Kráska a Smrtijed III. - Accio barevné jiskry!

13. leden 2014 | 06.00 |

Kapitola sto dvacátá sedmá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Vanja Grishamová)

Na večeři se sejdeme kromě Draca všichni, pět lidí. Postavím na stůl láhev dobrého skřítčího vína a zůstanu stát. "Harry má dneska sedmnáctiny," řeknu s úsměvem. "Myslím," otočím se k němu, "že tohle není místo ani způsob, kde a jak bys je chtěl slavit, ale nemáme na výběr. Máme tě moc rádi, Harry."
Harry se zatváří překvapeně.
"Otevřu to," vezme Viktor láhev, přiloží hůlku ke špuntu a pomalu ho vytáhne. "Na přípitek má ideální teplotu."
"Všechno nejlepší, pane Pottere,"
řekne Osadča upřímně.
Youthenn přikývne. "Opravdový život plný vlastní zodpovědnosti začíná. Prožijte ho dobře."
"Tak co se zrovna Harryho a zodpovědnosti týká,"
podotknu, "bavíme se o člověku, který zachránil celou Británii."
"Co se zodpovědnosti týká,"
podívá se na nás Osadča, "tak máte povolenou jenom jednu skleničku, mládeži."
"Já jsem plnoletý,"
ozve se Viktor.
"Já už taky!" zaprotestuje Harry.
"A já jsem bojovala s Vy-víte-kým," dodám. "Ještě jsem to nikdy nezapila."
"Vážně ne?"
vyjeví se Harry.
"Ty jo?" zamračím se. Hlavou mi probleskne vzpomínka na izolaci ve Snapeových komnatách, kde jsme se zotavovali ze zranění. "Kdys to stihnul?"
"Kamarádi byli připravení, když jsem se vrátil po bitvě do věže..."
podotkne neurčitě. "Moc si z té noci nepamatuju."
"Tím spíš! Jednu skleničku!"
ozve se Osadča rezolutně.
"Jsem plnoletý! A jsem zatracenej hrdina a tady nejsou žádní svědci, takže mám nárok si konečně vyhodit z kopýtka."
Osadča se podívá na mě. "Já se budu snažit, abyste to neviděli," navrhnu s nadějí.
Profesorka si povzdechne.
"Na Harryho zatracenýho hrdinu Pottera!" pozvedne Viktor skleničku k přípitku.
"Na Harryho!" přidáme se a Harry se šťastně usměje.
Během večeře Harry vypráví oběma profesorům o tom, jak se mu povedlo porazit Voldemorta, a když vidím očividně trpícího Youthenna, podstrčím mu nenápadně pergamen, aby si mohl dělat poznámky. Jsem ohromně zvědavá, kolik se toho v novém školním roce objeví ve výkladu z dějin.
A Viktor nám všem dolévá a ani jeden z profesorů mi nevěnuje žádnou pozornost.
Vůbec žádnou pozornost.
"...a pak se naše paprsky kleteb střetly a jeho kletba začala zatlačovat tu moji, věděl jsem, že to nedokážu, když tu do něj narazilo cizí kouzlo..."
"MOJE kouzlo!"

Vůbec žádná pozornost.
Viktor mi stiskne koleno. "Čím méně slavná jsi, tím menší nebezpečí ti hrozí."
"Doliješ mi, prosím?"

Špinavé nádobí před námi zmizí, místo sladkého dezertu se objeví vhodné přílohy k vínu. A další víno.
"Skřítčí švestkové," vzdychnu spokojeně. "Mám ho ráda."
Harry skončí.
"Profesorko Osadčo," přeruším vlídné ticho, "jak se vám povedlo najít olgoje chorchoje?"
Trochu se zamračí. "Odkud to víte?"
"Obírala jsem z vás... tedy... chci říct, pomáhala jsem Dribblovi vás ošetřovat."

Odevzdaně kývne hlavou. "Není to zrovna slavné vítězství." Podívá se na Youthenna a ten přikývne. "Byla bych ráda, kdybyste o tom nikde nemluvili. Měla jsem grant cílený na výzkum kyseliny, kterou leptá své oběti..."
Gobi. Sahara. Zvuk výbuchů, obrněná auta, výbuchy. A desítky smrtijedů. Kde je asi Snape?
"...zaútočil na mě a já nedokázala pohnout rukou... máme ještě víno?"
Viktor dolije.
"...a pak se objevil profesor Snape a olgoje zabil. V poslední chvíli." Rozhlédne se po nás. "Ještě nikdy jsem nebyla tak blízko smrti. Myslím, že kdyby se pořádně trefil svým prvním útokem, byla bych už mrtvá. Zdá se, že každý další výboj byl slabší a slabší..."
"Zajímalo by mě, jak tu elektřinu generuje," zadumám se.
"Já moc nemám jasno ani v tom, co elektřina vlastně je," přizná Viktor. "Chápu, že to je obdoba blesků..."
"Elektřina je proud záporně nabitých elektronů,"
blýskne se Harry.
"Všechny elektrony jsou záporně nabité, nebo ne?" zeptám se já.
"To by věděl Martin... kolega profesor Aboney," povzdechne si Helena. "Elektřina ho fascinuje."
Všem nám vytane v mysli jeho pokus s kombinováním elektřiny a kouzel, během něhož na studenty zaútočili sněhoví červi. "Všimli jsme si," prohlásí Viktor neutrálně.
"A proč jste tady vy?" zeptá se Harry mlčícího Youthenna.
Ten zrudne. "Shoda náhod," prohlásí neurčitě.
"A co vy, slečno Grishamová?" přispěchá mu Osadča na pomoc. Tohle mě začíná zajímat.
"Já, no..." Harry ví, že je Snape můj příbuzný. S Viktorem jsem o tom nikdy nemluvila - a jsem si skoro jistá, že by Snape nebyl rád, kdyby se tahle informace rozšířila v učitelském sboru. "Jsem na tom podobně jako Harry. Prvním rokem sirotek," pokusím se je rozptýlit emocionální palbou. "Nemá se o mě kdo starat, na poslední chvíli se staly nějaké problémy tam, kde to bylo domluvené, profesor Snape to zatím neměl čas vyřešit... jsem mu moc vděčná, že nejsem někde v sirotčinci."
"Příští prázdniny už budete plnoletá, viďte?"
zeptá se Osadča.
"Až v srpnu."
"Vaše generace dospívá příliš rychle..."
povzdechne si.
"Myslím, že máte prostě jenom zkreslený vzorek, protože jste v Bradavicích," namítnu.
Chvíli sedíme v zadumaném tichu.
"Půjdu spát," oznámí nakonec Osadča. "Věřím, že se budete chovat jako dospělí?"
Kývneme jako jeden muž.
"Doprovodím tě," zvedne se Youthenn. "Dobrou noc, mládeži."
Vzápětí v jídelně osamíme.
"Kolik máme ještě alkoholu? Nemůžu uvěřit, že slavím svoje narozeniny s bývalou přítelkyní a jejím nejnovějším zmijozelem."

(Severus Snape)

Je někde, kde nepřekáží.

(Vanja Grishamová)

Z jídelny se vypotácíme o několik hodin později.
"Chtěl bych ohňostroj," řekne Harry toužebně. "Nikdy jsem neměl na narozeniny ohňostroj."
"Co je ohňostroj?"
chce vědět Viktor.
"Barevné jiskry."
"Accio barevné jiskry!
"
Chodba vybouchne v tisíci barvách.
"To bylo dobré," řekne Harry uznale, když je zase vidět skrz. "A na to se napijeme!"
"Nekřič, Osadča a Youthenn spí,"
napomene ho Viktor.
"Jestli si nedali tlumící kouzlo kolem postelí - nebo postele - jejich problém. Já mám narozeniny!"
"Přebral jsi, Pottere."
"A na to se napijeme!"

Klopýtáme chodbou dál.
"Kde je vůbec Malfoy?"
"Asi spí..."
"Jaktože spí, když mám narozeniny?!"
rozčílí se Harry. "Musí slavit s námi! Kde bydlí?"
Bleskově zvážím všechna pro a proti, ale kromě toho, že to bude psina, mě nic nenapadne. "Tudy."
Draco spí, krásný ve své éteričnosti. Ve vteřině bych se do něj zamilovala, kdybych vedle sebe zrovna neměla svého kluka.
"Malfoyi!" hupsne Harry na jeho postel. "Vstávej! Mám narozeniny!"
"Růženku..."
"Accio Růženka!"
"Růženka!"

Na moment zauvažujeme, jak bychom mohli Draca opít. Nakonec na to přijdeme.
"Accio víno!"
"Co to je na té láhvi?"
"Skřítek."
"Mladý pán nesmí pít alkohol!"
poletuje Dribble ve vzduchu spolu s láhví, ze kterého se ho Harry pokouší setřást.
"Evanesco!"
Skřítek zmizí.
"Draco, tohle pijí jednorožci," strčí Harry láhev Dracovi před obličej.
"Růženka..."
O několik hodin později se všichni vypotácíme do chodby.
"Už dlouho nikdo nepřibyl. Accio další ztroskotanec!"
Dveře se rozlétnou a před námi se objeví lehce vyjevený Jakub Drever, Mrzimor.
"Jakube! Mám narozeniny! Napij se!" strčí mu Harry láhev do ruky.
"Máme všechny," usměju se spokojeně. "Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, dva Zmijozelové... chybí nám profesoři," zarazím se ve výčtu.
"Ty dvě láhve při večeři se nepočítají?" chce vědět Viktor.
"Tak mohly by... Tak ještě ředitel. Jakube, vrátil se Snape s tebou?"
Jakub konsternovaně přikývne.
"Accio Sna-"
"Ne!"
srazí mu náhle střízlivý Harry ruku stranou. "Zmijozely snesu, ale se Snapem svoje narozeniny zapíjet nebudu."
Viktor se zamyslí a nakonec pokývá hlavou. "Máš pravdu. Musí zůstat střízlivý, aby nám byl ráno schopný dát správné lektvary proti kocovině. Tak kam dál?"
Zaostřím před sebe, abych zjistila, kde to jsme.
Jsme v chodbě, a jestli si dobře pamatuji prohlídku sídla s Dribblem, nacházíme se zhruba někde mezi salónkem a salónkem.
"Mohli bychom jít do knihovny," navrhnu toužebně.
Ostatní se po sobě nejistě podívají.
"Půjdeme sem," rozhodne Harry a rozrazí dveře nejbližšího pokoje. Potom spadne.
"Přebral jsi, Pottere," konstatuje Viktor.
"Nepřebral," brání se Harry dotčeně. "Tady je něco... neviditelnýho..."
Jednorožec půvabně vkluše do místnosti a Draco se protáhne za ním. A spadne.
"Počkejte," protáhne se dopředu Jakub. "To jsou... cvrčci?"
Shlédnu dolů na své profesory. "A na to se napijeme!" vykřiknu rozverně.
U jednoho z cvrčků se objeví miniaturní mlžný obláček ve tvaru ryby a zacvrká.
"Jé," řekne Harry fascinovaně a posadí se vedle broučků. "Já chci ještě rybu!"
Cvrček se znovu pokusí vyslat patrona.
Harry zatleská.
"Jakube," obrátím se na jediného střízlivého, "dokážeš je odeklít? Jsou to profesorka Osadča a profesor Youthenn."
"He?"
"Snape mi tu nechal několik podobně zakletých pokojů, abych se mohla cvičit v odeklínání..."
"Zkusím to,"
přikývne a odsune Harryho stranou. Za chvíli před námi sedí poněkud pomačkaní profesoři.
"Děkuji," řekne Youthenn škrobeně.
"Chvála Merlinovi, že byla součástí prokletí i ta bariéra proti zašlápnutí," zašeptá pořád ještě otřesená Osadča.
"To jo, hrozně nerad bych zlikvidoval další dva profesory," přikývne Harry. "Teda, chci říct, hmm..."
"A na to se napijeme! Accio všechno víno na světě!"
"Ááá!"

Je to Jakub, který stihne zakouzlit silné protego dřív, než se svět zaplní láhvemi a hroznem.
Ohromeně se podívám kolem sebe. "To jsem udělala já..."
"Slečno Grishamová -"
"To jsem udělala já!"
skočím Harrymu kolem krku. "Já kouzlím! A bez hůlky!"
"A na to se napijeme,"
zamumlá Harry do mého krku, když mě k sobě silně přitiskne. "Vanjo... Vanjo."
"Ehm..."
"Evanesco."
"Vanjo?"
"...Pottere!!"

V náhlém uvědomění pustím horké tělo, které se ke mně tiskne, a otočím se. Viktorovi jde z uší pára.
"Já..." řekne Harry, "já... ještě víno?"
"Já tě -!"
"Viktore, počkej, až budeš střízlivý,"
položí mu Jakub nekompromisně ruku na rameno a zastaví ho v půli kroku. "Jsi zmijozel, ne nějaký plebs, který ráno neví, od čeho je tak zbitý."
"To nebudu já, kdo bude zbitý!"
"On zabil Ty-víš-koho,"
namítne Jakub racionálně. "Já bych na něj neútočil, ani kdyby spal otočený zády."
Viktor zkrotne.
"Nepůjdeme spát?"
"Já mám narozeniny..."
"Jsi u Snapea doma."

Harry sebou trhne. "Já na to úplně zapomněl."
"Spát. Okamžitě,"
vloží se do debaty Osadča.
"Cvrk," ozve se odněkud zpoza mě.
Profesorka zrudne vzteky. "Spát!"
Vytratíme se všichni společně.

jednorozec
A za další fanart - portrét Růženky - děkujeme Jášovi!

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu