Kráska a Smrtijed III. - Čím se baví profesoři

7. říjen 2013 | 06.00 |

Kapitola sto dvacátá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Minerva McGonagallová)
Nebelvír, přeměňování

"Paní Fosterová, jak vás mám přesvědčit, že kouzla existují? Už jsem se tu proměnila v kočku, vás proměnila v kočku, příborník rozkvetl, dcerka má rozkošný chobůtek, kterým pocákala celou kuchyni, znovu vymalováno máte jediným mávnutím hůlky, co ještě chcete jako důkaz?"
"Musíte mě chápat, paní profesorko, je to tak neskutečné!”
"Vždyť Amélii se stávají podivné věci už celá léta. Museli jste něco tušit.”
"Ale já nevím... ukázala byste mi to ještě s tou hůlkou? Potřebovali bychom vymalovat i dětský pokojík a ložnici pro hosty.”

(Martin Aboney)
Havraspár, formule, specializovaná výuka formulí pro starší ročníky, kurz matematiky a statistiky

"Málokdy najdeme skupinu čarodějů homogenní co do úrovně a přesvědčení, na níž by se daly provádět sociální pokusy. O to je zajímavější zkušenost učit v Bradavické škole čar a kouzel, kde tyto skupiny vznikají přirozeným výběrem a kde se pokusy nemusí iniciovat, nýbrž stačí pouze sledovat přirozené chování skupiny. Martin Aboney, Bradavice, dobrý den," představím se publiku na úvod svého prvního referátu. Můj bývalý školitel, s nímž jsem svou účast zde důkladně konzultoval, trval poměrně neoblomně na dvou bodech, které musím dodržet:
Neříkat 'sociální pokusy', nýbrž 'pozorování přirozeného chování skupiny'.
Neuvádět žádné další plánované téma, neboť pokusy neiniciuji, pouze pozoruji.
"...z této skupiny se dá za nejkurióznější považovat případ, kdy dotyčný student holýma rukama přepadl své dva spolužáky ozbrojené hůlkami a skutečně je přemohl, hnán pouze touhou dostat se zpět ke své hůlce a hned poté do knihovny," zakončím svou řeč. V sále panuje hluboké ticho. "Děkuji vám za pozornost."

(Ransen Arajärvi)
numerologie, lektvary 4.-6. ročník

Jen okamžik zaváhám nad krabicí plnou růžové huňatosti, než do ní ponořím ruce a pečlivě si vyberu obzvláště pevné klapky na uši. Nasadím si je a pro jistotu upevním přilnavým kouzlem; ty potvory jsou čím dál rafinovanější. Znovu uchopím hůlku, zhluboka se nadechnu a vykročím. Dveře do skleníku otevřu rázně a vědomí mé morální nadřazenosti mi dodává potřebný elán.
Mandragory, které vykukují z hlíny až po bradu, sborově zakvílejí. Ty, které mají volné i ručičky, se začínají chytat za hlavu a zděšeně si zakrývat oči.
Ošklivě se na ně usměju. "Vidím, že jsme udělali pokrok," prohlásím sveřepě. "Všem je nám jasné, o co jde.

Víte... máme na sebe spoustu času. Spoustu, spoustu času. Je to pro vaše dobro! Jsem si jist, že brzy pochopíte, že je lepší spolupracovat - " Cosi se mi snese na hlavu a pokusí se zachytit za ochranné klapky. Ty však drží pevně a navíc se zkušeným skokem zachráním pod stolkem se zahradnickým náčiním, odkud chvíli opatrně vykukuji ven, dokud neodhalím pachatele.
"Pavouk?!" zavrtím nevěřícně hlavou nad na tři pěsti velkou potvorou. "Čím tě k tomu přiměly, ty hrdá bytosti?"
Pavouk však nelení a prchá. Mandragory zakvílejí. Po tváři se mi rozlije úsměv.
"Tak začneme. Všichni sborově: Svobodu! Svobodu! SVOBODU!"

(Sybila Trelawneyová)
věštění

"Óóósudy za kačku! Óóósudy za kačku!" vyřvává zeleně zbarvený papoušek, sedící na stěně osudí.
"Plosím, já bych chtěl jeden lísteček od toho ptáčka," vynoří se zpoza stánku malý chlapec.
Vezmu si peníz a pokynu papouškovi, který se nakloní a vyloví jednu z věšteb. Dítě dychtivě natáhne ruce a papír málem roztrhne, jak se ho snaží co nejrychleji rozlepit. Potom se rozbrečí.
"Co se děje? Umřete strašlyvou smrtí?" vezme otec dítěti lísteček z ruky. "Strašlyvou? Vážně?"
Maně mě napadne, že jsem nezkontrolovala poslední várku věšteb, kterou psali mrzimoři na trestu předposlední školní den. Podle rukopisu je tohle dílo Aganemnony Velkomyslíkové. Škoda, že o prázdninách nejdou strhávat body...
"Věštbu podle čar života zadarmo?" nabídnu okamžitě.
Otec nastaví dlaň. Takže to máme inkoustové skvrny od pera, mozoly od těžké práce, zažloutlé nehty od cigaret, podle hmatu na hřbetu ruky odřenina od struhadla... zdá se, že tu máme úředníka s dítětem ve střídavé péči, který tráví společné chvíle s potomkem na chatě na venkově.
"Váš život se obrátí k lepšímu. Přihodí se událost, díky níž strávíte více času s těmi, které milujete. Váš život bude dlouhý a plný lásky." Mrknu na něj. "Strašlyvě plný lásky."

(Severus Snape)
ředitel, Zmijozel, lektvary s vybranými sedmáky, obrana od 5. ročníku, lekce soubojových technik pro plnoleté studenty

Je ticho. Ticho plné pokojných, nerušících zvuků: v kotlíku na stole v mírném varu probublává lektvar, za okny šumí stromy v teplém vánku pokročilého léta, zazpívá nějaký pták a stránka knihy zašustí, když obracím list. Z konvice na stolku přede mnou voní černý čaj s bergamotem. Sedím zabořený v křesle u okna, před sebou dlouhé odpoledne, ve kterém nikdo nic nechce, nic nemusím a nečeká mě žádné překvapení. Jsem naprosto sám v celém svém sídle a nikdo se nechystá přijít na návštěvu. Na každou z maličkostí, které dělám, mám nekonečně mnoho času...
"Pane," vyruší mě náhle omluvný hlas, "pane, asi jste ze spaní uřkl budík, ale chtěl jste přeci vstávat o páté? Snídaně je na stole!"

(Argus Filch)
školník

"Je to těžká práce," vykládám a prudce přitom gestikuluji, zabořený do příliš měkkého gauče. "Ty děti by dokázaly zbořit hrad, i kdyby neuměly kouzlit."
"Jenže na tebe jsou všichni studenti krátcí,"
podotkne nejstarší synovec hrdě. "Ty překouzlíš každého z nich."
"Jako tatínek,"
dodá neteřinka a já si dávám velký pozor, aby mi neztuhly rysy v tváři. Můj bratr... můj bratr kouzelník, jediný z celé široké rodiny.
"Kouzlím líp než tatínek," opravím ji mírně. "Podívej." Sáhnu dívce za ucho, vytáhnu odtud prstýnek s červeným kamenem a vtisknu jej do dětské dlaně. Děti zalapají po dechu.
"Ty jsi nejlepší strýček na světě!" vrhne se mi do náruče a obejme mě.
"Mám tady pro vás nějaké dárky," usměju se na ně a natáhnu se pro vak, ve kterém mám schované všechny nepříliš nebezpečné žertovné předměty, zabavené během školního roku.
"Nejlepší strýček na světě!"

(Vilemína Červotočková)
Mrzimor, péče o kouzelné tvory

"... jakoukoliv účelnou činnost konvenčně konceptualizujeme jako cestu..." Srovnat si papíry, vrhnout do sálu úsměv, který je trochu nervózní, rozvinout před tabulí plátno s grafy popsané mimořádně velkým písmem, nezapomínat, že se musí mluvit hodně nahlas. Univerzita třetího věku má svá specifika, a i když šlo obvykle o docela pohodlně strávený čas a snadný přivýdělek, letošní léto se ukázalo být nečekaně náročné.
Za všechno mohla ta na pohled milá paní ve třetí lavici u okna. Nosila si pletení a dva tlusté sešity, což bylo v pořádku, ale na rozdíl od ostatních pletla jenom chvíli na začátku, a když si na cinkání jehlic konečně zvykli, zpravidla toho nechávala a otevřela si sešit.
A kladla otázky.
Otázky byly velice pečlivě zvolené tak, aby se jim nedalo naprosto nic vytknout, všechny byly k věci a přínosné.
A skoro bez výjimky padaly v naprosto nevhodných chvílích a přesahovaly obor přesně tak daleko, aby je nemohla odmítnout a přitom tápala v nejistotě při vzpomínání na poznámky pod čarou.
... Vilemína se usměje a uhladí desky starého sešitu. Už léta si zapisuje všechny způsoby, jakými studenti dokážou být naprosto nesnesitelní, aniž se jim za to daly strhnout body, a hodlá je použít všechny.

(Aurora Sinistrová)
astronomie, latina do 4. ročníku, fyzikální kroužek

"Připravení?" ozve se předseda Astronomického spolku pro zodpovědné čaroděje šeptem. Noc je teplá, jen tráva je úplně mokrá od rosy a mě v promáčených botách zebou nohy. Nejsem na tohle už moc stará?
"Nejlepší část roku," špitne Matěj tiše. "Zbožňuju, když si můžu z lidí utahovat a ještě za to dostávám zaplaceno."
Skrytí pod neviditelnými plášti a za protihlukovou clonou se usadíme na louce jen kousek od polehávající skupiny mudlů. Hemží se to tam červenými světýlky, zrovna si dělí oblohu, aby nezůstal žádný kout přehlédnutý, a všichni mají po ruce gnómické mapy, tužky a pravítka. Jedna z mnoha skupina pozorovatelů Perseid na území Británie, přidělená skupině kouzelníků obstojně ovládajících i po tmě přesně lokalizované matoucí kouzlo, aby dráhy meteorů nemohly být do map zakreslené podle skutečnosti. Kdyby se totiž sešly všechny pravdivě vyplněné gnómické mapy na jednom místě a podíval se na ně kdokoliv se špetkou inteligence, došlo by mu, že jsou dráhy meteorů - inu, podivné. Mají s tím co dělat magické siločáry, obklopující celou Zemi, a několik dalších faktorů, o kterých by se mudlové nikdy neměli dozvědět.
"Stop!" vykřikne první z pozorovatelů jen několik minut od chvíle, co zhasne poslední světlo. "Pozorovatel číslo sedm, je to Perseida-" v ten okamžik ho zasáhne matoucí kouzlo "- nebo vlastně je to asi sporadický meteor, jasnost čtyři, rychlost... hm... nevím, mapa tři, přesnost zákresu dva. A měl stopu."
"Čtyřkový meteor?"
"Červenou. A pak se rozdvojil a stopa toho druhého kusu byla žlutá. To se do mapy taky kreslí?"

Matěj se nahlas pochechtává.

(Rolanda Hoochová)
létání, fyzická příprava pro budoucí bystrozory

Sklenice o sebe klepnou s uspokojivě hutným, plným zvukem. Zakření se na sebe a obě naráz se zhluboka napijí. Pořádné pivo se prostě s tou máslovou náhražkou z Prasinek nedá srovnávat.
"Prázdniny jsou nejlepší část roku," pronese Rolanda procítěně. Její společnice se uchechtne.
"Ty jsi vlastně ta učitelka, co? Tady ti to vyženou z hlavy... poslyš, vidíš toho zrzka? Dřív hrál za Kanonýry."
"Jasně?"
"Nesahat."
"V pohodě. Stejně není můj typ."

Znovu si přiťuknou, čistě pro radost z toho, že se večer skvěle rozjíždí, a pro ten pěkný zvuk.
"Ty už máš někoho vyhlídnutého?"
Rolanda zavrtí hlavou. "Nemám chuť se vázat. Jsem tu na dovolené. Jeden denně, nic víc, nic míň."
"Tak dovolené? Závěrečné zkoušky tě moc netrápí, koukám? Dej si oříšky, sama je nesním."
"Chm, dělám rozhodčí, co se udržím na koštěti. Frčka navíc bude hračka, letošní změny v pravidlech jsou dost symbolické... pro Merlina, podívej se támhle, to je zadek!"
"Och. Možná vlastně nejsem na zrzky."
"Hej!"
"Však v klidu, je tvůj."
"Ok, jdu na to... užij si večer, blondsko."
"Ty taky, jestřábice."

Rolanda vyrazí přes hospodu - třicet čtyři mužů, dvě ženy a žádná jiná zábava v tomhle bohem zapomenutém kraji - za svým vyhlédnutým cílem. Měla jsi pravdu, mami, pomyslí si v duchu, povolání, kde jsou ženy naprostou výjimkou, to je terno k nezaplacení. 

(Poppy Pomfreyová)
ošetřovna

"Iolo, opravdu jsme tu jenom my tři?" otážu se poněkud znepokojeně. Nás stan stojí dvě míle od první linie v bitvě, kde proti sobě bojuje několik tisíc mužů. Postaru, puškami a granáty, bitevní pole je s největší pravděpodobností celé podminované, máme naprostý nedostatek vody i na pití, natož na ošetřování zraněných, a na celou tuhle bitvu tu jsou tři ošetřovatelky. Žádný lékař, jen ošetřovatelky.
"Zvykneš si, Poppy," přerovná už poněkolikáté dosud sterilně čisté nástroje. "Tady se fronty netvoří."
"Ale-"
zkusím namítnout.
"Prostě umrtvuj, řezej a sešívej," přeruší mě nekompromisně. "Bílé s bílým, žluté s žlutým a červené s červeným - určitě to bude v pořádku." Na moment se zahledí do prázdna, jak se ponoří do vzpomínky na dobu dávno minulou.
"A když se posune linie k nám," vloží se do rozhovoru tiše Adriana, "umrtvuj, řezej a sešívej dál."
Zůstanu tiše hledět na ty dvě ženy, které neovládají přemisťování ani štítová kouzla, a přesto jsou tak odhodlané zachraňovat životy ostatních. Dobrovolnictví v Červeném kříži, kterému se upisuji každé prázdniny, mi pomáhá udržet si správné hodnoty. Žádný Potter, žádní sirotci, žádní přepracovaní profesoři, jen spousta krve a vnitřností, které se snažím udržet ve správných lidech. Doslovně vzato.

(Monica Mahlerová)
magické runy, mudlovská studia

"Prosím tě, když jsi ta učitelka, tak to pro tebe bude hračka, ne? Vrátím se brzy! Díky, jsi zlato!"
Nestačím se ani nadechnout k odporu a Kamila už mizí za dveřmi, kabát oblečený jen napůl a boty v ruce. Pomalu se otočím. Čtyři páry dětských očí na mě hledí s upřímnou nenávistí. Kam hledí pátý, není jisté, protože Kamilino nejmenší sebou hodilo na zem a s hlasitým kvilem se dožaduje maminky.
"Mami?" zavolám hlasitě a z kuchyně přilétne lístek se vzkazem. Šla na celé odpoledne nakupovat. Skvělé. Tohle je dokonalá podpásovka. Má drahá matka mi přeci výslovně slíbila, že se s Kamilou a jejími dětmi při pobytu zde zcela minu! Proč stále nedokáže opustit myšlenku, že když s nimi strávím víc času, zatoužím po vlastních? Pravdou je přesný opak.
"Bav nás," řekne jeden ten spratek sveřepě.
"Nebo řekneme mámě, že jsi nás chtěla odložit k televizi," praví druhý s naprosto stejnou grimasou. Maně v tom poznávám jejich otce.
"Já chci mámu!"
"Tak co teda? Tetičko?"

Vůbec nevím, co dělat.
Prostě... si připadám přesně jako v Bradavicích.
"Libru každému?" nadhodím. Bestie zatáhnou drápy a zuby, pro dnešní odpoledne mě berou na milost a mně padá kámen ze srdce, když se - každá s librou v kapse - konečně usadí před rozsvícenou obrazovkou.

(Irma Pinceová)
knihovna 

"Takže zase nemáme nic nového?" zeptá se Michail a zklamaně zabouchne těžkou bichli. Ve tvářích kolem sebe čtu tupou únavu.
"Ve skutečnosti," promluvím ze zvyku tiše a mechanicky se postavím, "jsem narazila na docela zajímavý spis, když jsem procházela vyřazené svazky z knihovny v Jazdkartově pevnosti. Bylo tam víc zajímavých věcí, ale myslím, ze svitek o ovlivňování událostí v zemědělském roku by mohl způsobit pravou revoluci, pokud by se dostal do ruky-"
"Irmo!"

Překvapeně zaostřím na předsedu Hnutí a spolknu další slova. Správně, o tomhle svitku jsem měla referovat ve Spolku pro kouzelnické zemědělství. Tohle je Hnutí za kouzla mudlům, tady chci mluvit o něčem jiném.
"Našla jsem spis ze čtvrtého století, který popisuje, jak mudlovští otroci prováděli elementární obranná kouzla, vyzbrojení jen znalostmi o jejich pravém fungování," předhodím svému obecenstvu bombu.
V malé místnosti zapanuje ticho.
"My se snažíme najít principy fungování magie, vysvětlitelné fyzikálními zákony, ne legendy..."
"V tom spisu je popsáno, jak byli ti mudlové vycvičeni. Nepotřebujeme nic víc, než několik dobrovolníků z řad mudlů, kteří by to zkusili. Viděla bych to i na kontrolní skupinu složenou z motáků..."
"Nikdy nedostaneme povolení pro něco takového."

"Nepotřebujeme povolení! Budeme o tom vědět jen my a oni, a až přijdeme s výsledky, převrátí to celý svět vzhůru nohama tak rychle, že se nikdo nebude ptát, jak to bylo na začátku!"
Cítím z nich nedůvěru, a tak vylovím patřičný svitek, opatřený nesčetným množstvím ochranných kouzel. Těším se na den, kdy bude ve všech učebnicích stát, že revoluce začala v čajovém salónku u mé sestry Elizy.

(Patrick Youthenn)
dějiny čar a kouzel, heraldika pro starší ročníky, aramejština, latina pro starší ročníky

Zpočátku mi toho mladíka bylo líto. Vypadal na pohled slušně a probíhajícími událostmi byl tak upřímně zdrcený, že jsem byl skutečně přesvědčený, že jde o omyl. Postupně však vychází najevo jeho zatvrzelost.
"Tak si to znovu projedeme," řeknu a on jen sklesle přikývne. Srovnám si papíry na stole. "Jmenujete se Patrick Youthenn, trvalým bydlištěm v Londýně, Velká Británie. Pracujete jako učitel historie v kouzelnické škole v Bradavicích. Po dobu letních prázdnin jste zaměstnán akademickým výzkumem v domě pana Colafrancescha, váženého člena naší komunity."
Přikývne a sklopí hlavu.
"Tam jste dne patnáctého července, zatímco jste pracoval v jeho podzemním archívu, vyrušil ducha - "
"Nevyrušil,"
protestuje chvatně, "byl jsem inzultován!"
"Nezlobte se na mě, ale to nezní příliš pravděpodobně. Souhlasil byste s formulací, že jste vešel v kontakt s...?"
"Co mi zbývá,"
řekne hořce. "Tak jsme tedy vešli v kontakt."
"...vešli jste kontakt s duchem, patrně křesťanského duchovního z patnáctého století. Následně -"
"To nebylo následně. Vydržel jsem to tři dny."
"Nepřerušujte mě stále. Následně jste na něj použil kouzlo černé magie, které způsobilo jeho oddušení, pobořilo dvě nejspodnější patra archivu a vzniklý požár se rozšířil z podzemí až do domu, který lehnul popelem."
Hlas mi ztvrdne. "Měl jste neuvěřitelné štěstí, že vás vytáhli včas a že nikdo nebyl raněn."
"Je mi to nesmírně líto,"
hlesne. "Netušil... netušil jsem, že je to kouzlo tak silné."
"Materiální škody jsou ovšem obrovské. Řekněte mi, kde jste k tomu zaklínadlu přišel."
"Jednou jsem ho viděl. Nevěděl jsem, že jde o černou magii."
Ten anglán nejen že naprosto není schopen lhát, ale neumí si ani obyčejně vymýšlet. Ani na popáté nedokáže předložit věrohodnou historku.
"Pohybujete se v podivné společnosti, pane Youthenne," řeknu. Znovu sklopí hlavu. A mlčí. Je odhodlán chránit toho člověka i za cenu značných nepříjemností. Zajímavé.
"Tak znovu. Odkud znáte to kouzlo? Za jakých okolností jste byl svědkem jeho použití?"
Nic. Vůbec mě to netěší. Je to cizí státní příslušník, a to znamená papírování a potíže. Navíc profesor, historik, hezký mládenec s poctivě působící tváří - samé věci, které mu nepochybně ulehčují život, a které by mu mohly až příliš snadno posloužit jako štít pro případ, že by se dal na dráhu zločinu. Nemohu ho nechat jen tak odejít.
"Nevím jak v Londýně, ale u nás v Padově se použití černé magie trestá zostřeným žalářem."
Ve tváři se mu mihne zoufalství.
"Opravdu mi nechcete nic říct?"
Zavrtí hlavou a celá jeho vysoká postava jako by se na tvrdé židli scvrkla.
"Dobrá... odveďte ho. Třeba si za pár dní vzpomene."

(Cuthbert Binns)
-

"Pořád nevím, jak to mám chápat, mladíku," prohlásí Clement Attlee zamyšleně. "Byl jsi učitelem několika generací kouzelníků, prošly ti rukama tisíce dětí - a všem těm jsi o mně říkal pouze to, že jsem se pokusil vyzradit tajemství kouzelnického světa mudlům, dokud jsem tak příhodně neumřel na zápal plic, ačkoliv zrovna panovalo příjemné babí léto?"
Nikdo mi neřekl, že až přejdu na druhou stranu, budu se muset zodpovídat všem historickým postavám, o nichž jsem kdy učil. I Merlin se se mnou chce setkat, a to jsem celé artušovské období přešel jako snůšku neověřených legend a bájí!
Až zemřou ti dva, co mě sem donutili odejít, budu si s nimi muset velice vážně a velice dlouze pohovořit.

  

(Gabriela Shuaová)
obrana proti černé magii do 4. ročníku, lektvary do 3. ročníku, kurz tvořivé magie, kroužek ručních prací, kurz španělštiny

Někomu by se můj denní program možná mohl zdát trochu fádní: snídaně, procházka k moři, koupání, poležení v horkém písku, oběd, siesta, procházka k moři, koupání, poležení v horkém písku, večeře, procházka po pláži, sklenka vína v příjemné společnosti; postel pod oknem s výhledem na moře, vůně květin a svěží vánek pohrávající si se záclonou, když usínám kolébaná šuměním vln.
Mně se to líbí. Den za dnem, pohoda, klid, milí lidé, kteří se o mě starají. Dokonalý odpočinek pro tělo i pro duši. Opravdu doufám, že všichni ostatní si prázdniny také tak bezvadně užívají.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu