Kráska a Smrtijed III. - Altruisté

17. březen 2014 | 06.00 |

Kapitola sto třicátá první.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

Cruciatus je skvělá kletba a začínám si být jist, že jsem dosud jen nebyl s to plně docenit její kvality. Pomyslný seznam těch, na které bych ji s nesmírnou chutí seslal, narůstá každým dnem. Rita Holoubková již tradičně zaujímá čestné první místo, a pokud ho někdy přechodně přepustí někomu jinému, nebývá to na dlouho. Hned za ní se momentálně řadí do fronty všichni, kteří se opováží napsat si žádost o učitelské místo v Bradavicích s hromadou pravopisných chyb. O jejich absurdních představách o výši platu - a samozřejmě i v tom má Rita své inkoustem umazané prsty - ani nemluvě.
Odhodím štos pergamenů do žáruvzdorné mísy a zahledím se na postavu v křesle před stolem.
Sybila Trelawneyová si nervózně upraví jeden z mnoha šátků a urovná pár cingrlátek a mě maně napadá, že by místo věštění mohla vyučovat geometrii. Její prostorová představivost musí být ohromující, pokud se stále ještě v množství svých svršků vyzná.
"Máte nějaký důkaz?" zeptám se.
"To ne, zatím ne," poposedne si v křesle a zamžourá na mě těma svýma hmyzíma očima. Ne poprvé si říkám, že držet ji stále v zaměstnaneckém poměru je ode mě zcela neopodstatněná nostalgie po starých časech a ještě méně smysluplná pieta po Brumbálovi.
"Tak co tedy vlastně chcete?" zeptám se a touha vystrčit ji za dveře sílí. 
"Ten chlapec je nesmírně nadaný, já to cítím. Vidím jeho zářící vnitřní oko! Mělo by se mu dostat podpory a vytvořit ideální podmínky pro jeho další rozvoj..." Znejistěle zamrká, jako by si náhle nebyla jistá, co vlastně chtěla říct. Ani já si tím nejsem jist.
"Ten mladík," řeknu, protože Longbottomovo jméno nehodlám vyslovovat nahlas, pokud není zbytí, "je naprosté budižkničemu a nemám větší ambice, než aby dokončil studia zde bez dalších škod na majetku a zdraví svých spolužáků. Pravděpodobnost, že by byl skutečně nadán věšteckým uměním, je prakticky nulová. Při jeho nekonečné schopnosti mýlit se, ať jde o jakýkoli obor lidského konání, jeho odhady mohou znít velice záhadně - chápu, že vás to zmátlo."
Sybila se tváří nešťastně.
"Bez zaznamenané věštby," nakloním se k ní mírně a ona se okamžitě pokusí prolnout opěradlem židle co nejdál, "nevidím důvod, proč ho vytrhávat z běžného studia kvůli nějakým pochybným kurzům věštění."
"Dobře,"
vypískne, "zapracuji na tom."
Souhlasně přikývnu a dveře za jejími zády se otevřou. Ani Sybila není tak nechápavá, aby jí nedošlo, že má nejvyšší čas odcinkat do své věže.
Longbottom a věštec. Skoro tak děsivá představa, jako Longbottom a.

.. cokoli užitečného.
Ve skutečnosti bych po dnešní noci nepotřeboval ani tak věštce jako abstinenta. Co se skutečně dělo, je ve hvězdách, protože odmítám věřit své paměti. Nemohli jsme se chovat jako takoví idioti... že?
V krbu zahučí a v plamenech se objeví Kingsleyho hlava.
"Severusi," řekne bez pozdravu, "mám strašnou opici. Řekni, že se mi to všechno jenom zdálo!"
"Byl to dobrý boj,"
řeknu skoro dotčeně. "Měl jsem na ně jenom pár týdnů, výsledky považuji za adekvátní. Měl bys méně pít nebo se nesnažit se mnou udržet krok." To už je trochu nadsázka, protože na tom nejsem s pamětí o mnoho lépe. Kdybychom jen nebyli měli ten dojem, že protikocovinový dryák nebudeme potřebovat... když jdeme na jednu skleničku... Ale já už jsem na nohou několik hodin a stačil jsem si zjistit skutečné výsledky naší včerejší akce.
"Už nikdy nebudu pít," praví Kingsley temně a aniž se něco skutečně dozví, jeho hlava se z krbu opět tiše vytratí.
Jen pomyslně pokrčím rameny a sáhnu pro další šálek kávy.
Kingsley chtěl vidět, jak pokračuje výcvik mých mladých... kdy jsme jim vlastně začali říkat smrtijedi s takovou přirozeností? Když jsem si postěžoval, že na dvě skupinky nemám dost času - a na to, abych je spojil, jich bylo příliš mnoho -, nad druhou lahví vína jsme vymysleli plán a po třetí ho i zrealizovali. Byla to slušná řež v nejlepších Voldemortových tradicích a naživu zbyli jen ti nejlepší. Z těch nyní vytvořím jedinou údernou jednotku, v současné chvíli pro Kingsleyho potřeby, později pro Pottera na hraní, čímž se zabije tolik much jednou ranou, že se špačci z celé Británie mohou jít klouzat.
Chvíli se opájím představou, co by se svými nově nabytými znalostmi mohli v rámci získávání praxe provést například s Narcisou (momentálně se na cruciatovém seznamu dělící o druhé místo s Norbertem z Cardiffu, který mě na třech listech pergamenu barvitým slohem přesvědčuje o své kvalifykaci prakticky ve všech oborech lidského konání, včetně běžných instalatérských prací), ale rychle se takovou bezúčelností přestanu zabývat. Potřebuji náhradu za Mahlerovou dřív, než se za ní ti dva suplující zoufalci na protest odstěhují na stejné nemocniční oddělení. To bych nerad, už jsme je zásobili dost a rozpočet školy by finanční kompenzace pro Sv. Munga neusnesl. Takže se těmi dopisy musím pročíst až do konce. A až to udělám, slavnostně je spálím a jejich popel hodím do jezera.

(Adriana Abruptová)

Bradavice jsou ještě lepší, než jsem čekala. Už jenom ten okamžik, kdy se rozletí tepaná brána a v ústrety mi vykročí shrbený muž s vodnatýma očima, zplstnatělými vlasy a šilhajícíma očima, a ochraptělým hlasem mě vyzve, abych ho následovala.
"Adriana Abruptová, těší mě," nabídnu mu ruku, na kterou chvíli zůstane zírat, než se otočí zády a vydá se kulhavým krokem zpátky do hradu.
To místo jsem dostala na doporučení pana Marghouta... Morghota... Mahrise... jednoho úředníka z ministerstva kouzel, kterého jsem v životě nepotkala. Každopádně jeho jméno začínalo na m. Nebo r. Nebo jinou souhlásku. Nebo samohlásku.
Důležité bylo, že jsem se znala s Kingsleym Pastorkem, samozřejmě. Potkali jsme se po více než roce, trochu se opili, povyprávěli si o životě - ačkoliv mám pocit, že jsem vykládala více já než on - a on k ránu zhodnotil, že bych byla dokonalý bradavický materiál a že se mi ozve, když jsem stejně toho času bez práce.
Sova mi přišla další odpoledne, pohovor jsem měla o den později a nástup od pondělí.
A pak že alkohol neřeší problémy s penězi.
"Tady budete mít kabinet," přeruší mé zadumání školník a ukáže na dveře, které míjíme. "Obě vaše učebny sousedí."
"Dokonalé, děkuji."

Jenom trhne ramenem, abych ho následovala dál.
Vzápětí potkáme studenta, který za botu drží buď pouťový balónek ve velikosti i tvaru některého svého spolužáka, nebo-
"Deset bodů z Havraspáru, pane Damiene! Jaktože nejste v hodině?" vyštěkne školník okamžitě.
"Vedu... nesu... doprovázím Pavla na ošetřovnu, pane. Nehoda při lektvarech," vysvětlí chlapec nervózně.
"Tak co tu ještě stojíte?!"
"Ale ty body..."

Školník zavrčí a rozkulhá se dál.
Fascinující. Rodiče podobné nehody tolerují? Fyzické tresty jsou zakázány, jsou tohle jejich ekvivalenty? Dokázala bych si představit využití...
"Sborovna," řekne školník a ukáže na další dveře. "Ředitelna je támhle. Ředitel vás očekává. Heslo je 'tamaryšek'." S tím se vydá pryč.
Sympatický chlapík. Dokážu ocenit lidi, kteří mluví pouze v případech, kdy k tomu mají skutečný důvod.
Návštěva ředitele proběhne rychle a věcně. Dostanu svůj rozvrh, dostanu ministerské osnovy a doporučení se jimi neřídit, dostanu nedopracované osnovy po minulé profesorce a doporučení je dopracovat, nebo ještě lépe přepracovat, dostanu seznam hesel na různá místa, dostanu kopii smlouvy a tlustý spis nadepsaný školní řád, který si mám prostudovat, s poukazem na to, že jestli to neudělám, nebudu omluvena z neznalosti, a s tím jsem vyvedena ven, přičemž je mi připomenuto, že s kolegy se seznámím ve sborovně před večeří a studentům budu představena při večeři. Hodně štěstí.
"Adriana Abruptová," říkám proto před večeří i při večeři a taky další den v každé své hodině, přičemž se doopravdy snažím vypadat vlídně a přátelsky. Kingsley něco takového naznačoval - že by bylo fajn, kdybych taky jednou vycházela s lidmi kolem sebe dobře. Že on prý mě zpočátku taky neměl moc rád. Není divu, když jsme se potkali poprvé, byl únor a na konci dne to byl on, kdo skončil v jezeře a bez hůlky, ale za to mě těžko může vinit, byla jsem mladší a o hlavu menší.
Ale Kingsleyho mám ráda a on má rád zdejšího ředitele, a tak se budu snažit.
"Slečno Weasleyová, jestli okamžitě nepřestanete v mých hodinách hovořit bez vyzvání, stanete se součástí experimentu, co se stane člověku, který strká nůžky do zásuvky."
Doufám, že se ty dobré vztahy omezují jenom na dospělou část osazenstva.
"Gabrielo, moc ráda vás poznávám. Kingsley o vás tak krásně hovořil..."
Na dospělou pánskou část osazenstva.
"Patricku, jste úplně jiný, než jsem čekala, když jsem slyšela o té příhodě z léta..."
Ne, do kolektivu definitivně neumím zapadnout.
Jestli si ale pamatuju dobře, je to přesně ten důvod, proč bych se měla do Bradavic tak hodit.

(Severus Snape)

Den, který začne Ritou Holoubkovou, nemůže být nikdy dobrý. Ta její vlezlost je skoro fascinující. Drzost, nedostatek pudu sebezáchovy, nulová sebereflexe - a při tom všem je stále ještě naživu.
"Vy jako bývalý smrtijed..."
Neutuchající proud otázek, které nechám plynout právě tak dlouho, abych se ujistil, jakým směrem se ubírají její úvahy. Podle všeho nijak nebezpečným - jenom nesmírně otravným.
"V žádném případě se nejednalo o přívržence vy-víte-koho," vydám nakonec stručné prohlášení. "Touha šokovat svým oblečením je možná nevkusná, avšak u mládeže běžná."
"Proslýchá se, že měli na pažích znamení zla."
"To se ke mně nedoneslo a nepovažuji to za příliš pravděpodobné."
"Máme skutečně věřit, že šlo o neštěstí? Všichni ti mladí muži -"
"Že jsou jeskyně v opuštěných lomech nebezpečné, ví každé malé dítě."
A každému jen trochu většímu snadno dojde, jak účinně několik tun kamení skryje rozličná zranění na mrtvých tělech. "Pokud si tam tito mladíci hráli na příznivce Pána Zla, je to záležitost velice nešťastná, ale určitě není na místě vydávat poplašné zprávy."
Uzavřu krb, do okna posadím mimořádně velkého výra s nevrlou povahou a dobrými rozlišovacími schopnostmi - novinářské sovy jsou už na dálku cítit protivnou pachutí dychtivosti a patosu - a konečně se začtu do materiálů naší nové posily profesorského sboru. Nejsem si příliš jist, jestli tentokrát Kingsley nešlápnul vedle, ale horší než Mahlerová snad nebude a Aboney s Arajärvim zářili takovým nadšením, že vzít jim tu naději na ukončené suplování by bylo jako kopnout do košíku se štěňaty.
Když se pak vracím od jezera, kam jsem nasypal hromadu popela s dopisy ostatních uchazečů, potkám ji, jak sama míří stejným směrem. Velikost váčku, který přede mnou neobratně skrývá za zády, by zhruba odpovídala množství popela ze spáleného školního řádu. Asi se obávám zbytečně - ta zapadne. Byť v ní dosud zůstalo tolik slušnosti, aby se zatvářila provinile.

(Vanja Grishamová)

Nová profesorka je třída. K velké nelibosti některých svých kolegů rozdala studentům sešity, které jsou z opravdového papíru, a k nim propisky, a trvala na tom, aby si poznámky z mudlovských studií psali do nich. S šestými a sedmými ročníky podnikla cestu kus za Prasinky, kde končí mudlovská silnice, a zájemce nechala řídit auto. Vlastně poprvé většina Havraspáru lituje, že si tenhle předmět nezapsala, ale Abruptová, Aboney, McGonagallová i Snape jsou v tomto ohledu nelítostní - žádné změny rozvrhu během školního roku.
Na magických runách se s ní také nenudíme. Zatímco doteď jsme se učili pouze význam jednotlivých znaků a jejich možné kombinace, profesorka sehnala magické runové kameny a od té doby se z naší třídy ozývá více výbuchů než ze sklepení.
A tak rok poklidně plyne.
Aboney ve společenské místnosti zavedl graf, který ukazoval, kdy nám statisticky hrozí další vážné nebezpečí, a ačkoliv brzy zmizel, datum jsme si zapamatovali všichni - a ono poklidně přišlo, proběhlo a bylo zapomenuto.
V Bradavicích se učí. Opravdu učí. Panejo.
A navíc už týden nepršelo, vlastně panuje velice příjemný časný podzim, který většina studentů tráví v blízkosti jezera.
Využívám to k procvičování kouzlení s Havranem a příležitostně i s prstenem. O prázdninách jsem ohromně magicky zesílila, a kdyby mi prsten i pták zůstal, troufla bych si na souboj s kýmkoliv. Je to dobrý pocit.
"Havrane, zkusíme spolu ovládací kouzlo," zašeptám jednoho líného odpoledne a namířím hůlkou na hlouček nebelvírů. Rozšířit tohle kouzlo na více lidí se mi už několik dní nedařilo, ale nevzdávala jsem se, cítila jsem, že se to poddá.
"Vanjo, tady jsi!" vyruší mě náhle Petřin hlas. "Nazdar, ptáku," dodá a klepne Havrana prstem po hlavě. Pak si sedne vedle mě. "Co děláš?"
"Cvičím ovládací kouzlo,"
odpovím a uklidím hůlku. Petru mám čím dál raději, vlastně celý Mrzimor. Ničemu se nediví, nikdy mě nesoudí a je dokonalým prototypem kamarádky, jakých bych chtěla mít plnou kolej. 
"Prima," kývne. "Jak to jde?"
"Mizerně,"
postěžuju si. "Umím ovládnout jenom jednotlivce. A navíc cvičné subjekty chodí hrozně často žalovat."
"Copak tohle kouzlo není v osnovách?"
"Je."
Víceméně. "V sedmém ročníku." Možná maličko modifikované.
"Chceš si to procvičit na mně?"
Vykulím oči.
"Zní to trochu jako imperius," pokrčí flegmaticky rameny. "Člověk se vždycky brání líp tomu, co zná."
"Ale tohle není-!"
"Já vím, vždyť jo. Ale má to podobné účinky - chtěla bych to zažít. Jenom mě prosím nenech jíst žížaly."

A vlastně proč ne, dobrovolníky nemám často. Navíc to skýtá úžasné možnosti experimentování. Vím, že Petra neumí udělat stojku, zatímco já ano. Zvládne ji udělat, když jsem to já, kdo ji zaklel?
"Aúú!"
"U Merlina, promiň! Jsi v pořádku?!"
"Tohle je úžasný! Skočím pro holky, ať to taky zažijou! A pak to můžeš zkoušet na nás všech dohromady. Učit se na Youthenna můžou kdekoliv, žejo."

Havran poskočí, když Petra odběhne, a zaklape zobákem. Spokojeně si lehnu na trávu. Tenhle školní rok by mohl být tím nejlepším vůbec.
O týden později se do věže přihrne jako velká voda Adenah.
"Vanjo! Dneska Trelawneyová pronesla věštbu, která byla o tobě!"
Ale...
"Že prý dívka s popelavými vlasy za ubývajícího měsíce odhalí své velké tajemství."
"Já nemám popelavé vlasy!"
zaječím dopáleně.
"Chceš adresu na kadeřnici, u které si kupuju barvu?"
nabídne mi Suzy se stěží potlačovaným smíchem.
"Tohle je krásná sytá hnědá!" Zadívám se na pramen vlasů, který mi padá do obličeje, a raději svoji odpověď zkoriguji. "Krásná hnědá."
Věštba ale neselže. Když si odpykávám trest u Abruptové, protože jsem jí omylem nechala vybouchnout všechny runové kameny, se kterými jsme ten den pracovali, neuvědomím si, kterým směrem jsou v kabinetu okna, kdy zapadá slunce a že měsíc v téhle fázi vychází brzy.
Nicméně když se k ránu proberu, profesorka má již prvotní šok za sebou a ani se na mě nedívá moc zle.
No, mohl ji někdo upozornit, když už to stejně ví celá škola...
Ale prosincové zatmění se blíží. Když už se náhodou potkáme s Harrym, což je překvapivě málo často (mám za to, že se mi snaží vyhýbat, i když nemám moc jasno v tom, co jsem mu provedla), stávají se tématem hovoru domněnky, co se zvrtne tentokrát. Budou akorát Vánoce. Ačkoliv to neříkám nahlas, je mi jasné, že v tom bude hrát roli Santa Claus. Nebo aspoň sobi. Už se příliš dlouho nestalo nic absurdního.
Teda kromě toho, že Havraspár zatím vyhrál všechny famfrpálové zápasy.
Že to by byl ten důvod, proč se mnou Harry nemluví?

(Severus Snape)

"Přesně v devět ve vstupní síni," instruuji Pottera. Škola je dávno prázdná, naprostá většina studentů odjela na Vánoce domů a těch pár zbylých sem takhle brzy nepřijde. Nevzbudíme žádnou nežádoucí pozornost.
"Neopozděte se," dodávám k Vanje, když jí předávám poslední detaily k nadcházejícímu zatmění.
"Nebudeme mít prakticky žádnou rezervu," zmiňuji před Kingsleym, pověřeným obstarat dostatečné množství přenašedel, rezervních přenašedel a záložních přenašedel.
Je proto skutečně s podivem, že tam nakonec v udanou dobu stojím sám, navlečený v příliš teplém hábitu, patřičně naštvaný a skoro znejistělý, jestli náhodou všichni nečekají někde úplně jinde. Až s posledním úderem hodin přibude Vanja s taškou přes rameno a krajně nenadšeným výrazem ve tváři, o dalších pár minut později se klackovitě neochotným krokem přišourá Potter a nakonec se uráčí dorazit i sám pan ministr kouzel osobně. 
"Stejně to zase nevyjde," pokrčí Potter rameny, když zhodnotím jejich neschopnost dostavit se včas, a podle rezignovaných pohledů ostatních účastníků výpravy jde zřejmě o obecně rozšířený dojem.
"S takovým přístupem těžko," řeknu ostře. "Koukejte se všichni probrat. Čeká nás sníh, mráz, budeme se pohybovat v oblasti bažin a horkých pramenů, takže je možné, že nebudou dokonale zamrzlé a budeme se propadat. Je na čase s touhle záležitostí skoncovat! Dnes provedeme obřad, jak náleží. Není tu vůbec žádný prostor - ani omluva - pro nedbalost!"
"Pochopili jsme,"
odpoví Kingsley mírně, zřejmě ještě plný pokory díky svému pozdnímu příchodu.
"Oblečte se," zavelím a ukážu na hromadu kožichů, které mi laskavě zapůjčil Šmajz z bystrozorských zásob. Jsou zateplené mnoha speciálními kouzly a neměl by je prokousnout ani medvěd, alespoň pokud nebude moc vzteklý. Vanjinu velikost jsme sice úplně netrefili, ale lepší, než kdyby jí to bylo malé... vypadá v tom jako trpaslík. Skoro doufám, že to nikdo neřekne nahlas, protože jejím úkolem je zpevňovat nám půdu pod nohama a nerad bych se ocitl v půlce obřadu po pás v bažině.
"Dopněte se kompletně."
"Už teď jsem uvařený,"
zahuhlá Potter nespokojeně, ale poslechne.
Natáhnu ruku s přenašedlem a další tři se ho chopí společně se mnou.
Vjem nezvykle dlouhé cesty už dávno nikoho z nás nepřekvapí.
O pár úderů srdce později nám do tváří udeří ledová vichřice.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Altruisté alcazar 18. 03. 2014 - 23:02
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Altruisté nerla 21. 03. 2014 - 19:55
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Altruisté alcazar 23. 03. 2014 - 13:38
RE: Kráska a Smrtijed III. - Altruisté heji 25. 03. 2014 - 22:22
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Altruisté nerla 26. 03. 2014 - 09:44
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Altruisté heji 26. 03. 2014 - 18:18
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Altruisté alcazar 26. 03. 2014 - 22:03