný, Lily," pokračoval Potter odvážně dál, rozhodnutý dokončit, co začal, nebo alespoň pokračovat do doby, než ho ten pohled zabije. "Chtěl jsem si tě tak získat, ale pochopil jsem, že touhle cestou... cesta nevede. Můžeš mě nenávidět, ale potom mi budeš vděčná."
Lily vztekle vstala a už už vypadala, že mrští knížkou na zem, když tu ji se zvláštním výrazem ve tváři pohladila a odkráčela do ložnice. Ve dveřích se akorát minula s Carol, která takřka proběhla kolem s pohledem zapíchnutým do země.
"Vylila jsem jí ho," špitla směrem k Potterovi a sedla vedle něj tak, aby byl mezi ní a ložnicí.
Lily vyběhla ven za chvíli. Nenávistným pohledem si dvojici změřila a naštvaně odkráčela ze společenské místnosti.
 

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Snapeův boj - dvanáctý díl kvik 30. 05. 2008 - 00:04
RE: Snapeův boj - dvanáctý díl white-rabbit 30. 05. 2008 - 10:00
RE: Snapeův boj - dvanáctý díl nerla 30. 05. 2008 - 20:20
RE: Snapeův boj - dvanáctý díl graveyard®vzpomina.cz 31. 05. 2008 - 23:48
RE: Snapeův boj - dvanáctý díl kvik 31. 05. 2008 - 23:50