Kráska a Smrtijed III. - Všichni v cizí posteli

16. prosinec 2013 | 06.00 |

Kapitola sto dvacátá pátá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

 (Kingsley Pastorek)

"Pane ministře," protáhnou se dveřmi dlouhé nohy a hezký úsměv. Měl bych za letošní kolekci pracovních kostýmků poslat madame Malkinové speciální poděkování - některé mudlovské inspirace vyloženě lahodí oku, i když těžko říct, nakolik prospívají pracovní morálce.
"Ano?" odložím brk, protože má sekretářka drží v ruce listiny opatřené velkými pečetěmi a ovázané pestrou stuhou.
"Vím, že jste nechtěl být rušen, ale objevila se spěšná sova z italského ministerstva -"
"Už?"
podivím se. "Pospíšili si." Vypadá krásně zmateně, když mi pokládá svazek na stůl.
"A říkal jste, že máme bez prodlení hlásit všechno, co se týká Severuse Snapea."
"Možná bychom mohli zařídit speciální oddělení zařízené čistě na vyřizování jeho agendy,"
zauvažuji nahlas, zatímco speciálním nožem rozřezávám pečetě. "Uživil by několik bystrozorů na plný úvazek, vlastní sekretářku a celé oddělení na matení mudlů. Proč by to však dělal, když si ve své zmijozelské rafinovanosti ochočil rovnou ministra kouzel?"
Tereza se jenom zdvořile usměje. Přede mnou by si netroufla o Severusovi nic říct – a raději nepátrat, jaké řeči se vedou, když u toho nejsem. O našem vztahu koluje i pár zcela nevhodných pověstí, podpořených mým častým pobytem v Bradavicích, o kterých se, jak doufám, Severus nikdy nedozví. Nerad bych si sháněl nové zaměstnance.
Letmo pohlédnu na hodiny - měl tu být už před hodinou. Ne že by mě překvapovalo, že to nestihl, ale...
Promítnu si před očima průběh našeho ranního rozhovoru.
"Jak si sakra ten chlap mizerná myslel, že se dostane zpátky?"
"Promiňte, pane?"

Zaostřím opět na Terezu. "Jak velká je poušť Gobi?" zeptám se.
Má bezchybná sekretářka mi to sdělí.
Zeptám se ještě jednou, protože mám dojem, že jsem špatně slyšel.
Zopakuje mi to.
"Víc než pětkrát větší než celá Velká Británie?!"
"Vypadá to tak, pane ministře."

Nerozhodně poklepu prsty o soupis Severusových italských hříchů – vůbec nepochybuji, že půjde o něco takového, i když Merlin ví, kdy to stačil – a zkouším si představit, jak se hledá jehla v kupce sena. Je vůbec technicky možné najít jednoho člověka na tak rozlehlém místě?
"Dobře, pokud se neobjeví... hmm. Řekněte Allanovi, ať se mi pro jistotu hlásí v deset večer. Možná bude potřeba vyhlásit pátrání."
"Nějaké podrobnosti?"
"Zatím ne."
Ostatně předpokládám, že si Severus poradí.

Jako vždycky.
Přetrhnu ho jako hada.

(Vanja Grishamová)

"Další hosti?" zeptá se Harry, když se rozezní ochrany, dnes již podruhé.
Sjedu ho nanejvýš nevraživým pohledem.
To, že se tu objevil profesor Youthenn, udělalo čáru přes rozpočet veškerému vaření mého lektvaru, které bylo pro ten den v plánu, a s každou minutou se mé naděje zmenšují... ta moje část, která si sveřepě odmítala připustit, že by ztráta magie mohla být trvalá, se pomalu začíná zmenšovat.
Ještěže nejsem náchylná na deprese.
"Hosti?" zeptá se Youthenn nejistě. Čelo má už uzdravené, přesto je v obličeji pořád ještě trochu zelený.
"Zítra mi bude sedmnáct," prohlásí Harry. "Plánovali jsme drobný večírek. Lidi sem přibývají dostatečně rychle, abychom zvládli zaplnit salónek nebo dva."
"A kdyby ne, Vanja dokáže se štětcem a oživujícím lektvarem divy,"
přidá se Viktor. "Na stěnách bude narváno."
Kam zmizely moje křídy?! Nenávidím je všechny:
Youthenn zkazil veškeré mé naděje ohledně dnešního dokončení lektvaru.
Harry zkazil veškeré mé naděje na urovnání vztahů s Viktorem.
Viktor zkazil všechno, co mohl.
A Draca prostě asi nenávidím do počtu.
A Snapea! Těšila jsem se na klidné léto v liduprázdném sídle, kde budu rozjímat nad životem a událostmi z minulého roku, a on mi sem nastěhuje půlku Bradavic!
Zatímco se Youthenn zdvihne a vydá se ke vchodu do sídla, já vyhlédnu z okna.
"To mě..."
Viktor si stoupne za mě, zatímco Harry si obsadí svoje okno, a všichni tři svorně zíráme na prostranství před sídlem, kde se Snape o něčem dohaduje s domácím skřítkem - nad tělem profesorky Osadči.
"Kdybych byl kdekoliv jinde," posteskne si Harry, "tak bych mohl alespoň doufat, že příštím zmrzačeným profesorem bude Snape. Ale ne, já jsem u něj doma!"
Nadechnu se.
"A ještě ke všemu mu musím být zatraceně vděčnej!"
Vydechnu.
Když Harry opouští salónek, práskne za sebou dveřmi.
"Osadča vypadá vážně zraněná," cítím, jak se za mnou Viktor zamračí. "Není mi jasné, proč je tady, a ne u Munga."
"To nevím,"
otočím se k němu. "Ale pro všechny případy si půjdu do knihovny najít nějaké obřady, pomocí nichž se přendá magie umírajícího člověka do živého."
A dveřmi neprásknu, protože jsem civilizovaný člověk.
 Když procházím chodbou, se zadostiučiněním oknem spatřím, jak se Snape i Dribble s Osadčou přemístí pryč přesně ve chvíli, kdy ven vyjde Youthenn. Dobře mu tak, kriminálníkovi.
Prásknutí nedaleko mě mi napoví, kam Dribble vzal Osadču. Neklepám, ona je evidentně v bezvědomí a Dribble je jen skřítek...
"Můžu ti nějak pomoct, Dribb-... Co to má na sobě?"
Profesorka se vznáší kousek nad postelí a je obalená něčím průhledným v celé šále odstínů od růžové přes rudou až po černou.
"Zbytky nesmírně vzácného exempláře olgoje chorchoje, paní," odpoví Dribble, aniž by se na mě podíval.
Osadča se rozzáří bíle a potom některé části jejího těla zeleně. Dribble se zamračí.
"Můžu ti nějak pomoci, Dribble?" zeptám se znovu.
"Paní může začít obírat zbytky příšery do sterilních lahviček. Dribble je potom vyčistí sám."
 To neodpovídá sice tak docela mým představám o užitečnosti, ale je to práce, která se musí udělat ručně - dovedu si představit, jak cenné tyhle přísady do lektvarů asi jsou. Maně zavzpomínám, jestli jsem je nezahlédla v surovinách k nějakému lektvaru, který by mi mohl pomoci.
"Sliz budeme také uchovávat, Dribble?" zeptám se raději.
Skřítek neodpoví, zcela zaneprázdněn dalšími kouzly, kterými se snaží diagnostikovat poranění. Nebo pomocí nichž předvádí na profesorce světelnou show, těžko to rozeznat.

(Severus Snape)

"Posaď se, Severusi," řekne Kingsley hlasem, který věstí, že mě čeká kázání. Jelikož jsem ho vytáhl z postele ráno kolem čtvrté, zrušil mu díky spěchu všechny ochrany kolem bytu, vybrakoval sbírku přenašedel a před chvílí omráčil dva bystrozory, kteří mě nechtěli pustit k Lupinovi s tím, že do východu měsíce zbývají pouhé minuty... soudím, že má na svou chvilku běsnění nárok.
Navíc křeslo znamená, že nebudu muset stát. Sesunu se do něj docela ochotně.
"Ukaž tu nohu," řekne a přidřepne přede mě.
"To nic není."
"Dělej, nebo tě nechám eskortovat k Mungovi."

Neochotně vyhrnu hábit a trochu překvapeně hledím na roztrženou nohavici a spáleninu táhnoucí se po holenní kosti od kolene skoro k nártu.
"Necítils to?" zeptá se a natáhne ruku, do které mu ze stolu přeletí sprej s lektvarem, po bystrozorském způsobu užívaném k desinfekci ran. "To by napovídalo poškození nervů..."
"Nic takového,"
cuknu sebou trochu, když ucítím ledovou spršku, "jen jsem nečekal nic horšího než sedřenou kůži."
"Příliš spoléháš na svoje lektvary a kouzla,"
řekne Kingsley a má naprostou pravdu. "Nedat si dost času na regeneraci a všechno odkládat, tím si neprospěješ."
"Nepotřebuji kázání,"
odseknu.
Kingsley na okamžik zvedne hlavu. "Považuji tě za svého přítele," řekne. "To neznamená jenom to, že spolu občas posedíme nad trochu lepší whiskou, než jakou koupím na vánoční sešlost sekretářek." Regenerující kouzlo na noze nepříjemně svědí. Kingsley zjevně ví, co dělá, když hbitě odstraňuje odumřelou kůži – bývalý bystrozor s praxí v terénu se nezapře.
Konečně je hotov. S přehnanou pečlivostí překryje ránu obvazem, opláchne si ruce v umyvadle za zástěnou a posadí se do protějšího křesla.
"Dnes ráno, tak časně, že tomu říkám ráno jen s největším sebezapřením, jsi byl v Itálii. O chvíli později už jsi se hnal do Mongolska a málem jsi se přerazil, abys ještě před večeří stačil obšťatnit jednoho vlkodlaka ve vazební cele."
Zřejmě jsem stále v nemilosti, protože se před námi na stolku objeví místo broušených skleniček erární hrnky na čaj.
"Za tu odpolední schůzku se omlouvám," řeknu zkrotle. "Nestihl jsem - "
Kingsley mi gestem naznačí, že ještě neskončil. "Všechno to byly hurá akce na hranici magických možností, zcela nepřipravené, nebezpečné a zběsile provedené."
Nadechnu se k protestu, ale Kingsley zvýší hlas.
"Viděli jsme se dnes ráno dvakrát, ale ani jednou tě nenapadlo mi lektvar pro Lupina prostě strčit do ruky. Ačkoli víš, že jsme vždycky vycházeli výborně a nebyl důvod předpokládat, že bych mu ho nepředal."
Vydechnu. Má pravdu, nenapadlo.
"Své profesory si hlídáš osobně a nelegálně, ačkoli k tomu není ten nejmenší důvod," pokračuje.
Znovu se nadechnu.
"Ano, je mi jasné, že vzhledem k událostem kolem profesorky Osadči máš teď dobrou munici k protestům. Ostatně o legitimitu mi nejde – jestli si nebudou stěžovat oni, já o ničem nevím."
Vydechnu. Nejlepší bude nechat ho vymluvit.
"Jde čistě a jenom o to, že naprosto nejsi schopen připustit myšlenku, že bys neměl všechno pod dohledem a o všechno se nestaral osobně. Většinou ani neřekneš, co děláš, natož aby sis vzal někoho k ruce nebo nedej bože delegoval jakoukoli činnost na kohokoli jiného."
Upije čaj a upírá na mě nespokojený pohled. Teoreticky bych měl teď možnost něco říct. Nějak nemám co.
"Severusi... budeš se nad tím ochoten alespoň zamyslet?" řekne Kingsley kupodivu mírně, místo očekávané pasáže o mém atrofovaném mozku. "Zatím jsi měl štěstí, ale chyby jsou nevyhnutelné - a budou drahé."
"Máš pravdu," odpovím a je mi chabým zadostiučiněním, že tohle nečekal.
"Dobře," opře se do křesla. "Víš, máš teď kolem sebe docela dost lidí, kteří možná nedají ruku do ohně za tvé vlídné úsměvy, ale když zavelíš, napřed poběží a teprve potom se budou ptát."
"Budu na to pamatovat."

Kingsley hledí značně podezřívavě. "Ale myslíš to vážně?"
Věnuji mu jeden ze svých zřídkavých úsměvů. "Naprosto. Jsem dojatý, jak dobře mě znáš. Jen co se zatoužím oženit, budeš první volba, Kingsley."
Potřese hlavou. "Beznadějný případ.”
"Už máš manželkovské manýry,”
řeknu, "ani bezvýhradný souhlas ti není dost.”
"Pochlebování ti nepomůže, stejně dostaneš jenom čaj. Beztak už dneska nejsem populární."
"Však nic neříkám,"
pokrčím rameny. Jeho podezřívavost ještě zesílí.
"Sedím tu s dvojníkem Severuse Snapea," řekne s jistotou. "Uvidíme, kdo se z tebe vyklube, až pomine moc mnoholičného lektvaru!"
"Mohu tě proměnit v mloka. Protože ani nestihneš zvednout hůlku, má totožnost bude nade vší pochybnost prokázána."
"Tohle už jsi propásl,"
zamračí se. "V tělocvičně jsme se měli sejít dnes odpoledne, ale dal jsi přednost přerostlé žížale. Olgoj chorchoj? Opravdu?"
"Veškeré zásluhy náleží Osadče. Já budu dobrý leda k tomu, abych jí uvařil lektvary na spáleniny."
"Ty nemusíš. Dostane je u Munga. To je součástí toho, o čem jsme mluvili před chvílí."
"Pravda. Chvíli bude trvat, než se do toho dostanu."

Spokojeně přikývne a vstane. "Vedle je pohovka, ve sprše máš čistý ručník. Běž si lehnout, snídaně je v ceně pobytu."
"Jsem zatčen?"
"Máš dojem, že ubytovávám kriminálníky ve vlastní kanceláři?"
utrhne se. "K tomu, co jsi ráno prováděl v Padově," zvedne ze stolu tlustou složku s papíry, "už přišla protestní diplomatická nóta. Jsem dost zvědavý na tvé vysvětlení. Není ti podobná taková neopatrnost!"
"Spěchal jsem."
"Jak jinak. Zástupce jejich ministra tu bude zhruba za hodinu. Už jsem se s ním setkal, takže se to pokusím vyřešit neoficiálně a nějak to... hmm, uhladit. Kdyby ale bylo nejhůř a trval na tom, chci tě mít po ruce."
"Můžu počkat - "
"Ten chlap je neuvěřitelně užvaněný, k věci se můžeme dostat klidně o půlnoci. Ne že by mi to vadilo, vezmu s sebou Gurmeho a udělám si důkladnější přehled o italské politické scéně. No tak, Severusi, dneska tak hezky posloucháš. Běž si lehnout. Věř mi, vypadáš hrozně."

Jdu si lehnout a můj osobní ministr kouzel odchází žehlit moje dnešní průšvihy.

(Helena Osadča)

Probudím se v cizí posteli s jazykem přilepeným na patro a chvíli se cítím dost dezorientovaně - čisté bílé povlečení, stroze zařízený pokoj... dojde mi to po minutě blaženého tápání.
Jsem u šéfa v posteli.
Chtěla bych zasténat, ale vyjde ze mě jenom zachrčení. To ale stačí, v ten okamžik se u mě objeví domácí skřítek a mlčky vykouzlí ze vzduchu sklenici s vodou, kterou ke mně dolevituje. Nic lepšího jsem nikdy nepila.
"Díky," zachraptím.
"Paní by měla zůstat ležet," oznámí mi nenadšeně. "Utrpěla několik popálenin elektrickým proudem a byla velmi dehydrovaná. Pokud by paní chtěla společnost, má z čeho vybírat." Potom zmizí.
Chvíli si pohrávám s nedůstojnou myšlenkou, že bych opravdu zůstala ležet, ale natolik se mi to příčí, že to nedokážu. A tak vstanu, i když mi reálně hrozí, že se hlava rozskočí bolestí, a vyděsím se, když zjistím, že mě některé svaly skoro neposlouchají. Merline, co jsem to jenom prováděla? Může mít žízeň vliv na úsudek?
Z okna je výhled ven, v dáli jsou kopce, před nimi jen travnaté louky. A je tam liduprázdno.
Opřu si čelo o okenní tabulku a zauvažuji, jak tohle Snapeovi vysvětlím. V ten moment se ozve zaklepání -
...aspoň to nebudu odkládat...
- ale není to Snape.
Do místnosti vklouzne Patrick s ošklivou fialovou boulí na hlavě a sesune se do židle. Něco mi na něm nesedí, něco je jinak... Poznání je jako blesk z čistého nebe: vždyť on nesálá optimismem a vírou ve světlé zítřky! Musí se dít něco strašného.
"Jak ti je?" zeptá se.
"Líp. Ale propadne mi grant."
"Mně byl definitivně zapovězen vstup do archivu rodu Colafrancescho
. A do Itálie," odvětí ponuře.
Chvíli sedíme v tichu.
"Máme tady několik studentů," řekne po chvíli.
"Studentů? U Snapea doma?" Co ti tady dělají?
"Vypadá to, že tu jsou z podobných důvodů jako my. Plus jedna návštěva."
Další chvíli sedíme v tichu.
"Je pravda, že studenti ze smíšených rodin nesmějí o prázdninách kouzlit?" zeptá se potom.
"Nemám tušení. Proč?"
"Slečna Grishamová to tvrdí. Ale pan Potter kouzlí."

Zase umlkneme.
"-" nadechne se Patrick, ale nakonec nepromluví.
Chci mu říct o olgoji, ale neřeknu nic.
Další chvíli sedíme v tichu.
"Měl jsem v ruce svitek od Merlinova žáka!" nevydrží to nakonec on.
"Našla jsem olgoje chorchoje!" vypálím ihned. Je úleva se pochlubit.
"Ten svitek potom shořel. Snape mě tahal z vězení," přizná poctivě za okamžik.
"Olgoj je mrtvý. Snape ho zabil, jinak by bylo po mně."
Zase mezi nás padne ticho.
Na dveře se ozve zaklepání.
"Paní profesorko, je vám lépe?" vklouzne do místnosti Vanja, stejně milá a zdvořilá jako obvykle. "Je mi moc líto, že ruším, ale dělám si nějaké domácí úkoly a narazila jsem tam na určité nejasnosti a nemůžu to najít v knihách a nemůžu kvůli tomu spát, já havraspár, a říkala jsem si, jestli byste mi nemohla pomoci?"
Mimoděk zatřesu hlavou, jestli mi nezvoní v uších, ale pokývu hlavou, že poslouchám.
"Takže, první věc. Čím se dá nahradit v lektvarech basbutka okrouhlá?" zatváří se dychtivě.
Poctivě se zamyslím. "Záleží na konkrétním druhu lektvaru, pokud je to bylinný vývar, tak by asi šla nahradit jitrocelem nejmagičtějším, ale ten se shání snad ještě hůře. V jiných lektvarech je nenahraditelná. O jaký lektvar jde? To je úkol pro profesora Snapea?"
Zatváří se schlíple. "Ne, to jenom... a kdyby byla ta basbutka špatně nakrájená, dala by se použít? Místo nasekané drcená?"
"Rozhodně ne! To by určitě vybou-"

Domem se rozlehne výbuch.
Vanja se zatváří ještě schlípleji. "Tak to bude asi všechno. Brzy se uzdravte," špitne a uteče.
Patrick se na mě beze slova otočí.
Pokrčím rameny. "Mně domácí skřítek nakázal nevstávat z postele."
"A já jsem stíhaný delikvent, ode mě nikdo řešení malérů nemůže čekat."
Zase mezi nás padne ticho.
Podlehne první. Když odchází, zaslechnu ještě nezřetelné mumlání o dvojnásobném platu během prázdnin.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu