Kráska a Smrtijed III. - Chtělo by to graf

10. únor 2014 | 06.00 |

Kapitola sto dvacátá devátá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

Zbytek prázdnin uběhl naštěstí mnohem předvídatelněji. Po těch prvních hektických týdnech jsem skoro nedokázal uvěřit tomu, že se žádný z profesorů nedostal do situace ohrožující jeho život, Snape Manor nevyhořelo do základů a Potter prošel své prázdninové kolečko bez opakovaných návštěv ministerské cely pro zadržené mladistvé delikventy. Velmi chladné vztahy s Vanjou se po několika dnech od mého monologu na téma "zneužívání citově a mentálně deprimovaného Draca" vrátily do starých kolejí vzájemné poklidné obezřetnosti a Draco sám se vlivem lektvarů konečně zlepšil natolik, že se dalo uvažovat o dalších krocích jeho návratu do společnosti. Na lektvarové konferenci v samém závěru srpna jsem pak s rozporuplnými dojmy posbíral obvyklé množství ocenění, což byl od mých kolegů patrně ekvivalent medaile za zásluhy; neměl jsem na přípravu tolik času, kolik by mé projekty vyžadovaly.
A teď stojím na vrcholku jedné z bradavických věží a pozoruji světla loděk s prváky přeplouvajícími jezero. Je to malebný, ošemetně poklidný pohled, který dává zapomenout skutečnosti, že se tím blíží další obtížné hejno otravných kobylek postrádajících pud sebezáchovy i dobré způsoby. Můj první začátek školního roku ve funkci ředitele. Mé první zařazování, proslov, hostina. Já budu ten, kdo bude pít ze zlatého poháru... který jsem nechal vyrobit nový, protože mě nelákala představa, že převezmu takovou věc po starci s mánií na sladkosti. 
Loďky se pomalu blíží a nečekaně příjemný dojem z vědomí, že já ty nejmenší už učit nebudu, mi zdvihne koutky úst nejmíň o pět milimetrů, ačkoli jsem sám a nepotřebuji na nikoho dělat dojem.
Jenže takové klidné chvíle nikdy nevydrží.
"Severusi," zaslechnu napůl tázavé volání zpod schodů. Skoro nerad odtrhnu pohled od jezera a sejdu dolů, zpět do reality.
"Stalo se něco, Minervo?"
"Monica Mahlerová nebyla ani ve vlaku. Právě jsem to ověřila."

Tak přeci. Slabý článek profesorského sboru, ta ze studentů obzvláště nešťastná učitelka magických run a mudlovských studií, naše akurátní stará panna v pohodlných botách - zmizela. Vlastně mě to překvapuje jen napůl. Je nečekané, že zrovna ona - největší nebezpečí, které jí mohlo hrozit, bylo udušení švestkovým koláčem na nějaké další rodinné sešlosti. Ale zároveň je skoro nezbytné, že nový rok nemůže začít snadno ani hladce. 
S Minervou nejspíš oba myslíme na totéž. Ať alespoň studenti dorazí v plném počtu hlav i končetin.
"Myslíš, že ještě žije?" řekne Minerva chmurně.
Co na to říci... Pokud zemřela velmi rychle, nemuselo se mé hlídací kouzlo aktivovat. Možná je někde zavřená.
"Doufejme," řeknu. "Pár hodin už teď nehraje roli - vzhledem k tomu, že tu měla být před týdnem. Po hostině kontaktuji bystrozorské oddělení."
Minerva jen chmurně přikývne. "Jdu připravit prváky," dodá zbytečně, bojovně zdvihne hlavu a vydá se do Vstupní síně.
Já jdu pro Moudrý klobouk. Chvěje se mi v rukou a trochu se vrtí, nedočkavý a potěšený, že jeho velký den konečně přišel. Takhle nějak musí vypadat peklo - být někým, kdo může ovlivnit životy každého kouzelníka, a přitom být v drtivé většině svého času odsouzený k nečinnosti... v jeho zájmu doufám, že někde mezi záhyby plátěné krempy neukrývá skutečný mozek.
Testrálové se svými kočáry už dupou před vchodem, viditelní pro tolik studentů jako nikdy předtím.

(Vanja Grishamová)

Snape na Brumbálově místě vzbudí mnohem více nevole, než se dalo vzhledem k jeho zásluhám čekat. Thomas chodí s Adenah a v naší ložnici panuje nebývalé napětí, protože se podle všeho zmíněný chlapec zapomněl napřed rozejít s Peggy. Na nástěnce ve společenské místnosti visí úžasné množství tabulek, grafů a náčrtků a Aboney si jen pro naši kolej založil čtyři nové a barevně rozlišené sešity. Lenka si pořídila nové brýle v barvě sušených lanýžů.
Je dobré být zpátky v Bradavicích.
Nemusím si například kontrolovat ohledně prokletí každé dveře, do kterých chci vstoupit, neboť Snape našel ke konci prázdnin zvláštní zálibu zaklívat i ty používané. Bylo zajímavé strávit noc v cvrččí podobě, sny byly zcela neopakovatelné, ale těch jídel, která jsem minula! Přesto... stýská se mi.
Neumím to dost dobře pojmenovat, chybí mi klid i neklid Snape Manor, ticho při jídlech i občasné hovory se Snapem, Dracova přítomnost i nerudný skřítek, chybí mi růžový jednorožec...
"Vanjo," sykne Peggy a šťouchne do mě tak, až mi podjede loket a hlava bouchne o stůl.
Do třídy právě vchází Aboney a tváří se nezvykle vážně.
"Profesorka Mahlerová je aktuálně indisponovaná, proto budeme dočasně její hodiny suplovat já a profesor Arajärvi. Věřím, že jste si všichni přečetli první kapitolu, jak jste měli za úkol?"
Pohlédnu na učebnici ležící přede mnou. Dočetla jsem ji až... aha, obsah, strana tři. Suzan přede mnou se horlivě hlásí, prst zabořený uprostřed stránky, evidentně s dotazem k látce.
Chybí mi tichý klid jediné budovy s úchvatně bohatou knihovnou. Během těch dvou měsíců se nestalo nic, co by mě ohrožovalo na životě, například! Tak hrozně, strašně moc bych chtěla zpátky...
"Slečno Grishamová, jste tu s námi?"
...nestihla jsem totiž například dočíst nekonečně neužitečný Glosář věcí nepodstatných, kterým byla zaplněna police a půl a z něhož znám věci, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Dekorátory! Baraky! Škurani! Míky!
"Slečno Grishamová!"
Stýská se mi po všem už během druhého školního dne. Stýská se mi...
"Zatím je to deset bodů, slečno Grishamová, a věřte mi, že pokud dostanete moji vlastní kolej do mínusu během prvního školního týdne, budete mít tresty nejmíň měsíc!"
...po Dracovi a jeho vášních po pohádkách. Jeho šedé oči...
...modré oči zírají přímo na mě a tváří se vážně hodně rozzlobeně a rozhodně nepatří zmijozelskému princi.
"Promiňte, asi jsem se na chvilku... hm... zadumala nad látkou?" špitnu docela tiše.
 Mrzimoři se rozchechtají. Aboneyovi lítají z očí blesky.
"Skutečně," prohlásí odměřeně a otevře žlutý notes. "Tak mi prozraďte, které z témat tolik zaujalo vaši pozornost?"
"Přemýšlela jsem,"
začnu pomalu, co je vlastně za hodinu?, "jestli se škurani používali při obřadech využívající magické runy kvůli svému původu, nebo jestli... hm..."
"Při kterých obřadech, slečno Grishamová?"
zeptá se Aboney tiše a mnohem, mnohem hrozivěji než předtím.
Aha, to mám vlastně z té zakázané knížky.
"Totiž... chci říct... asi se mi to všechno motá dohromady, omlouvám se."
Aboney odkráčí ke katedře, a zatímco po mě střílí rozzuřenými pohledy, začne něco horlivě psát do notesu. Peggy mě útěšně poklepe po rameni.
A tak je to celý den.
"Slečno Grishamová, zasněným zíráním tu myš v potkana nepřeměníte ani se sebevětším talentem."
"Slečno Grishamová, při létání na koštěti by bylo lépe zapojit ruce než mozek."
"Vanjo, to, co piješ, je omáčka ke kuřeti."
"Slečno Grishamová, jestli jste mířila na svoji kolej, spletla jste se o tři patra a dvě věže."

Po vyučování jsem úplně na dně, a tak místo zjišťování nových drbů a studování Aboneyových tabulek ve společenské místnosti sedím na své posteli a zírám do zdi. A samozřejmě i to je úplně špatně, protože na té zdi něco chybí.
"Vanjo, děje se něco?" vplíží se za mnou Peggy a sedne si vedle mě.
"Jsou tu moc bílé zdi," postesknu si. "Chtěla bych je pomalovat..."
"Chtěla bych otrávit Adenah,"
povzdechne si Peggy.
Chvíli vedle sebe zůstaneme zadumaně sedět.
"Co mi provedou holky, když ty zdi prostě pokreslím?" zeptám se potom.
"Co mi provede Aboney, když ji prostě otrávím?" zeptá se Peggy.
A tak zatímco štrachám barvy a oživovací lektvar, Peggy se snaží pomocí pinetky dostat do kufru Adenah k jejím soukromým zásobám sladkého, aby je trochu vylepšila.
"Růženko," prohlásím o neurčitou chvíli později spokojeně. Jednorožec se rozhlédne kolem sebe, vztyčí se na zadní a hříva mu zavlaje ve větru.
"Adenah!" vyjekne Peggy vzápětí.
Zanechám obě dívky na kolbišti a s jednorožcem po boku se vydám studovat grafy.

(Severus Snape)

"...poslala mi šestnáctou sovu," slyším Minervin ponurý hlas už ode dveří sborovny. "Ten ubohý pták byl na pokraji zhroucení. Třetí den prvního ročníku a ona se ptá, jestli by dcerka mohla dostat výjimku na kouzlení o prázdninách!" Aboney soustrastně pokyvuje hlavou a hbitě přitom vypisuje jakýsi pestrobarevný graf. "Mám podezření, že chce jejích kouzel využívat k výdělečné činnosti. Vážně jsem si myslela, že už mě rodiče ničím nepřekvapí!"
"Mně zase přišla sova, jestli bychom mohli Radvika Simonise poslat domů až na léto,"
řekne Vilemína. "Pod tím PS s otázkou, jestli existují nějaké letní pobyty pro mladé kouzelníky. Přitom je to takový hodný chlapec! Velmi zdvořilý a tichý."
"Vzpomínám si na ně, také ryze mudlovská rodina,"
nalije si Minerva čaj. "Byli z jeho nahodilé magie hodně nešťastní, ovládal ji mimořádně špatně. Když slyšeli o Bradavicích, nesmírně se jim ulevilo."
"Však už jsem jim napsala, že se to s nástupem do školy citelně zlepší... Severusi! Nějaké novinky?"
"Ano, mám novinky,"
řeknu a usadím se do křesla. "Bystrozoři nalezli Monicu Mahlerovou."
"Je živá?"
vydechne Aurora.
"Je živá," odpovím zvolna. Napjaté tváře zalije mírná úleva.
"No tak! Co se stalo?"
"Naše předrahá profesorka Mahlerová se ukrývala u své matky na půdě."
Tohle kolektivní upřímné nepochopení by stálo za fotografii.
"Někdo ji začaroval?"
"Něco provedla?"
"Matka ji nepustila do školy?!"
"Demonstruje tak svůj nesouhlas s výší platu?"
"Ale vůbec ne. Hrůza z toho, že by ještě někdy měla potkat nějakého nezletilého studenta nebo nedej bože dítě, jí tak hluboce otřásla, že odmítá vyjít ven, jídlo si nechává nosit a komunikuje pouze přes lístečky podstrkávané pode dveřmi."

Ransen se vzpamatuje první a upřímně se rozesměje. Minerva se naopak rozzlobí. "To je ale nezodpovědnost! Proč alespoň neposlala sovu?"
"S dětmi jí to tak úplně nešlo,"
podotkne Gabriela s pečlivě skrývaným úsměvem.
"Neučila tak dobře, aby to byla velká ztráta," řeknu. "Pokusím se sehnat náhradu co nejdříve." 
"Co Šmajz?"
zeptá se Sinistrová tlumeně. Udeřila tím hřebík na hlavičku. Ten se na můj účet bavil skvěle, a s ním nepochybně celé bystrozorské oddělení.
"Ptal se, jestli nepotřebujeme posily na nahánění studentů před večerkou,"
řeknu a Aurora mi se soustrastným pohledem přistrčí hrnek s čajem. Opravdu doufám, že dostanu příležitost s Mahlerovou soukromě pohovořit na téma odpovědnosti a slušného chování.
"Víte, že to je po mnoha letech první vyučující, který opustil Bradavice a přitom zůstal naživu?"
řekne Sibyla zasněně a úsměvy kolem trochu ztuhnou. Jen Ransenovi to přijde snad ještě zábavnější než Mahlerová zalezlá mezi stropními trámy.
"Pak tu máme ještě jednu záležitost k vyřešení," odvedu raději pozornost od nežádoucích statistik. "Kdo z vás kryl Poppy Pomfreyovou?"
 Arajärviho rázem přejde smích, poněkud mu zaskočí a on se rozkašle. Youthenn ho přičinlivě zabouchá do zad, čímž z něj vyrazí zbytky vzduchu, a Arajärvi skončí zabořený v křesle lapající po dechu. Aboneyovi sjede žlutý zvýrazňovač po papíru a zatváří se tak provinile, že bych si skoro myslel, že to byl on, kdo stiskl spoušť.
"Poppy jsem viděla dnes ráno," řekne Minerva nechápavě. "Nezdálo se, že by bylo něco v nepořádku?"
"V létě ji postřelili,"
vysvětlím a podle toho, jak se většina z přítomných tváří, vidím, že nemají nejmenší ponětí, co naše ošetřovatelka o prázdninách dělá. Zajímavé. Nebo jsem byl příliš dlouho vyzvědač, než aby mi takový přehled o lidech okolo nepřišel samozřejmý. "Jezdí jako dobrovolnice s Červeným křížem do válečných oblastí," objasním většině z nich. "Zdá se, že tentokrát neměla štěstí. Samozřejmě, že jsem to věděl," pohlédnu na oba provinilce přísně. "Kdybych jí k tomu chtěl něco říci, udělám to už dávno. Nemuseli jste šaškovat s mnoholičným lektvarem, aby byla k vidění na těch správných místech."
"Už jenom dva tři dny a bude úplně v pořádku,"
řekne Aboney omluvně.
"Měla od ředitele Brumbála přísný zákaz se takových záležitostí účastnit," dodá Arajärvi prakticky. Vida, to jsem nevěděl ani já. "Snad dokonce nějakou důtku. Nechtěla, aby to vyšlo najevo a ona dostala vyhazov."
Jen nevěřícně zavrtím hlavou. Čekal bych, že mě zná lépe...
Jsem ředitelem jen chvíli a už mě stačili dokonale vyloučit ze svého středu.
"Doufám, že jste ji nezastupoval při plnění zdravotnických povinností?" vzplane Minerva spravedlivým hněvem.
"Náhodou mám kurz - " začne Arajärvi, ale tím jenom přiloží na oheň. 
"Další korespondenční kurz z vaší vězeňské cely?!"
"Doufám, že se z něj naučil víc než z toho botanického,"
zaslechnu nezřetelnou stížnost z druhé strany stolu, "mandragory se mi pořád ještě schovávají po všech koutech."
"Vlastně..."
"Nebylo nic potřeba,"
vloží se Aboney rychle.
"Vy dva...!" Minerva vypadá, že by jim nejraději sebrala body až do konce roku.
"Promluvím s ní," řeknu rázně. "A vy..." Třetí den školy a oba suplují za Mahlerovou. "Až se budete chtít příště inspirovat stylem svých nápadů od studentů, dejte vědět. Takové věci se dají včas léčit." Nechám to o galeonech a odměnách jen tiché a nevyslovené, ale pochopí oba. Ransen přičinlivě podá Minervě talířek se sušenkami a Aboney se znovu chopí svého zvýrazňovače. Smutně se zahledí na nadbytečnou žlutou čáru.
"Stejně jsem tam ten sloupeček ani nechtěl dávat," zamumlá pro sebe. "Na ponožky skoro nezapomínají."
Nechápavé pohledy upřené na jeho tabulky ho přimějí zvednout hlavu. "Není dobré rušit ostatní studenty při studiu kašlem a smrkáním...?"
Dorozumíme se s Minervou krátkým pohledem beze slov. Jeden graf si uděláme i na profesora Aboneye. 

(Vanja Grishamová)

"Víš, tohle je už trochu divný," svalí se Peggy do křesla vedle mě a sní mi zbytek čokolády. "Kdyby se ti ztratil chlap, tak to beru. Nebo dítě. I toho tvýho ptáka bych chápala. Ale chodit jako tělo bez duše, protože se ti zatoulá nástěnná malba?"
Nechápavě na ni pohlédnu. "Tohle byla Růženka," vysvětlím.
"Můžu ti nakreslit novou," nabídne mi Peggy po chvilce, "i když moji koně vždycky spíš připomínali psy."
Zavrtím hlavou a znovu se zahledím do plamenů.
Vůbec nechápu, co se stalo.
Růženka mě první dva dny věrně provázela na každém kroku a užily jsme si spolu spoustu legrace. Nejlepší byly chvíle, kdy se v učebnách schovávala za nábytkem a čas od času překlusala profesorům za zády a předstírala, že je probodává rohem, aby odlehčila atmosféru. Tedy když na to přišel Snape, moc vtipné mu to nepřišlo a Havraspár ztratil neobvykle vysoké množství bodů, ale přesto... A pak se ztratila.
Co když z ní vyprchá oživovací lektvar a já nebudu vědět, kde je?
"Růženko," zašeptám tiše. V tu chvíli se oheň rozhoří víc a v plamenech se objeví Rudý býk, rohy připravené k útoku, děsivá tlama pootevřená... stěnou se mihne růžový flek, vzepne se na zadních, nehlasně zařehtá a skočí do krbu.
Ze srdce mi spadne obrovský balvan. "Ty trdlo!" vykřiknu káravě.
Peggy zůstane chvíli zírat a pak mi jde udělat poznámku do jedné z tabulek na zdi.
Což mně je úplně jedno. Spolu s jednorožcem odklušeme do ložnice, kde strávím několik desítek minut opravováním barvy a aplikací nového lektvaru. Mám co dělat, abych se stěnu nepokusila obejmout.
Když skončím, Růženka se po mně ohlédne a zamíří k východu z věže. Do večerky ještě chvíle zbývá, a tak zahodím veškeré plány pro dnešní večer stranou a následuji ji.
"Alohomora," šeptám o chvíli později a o půl hradu jinde, když mi jednorožec zmizí za zavřenými dveřmi.
Tuším, co najdu, a zároveň se v to neodvažuji doufat...
"Vanjo," přivítá mě Draco tiše. Klečí u zdi a rukama drbe Růženku na hlavě.
"Moc ráda tě vidím."
Víc, než jsem si myslela. Možná to nebylo Snape Manor, co mi chybělo, ale jeho lidští obyvatelé. (Dribble mi až tak nechybí, totiž. Myslím, že se přes ten pokus o vraždu nikdy pořádně nepřenesl.) Zmijozelský princ se svými světlými vlasy má na mě stejný účinek jako sluneční svit na květiny, jeho přítomnost je pro mě nepostradatelná...
Z jeho pokoje odcházím s úderem večerky nerada a v dalších dnech se tam v každé volné chvíli vracím.
Peggy se ze mě snaží vytáhnout, který kluk mě tak pobláznil, když pořád někam utíkám, a já si jsem jistá, že bych jí to nedokázala vysvětlit, protože to není láska nebo vášeň, co mě k němu táhne, ta přitažlivost je zcela nesrovnatelná se vším, co jsem kdy cítila k Harrymu nebo Viktorovi, Draco je zkrátka... Draco. Zmijozelský princ. Draco, který v boji pro správnou stranu zabil svého otce. Draco, který si vytrpěl víc než každý jiný smrtelník. Draco, který se mě pokusil zabít.
Neanalyzuji to.
Je to Draco, který nesmí opouštět svoji místnost a za nímž chodí jenom párkrát do týdne madame Pomfreyová nebo Snape, a on se tak sám užírá nudou. Je to Draco, který mě potřebuje. Já potřebuji jeho.
Draco-
"Slečno Grishamová, kde jste byla včera v noci?"
Vzhlédnu ze svého místa na gauči. Peggy za Aboneyovými zády gestikuluje, že to nebyla ona, kdo mu to prozradil, přísahá. Pohlédnu na vedoucího koleje a potom se znovu zadívám do plamenů v krbu.
"Slečno Grishamová!"
"Udělalo se mi špatně, strávila jsem noc na záchodě,"
odpovím po delší pauze.
"Proč jste nešla za madame Pomfreyovou?" ptá se Aboney dál, pořád stejně chladně.
"Protože mi stejně bývá pokaždé, když menstruuji, a protože nechci brát žádné lektvary, protože moje mrtvá maminka vždycky tvrdila, že působí nevratné změny v těle čarodějky."
Aboney zamrká.
Peggy se neslyšně rozchechtá.
"Madame Pomfreyová by vám jistě dala alespoň utišující lektvar," řekne Aboney, náhle mnohem méně jistě.
"Moji mrtví rodiče byli zastánci toho, že si tělo nejlépe poradí samo," zvednu oči od plamenů a pohlédnu profesorovi do očí. "A protože můj mrtvý tatínek pracoval jako lékouzelník u Munga, zůstanu jejich názorům věrná."
Peggy se kácí smíchy, Aboney odpluje bez odebrání jediného bodu a já jdu za Dracem i další noc.
A další.
Spím vedle něj, hlavu položenou na jeho rameni, a je to tak správné.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu