Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct

27. květen 2008 | 21.15 |

Očekávané? Nebo ne? Ale stalo se...

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Šli vedle sebe dlouhou tmavou chodbou... občas měl Severus pocit, že spíš než na hradě jsou v pevnosti, strohé a vojácké, a uvědomoval si, jak moc mu chybí nepředvídatelnost Bradavického hradu, jeho členitost a útulnost. Stýskalo se mu i po mihotavém zeleném světle zmijozelské koleje a po večerech u krbu ve vyhřáté společenské místnosti. V Kruvalu měl pocit, že se snad nikdy nedokáže pořádně zahřát.
Lily kráčela vedle něho se sklopenou hlavou a zamyšleně si pohrávala s hůlkou. Musel si dávat pozor, aby se jí při chůzi nedotýkal, a přitom mu připadala vzdálená celé míle. Stále ještě nevěděl, co jí řekne.
Konec chodby přišel příliš brzy, zákrutem, lavičkou a krásným výhledem ven a on si uvědomil, že tady už jednou byli. Tenkrát – a vlastně to bylo jen pár dní – kdy ji tak bezhlavě začal líbat. V duchu zaúpěl.

Lily se slabě pousmála a posadila se na lavičku. Zdvihla k němu tvář, krásnou, něžnou tvář, po které nedokázal přestat toužit... "Kdo s kým to chtěl vlastně mluvit?" zeptala se s úsměvem a ukázala mu gestem, ať se posadí vedle ní. Poslechl.
"Mám pocit, že se mi vyhýbáš," začala nakonec sama po chvíli rozpačitého ticha. "Je to kvůli tomu, co se stalo Ullrichovi?" Němě zavrtěl hlavou.
"Tak proč... Seve?" Pohladila ho po tváři a tou něžnou dlaní si ho otočila k sobě. Připadal si jako uhranutý. Touha po Lily v něm byla tak stará a stálá, součástí jeho samého, že se od ní nedokázal oprostit. A opět byla tak blízko... skoro proti své vůli zdvihl ruce a zabořil je do jejích vlasů... stačilo jen málo, aby ucítil její rty, její nádherné, nádherné - - -

"Lily." Severusův hlas zazněl pevně a odhodlaně. Chtěl, aby takový byl – a musel na to vynakládat obrovskou námahu, protože uvnitř sebe zoufale křičel.
Narovnal se a ruce mu sklouzly na její ramena. Držel ji náhle hrozně daleko - na celé paže daleko - a tvářil se vážně. "Odpusť, já... Víš, že jsem tě miloval," začal, "a udělal bych cokoli, abych tě získal zpět. Ale na to už je teď pozdě." Byla jeho hlasem, zdánlivě prostým všech emocí, dokonale paralyzovaná, neschopná ani přikývnout či protestovat. On ale odpověď nečekal.
"Uvědomuji si teď, že mě příliš lákala představa, že bych naštval Jamese Pottera. Stále se o tebe pokouší? Nedivím se mu, jsi úžasná..." Na okamžik se odmlčel. V hlase mu víc a víc zaznívalo zoufalství. Mluvil rychle, aby dokázal vypovědět všechno, co měl na srdci, než ztratí poslední zbytky odhodlání.

Uvědomoval si, že je to mnohem zmatenější, než plánoval, ale teď nemohl než mluvit stále dál, i když nenacházel dost výstižná slova. "Nechci ti nic předstírat. Přál bych si, abychom mohli být přátelé, Lily, jako dřív, jsi nádherná, já tě mám strašně moc rád, tolik jsem si tě přál, ale my dva..." Ztěžka hledal slova, bál se, že jenom blábolí. "Být s Maipe, to je jako přijít domů. S tebou, my dva... to je neustálý boj. Skvělý boj, pokud jsme přátelé, ale..."

"Severusi," vydechla Lily, "to... to si jenom namlouváš, vždyť..."
"Ne, Lily," zavrtěl hlavou. "Tobě záleží na tom, abys byla lepší než já, než kdokoli. V lektvarech i..." Potřásl hlavou, neschopný vyjádřit, co má na mysli. "V životě. Ve všem. Chceš to a chceš, aby to všichni věděli. Lily. Jsi taková. Je to na tobě - skvělé. Ale..."
"Ale ty o to nestojíš," řekla tiše a z hlasu jí náhle zazněl hněv. Jediným vznešeným gestem strhla jeho ruce ze svých ramen. "Ty chceš raději nějakou puťku, co k tobě bude oddaně vzhlížet..."
"Lily, prosím..."
"...ale budeš toho litovat, Severusi. Budeš toho litovat." Vyskočila na nohy. Oči jí planuly, byla napnutá jako luk. Hůlku v ruce svírala tak pevně, až měla prsty úplně bílé. "Jak tedy myslíš, Severusi. My dva jsme spolu mohli dokázat mnohé. Nechceš - pak tedy dobrá! Sbohem." Otočila se - snad ještě na okamžik zadoufala, že se ji pokusí zastavit - ale pak běžela pryč tou dlouhou chodbou a zvuk jejích kroků odezněl. Měl pocit, ale nebyl si tím vůbec jistý, že zaslechl vzlyknutí. Bolelo.
Opřel se o chladnou stěnu a vyprahlýma očima se díval z okna na bledý, stopou člověka neposkvrněný sníh. Ano, možná bude litovat. Litoval už teď, že se neudržel a začal ji líbat; že jí dal naději; a že nezvolil mnohem vhodnější slova, aby ho pochopila.
Choval se jako hlupák, jako naprostý hlupák... zkazil, co mohl.

* * * * * * * * * * * *

"Maipe... neuvěříš, koho jsem právě viděla." Sereny, oči navrch hlavy, se posadila na lavici v jídelně tak prudce, až málem skončila na zemi.
"Strašidlo," hádala nevzrušeně Maipe a odtáhla mísu s brambory ze třpytivého obrysu přízračného koně, jehož jezdec zrovna klábosil se Skorobezhlavým Nickem. Připadalo jí poněkud nevkusné nabírat si z jeho, ehm, pozadí.
"Tss... neuvěříš," pokoušela se Sereny neúspěšně dramatizovat svůj objev, "ale byla to Lily!"
Maipe upustila lžíci a ta s hlasitým třesknutím upadla na podlahu. "Lily Evansovou?" ujistila se, i když to těžko mohla být jakákoli jiná. "A..."
"Šla sama, teda s Křiklanem, ale nejspíš sama... zrovna přicházeli k hradu."
Maipe vyběhla ze dveří, do někoho vrazila, omluvila se, znovu do někoho vrazila, mírně zpomalila, než se dostala přes houf hladových studentů na schodiště; rychle seskákala dolů a ještě zahlédla Lily, jako vždy bezchybně elegantní, v cestovním plášti s kožešinou kolem krku, jak mluví s profesorkou McGonagalovou.
"... ani nebude třeba," říkala právě Lily. "Jen co kouzlo bylo sňato, už to bylo dobré."
"To je opravdu smůla," řekla profesorka a v hlase znělo pochopení. "Stejně se ještě stavte na ošetřovně, Lily, ať máme jistotu. Určitě si s vámi pak bude chtít pohovořit pan ředitel."

Maipe si nadběhla vedlejší chodbou a když o chvíli později Lily přicházela k ošetřovně, už na ni čekala. "Ahoj Lily," začala, ale slova se jí uvázla v hrdle. To, co se objevilo v očích Lily Evansové, když ji spatřila, mělo blízko k nenávisti... a odporu... Maipe se zachvěla, zaskočená, nechápající.
Lily, jako by si to sama uvědomila, sklopila oči a přejela si rukama po tváři.
"Maipe... promiň, není mi dobře. Vrátila jsem se dřív kvůli následkům Babylónského kouzla. Ale ty se chceš určitě zeptat na Severuse..." Opravdu zahlédla v její tváři úsměv plný hořkosti? "Po kapsách nosí všechny tvoje dopisy, nedělá nic jiného, než že čte učebnice, a vrátí se nejspíš podle plánu. On problémy nemá." Maipe měla na okamžik dojem, že v poslední větě se skrýval nějaký dvojsmysl, ale teď byla příliš rozrušená, než by ho dokázala odhalit. "A teď mě omluv."
A než stačila Maipe cokoli říct, než jí vůbec napadlo, co by mohla říct, Lily zmizela za dveřmi ošetřovny. Chvíli na ně ještě zůstala hledět a se pomalu vydala na kolej pro učebnici na první odpolední hodinu. Nohy měla jako z olova.

Lily. Ta dokonalá Lily, která k ní ještě nedávno sama tak přátelsky hovořila... Maipe si mimoděk prohrábla vlasy a uhladila hábit. Vedle Lily si často připadala neupravená a mnohem víc jako malá holka, zvlášť když byla opravdu trochu menší. Chyběla jí vedle ní ta správná porce uhlazenosti a, ačkoli byly stejně staré, dospělé ženské elegance.
Ale já přeci nikdy nebudu taková, uvědomila si v kratičké jasnozřivé chvíli, proč se vedle Lily cítí tak nepohodlně. A ani nechci být. V podpatcích se nedá dobře běhat. Zastavila se, nakročeno na další schod, ruku volně položenou na chladivém kameni zábradlí a zamyšleně hleděla před sebe.
Ona a Lily... jsou tak dokonalé jiné. Ale to její, Maipiny dopisy, nosí Severus po kapsách.
Maipe si náhle připadala, jako by do ní udeřil blesk. Lily se pokoušela o Severuse a nevyšlo jí to.
Dokonale to do sebe zapadalo. Nemohla tomu uvěřit, ale dávalo to smysl. Lily, vždy slušná Lily, která by se na ni přeci neutrhovala, když se potkají, ale která nemá dost slušnosti, aby se nepokusila získat Snapea pro sebe... Maipe tu myšlenku chvíli převracela ze všech stran.
"Přesto je možné, že se dokonale mýlím," zašeptala.
Postava z obrazu, u kterého náhodou stála, baculatá dívka s velikým košem ovoce, se rozesmála. "To by bylo dokonce velmi pravděpodobné," řekla hlubokým, smyslným hlasem plným nekroceného veselí. "Ale řekla bych, holka, že tentokrát jsi na to kápla."
"Hlavně že víš, o čem mluvíš," utrousila Maipe, vytržená ze svého zamyšlení, a rozběhla se po schodech nahoru. Pořád ještě je šance, že přijde na hodinu včas.


Bude se Lily mstít?
Pokusí se ji Maipe vyzpovídat?
Má Severus v Kruvalu i jiné zájmy, než studium?
Objeví se na scéně Lucius Malfoy?
Čtěte v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct jarmik®pise.cz 27. 05. 2008 - 21:39
RE: Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct graveyard®vzpomina.cz 28. 05. 2008 - 00:17
RE: Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct ivik.bublik 28. 05. 2008 - 06:21
RE: Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct mae 28. 05. 2008 - 08:52
RE: Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct nerla 28. 05. 2008 - 12:43
RE: Jak Snape potkal Maipe - sedmnáct mae 28. 05. 2008 - 12:49