Kráska a Smrtijed IV. - Po svatbě

13. březen 2016 | 11.30 |

Kapitola sto třicátá šestá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.j: http://kvik.blbne.cz/281-nahled.htm

  

(Vanja Grishamová)

"Severusi, jsem tak ráda, že tě vidím!" zvolám potěšeně, když ho spatřím na chodbě nemocnice, neomylně směřujícího k mé kanceláři. "Z oslavy jsi včera odešel příliš brzy!"
"Vanjo,"
kývne zdvořile.
"Pojď dál, prosím. Mám dobrou kávu."
Byl to Severus, kdo mě kdysi naučil, že sebelépe provedené kouzlo nemůže nahradit vlastnoručně uvařenou kávu, ba co víc, že se káva musí mlít mechanicky bez pomoci kouzel, a tak nyní sypu hrst kávových zrn do drahého přístroje, zatímco si sedá ke stolu zády ke zdi a zkoumavě na mě hledí.
"Jak se ti líbila svatba?" zeptám se, ačkoliv dobře vím, že to nemůže být důvod, který Severuse přivádí až sem.
"Velká. Trochu kýčovitá. Velice snobská. Významná společenská událost celého roku."
"Věděla jsem, že se ti bude líbit,"
řeknu potěšeně. "To kvůli tobě jsem prosadila, aby muži nemuseli mít bílý smoking. Jistě bys v tom vypadal skvěle, ale bála jsem se, že by ses cestou mohl nechat nedopatřením přejet lodí."
"Lodí? Slečno Grishamová-"
"Severusi, teď už nemůžeš používat tohle oslovení, když mi chceš něco vytknout,"
přeruším ho vesele. "Samozřejmě můžeš zkusit 'paní Malfoyová', ale mám pocit, že snad raději zůstaneš u mého křestního jména."
Chvíli mlčí. Myslím, že se tak snaží ovlivnit mou náladu - na studenty to mívá obvykle zdrcující dojem, ale to si vybral špatného člověka. Já vím všechno o způsobech, jak působit na cizí mysl, vím toho víc, než Severus tuší, vím toho víc než on, jsem si jistá, že neexistuje nikdo, kdo by toho věděl více. Na mě výhružné, nasupené mlčení nefunguje.
"Tady máš kávu, Severusi," položím před něj šálek. "Proč jsi přišel?"
"Rozhodl jsem se, že nastal čas, kdy bys měla mít dítě."
"Ach."
"A protože oba víme, že tvůj manžel není něčeho takového schopen, přišel jsem ti nabídnout alternativu."
"Och."
"Zvážil jsem všechny proměnné, mám za sebou potřebné testy - úspěšnost je dobrých devadesát pět procent. Mohu ti dát dítě, které jsi porodila v zasněžené chatě o prázdninách před svým pátým ročníkem."
"Ach."
"Máš k tomu i něco víc než citoslovce?"
"Od počátku jsem tušila, že se mi nebudeš chtít vlichotit za milence. Kromě toho, kdybych se rozhodla mít milence, má to místo zamluvené Harry.

"
"Mluvíte z cesty, slečno Grishamová."
"Já vím. Verbální tik je zcela přirozenou reakcí na šokující událost."
"Je potřeba, aby ses nad tím zamyslela."

Vzhlédnu od svého nedopitého hrnku. "Samozřejmě, že o tom budu přemýšlet, Severusi. Ale nechápu, jak to chceš udělat. Bylo by to zcela nepřijatelné společenské faux pas, pokud by si manželka jediného potomka rodu Malfoyů pořídila nemanželské dítě. To přece víš."
"Jsem ti to dítě schopný přivolat zcela přiměřených devět měsíců po svatbě."
S tím se Severus zvedne a přehodí přes sebe plášť. "Hezký den, paní Malfoyová."
Když za ním zapadnou dveře, mechanicky mávnu hůlkou a oba hrníčky se čisté vrátí do poličky.
Mít dítě.
Vím, že jsem při své pouti skrze knihovnu svých rodičů porodila dítě. Ochrana a zkoumání vlastní mysli byly jedním z důvodů, proč jsem se vydala cestou, kterou jsem se vydala... Samozřejmě jsem neměla potřebu Severusovi cokoliv říkat nebo vytýkat, věděla jsem, proč to udělal, a uznala jsem, že to bylo nejlepší možné řešení, ale zároveň jsem věděla, že to s nadhledem dokážu soudit jen díky tomu, že jsem tuto 'vymazanou' vzpomínku ve své mysli pouze viděla, ale neprožila.
Reálná možnost mít dítě... dítě, které je moje... bere dech.
"Vanjo!" rozletí se dveře do mé kanceláře náhle. "Vanjo! Moje milá Vanjo Malfoyová! Ta svatba byla - nádherná!"
"Peggy..."
"Ve svých šatech jsi byla okouzlující! Musíš mi pomoci s návrhem mých šatů, až se budu vdávat. A výzdoba sálu... celá ta svatební síň... bylo to úžasné, Vanjo, úžasné!"
"Peggy, mám práci!"

Dívka se viditelně zarazí. "Omlouvám se. Šla jsem kolem, tak jsem ti ani nepsala... je trochu zvláštní, že jsi v práci den po svatbě, víš?"
"Jsem lékouzelnice, Peggy. Moji pacienti jsou těžce nemocní, a když se jim nevěnuje patřičná pozornost, mají tendenci umírat. Na svatby při tom většinou neberou ohledy."
"Jsi úžasná, Vanjo,"
zavrtí hlavou zasněně. "Se slavnou minulostí, ještě slavnější budoucností, dosáhla jsi skvělé partie - a navíc to vypadá, že ses vdávala z lásky. Jak se takový život tvoří?"
"Ty něco potřebuješ, viď?"
zamračím se nepatrně.
"Ale ne!" brání se dívka ihned. "Tedy vlastně ano, ale to počká, dnes tu jsem opravdu jenom proto, abych ti poděkovala za pozvání na svatbu."
V duchu si povzdechnu, když znovu plním dva hrnky kávou. Jenže je to potřeba, z Peggy se stala novinářka, a že spolu stále vycházíme tak dobře jako ve škole, je pro mě výhodné ve všech směrech. Takže když o patnáct minut později odchází, protože paní Lewrancová má natolik akutní záchvat mozkové mrtvice, jaký se mi přes stěnu, bez hůlky a neverbálně povedlo seslat, má už ode mě slíbený exkluzivní rozhovor s focením v Malfoy Manor a další návštěvu.

(Marrieta Edgecombeová)

Zběžně se podívám na hodiny, když se venku ozvou kostelní zvony. Bije šestá, mohla bych jít domů, kdybych nemusela ještě dnes dokončit zprávu pro pana Pastorka, aby ji dostal co nejdříve do rukou. Dnešek je dlouhý, dlouhý den. Ale tohle je velké, všichni to tu vědí, a je potřeba zasáhnout všemi prostředky, dokud je čas.
'Ransen Arajärvi hlavní postavou nelegálního odboje' - tak zní nadpis článku, který zítra rozešleme do všech redakcí kouzelnické Británie.
Pamatuji si toho muže ze školy, učil nás lektvary a některé výběrové předměty. Pamatuji si i poprask, který způsobil, když na své učitelské místo nastoupil, neboť to byl jediný kouzelník, který strávil deset let v mudlovském vězení. Nerozumím tomu, proč se znovu angažoval v revoluci, která navíc ani nikdy neměla naději uspět, když už ho jednou stihl takový trest... byla jsem samozřejmě i u výslechu, který se zde na ministerstvu před několika dny konal, a podle všeho byl Arajärvi přesvědčen o vlastních dobrých úmyslech, celou dobu mluvil jen o integraci motáckých dětí do kouzelnických škol... Jeho budoucnost je ale jasná, neboť i sám ministr prohlásil, že je to on, kdo stojí v čele odboje. S takovými nelze mít slitování.
"Marrieto, jak jsi na tom?" nakoukne do mé kanceláře Anna. "Mám na tebe počkat?"
Promnu si oči a zakroužím hlavou, abych si uvolnila ztuhlé svaly. "Ne, běž, dneska mám ještě hodně práce. Přesčasy jsou solí současné vlády, vždyť víš."
Usměje se. "Tak ahoj zítra."
Když za ní zaklapnou dveře, zvednu se a dojdu si nalít čaj. Bolí mě oči z neustálého přepisování, a tak se zahledím z okna na večerní Londýn, abych si odpočinula. Ten výhled je uchvacující, tisíce světel domácností, nasvětlené památky, veliký měsíc na obloze a neosvětlená Temže - stále jsem si na to ještě nezvykla, ani po těch letech.
Z útrob budovy náhle zazní výkřik a po něm následuje další a další. Skopnu z nohou lodičky a doběhnu ke svému stolu, kde se válí opomenutá hůlka. Vyrůstala jsem za války a z těch výkřiků mě mrazí, vyběhnu na chodbu a přidám se k lidem, kteří se ženou k ministrově kanceláři. Bez zaváhání tak plním bod číslo jedna stanov o napadnutí ministerstva kouzel a zároveň to i posiluje můj pocit bezpečí.
Sál, ve kterém se všichni shromáždíme, už hlídají bystrozoři. Jeden z nich mě mávnutím hůlkou prověří a na mém oblečení se objeví planoucí znamení, že jsem v pořádku. Očima pročesávám ostatní přítomné, ale nevidím nikoho známého, mé oddělení má už dávno po pracovní době. Snad se Anna stihla dostat pryč...
Blízko - mnohem blíže než dřívější výkřiky - se ozve zadunění a podlaha pod našima nohama se otřese. Bystrozoři, stojící nyní po obvodu místnosti, začnou společně s nějakým zaříkáváním, které je mi zcela nepovědomé.
Další výkřik.
A další dunivá salva, někdo se očividně snaží dostat někam, kam nevedou dveře.
Zakouzlím kolem sebe nenápadný bezpečnostní štít, který bych měla vydržet udržovat několik hodin. Jakkoliv velkou důvěru mám ve zdejší bystrozory, byla bych nerada, kdyby na mě spadl lustr, nebo tak něco.
Po nějaké době se rány a výkřiky začnou zase vzdalovat. To už sedím na podlaze, místo štítu na sebe mám uložené ohřívací kouzlo a lituji, že jsem odhodila ty lodičky - jakkoliv nepraktické by byly na souboj či útěk, nemrzly by mi v nich nohy.
"Paní Edgecombeová?" osloví mě jeden z bystrozorů.
"Ano?"
"Mohla byste mě prosím následovat?"
"Co se děje?"
postavím se.
"Pan ministr by s vámi rád hovořil."
Trochu se zamračím. Nevím o ničem relevantním ke stávající situaci, proboha, snad si nemyslí, že mám s tím útokem něco společného?
"Můžeme?" zeptá se mě ten muž netrpělivě.
"Já... nemám boty..."
"Pan ministr vám to jistě promine. Tudy, prosím."

Vymotáme se z davu a skrze několik chodeb se dostaneme do poškozené části budovy. Podle zvuků jsem to čekala horší, většina zdí je v pořádku a podlahu pokrývají pouze střepy soch, o které si jistě zatrhnu silonky. Projdeme ještě několika dalšími chodbami a pak můj bodyguard zaklepe na těžké mahagonové dveře a postrčí mě do ministrovy pracovny.
"...získat Gurmea!" křičí zrovna ministr na někoho. "Jak jste to vůbec mohli dopustit?!"
"Bezpečnostní opatření-"

Oba se na mě otočí v okamžiku, kdy překročím práh, a zahledí se na mě, jako bych je vyrušovala.
Což asi dělám, ale naprosto netuším proč.
"Ano, slečno...?" zeptá se ministr po chvíli netrpělivě.
"Edgecombeová. Přivedl mě sem jeden z bystrozorů, že se mnou prý chcete hovořit...?"
"To chci se spoustou lidí. Kdo jste?"
"Pracuji na přípradu Ransena Arajärviho-"
a náhle mi to dojde "-ten útok zorganizoval on? Vždyť je ve vězení!"
"Edgecombeová!"
plácne se ministr do čela v naprosto neministerském gestu. "Bez bot jsem vás nepoznal."
"Ehm,"
řekne muž, který na sebe před mým příchodem nechal křičet.
"Vás tu ještě potřebuji, Šmajsi, nikam. Slečno Edgecombeová, Arajärvi je pořád v našich celách, ale máme silné podezření, že cílem této akce bylo jej osvobodit. Potřebuji, abyste to zapracovala do té zprávy... už jste mi ji odevzdávala?"
"Ne, chtěla jsem ji dokončit dneska večer..."
"Výborně! Tak tedy dneska večer!"

Udělá se mi mdlo, když si uvědomím, kolik času strávím nad zapracováním dnešních událostí. "Dostanu nějaké podrobnější informace, pane? A... kdo je Gurme?"
Ministrovi ztvrdne pohled. "Můžete jít, slečno Edgecombeová. A prosím, nedělejte tu z toho holubník, pořiďte si boty."
"Jistě, pane ministře."

Dlouhý, dlouhý den.

(Severus Snape)

Stojím v houfu lidí, hlavu sklopenou, kápi hluboce staženou do obličeje; tiše střádám dojmy ze svého okolí. Tu a tam se mě někdo mimoděk dotkne, jak lidé přešlapují či si hledají lepší místo, kde by dobře viděli na mluvčí, která velmi nedostatečně balancuje na staré židli v čele místnosti. Snad by ta situace ve mně měla budit hrůzu a nejtemnější vzpomínky, místo toho ale mám co dělat, abych se nezačal smát. Vůbec to tu nepřipomíná temné Voldemortovy sešlosti. Na to jsou přítomní příliš rozechvělí a pramálo soustředění na svůj cíl. Mají vůbec nějaký společný, nebo jsou jen obecně nespokojení se svým životem a neví, co s volným večerem? Spíš než spiknutí to tu připomíná dětskou hru, ke které se možná upnuli dospělí, ale které se nepodařilo dodat vážnosti ani obskurními bezpečnostními opatřeními, ani údajnou závažností probíraných témat. Z tohoto ubohého zárodku že mělo vyrůst povstání?
"... jsme mluvili o zmizení Nevilla Longbottoma," říká Hermiona. "Podařilo se někomu zjistit nějaké podrobnosti?"
"Longbottom je u Svatého Munga,"
pozměním si mírně hlas tak, aby zněl nezajímavě a tuctově.
"To není dobrá zpráva," mračí se Hermiona. "Máme obavy, že se ministerstvo pokusí jeho věštecké schopnosti využít, nejspíš i proti nám." Už využilo, drahá Hermiono. Jak myslíš, že jsem se o vás dozvěděl? "Víte, v jakém je stavu? Drží ho tam násilím?"
"Vlastně se mu dost ulevilo, když se přišlo na to, že je neregistrovaný věštec," řeknu už svým obvyklým hlasem a shodím z hlavy kápi. "Život v utajení mu nijak nevyhovoval a značně jím trpěl."
Hermiona zbledne jako křída a kolem mě se strhne pokřik – jako by střelil do hejna slepic. Je tu snad dvacet lidí a jsem jimi obklopen ze všech stran, kdyby se spojili, kdyby spolupracovali, kdyby vůbec začali přemýšlet, mohli by mi způsobit skutečné potíže. Ale oni jen hystericky pokřikují, pobíhají sem a tam, snaží se utéct. Během pár chvil zůstáváme s Hermionou sami. Je sympatické, že dovede realisticky vyhodnotit své možnosti a nenutí mě nahánět ji po nábřeží.
"Co s námi uděláte?" zeptá se vyrovnaným hlasem.
"S nimi nic," řeknu. "Tohle mi jako ukázka bohatě stačilo. Copak jste je vůbec nic nenaučila?"
Kousne se nervózně do rtu úplně stejně, jako když ještě chodila do školy. "Nikdy neměli... nechtěla jsem..." Potřese hlavou a mimoděk klesne na židli. "Nemělo to nikdy být o boji," řekne konečně. "Jen jsem chtěla, aby si lidi uvědomili..."
"Ano?"
řeknu mírně.
"Co se z vás stalo," zdvihne ke mně tvář s planoucíma očima. Ne, nikdy bych jí nemohl upřít dostatek odvahy. "Jak moc se tahle země změnila. A nejhorší je, že to vypadá, jako by to všichni chtěli!"
"Posloucháte se, slečno Grangerová?"
ušklíbnu se trochu.
"Vy dobře víte, jak to myslím!"
"Vím to velmi dobře,"
přikývnu. "Chápu to nepohodlí, které vám působí vědomí, že někdo jiný byl ve snaze vtisknout světu vlastní podobu úspěšnější než vy."
"Ale já..."

"Vždycky jste byla taková. Nepřizpůsobivá, zaměřená na vlastní cíle. Patrně by nebylo světa, ve kterém byste se cítila skutečně dobře."
"Přesto je svět, ve kterém mě jiný úhel pohledu bude stát život, skutečně špatně,"
řekne Hermiona.
"Proč by vás měl stát život?"
"Proč držíte v ruce hůlku?"
Vidím zřetelně, jak dochází na konec svého sebeovládání. Dech se zrychluje, kůže bledne, široce otevřené oči – neměl bych ji dál zbytečně trápit.
"Ale prosím vás," řeknu skoro káravě, ale uklidňujícím tónem, jakým je třeba mluvit na malé děti a vyplašená zvířata. "Já vás pouze zbavím toho protivného pocitu nepohodlí, o kterém jsme mluvili."

Předchozí    •     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed IV. - Po svatbě heji 14. 03. 2016 - 19:26
RE: Kráska a Smrtijed IV. - Po svatbě nerla 14. 03. 2016 - 20:37
RE(2x): Kráska a Smrtijed IV. - Po svatbě heji 14. 03. 2016 - 23:17
RE: Kráska a Smrtijed IV. - Po svatbě evi 24. 03. 2016 - 23:01
RE(2x): Kráska a Smrtijed IV. - Po svatbě nerla 27. 03. 2016 - 11:33