Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko

4. listopad 2013 | 07.56 |

Kapitola sto dvacátá druhá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Vanja Grishamová) 

Kovové předměty v místnosti jiskří a růžovému jednorožci na stěně trčí hříva do všech stran, jak je vzduch nabitý statickou elektřinou. Fascinující. Když je tady tolik divoce uvolňované a na nic nezacílené magie, nemohlo by ji trochu proniknout taky do mě? Ne? Prosím?
Viktor i Harry to asi vidí trochu jinak, ale to jejich setkání je vlastně docela zábavné.
"Mohli bychom večer udělat mejdan," nadhodím zvesela.
Jejich pohledy o sebe začnou zvonit.
"Ledu do pití bude dost, stačí vás dva postavit k baru," rozvíjím tu myšlenku dál.
Jednorožec uteče.
"Kdyby to přece jen nestačilo, přivedu Draca..."
"Na jak dlouho tu jsi, Pottere?" zeptá se Viktor vlastně docela slušně.
"To záleží na Snapeovi," odpoví mu Harry stejně zdvořile a na okně se vytvoří námraza.
"Tak to tě tu při jeho vytíženosti máme do konce prázdnin," prohodím vesele.
V ten okamžik mě shodně probodnou dva páry očí, a protože bych mohla z jejich intenzity snadno oslepnout, rozhodnu se následovat Růženku. "Dobře se tu bavte," zamávám jim ještě mezi dveřmi, než uteču.
Za rohem potkám Draca. Přilepený na stěnu šeptá cosi do ucha jednorožce a z očí mu kanou slzy.
"Draco?" oslovím ho tiše, aby se nevylekal.
Záměr se nezdaří, vyletí, jako by to byl Harry, kdo promluvil.
"Děje se něco?"
Touhle dobou bývá u sebe pokoji, vlastě od doby, co je tu Viktor, se sídlem toulá opravdu výjimečně.
"Růženko," pohladí zeď a malba zařehtá.
"Chceš jít do pokoje a vyprávět nějaký příběh?"
"Růženka,"
špitne tiše.
Jako vždycky. Tuhle pohádku si zamiloval...
Trávím s ním čím dál tím víc času, uvědomím si překvapeně. Snad je to tím, že nás spojuje naše nedostatečnost, to, co nám vzali - jemu rozum a mně magii. Ale ne, to si jen namlouvám, bylo to už předtím, snad od doby, co je tu Viktor, se schovávám v tajném pokoji a vyhledávám chvíle klidu, protože je Draco tak báječně mlčenlivý.
A tak znovu a znovu vyprávím ten příběh, ve kterém osamělý jednorožec porazí Rudého býka a osvobodí všechny své druhy z vězení v moři, a Draco mi neustále visí na rtech, jako by to bylo poprvé, co to slyší.
Když chlapec usne, vyplížím se z jeho pokoje. Znovu do bitevní arény.
"Kde jsi byla?" zeptá se Harry, čekající před mým pokojem. Viktora nikde není vidět.
"U Draca," odpovím po pravdě.
"Tys to myslela vážně, že je tady?!" vyjeví se Harry.


"Ty ne?"
"Kam jsem to vlezl..."
"Do hadího hnízda,"
usměju se na něj. "Ale jestli ti to spraví náladu, Snape tu většinu času nebývá, Viktor se ti bude - předpokládám - vyhýbat a Draco se baví jenom s nástěnnými malbami, takže to tu nebudeš mít zase tak hrozné."
"Takže samotka,"
ohodnotí to Harry.
"Jako bych tu nebyla," vezmu si to osobně a zabouchnu mu dveře před nosem. Když samotka, tak se vším všudy.

(Severus Snape) 

Znovu vstupuji do obrazu zkázy v nevelkém Lupinově domku. Důvod mé návštěvy je prostý: za necelé tři dny rozhodně nemám možnost uvařit další vlkodlačí lektvar. Lupin svou várku na tenhle měsíc už dostal, a protože vypít ji měl až zítra, musí tu někde být. Překročím vylomené dveře a zatímco uvažuji, jestli vůbec v téhle spoušti mohla jedna malá lahvička přežít vcelku a kde by ji Lupin mohl mít, hůlka mi vklouzne do ruky. Něco je špatně, něco je jinak -
Těsně před tím, než mě k zemi srazí hromada chlupů a zběsilosti, mi to dojde. Střepy jsou pryč a voda přestala téct. Někdo tu začal uklízet a Lupin docela určitě nevlastní domácího skřítka.
Hůlka mi vyletí z ruky a zapadne někam mimo mé zorné pole. Nevadí to zcela, znám dost zaklínadel, abych se ubránil jednomu psisku i bez ní. Ale tahle nenávist je příliš stará a zalezlá až do morku kostí. Prudce vykopnu nohama a ozve se přidušené zakňučení. Pokud jsem mu nezlomil pár žeber, nebylo to nedostatkem snahy. Black je ale zarputilý, snad ještě ve vzduchu se otáčí na nohy a usilovně hrabe ve snaze dostat se mi ke krku. Muselo mu definitivně přeskočit, jestli si myslí, že má takhle sebemenší šanci - ne že by to bylo něco nového.
Naznačím ránu pěstí, což by tu hromadu svalů a srsti ani nezbrzdilo, ale místo fyzické rány dostane velmi bolestivý úder neverbálním štítem. Znovu zakňučí. Ušklíbnu se. Musí být ponižující... kňučet.
Tentokrát se zvedá pomaleji. Vyskočím na nohy, a aby získal příležitost si uvědomit, jak velké sousto si ukousl, jednou rukou si přivolám hůlku a druhou mu uštědřím další ránu. Lupin si bude muset pořídit nový stůl - nebo se rekvalifikovat na truhláře.
Tentokrát se mezi troskami začne mlít tělo ještě o poznání větší. Black, již ve své lidské podobě, zatřepe hlavou a ještě trochu omámeně se pokusí zaostřit pohled. "Bastarde," zachrčí.
"Ty máš ale drzost," prohlásím, zatímco si upravuji plášť na ramenou. "Vrátit se sem těsně po té, co bystrozoři odejdou."
"Jsou to bystrozoři,"
škubne rameny. "Co ty tu děláš?"
"Tvůj kmotřenec mě prosil skoro na kolenou, abych Lupinovi doručil jeho vlkodlačí lektvar,"
vychutnám si Blackovo ponížení a opráším si rukáv. "Někde tu musí být. Pravda, nečekal jsem, že mi za krk skočí vzteklé psisko."
"Nemuselo k tomu dojít,"
zavrčí Black.
"Ne, nemuselo, kdybys zůstal někde zalezlý a nechal je být."
"Chtěl jsem vidět Harryho. Je to můj kmotřenec, mám na to právo!"
"Tvé právo mě stojí čas, pro který mám lepší použití,"
odvětím chladně. Nechci použít accio, protože pokud by byla lahvička jenom naprasklá, mohlo by ji to zničit. Takže začnu prohrabávat trosky vlastníma rukama. "Tvé právo dovedlo Lupina do cely na ministerstvu těsně před úplňkem a Pottera chtějí strčit do polepšovny."
Black zezelená.
"Jenom ty, jako vždycky, z toho vyvázneš bez jediného škrábnutí." Zhlédnu pohrdavým pohledem jeho pocuchanou vizáž. "Obrazně řečeno."
"Já..."
hlas ho začne zrazovat. "Ty víš, že jsem nevinný!" vykřikne plný bezmoci.
"A co já s tím?" opáčím. "Na ministerstvu je teď Kingsley. Co si pamatuji, vycházeli jste dobře - brání ti něco podrobit se spravedlivému procesu? Nebo snad máš obavy, že by důkazy nebyly tak jednoznačné, jak se snažíš namluvit všem okolo?"
Black postaví jednu ze židlí na nohy a zhrouceně se na ní sesune. Zajede si rukama do vlasů v gestu, kterým by je kdokoli jiný porovnal do trochu snesitelného tvaru. On jenom vypadá ještě zdrchaněji. "Remus mě varoval, že se Kingsley hodně změnil," zamumlá a loupne po mně podezřívavým okem. "Prý jste teď velcí kamarádi. Mám věřit, že bys mě nepotopil?"
"Nestojíš mi za námahu, Blacku. Jestli chceš radu, najdi si někoho, kdo ti bude sypat granule, štěkej na kočky a odháněj zloděje. Jako člověk,"
otevřu další dvířka, "jsi k ničemu." Kromě zjištění, že Lupin používá k vaření nezvykle pestrou paletu koření, mi exkurze do téhle skříně nijak nepomohla. "Kde spí Lupin?" otočím se k Blackovi.
"Nahoře... mají tam každý jednu cimru."
Potterovu poznám snadno. "Sbal mu věci, jestli chceš být užitečný," ukážu do nepořádku, který nevypadá tak odlišně od toho, co způsobila bitka v přízemí. "Sem se vrátit nemůže."

(Vanja Grishamová)

"Ty se hlavně ničeho nedotýkej, Pottere. Historky o tvých schopnostech ve vaření lektvarů jsou ve Zmijozelu obecně známé."
Pečlivě odměřuji motýlí křídla, skloněná nad stolem, aby mi nebylo vidět do tváře. Souhlasím s Viktorem, ale nechci to tu Harrymu ztěžovat víc, než je nezbytně nutné.
"Zatímco v Nebelvíru by nejspíš nikdo nevěděl, kdo jsi," zabručí Harry nakvašeně a začte se do přípravy lektvaru.
Chvíli pracujeme v tichosti. Je skoro zázrak, že se nakonec sešly všechny potřebné suroviny, ačkoliv některé z nich vůbec nejsou v ideální kvalitě - a několik ani v potřebném množství.
"Harry!" vyjeknu po chvíli, když ho spatřím, jak si nasliní prst a chystá se ho strčit do nádobky s africkým cukrovým kořenem. "Víc ho nemáme!"
Provinile stáhne ruku. "Je to jenom cukrový kořen. Jestli ho nejsou plné police v laboratoři, tak v kuchyni budou určitě."
Viktor se na něj útrpně podívá, ale protože je Harry zády, nemá to žádný efekt.
"Je to africký cukrový kořen. Za jeden gram tohohle bys mohl mít několik kilogramů toho obyčejného. Raději se neptej, jak obtížně se to shánělo."
Harry něco zamumlá a odsune se ke stěně, odkud hlídá každý náš pohyb.
Čehož si je nepochybně vědom i Viktor, protože mě po chvíli zezadu obejme a políbí na krk. "Smíchal jsem bažinatku s tím roztokem, máme půl hodiny," zašeptá mi do ucha. Zachvěju se. "Mám skvělý nápad, jak by se ten čas dal využít."
Otočím se. Harry nás propaluje pohledem.
"Jak se má Ginny, Harry?" vyprostím se z objetí a sednu si na židli kamsi doprostřed mezi oba kluky.
"To je tvoje přítelkyně, Pottere?" přitáhne si Viktor druhou židli ke mně a posadí se tak, aby se vzájemně dotýkala naše kolena.
"Není," odvětí Harry neochotně.
"Ale mohla by být," stojím si na svém. "Má tě moc ráda. Je to prima holka."
"Mohla?"
zeptá se Harry hořce. "Jak přesně by se to mohlo stát, když budu do konce prázdnin trčet tady?"
"Dobrá připomínka,"
zatváří se Viktor přehnaně souhlasně.
"Mohli bychom ji zkusit pozvat...?" navrhnu nejistě. Nejsem si jistá, že by se mi něco takového mohlo povést ve chvíli, kdy nebude Snape nadopovaný lektvary, nebo co to vlastně minule bylo.
"Tys to myslela s tím mejdanem vážně?" zeptá se Viktor skepticky.
"Harry bude mít narozeniny," podotknu umíněně. "A já taky. Nevidím v tom nic špatného. Když přeměníme nějakou láhev s alkoholem do tvaru zvířete, mohl by se připojit i Draco."
"To zní přímo neodolatelně,"
pokýve hlavou Harry. "Takhle nějak jsem si svoje sedmnáctiny vždycky představoval."
"Nebuď tak ironický! V rámci možností je to to nejlepší, co máme!"
"Konec mojí návštěvy se stejně už blíží..."
prohodí Viktor.
"Trhněte si oba nohou! A vůbec, jdeme vařit. Nemůžu se dočkat, až vás budu moct oba dva proklít."

(Severus Snape)

Lupinova ložnice je přímo vzor skromnosti a askeze a prohlídka je rychlá. A marná. Zatímco Black zkrotle hází chlapecké hábity do kufru, přemístím se do koupelny. Tentokrát mám štěstí - dobře zajištěná skříňka ve zdi kromě několika běžných lektvarů obsahuje i ten vlkodlačí. Když se otočím ke dveřím, lahvičku v ruce, Black se opírá o dveře a hledí na ni s hluboce depresivním výrazem.
"Jestli mu ji chceš odnést osobně, nebudu ti bránit," ušklíbnu se.
"Možná by to vážně bylo nejlepší. Pastorek býval rovný chlap."
Obočí mi vyletí vzhůru. Nečekal bych takovou naivitu. Kolik lidí se na ministerstvu skutečně vyměnilo? Kolik ve Starostolci? Staré zášti nepohasly a Blackovi byly vždycky temná rodina. Až na tuhle nešťastnou odnož, jediného v Nebelvíru. Ne však díky nadbytku jeho nebelvírství, jako spíše absencí jeho zmijozelství. Jinak řečeno, je to - a vždycky byl - blbec.
"Jenže až mě bystrozoři uvidí, skočí na mě dřív, než stačím říct popel."
Jen nevěřícně zavrtím hlavou.
"Vážně půjde Harry do sirotčince?" hlesne a zřejmě díky dlouhé praxi má jeho pohled vyloženě psí kvality.
"Ne."
"Tak kam?"
"Zjevně je v zájmu všech, aby ses to nedozvěděl."
"Jak si stojí Narcisa?"

Naprostá změna směru jeho úvah mne trochu překvapí. Zmenším Potterova sbalená zavazadla a nastrkám je do kapes. Jestli se takovéhle pořádky pokusí předvést v mém sídle, osobně ho nakrájím Hagridovým tlustočervům.
"Asi jak se dá čekat, pokud je někdo propuštěn z Azkabanu pro nedostatek důkazů. Doufáš, že by za tebe ztratila slovíčko? Nesnášela tě a z jejího majetku zůstal jen zlomek."
"Teď ale oba nesnášíme tebe."

Black začíná být nepokrytě zábavný. "Ohromující," uchechtnu se, "vaše spojenectví má kvalitní a pevné základy."
"Mně jde o Harryho. Jí o Draca. Vtip je v tom... že všechno se tak nějak točí kolem tebe. Děláš si sbírku?"

Blacku, ani netušíš, jak rád bych svou rozrůstající se sbírku s radostí rozdal na dobročinné účely.
"Nevíš ani, jak si stojí," konstatuji. "Jste v tak ranné fázi jednání, že to není ani příprava na něj, jen lehké oťukávání. Oběma bych vám poradil, ať běžíte co nejdál od sebe, než jeden druhého potopíte. Žel, ani na jednom z vás mi nezáleží natolik, abych se s nějakými radami obtěžoval."
Black nečekaně roztáhne rty do jakéhosi úsměvu. "Je ochotná mi sypat granule," zašklebí se, "tím někdo v mojí pozici nepohrdne."
Vlastně už jsem na odchodu, ale tohle mě ještě dokáže otočit zpět. Přimhouřím oči. "Ona tě zkusila požádat, abys mi skočil po krku," řeknu zvolna. "Proto jsi přišel za Lupinem. Byla šance od něj získat tip na místo, kde bys mě mohl zastihnout. Lupina známe oba, takže si nemusíme nic nalhávat - pokusil se ti to leda rozmluvit, pokud jste se k tomu vůbec stačili dostat. To, že jsi mi opravdu skočil po krku, byla nepochybně vlastní iniciativa pocházející z obvyklého nedostatku sebeovládání."
"Působivá dedukce,"
nepopře nic z toho.
"Otázka zní - proč mi to říkáš?" Možná jsem skutečně nepatrně zvědav, jestli mi má co nabídnout.
"Já opravdu hodně, hodně stojím o Harryho," prohlásí zarputile.
"Takových už vás moc není," podotknu, "co porazil Voldemorta, žádají se jiné kvalifikace, než puberťáci schopní zabíjet."
Black se drží statečně. Jenom zaskřípe zuby. "Bude mít vážně důležité narozeniny. Umožni mi ho vidět a dozvíš se všechno, co Narcissa chystá."
Skoro zklamaně potřesu hlavou. "Blacku, ty se mylně domníváš, že jsem teď nezavolal bystrozory z nějakého starého pocitu kolegiality. To se ale mýlíš - jen mi na tobě naprosto nesejde. Jestli se ale budeš ochomýtat kolem Harryho, dokud bude studentem mojí školy, začne mi na tobě záležet. Z nějakého důvodu nesu totiž velice nelibě, pokud si mám své studenty vyzvedávat v cele předběžného zadržení na ministerstvu, zatímco mám zatím vést docela jiná jednání. Jdi mi z cesty! Nebudu s tebou vyjednávat o ničem. Narcisa je nebezpečná míň než tvoje štěkání a nezáleží mi na jejích výmyslech."
Provázen jeho schlíplým pohledem vyjdu před dům a přemístím se pryč. Vidět svou dávnou Nemesis v takto neutěšeném stavu - to je pocit podezřele blízký uspokojivé satisfakci.

Předchozí      ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko mandelinka 04. 11. 2013 - 16:30
RE: Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko alcazar 04. 11. 2013 - 21:58
RE: Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko heji 04. 11. 2013 - 22:19
RE: Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko nerla 05. 11. 2013 - 06:23
RE: Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko amabell®pise.cz 13. 11. 2013 - 10:29
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Vzteklé psisko mae 13. 11. 2013 - 11:48