Snapeův boj - osmý díl

21. květen 2008 | 00.00 |

děj se začíná vyostřovat. V tomhle díle se dozvíte pravděpodobně víc než ve všech ostatních dohromady. Mae nemá pravdu, když tvrdí, že své postavy nenávidím. Já jsem v tom nevinně - ony se tak chovají samy...

Tma zahlcovala, tma dusila. Byla všude, nikde ani jiskřička světla, byla všude a ona byla ztracená, tak strašně sama a ztracená...!
Zamrkala a posadila se. Čalounění křesla, ve kterém ležela, se s tichým pškouknutím nadýchlo, když se přeskupila do polohy sedmo. V místnosti bylo šero a nábytek byl nejasně vidět v záři dohasínajícího ohně. Rychle přihodila pár polínek do krbu a snažila se oheň rozfoukat, když náhle sám od sebe vzplál zeleným světlem a objevila se v něm hlava Severuse Snapea.
"Lily," promluvil ztěžka a zadíval se na dívku pohledem, který byl pro ni zcela neznámý. Co v něm bylo nového? Utrpení, strach, bolest - ale ještě něco jiného, cizího, co tam nepatřilo. Něco, za co se ten pohled styděl, něco, co poznamenalo celou duši člověka, jehož pohledem mu právě pronikala do myšlenek.
"Severusi," odpověděla a hlas se jí chvěl. Nevěděla, co má dělat; netušila, co má čekat. Chtěla by vyskočit a padnout mu kolem krku, problém byl, že se v ohni skutečně vznášela jen jeho hlava a ta by ještě šla uchopit asi těžko.
"Lily, musím se vrátit, než on tohle zjistí. Já..." Obličej se vznášel v ohni a třásl se.
"Seve, vrať se. Tady - já tu nezvládnu být bez tebe. Já..." I jí došel hlas, nedokázala vyslovit nic z toho, co za těch několik dní už stačila provést.
"Chtěl bych zpátky, ani nevíš jak. Chtěl jsem moc, ale nebyl jsem za ni připraven platit a teď toho lituji. To, co jsem provedl, byla příliš velká cena. Nevíš, co bych dal za to, abych se mohl vrátit - jenže pro mě už cesta zpátky nevede, Lily." Hlas byl těžký a unavený.
Lily na něj koukala smutným pohledem. Nechtěla se ptát, věděla, že se dozví vše, co jí bude chtít říct.
"Nemůžu ohrozit tebe svým návratem a ukázat mu tě jako svoji slabinu. Nechci ani ohrozit sebe, Lily - jsem proto snad zbabělec?"
Vybavila se jí slova, která sama pronášela, když u ní seděla Lily. Obviňovala sama sebe jako zbabělce, tvrdila, že nemá odvahu. Snad proto ho teď chápala.
"Lily? Miluju tě. Chci, abys to věděla, než mě odvrhneš."
Nadechla se, aby mu odpověděla, aby mu oplatila stejnou mincí, ale jeho výraz ji zadržel.
"Zabil jsem nevinného člověka. Použil jsem všechny tři zakázané kletby, Lily."

Prázdno. Takové to prázdno, kdy člověk nevnímá cizí slova, kdy nevnímá své vlastní tělo - kdy člověk neví o světě a přitom má otevřené oči.
Na Lily Evansovou byl ráno ve společenské místnosti hrůzný pohled. Bledá kůže, rty s nádechem do modra, prázdný a vyhaslý pohled. Carol se k ní se strašným výkřikem vrhla, objala ji, hledala puls - a nahmatala ho. Kolem nebyla krev, byla tam jen Lily opřená o čalouněné křeslo a duchem zcela nepřítomná.
Ihned ji odvedli - nebo spíše odnesli - na marodku.

Madame Pomfreyová si jen povzdechla, když ji opět uviděla, tentokrát se ale tvářila vážněji než kdy jindy. "Má štěstí, že jsem si stihla vyrodit nový povzbuzující lektvar," zabručela si sama pro sebe a byla by se pro něj vydala, kdyby jí cestu nezastoupila Žaneta. Carol neměla odvahu se do toho vložit, nevěděla, co kamarádce uškodí víc - zda mlčet, nebo mluvit.
"To nejde, Lily ho brala pravidelně od doby, kdy tu byla minule. Byla na něm tak trochu závislá," nepozastavila se nad ničím Žaneta a celou dobu hleděla madame Pomfreyové do očí. Ta jí pohled chvíli opětovala, potom se otočila a odešla pryč.
Carol se na Žanetu nedokázala podívat. Měla pocit, že právě zradily kamarádku.
Na marodku postupně přišel ředitel Dippet, profesor Brumbál i James Potter. S žádným z nich nebyla ochotná Lily promluvit. Hleděla nad sebe a ač jí objektivně nic nebylo, žádné zranění nebo prokletí, nemluvila a nereagovala na nic. Co se odehrávalo uvnitř ní? Snad nejlepší odpovědí na tuto otázku je - nic. Myšlenky ustoupily do pozadí, mozek odmítal pracovat, aby nemusel myslet na to, že muž, kterého opravdu milovala, zabil člověka, že se opravdu přidal k těm, které ona chtěla jako bystrozorka jednou likvidovat. Co se děje? On jí řekl, že ji miluje, a v té samé větě prohlásil, že zabil nevinného člověka. Jak by mezi nimi fungoval vztah? On by přišel domů, vydrhnul by ze sebe kousky mozku nevinných obětí a postavil vodu na čaj. Jí by se konečně podařilo vyprat ze svého hábitu obzvlášť odolnou krvavou skvrnu od Severusova kolegy-Smrtijeda a tak by mu mohla jít udělat večeři. Večer by se věnovali dítěti a v noci by se pokoušeli stvořit další. Ráno by s úderem sedmé oba vstali, každý odešel jiným směrem a hodinu na to by po sobě metali smrtelná zaklínadla.
Apatie a netečnost. Život je nádherně jednoduchý, když ho člověk prostě nechá plynout.
A tak ležela Lily Evansová na marodce a upírala pohled k nebesům své postele.

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Snapeův boj - osmý díl mae 21. 05. 2008 - 22:32
RE: Snapeův boj - osmý díl nerla 22. 05. 2008 - 01:09
RE: Snapeův boj - osmý díl graveyard®vzpomina.cz 22. 05. 2008 - 21:50
RE: Snapeův boj - osmý díl nerla 23. 05. 2008 - 00:42
RE: Snapeův boj - osmý díl amabell®pise.cz 28. 11. 2013 - 11:53
RE: Snapeův boj - osmý díl amabell®pise.cz 28. 11. 2013 - 11:55
RE: Snapeův boj - osmý díl amabell®pise.cz 28. 11. 2013 - 12:18
RE: Snapeův boj - osmý díl nerla 28. 11. 2013 - 13:13