Dokud nás smrt nerozdělí I.

17. červen 2013 | 07.46 |
› 

Snape a Grangerová. Jak už to bývá, napřed to mělo mít jednu kapitolu, pak tři, pak rozhodně ne víc než pět... zatím to vypadá na šest, ale opravdu už ne víc! Variace na klasické téma - a přesto doufám, že to mé bude něčím nové, protože to je přesně to, proč to píšu. :-) 

"...odsuzuje se k trestu smrti, který bude vykonán polibkem Mozkomora do tří dnů.”
Ticho se změnilo ve změť hlasů a silný hluk rychleji, než by považovala za možné. Všichni cítili potřebu k tomu něco říct, nejlépe nahlas; neslyšela ani Rona, ačkoli byl těsně vedle ní a viděla, jak hýbe ústy. Poplácal ji útěšně po zádech, sám ale nijak zdrceně nevypadal. Otáčel se k někomu dozadu a rozmáchlými gesty se dělil o dojmy z posledních chvil. Odtrhla od něj pohled a stěží odolala touze ho obejmout. Ne, to už by vážně nevypadalo dobře.
Zakouzlila na sebe sonorus, ale i tak chvíli trvalo, než si jí předseda Starostolce povšiml. Trochu se zamračil, když pochopil, že se chce vyjádřit k rozsudku. Tohle byla Hermiona Grangerová. Zpravidla nevyužívala možnosti, kterou jí momentální status hrdinky dovoloval - tedy vyjadřovat se k čemukoli a kdy ji napadlo. Byla mu ale sympatická a on byl vcelku vstřícný k možnosti, že se tak stane zrovna teď. Nepochybně krátký proslov, který dodá říz zítřejším článkům v novinách... Krátce pohlédl na Snapea. Ten svůj postoj nezměnil. Povznesený a nezúčastněný, nijak se nepokoušel získat náklonnost poroty a nehnul s ním ani rozsudek. Zjevně jen čekal, až se této obtěžující záležitosti zbaví.
"...nový fakt k případu...” proniklo konečně hlukem a lidé se začali tišit.
"Veškerá fakta byla důkladně probrána během procesu,” odpověděl vlídně jeden z porotců. "Nelze se k nim vracet po vynesení rozsudku.”
"Jedna skutečnost přednesena být nemohla, abych tak řekla, z podstaty věci.”
Teď už se na ni upírala pozornost většina lidí v sále. Skoro fyzicky cítila, jak Ron vedle ní otráveně protáčí panenky a jak ho obtěžuje další zdržení, kvůli kterému přijdou pozdě na večeři. Sonorus už nebyl potřeba, tak sklonila hůlku a opřela si chvějící se ruce o opěradlo křesla před sebou.
"Hlasování Starostolce o vině a nevině Severuse Snapea bylo prakticky vyrovnané.”
"Chcete snad zpochybnit sčítání hlasů...?”
"Ne. Chci...”
Polkla. Nebyla si jistá, jestli by dokázala unést Snapeův pohled, tak neochvějně hleděla na předsedu a mluvila pouze k němu. Nadechla se. "Většina našich zákonů má kořeny hluboko v minulosti. Jedním z takových zákonů, byť dávno nevyužívaných, ale také nikdy nezrušených - " Viděla, jak se předseda zamračil. Po takovém úvodu mohlo přijít skoro cokoli a mohl si být jist, že dá spoustu práce se s tím nějak popasovat.
" - je možnost, aby v případě nezřetelné viny přistoupila dívka čistého jména, důvěryhodného rodu a dobrých úmyslů k odsouzenci, pojala ho za manžela a svou pověst vsadila jako záruku odsouzencovy neviny - "
Věděla přesně, kdy na ni Snape upřel pohled, protože ten okamžik byl jako rána pěstí.

Fyzicky ji ale v té chvíli víc zaměstnal Ron, který ji popadl za rameno a prudce otočil k sobě.
"To myslíš jako sebe?” vyrazil prudce a zíral na ni obrovskýma očima plnýma nevíry.
"Rone, promiň, ale...”

Trvalo dlouho, než nastalo potřebné ticho. Předseda ukončil jednání s tím, že přezkoumání jejího požadavku bude neveřejné; byla za to ráda. Pohled, jaký jí věnovala Molly, než se otočila zády a odešla, byl hrozný. Artur vypadal jenom zmateně, jeho nechápající, ublížený pohled byl slabým odvarem Rona, kterého drželi ochranitelsky kolem ramen, zatímco ho společnými silami odváděli pryč. Harry... ten naštěstí seděl na druhé straně sálu, hodně se snažila tím směrem nepodívat.
Když lidé odešli, pozhasínala se většina světel. Velký prostor se tím zmenšil, zůstalo jich jen pár uprostřed v kruhu jasné záře; tucet členů Starostolce, ona, spoutaný vězeň a dva lhostejní dozorci. Hlasy se rozléhaly širokou ozvěnou a kontrast světla a tmy byl příliš silný - Hermioniným nervům to nijak nepřidávalo a uvědomovala si, že se chvěje tak silně, až to nedokáže před ostatními skrývat. Sama si připadala jako odsouzenec, byla si v té chvíli jistá, že nemůže skončit dobře, muži v širokých hábitech kolem ní vypadali příliš vysocí a temní. Vědomí, že desítky lidí ví, že tady s nimi zůstala, pomáhalo je málo.
Kratičce pohlédla na Snapea. Vypadal klidně. Pozoroval ji nicneříkajícíma očima, rty pevně semknuté.
"Slečno Grangerová, jsme ochotni předpokládat, že váš návrh byl pronesen v náhlém hnutí mysli při vyslechnutí rozsudku.”
"Stojím si za ním,”
řekla a nerada si uvědomovala, jak jí zakolísal hlas. "Přemýšlela jsem nad tím dlouho. Jsem přesvědčená, že ten rozsudek není správný, a cítím povinnost udělat cokoli, abych zmírnila jeho následky.”
Předseda už nevypadal, že by k ní cítil nějaké sympatie. "Udržovali jste mezi sebou vztah už před...?”
"Ne!”
odpověděla rychle a trochu pobouřeně. "Samozřejmě že ne. Byl to můj profesor ve škole a já studentka. Nikdy by mě ani nenapadlo... a chování profesora Snapea bylo vždy dokonale profesionální. Nikdy nenaznačil ani ten nejmenší zájem o jakoukoli studentku.”
"Takže vaše jednání je motivováno čistě nutkáním napravit zdánlivý justiční omyl.”
"Hlasování bylo prakticky vyrovnané,”
odvětila pevně, "stačilo málo k tomu, aby dopadlo způsobem, jaký by byl... vhodný vzhledem k zásluhám profesora Snapea o výsledky války.”
"Slečno, vím, že je móda říkat těm půtkám s Vy-víte-kým válka, ale - "
vmísil se další člen Starostolce a Hermina ho rázně přerušila.
"Nebyl jste tam!” odsekla ostře. "Bojovali jsme s ním několik let a pohřbili řadu dobrých lidí. Slovo válka je plně na místě, jakkoli probíhala pro mnohé skrytě - snad kromě závěrečné bitvy.”
"To teď není předmětem jednání,”
přerušil je předseda.
"Omlouvám se,” řekla Hermiona, "chtěla jsem už jen dodat, že domluvené sňatky nejsou v kouzelnickém světě ani dnes nic výjimečného, a troufám si říci, že většinou z banálnějších důvodů, než je něčí život. Povaha našeho předchozího vztahu není překážkou. Pan profesor Snape mi více než jednou zachránil život. Plním pouze svou povinnost.”
"Pro začátek bychom se měli zeptat pana Snapea, jestli by vůbec s takovým sňatkem souhlasil,”
ozval se další kouzelník. Všichni svorně pohlédli na odsouzence - konečně důkladněji i Hermiona, skrytá ve své zvědavosti hradbou pohledů všech ostatních. Už dlouhou řadu týdnů ho neviděla takhle zblízka. Od okamžiku, kdy ji napadl plán se sňatkem, nikdy. Proto si teď nesmírně ostře a naplno uvědomovala jeho výrazné, předčasně zestárlé rysy, nezdravě bledou pleť, nepřitažlivé úzké rty...  Na okamžik skoro zadoufala, že odmítne a všechno se tím hladce vyřeší, ona z toho vyjde s čistým štítem, protože, koneckonců, co už by mohla udělat více, než nabídnout sebe sama -
Snape lehce pozdvihl obočí v předstíraném údivu. "Je to zbytečná otázka,” řekl a hlas měl po dlouhém mlčení chraplavý, "pokud však tolik toužíte učinit povinnosti zadost...”
Zbytečná? Zbytečná proč? zakřičela Hermiona v duchu. Protože mu hrdost nedovolí souhlasit? Protože by bylo šílenství odmítnout? Být tak už tohle všechno za mnou -
"Souhlasím,” pronesl, "samozřejmě, že souhlasím. Pokud si mám vybrat mezi slečnou Grangerovou a mozkomorem...” Lehce pokrčil rameny a trochu se ušklíbl, když pohlédl do její bledé tváře. "Ani vy jste nedokázala být tak nesnesitelná. Nebo snad bylo v plánu, že ušlechtile odmítnu?”
"Ne,”
řekla slabě, "ne, to nebylo. Nebylo by správné vás nechat umřít.”
"Stále nekonečně naivní,”
odpověděl tak tiše, že si nebyla úplně jistá, jestli skutečně řekl právě to. Kouzelníci vedle ní se začali překřikovat, ale než se stačila v jejich řečech zorientovat, předseda debatu rázně ukončil.
"Slečna Grangerová počká v předpokoji, odsouzený zde. Ostatní, následujte mne, prosím.”

Jeden z dozorců ji doprovodil ven a Hermiona osaměla v chodbě před širokými dveřmi soudní síně. Trochu se bála, že na ni bude čekat Harry nebo někdo z Weasleyů, ale bylo tu ticho a prázdno; necítila se teď dost silná na to, aby řešila ještě své přátele. Chvíli jenom stála a snažila se uklidnit. Přehnaně vnímala svůj dech, příliš mělký a nepravidelný, napjaté svaly. Pokusila se zavřít oči, ale začala se jí motat hlava.
A dost.
Přiměla se stát klidně, dýchat pravidelně a nemyslet na to, jak ráda by utekla pryč. Přesvědčená, že mají možnost ji pozorovat, se snažila působit co nejlepším dojmem.
Mysli na Snapea, přikázala si. Protože brzy se budou řešit velmi konkrétní záležitosti. Už to není ten abstraktní předmět výzkumu jako v dlouhých odpoledních, kdy se po práci zavírala v knihovně a hledala v knihách zákonů jakoukoli naději. Teď je to opravdový chlap, kterého dost možná za chvíli pustí. Který neponese snadno, že je jí zavázaný. Který je starý jako její otec, po dlouhé době ve vězení bude troska fyzicky i psychicky. Nebudou mít kde bydlet, její úspory nestojí za mnoho, a oba si budou muset najít novou práci. Budou nuceni předstírat, že jejich manželství je plnohodnotné a Snape bude možná vyžadovat, aby takové skutečně bylo...
Tady fantazie Hermioně selhávala. Nedokázala si představit jakýkoli fyzický kontakt se Snapem. Znovu ucítila lehký nával paniky. Nepřipadal jí ani v nejmenším přitažlivý a i když byla ochotná ocenit, že má hezký hlas, nikdy jí neříkal nic, čím by neútočil či neshazoval. Pokud se nacházela v bezpečné vzdálenosti, obdivovala jeho intelekt a odvahu. Zblízka... byl horší než srážka s dikobrazem. Byl nejspíš jediný, kdo ji jako dospělou dokázal rozplakat, a to se ani nemusel snažit.
Přistihla se, že přechází sem a tam a ruce tiskne k tělu v obranném, hloupě dětském gestu. Nazlobeně se napřímila a pohodila hlavou. Z boje se neutíká. Jsou dva dospělí, rozumní lidé. Určitě najdou způsob, jak spolu vycházet tak dlouho, jak bude potřeba. V nejhorším odejdou do zahraničí a zařídí se každý po svém. Cena, jakou bude muset zaplatit ona, je obrovská. Cena, jakou by musel zaplatit on... Kéž by se ho tak nebála.
"Slečno Grangerová?”
"Ano?”
"Vnitřní rada Starostolce ukončila jednání. Pojďte, prosím.”

Kráčela za tím mužem rozhodnými kroky a se vzpřímenou hlavou a snažila se z pohybů jeho pláště vyčíst odpověď.

Pokračování

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Dokud nás smrt nerozdělí I. heji 18. 06. 2013 - 15:09
RE: Dokud nás smrt nerozdělí I. gwenloguir 18. 06. 2013 - 17:51
RE: Dokud nás smrt nerozdělí I. mae 18. 06. 2013 - 23:11