Kráska a Smrtijed IV. - O pět let později

7. březen 2016 | 07.00 |

Kapitola sto třicátá pátá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

Jsme zpět! Přišlo nám, že psát jednu povídku sedm a půl roku je docela dost. I když má ta "povídka" pár tisíc stran textu a sto třicet čtyři kapitol. Celkově těch kapitol bude sto třicet devět. Od nynějška bude vycházet jedna kapitola týdně až do samého konce. Vážně!

Protože jsme přesvědčené, že si čtenáři nepamatují veškeré podrobnosti posledních kapitol, a protože si je tak docela nepamatuje ani Nerla, která narozdíl od Mae nedostala záchvat 'nemám co číst, přečtu si Krásku', rozhodly jsme se navázat o pět let později. Snad nás trochu ctí, že odmlka v psaní byla ani ne dvouletá :)

Severus, Vanja, Kingsley, Harry a další oblíbené postavy kouzelnického světa, které se snaží žít životy takové, jaké si myslí, že by měly být.


Zdroj: http://kvik.blbne.cz/280-kraska-a-smrtijed-iii-zakouti-mysli.html

(Severus Snape)

"Za chvíli jich budeš mít dost na celou třídu," směje se Kingsley, ale v jeho hlase slyším drobný záchvěv nejistoty, který mě přiměje se na něj pozorně zadívat.
"Máš snad pochybnosti?"
"Ne!"
odpoví rychle a dívá se, jak pečlivě přepisuji jména v tlusté knize budoucích studentů Bradavic. "Jen uvažuji, na co jsme zapomněli."
"Na nic. Prošel jsem celý proces mnohokrát dokola, každý možný zdroj problémů zajistil tou nejmocnější magií. Riziko je v řádech promile."
"Šest. Půl tuctu. Dobrý počet na oslavu."
"To jsi říkal i u dvou, u třech a u pěti."
"Vážně jsem vynechal čtvrtého?"
"Vykřikoval jsi něco o krizi na ministerstvu."
"Tamta maličkost! Zapomenuto. Dokud ti nevypiju všechny zásoby z osmašedesátého, každý důvod k oslavě dobrý."

Rezignovaně mávnu rukou k baru. Můj objev - malá, zapomenutá skřetí palírna, ze které jsem okamžitě skoupil veškeré staré zásoby - způsobil, že se do Bradavic Kingsley málem odstěhoval a jeho oblíbené křeslo začínalo jevit známky jisté opotřebovanosti. Přesto v sobě zachovává zbytky slušnosti a nalije mi také. Ohnivá whisky nemá ve skutečnosti jméno podle toho, že pálí v krku a dokáže útroby sežehnout spolehlivěji než kletba černá magie. Nazývá se tak proto, že jsou večery, jako je tento, kdy si ji nalijete a odložíte na stůl a zatím jediným zdrojem světla v místnosti je hořící krb.

Jeho žár jako by matná tekutina nasála do sebe a v neuvěřitelné hře odlesků a zdánlivě skutečných plamenů stane se malým sluncem planoucím ve sklenici. Je to nádherné. A ani v nejmenším to nikomu nezabrání vypít ji až do dna.
"Tohle byla mimořádně čistá práce," podotknu a vrhnu na text v knize tak suchý pohled, že inkoust rázem oschne. "Oba byli teprve druhý den po porodu, narodili se snad hodinu od sebe. Ani jedna z rodin nebyla smíšená."
"Ty jsi taková dobrá víla sudička,"
neodpustí si Kingsley otřepaný vtip. "Dlouhý život, prince za manžela a zakopaný poklad na zahradě."
"Vzhledem k historii toho kouzelnického rodu budoucnost s princeznou nelze vyloučit,"
utrousím a rázným klapnutím knihu zavřu. "Za to, že jsem jim místo motáka daroval potenciálně kvalitního čaroděje, by mi měli líbat ruce."
Pod knihou leží kus pergamenu. Ozdobný text zlatým perem a dvě jména.
Bolestná připomínka toho, že ačkoli řadu věcí do pořádku dát mohu - a šest změněných jmen znamená hned dvanáct dětí, které získaly novou identitu, dvanáct rodin, které se takto vyhnuly značným nepříjemnostem - jsou i věci mimo můj dosah. Kdykoli z kolébky do kolébky přenáším čerstvě narozené nemluvně, nemohu nepomyslet na to, že rod Snapeů mnou končí. Nemám nejmenší vůli s tím něco udělat já osobně. A Vanja...
"Mmm, tohle mi taky přišlo," podotkne Kingsley při pohledu na svatební oznámení. "Věděl jsem o Narcise, že je hodně drsná, ale svatba ve velkém stylu se stovkami hostí? Nepřišlo mi, že by na tom byl Draco tak dobře."
"Nejspíš má v úmyslu provést obřad v zastoupení,"
řeknu nesoustředěně. Celá tahle záležitost je jako díra po vypadlém zubu. Jazyk na ni stále dokola naráží, odírá se, neodbytně se připomíná. Nedokážu na ni přestat myslet - má dokonalá prohra. Kletba, kterou Narcisa ve Vanje zasela, se už nedala zvrátit. Má jediná příbuzná se stala nadosmrti oddanou otrokyní Draca Malfoye... a jedině skutečnost, že si ho dokázala dokonale obtočit kolem prstu, to celé zmírňovala. Draco se samozřejmě plně neuzdravil, bylo to skutečně podivné partnerství. A rozhodně nemohl mít děti. "Chce dokázat, že s Malfoyovými je nutno stále počítat. Vanja si ostatně na... nový životní styl, řekněme, zvykla rychle."
"Tuhle jsem ji potkal na ministerstvu. Je z ní pravá Malfoyová i bez prstýnku."
"Hmm."

Vanja Grishamová ale ve skutečnosti už kdysi dítě porodila. Za mé nedobrovolné asistence, v horské chatě a dospělejším těle, kterému se pomalu začíná podobat. Výzkum ohledně přenosu skutečných věcí mezi knihou a realitou jsem měl již uzavřený, sepsaný v tlustém svazku ukrytém za těmi nejstrašlivějšími ochrannými zaklínadly. Ještě jsem se nedostal k tomu, abych určitá zjištění vyzkoušel v praxi. Ale blížil jsem se tomu. Motivace sílila.
"Ale napřed musím dokončit koncept nových OVCÍ," řeknu nahlas a Kingsley, který se mezitím stačil ponořit do vlastních myšlenek, zdvihne oči. "A NKÚ, samozřejmě."
"Profesoři nebudou protestovat?"

Věnuji mu slabý úsměv. "Jsou přesvědčeni, že většinu změn sami navrhli. Ne! Z té strany odpor nehrozí. Za těch pár let si ochotně zvykli na nové pořádky. Obě zkoušky budou koncipované podobně a lišit se budou jen náročností. Trasy vedoucí sklepením, po pozemcích a částečně v Zapovězeném lese plné úkolů ze všech oblastí učiva. Zní to moderně, hravě a prakticky, přiměřeně soutěživě. Vše, co dnešní rodiče vyžadují."
"A zvířata?"
"Tři náročnosti, každý si zvolí podle svého. Nejtěžší by měl být regulérní boj s medvědem s hůlkou omezenou na dvě kletby. V případě úspěchu si student odnese vydělanou kůži."
"A v případě neúspěchu?"

Nepatrně pokrčím rameny. "Jsou plnoletí a na formuláři, který před zkouškou podepíší a který shrnuje možná rizika a zbavuje školu odpovědnosti, pracoval Aboney snad půl roku. Nicméně předpokládám, že výuka zbaví studenty přehnaného sebevědomí už dlouho před tím. Pořád ještě tam bude k dispozici ovce."
"Ovce?"
"Jistě. Jsou to přeci OVCE."
"To je ale příšerná slovní hříčka!"
"Ale my je přeci nechceme nechat pozabíjet,"
řeknu lehce káravým hlasem. "Jen by si měli včas uvědomit, kam v tomto světě patří. Jaké je jejich místo."
Kingsley, již potřetí zvolený ministr kouzel, se jenom zašklebí. "Ovce."

(Vanja Grishamová)

Doprovodím Petru ke dveřím a vřele se s ní rozloučím. Z tašky jí vykukuje nejlepší skřítčí víno ze sklepů Malfoy Manor, kterým jí chci vynahradit drobné nepohodlí při dnešní návštěvě. Petra se na mě usměje, než se s ní skřítek přemístí k hranicím pozemků a ona sama odtud domů.
Stálo to za to, naprosto to stálo za to. Jsem jenom pár krůčků od chvíle, kdy konečně dokážu ovlivnit mysl i chování jiného člověka bez použití zakázané magie. Strávila jsem na tom pět let, porušila většinu existujících zákonů, zpronevěřila se slibům, které jsem kdy v dobré víře dala, ale výsledek je na dosah. A ačkoliv zatím nemám jasno v tom, co s touto znalostí podniknu, naprosto nepochybuji, že na něco přijdu.
"Tali!" zavolám si dalšího skřítka. "Potřebuji odejít. Postarej se, aby měl Draco vše, co potřebuje. Navečeříme se spolu."
Draco teď pracuje takřka bez přestávky. Je to mé drobné vítězství proti jeho matce, které si patřičně vychutnávám, ale je pravda, že Draca jeho práce opravdu baví - přestože je to práce a přestože je to umění. Datum jeho první výstavy se blíží a momentálně dokončuje své poslední plátno, které má být vystaveno. Snad až se vrátím, bude načase otevřít šampaňské a trochu se opít.
Samozřejmě, předtím ještě jedna povinnost. Setkání s Harrym.
Restaurace, kterou vybral, je přiměřeně luxusní, jak se patří pro hrdiny kouzelnického světa.
"Vanjo, rád tě vidím," políbí mě na obě tváře. Od nepříjemné příhody s jednou silně magicky a věštecky nadanou, avšak neškolenou cikánkou už lidem ruce nepodávám, a patří mezi mé velké úspěchy, že to dokázal akceptovat i Harry.
"Vypadáš dobře, Harry," řeknu upřímně. "Jsi opálený. Kde jsi byl tentokrát? Korzika? Sicílie?"
"V Mexiku, na tři týdny. Měli jsme tam trochu problémy, a tak se cesta protáhla."
"Mexiko,"
zopakuji zamyšleně. "Čekala bych, že tam vaše jurisdikce sahat nebude."
"Mexiko není Amerika. Věř mi, v tamní kouzelnické společnosti panuje takový chaos, že si nás ani nevšimli."
"Jak tam na tom jsou s magií? Nějaké zvláštnosti?"

Harry se zasměje. "Nejprve si vyber něco k jídlu, poznámek o odchylkách jejich magie oproti naší pro tebe mám celý štos."
"Harry, jsi úžasný!"
"Pořád ještě můžeš zrušit svatbu s Dracem a vzít si mě,
" mrkne na mě šibalsky.
"Nemohla bych si tě vydržovat jako milence a rádce?" odpovím ve stejném tónu.
Harry se zasměje. "V téhle restauraci mají božské ryby. Projdi si je, než si vybereš lososa jako vždycky. Vždycky je dobré znát nabídku."
"Ty a tvoje nabídky,"
zasměju se.
"To jsem nemyslel!"
Harry nám objedná, a když číšník odejde, pohodlně se opře. "Jak se máš, Vanjo? Jak se ti líbí v práci? Slyšel jsem, že tě povýšili."
"Odmítla jsem to."
"Cože?! Brzy-už-paní-Malfoyová odmítla lepší postavení? Jseš si jstá, že ti Narcisa bude ochotná Draca dát?"
"S Narcisou vycházíme velice dobře, dokonce mi pomohla navrhnout svatební šaty,"
usměju se. "Povýšení v práci by mě odvedlo od toho, co chci dělat. Měla bych pod sebou několik nových lékouzelníků, kteří se od někoho potřebují učit, a ubyly by mi opravdové případy. A já svoje pacienty zbožňuju, vždyť to víš."
"Vím a pořád to nechápu. Nepříčetní blázni... Kolik z nich tě v poslední době napadlo?"
"Minulý týden jeden. Zlomil mi moji oblíbenou hůlku - víš, tu červeně lakovanou. Panu Ollivanderovi už nesmím na oči, objednávám si je z Evropy. Docela mě to mrzí, připadalo mi, že mi sedí lépe než většina ostatních."
"Vážně? Rozdíl mezi různými hůlkami jsem nepocítil od doby, co jsem dokončil školu. Taky jsem v Mexiku o jednu přišel..."

Na moment se ponoříme do ticha.
"Taky bych se tě zeptala na práci...?" nadhodím potom tázavě.
Harry za mě větu dokončí. "...a já bych odvedl řeč jinam jako vždycky."
Pokývu hlavou.
"Teď se mě místo práce začneš vyptávat na dívky, viď?"
"Je se na co ptát?"

Harry pokrčí rameny.
"Tak co kamarádi?"
"Kamarády mám!"
"Kolik? Dva?"
začnu se zase smát.
"Sežeň si práci, kvůli které jsi většinu času v cizině, a pak se mi směj," zavrtí hlavou. "Ron pro to vůbec nemá pochopení, s Hermionou už dávno není řeč... chybí mi ty časy, kdy jsme byli na škole, Vanjo. Kdy bylo všechno ještě jasné a snadné. Nejsem si teď jistý, že vím, kam směřuje můj život."
"Kam směřuje tvůj život... Harry, tebe to vážně musí štvát. Filozofování většinou necháváme až na druhou láhev vína..."
"Můžu po tobě něco hodit,"
navrhne Harry.
"V bezhůlkové magii jsem čím dál lepší," zatvářím se povzneseně. "Klidně házej."
Pobaveně zavrtí hlavou.
Konečně nám přinesou jídlo.

(Hemiona Grangerová)

Sešlu poslední ochranné kouzlo a jsem tak akorát zralá jít se natáhnout. Jenže to musí být - a ne, nejsem paranoidní, i když to o sobě slýchám otravně často. Jenom vím, koho máme proti sobě a co všechno je v sázce. Když se mi o tom ale nedaří přesvědčit ani těch pár nejvěrnějších, vážně netuším, jak přesvědčím zbytek světa. Dnes bohužel vím, že valné pokroky neudělám. Jsem unavená a večer mám další schůzku, celková atmosféra velkým myšlenkám nepřeje.
"Myslím, že už jsme všichni," řekne Agáta.
"Dobře, tak začneme," přikývnu a snažím se nevnímat skutečnost, že je nás zase o dva méně. Koneckonců, mohlo jim do toho vlézt něco docela obyčejného, rodinný život není moc dobře slučitelný s tajným společenstvím a schůzkami v temných sklepeních starých domů. Proto jsem taky dala Ronovi košem. Opravdu jenom kvůli tomu, ne proto,  že má potřebu se množit jako králík. Budiž mu to přáno, ale přivést děti do takové doby...
"Mám tu dva nové náměty k diskuzi a na oba bychom se měli zaměřit," řeknu. Stojím před tím malým davem, který by dal dohromady sotva jednu bradavickou třídu, a stěží se mi daří ovládnout pocit zmaru. "Našemu zdroji na ministerstvu se dostaly do ruky nějaké statistické tabulky s výraznou anomálií." Když se bojíme odhalit své tváře i jeden před druhým, jak můžeme bok po boku bojovat proti zlu? Pohled do temna zahalených kápí, když já sama tu stojím s tváří i celou hlavou odhalenou, je deprimující. "Poslední dobou silně poklesl počet kouzelnických dětí narozených v mudlovských rodinách."
Nechám odeznít zašumění překvapených hlasů.
"To si myslíte, že je někdo krade?" ozve se pobouřený ženský hlas.
"Nevím," přiznám upřímně. "Prostě nevím. Měli bychom si ověřit reciprocitu... uhm, jestli se celkově narodilo víc dětí v kouzelnických rodinách, a pro jistotu snad i počet motáckých dětí narozených kouzelníkům. Jestli se tam objeví nějaká souvislost -"
"To bych se na to podívala!"
prohlásí ta žena bojovně. "Projdu papíry a pro jistotu promluvím i s porodními bábami."
Povzbudivě se na ni usměju. "Výborně," řeknu, a v duchu dodám, díky, Julie. Jenom v duchu, jsem jediná, kdo zná všechny zúčastněné, a z dobrých důvodů na tom nehodlám nic měnit.
"Dalším problémem je," a to se mi vážně neříká snadno, "Harry Potter."
Tentokrát se místo údivu rozlehne ticho. Už jsme tu o tom mluvili, ale málokdo je ochotný, a já sama o nic více, strhnout aureolu hrdiny zrovna jemu. "Opakovaně jsem se s ním pokoušela promluvit způsobem, který by mu naznačil směr našich obav," řeknu co možná diplomaticky. "Nejen že to není nic platné, ale navíc se ukazuje jednoznačný vztah mezi jeho údajnou bezpečnostní jednotkou, ve které se minimálně část členů rekrutovala z příznivců Vy-víte-koho, a teroristickými akcemi probíhajícími po celém světě. I když samozřejmě," promluvím hlasitě, "se nám důvody k těmto akcím nedaří vždy odhalit, a ani vždy bez výjimky potvrdit, že je provedl zrovna on. Přesto," důrazně pohlédnu do všech kápí, "nekontaktujte ho a už vůbec se ho nepokoušejte zlanařit pro naši věc. Pravděpodobnost, že je plně na Pastorkově straně, je velká. Jeho práce podléhá naprostému utajení, a dokud nebudeme mít jistotu, nemáme možnost s tím vylézt na veřejnost ani v náznacích."
"Zkusím to přes manželku,"
prohlásí někdo, "dělá něco pro bystrozory." To bych řekla, že dělá něco pro bystrozory, pomyslím si, když poznám ten hlas. Je sama vynikající bystrozorkou. Ale obávám se, že Pottera v kuchyňce u kafe jen tak nepotká.
"Minule jsme hovořili..." Hlas mi odezní do ztracena, když si všimnu vysoké postavy stojící úplně vzadu. Byl tam od začátku? Je možné, že bych někoho takového přehlédla? Šíří se kolem něj zřetelná aureola magie, která je všechno, jenom ne bílá. Postava udělá krok kupředu, a další. Skoro mám pocit, že ty kroky poznávám, že vím přesně, kdo se tam skrývá. Že si odhalí kápi a pohlédnu přímo Snapeovi do výsměšných očí. Pak ale udělá ještě dva další kroky a vstoupí do jasnějšího světla, mámení stínů a mihotavých plamenů se vytratí, čaroděj se zmenší a přestává na něm být cokoli zajímavého.
Už mám z téhle odbojné činnosti vážně nervy nadranc. Odkašlu si a pokračuju: "Tak k dalšímu bodu programu. Výzkum působení magie umírajícího Voldemorta na kouzelníky, kteří jí byli vystaveni, stále pokračuje. Bohužel naše hlavní kapacita v oboru se tomu může věnovat jen ve volném čase po práci. Přesto již teď mohu říci, že za pár týdnů vám budeme moci předložit konkrétní výsledky."
"Znovu pár týdnů čekání, stále dokola,"
ozve se nespokojený hlas. "Naším největším úspěchem je drobná noticka v Denním věštci na straně patnáct nedělní přílohy, že v Bradavicích možná mění přístup k černé magii. Takhle lidi nevyburcujeme!"
Kéž bych k tomu mohla říct něco povzbudivého, ohnivého, něco, co zažene všechny pochybnosti. Jenže nejsem zdaleka tak dobrý vůdce, jakým jsem doufala být. Copak tohle je nějaký odboj? Když ti proti nám používají prostředky, které by Voldemortovu přímočarou brutalitu, tak snadno napadnutelnou a odsouditelnou, strčily do kapsy?
"Nemůžeme polevit," řeknu pevně, protože to je něco, čím jsem si naprosto jistá. "Nemůžeme dovolit pár jedincům změnit náš svět od základů k obrazu svému. Prostě nemůžeme."
Pokusím se usmát, ale jde mi to čím dál hůř.

Předchozí     •     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu