Kráska a Smrtijed III. - Smrtijedi s.r.o.

13. květen 2013 | 06.00 |

Kapitola sto patnáctá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

Ruce se mi chvějí vyčerpáním a potřeboval bych trochu času, abych se vypořádal s posledními událostmi. Nečekal jsem, že smrtijedů bude tolik... překvapil by mě tucet; ale bylo jich přes dvacet, a to se nepochybně našli tací, kteří nedorazili, ačkoli jsem vyslal skutečně bolestivý impuls. I moje znamení dosud pálí a paže je šokem napůl ochrnutá. Přesto jsem si jist, že -
"Co to mělo znamenat?!" zavyje Potter, sotva bariéra mezi námi zmizí, a z nějakého důvodu leží na zemi, zatímco zběsile hmatá po své hůlce. Podle toho, jak jsou všichni tři pocuchaní, to tu nešlo ani snadno, ani dobře a Kingsleyho hábit vypadá jako po klukovské rvačce. 
"Harry, uklidni se - " natahuje se po něm Vanja, nejspíš sama nemá jasno, jestli ho chce přidržet, nebo obejmout.
"Od kdy učíte studenty zakázané kletby?" zeptá se Pastorek s přehnaným zájmem. Nemohu si nevšimnout, že zdánlivě volně uchopenou hůlku má stále v pohotovosti.
"Já jsem žádnou nepoužil!" ohradí se Harry.
"Ne, nepoužil," podpoří ho okamžitě Vanja.
"V tom případě, slečno Grishamová," praví Kingsley vážně, "mi dlužíte nové boty."
"Tak moment!"
zakřičí Harry. "Nezkoušejte takovéhle... odvádění pozornosti."
"Pane Pottere,"
řeknu hlasem, který mám vyhražený pro své zmijozely v jejich nejhorších chvílích. "Přestaňte se chovat jako idiot. Vstaňte a upravte se."
Setřese ze sebe slečnu Grishamovou a vzdorně se postaví. Efekt kazí skutečnost, že si volnou ruku tiskne k hrudi a lehce vrávorá.
"Podle toho, jak držíte hůlku, ve vás mé lekce mnoho stop nezanechaly."
Mimoděk posune prsty do přesnější polohy, tvář má hněvivě staženou a rty skoro bílé.
"Rozhodl jsem se, že už nikdy nedovolím, aby někdo napadl školu." Nechám doznít nedalekou detonaci. "Způsob, jaký jsem zvolil, byl příliš kontroverzní, než abych byl ochoten připustit nekonečnou debatu s nezletilým klukem."
"Měl jste nám to říct! Copak to k něčemu bylo? Bylo jich – hodně! Ani si nesundali kápě."
"To nebylo potřeba. Cítil jsem jejich magii. Znám jejich jména. Vím, kde je mohu znovu najít."
Přejal jsem tuto moc Pána Zla, aby tentokrát posloužila Dobru. Ten pocit je... zvláštní. Povznášející.
"Řekněte mi je!" vyjede Potter hladově.
"To samozřejmě neudělám," odmítnu okamžitě, a zatímco se nadechuje k protestům, dodám: "Ze stejného důvodu, z jakého jste se nic nedozvěděl předem. Jste labilní a nemohu se spolehnout na vaši názorovou stálost."
"To snad není pravda,"
vydechne Potter a poklesne na kolena. Než stihnu propadnout dojmu, že ho tak zdrtilo mé odmítnutí, bolestně zasténá.
"Zatracená bariéra," řekne Kingsley a se znepokojeným výrazem ve tváři k němu poklekne. "Asi jsem ho zasáhnul silněji, než jsem chtěl."
"V debatě budeme pokračovat v Bradavicích," řeknu a pohlédnu krátce na slečnu Grishamovou. Ta jen sklopí hlavu. O starost míň.
"Oficiální verze samozřejmě zní, že obřad byl znemožněn probíhajícími boji místních obyvatel. Doporučuji se jí držet. Až budete znát všechna fakta..." Přelétnu je tvrdým pohledem. Ve skutečnosti je žádná další nečekají. Jen totéž – zřejmě několikrát dokola – ve správné interpretaci...
"Pospěšme si," řekne Kingsley. "Ty exploze se přibližují."
Sáhnu do kapsy pro přenašedlo, vyklouzne mi ale z necitlivých prstů k zemi. Slečna Grishamová se shýbne, aby mi ho podala, a zřejmě ho sevře silněji, než by bylo záhodno, protože vzápětí se s trochu překvapeným výrazem rozplyne ve vzduchu.
"Doufám, že máš náhradní," řekne Kingsley lehce. "Tady bude horko."
"Tentokrát mám náhradních tolik, že by tu mohla strávit dovolenou půlka Bradavic."

Jsem už opatrnější, když vytahuji starý zapalovač. Aktivovat tento záložní zdroj je složitější než korkovou zátku, se kterou se přenesla slečna Grishamová. Když se proto za blízkou dunou zjeví nízko letící vrtulník, který okamžitě začne zatáčet k nám, myslím na obranu dříve než na útěk.
"Neobnovili jsme maskování!" křikne Kingsley a koutkem oka vnímám, jak upouští napůl bezvládného Pottera do písku a vstává. Nemusím nic říkat, vidí gesto, v jakém zdvihám hůlku, a sám se proto chopí vytvoření štítu. Prověří všechny jeho síly. Do úderu vložím s přehnanou razancí veškerou zlost a frustraci a vrtulník vybuchne v působivé kouli ohně, kusů kovu, hořících těl a dosud zběsile rotující vrtule, která nás mine jenom o několik stop; a do tváří nám udeří vlna spalujícího vedra.
Jako by mě to jen víc rozběsnilo, už mám až po krk tohoto místa, stačí tak málo, kdokoli by mi teď vstoupil před hůlku -
"Tolik lidí," zachraptí Potter a vytřeštěnýma očima zírá na místo katastrofy.
"Válka, Pottere," štěknu, "nevypadá nikdy dobře."
"Hrozný nepořádek,"
zamračí se Kingsley. "Někdo by mohl najít stopy po magii."
"Nesmysl,"
odseknu, "bojuje se všude kolem. Zbloudilá střela."
"Pravda."
Znovu se skloní pro Pottera, ten se bez odporu nechá podepřít a visí na Kingsleym většinou své váhy. Aktivuji přenašedlo a vzápětí dopadneme do chladné trávy před branami Bradavic. Konečně vzduch, který se dá dýchat. V poničených uších mi ještě zvoní ozvěnami po detonacích, a když zdvihnu hlavu, spatřím slečnu Grishamovou, jak na nás vytřeštěně zírá.
"Jdeme na ošetřovnu," oznámím. "Všichni."
Jen doufám, že mám dostatečné zásoby lektvaru na obnovu ušních bubínků a připáleného obočí.

(Vanja Grishamová)

Když se vedle mě objeví, mám co dělat, abych se jim nevrhla úlevou vstříc. Všechno je špatně, zase nic nevyšlo, bylo jen logické, že se pokazí ještě něco... a že jsem nebyla součástí toho něčeho, protože jsem se přemístila do Bradavic, mě zdrtilo víc, než bych čekala. Nejsem dobrodruh, netoužím po smrtelných dobrodružstvích, ale jsem součástí jejich čtveřice a být vyloučená -
"Nepotřebuju na ošetřovnu," odsekne Harry zlostně. Spolu s Pastorkem mu i já věnuju nevěřícný pohled. Pokud jsem fatálním způsobem nepokazila základní diagnostické kouzlo, tak mu Pastorek způsobil lehkou srdeční arytmii, ne-li něco horšího.
"Harry," natáhnu se po něm v útěšném gestu.
Vztekle mě odstrčí.
"Stalo se něco?" Tentokrát se dostane několika nevěřícných pohledů mně. Ale něco se muselo stát, poté, co jsem zmizela.
"Jenom zanedbatelná válečná ztráta," štěkne Harry a vyrazí k hradu.
"Cože?"
Už neodpoví, a když se otočím na Snapea, dostane se mi jednoho z jeho nejhorších pohledů. Bez řečí se vydám za Harrym. Cesta k ošetřovně proběhne v klidu, škola je prázdná a ani z profesorů nikoho nepotkáme.
"Jak jste se dostali zpátky?" zeptám se až ve chvíli, kdy se objeví Poppy a okamžitě se vydá konat na Harrym svoji práci.
Nikdo mi neodpoví.
Usadím se na jedno z čistě povlečených lůžek a vyhlédnu oknem ven. Dneska je nov, neviditelný měsíc je na obloze pouze přes den, dneska si nemusíme dávat pozor. Ale potom - každou další noc... další zatmění je až v prosinci. Hezké Vánoce, Harry, profesore, pane ministře.
"Co vy, Vanjo?" otočí se lékouzelnice o několik chvil později.
"Já jsem v pořádku," odmítnu její pomoc.
"A co je -" Když mi vyhrne rukáv a na paži spatří jen zběžně zahojený šrám od Harryho kouzla, káravě se na mě podívá. "Zůstala by ti tam jizva, drahoušku," zacelí ránu úplně pouze několika pohyby hůlkou.
"Hm," odpovím neurčitě. Co mě trápí nejvíc - ano, vím, že je to banalita - podívám se na Pastorka, zachmuřeně zírá do země, zatímco Snape se snaží pohledem rozbít okenní tabulku.
Pomfreyová přejde k oběma dospělým, kteří jen nelibě snesou diagnostická kouzla, (osobně hádám, že jen proto, aby mohli dál zatvrzele mlčet,) a potom ji Snape vyžene pryč.
"Víš, kde mě najdeš, Severusi, kdyby bylo potřeba," řekne lékouzelnice ještě mezi dveřmi místo pozdravu. Zajímalo by mě, jestli běžně předpokládá, že jí bude třeba i o prázdninách.
"Jsou to vrazi," ozve se Harry, když dveře klapnou. "Zaslouží si jít do Azkabanu. Nejmíň."
"Cože, bez soudu?" podiví se Snape.
"Jsou to vrazi?" zeptám se já. Je mi to divné, bylo jich dost a ministerské seznamy uprchlých smrtijedů nebyly tak dlouhé - četla jsem je. Jestli to byla Voldemortova úřednická buňka... je těžké o smrtijedech přemýšlet jako o organizované společnosti, ale jestli zvládli tolik let teroru, je to nutné.
"To se teprve musí zjistit," odpoví Snape pomalu. "Důležité je, že už známe jejich totožnost. Oni o vás nevěděli - a tak to taky zůstane. Před nikým o tom ani slovo. Jasné?"
Harry se zatváří vzpurně.
"Jenom o smrtijedech, nebo i o tom, že náš jednohlasně zvolený pan ministr používá nezletilé studentky jako živý štít?" zeptám se já.
Snape se zatváří mírně překvapeně.
"Byla to jediná cesta, jak zařídit, aby nás pan Potter nezabil všechny. Sama jste viděla, že se nedovtípil charakteru štítu a nedokázal úměrně snížit dávku použité magie."
"Jako vy?" oplatím okamžitě. "Nebo byl ten němý infarkt úmyslný?"
Harry přestane Snapea vraždit pohledem a věnuje mi otrávený výraz.
"Není to nic moc, dívat se na konec hůlky, která zabila Ty-víš-koho," dodám ještě.
"Skončila jste se svým fňukáním, slečno Grishamová?" zeptá se Snape hladce.
Ach jo.
"Vy dva si jděte zabalit, sejdeme se ve Vstupní síni za třicet minut," zavelí Snape neústupně.
"A co bude s těmi smrtijedy?" vyjede Harry rozhořčeně. "Necháte je na svobodě?!"
"Ještě jim k tomu pošlu adresu vašeho letního pobytu, jestli okamžitě nesplníte, co jsem vám přikázal, pane Pottere," zasyčí Snape vztekle.
"Fajn, beru!" štěkne Harry zpátky, vypochoduje z ošetřovny a práskne za sebou dveřmi.
Když se Snape otočí ke mně, uteču rychle za Harrym. I přesto, že moji adresu smrtijedi nejspíš už znají - budu přece bydlet u jednoho z nich.
A vlastně se na to dost těším.

  

(Kingsley Pastorek)

Sotva za oběma puberťáky zahalím dveře diskrétním kouzlem, mé sebeovládání se prakticky zhroutí.
"Sakra, Severusi!" vykřiknu a mimoděk rázuji po ošetřovně sem a tam. Snapeova maska povolí stejně jako moje - poklesne na židli viditelně unavený.
"Mělo jich být jen pár. Dokážeš to nějak vysvětlit?"
"Očividně měl Pán Zla větší zálohy, než bylo obecně známo,"
odvětí a po krátkém zaváhání položí paži na stůl a začne si vyhrnovat rukáv. "Bylo to pro mě stejné překvapení jako pro tebe." Kůži kolem znamení zla má odporně opuchlou a zarudlou, zřetelně citlivou na dotek.
"Mám ti s tím něco...?" neurčitě mávnu hůlkou.
"Ne," odmítne okamžitě. "Neodhadl jsem sílu volání." Vytáhne malou lahvičku a polije si poranění mléčně zbarveným lektvarem. "Své udělalo, že byli přeneseni přes půl světa." Z kůže mu začne stoupat mlhavá pára.
"Na to přeci nemohli mít všichni dost magie?"
Krátce zaváhá. "Někdy ti udělám přednášku, jak znamení vlastně pracuje - to teď není důležité. Proč je neznám ze smrtijedských setkání? To důležité je. Byli stranou pro svou neschopnost? Budoucí záloha za padlé? Dosud nezapojení adepti, na které se nedostalo, patolízalové nepoužitelní pro špinavou práci?" Marně se snaží tvářit lhostejně. Cítím, že je přeplněný dojmy - stejně jako já. Pohlédne mi do očí a tváří mu probleskne vítězný úsměv. "Vyšlo to – dokonale. Vím, co jsou zač. Mohu je kdykoli znovu zavolat. Všechny najednou, každého zvlášť. Já osobně."
"To je..." Prudce dosednu na židli naproti němu, skoro bez dechu. Vědomí možností, které nám to dává, je ohromující.
"Jsou šílení. I po tom všem by byli ochotní pokračovat tam, kde Voldemort skončil. Byli zcela připravení přijmout, jakoukoli verzi faktů jim předložím, a přísahat mi věrnost. Mají strach z odhalení, ale nechtějí jen čekat. Jsou odhodlaní udělat skoro cokoli, aby se z poražených a ohrožených vrátili mezi obávané a vítězící."
"Snad v prvním překvapení,"
připomenu. "A působivých kulisách. V klidu doma začnou přemýšlet."
"Možná,"
pokrčí Severus rameny. "Dobře ví, jak jsou se znamením zla na ruce zranitelní."
"A vydíratelní. Možná budeš potřebovat ochranku,"
zauvažuji nahlas. Snape si posměšně odfrkne.
"Nesmysl."
"Takže... přísahali? Vypadalo to tak."
"Ne, nechal jsem je odkývat nějaká všeobecná prohlášení a důrazně doporučil vyčkat dalších pokynů. Bylo jich hodně, proberu je postupně. Docela pomohlo, že se Barnaby vzepřel. Viděli to ti dva?"
"Ne, zrovna jsme se trochu pošťuchovali a byli zády. Co jsi na něj seslal, cruciatus?"

"Nechtěl jsem tak jednoznačnou návaznost na Voldemorta, i když se teprve uvidí, jestli to bylo dobře, nebo špatně... rozhodně je přemýšlení nad tím chvíli zaměstná. Ukázka síly jim udělala dobře, rychle se srovnali."
Znovu začnu pochodovat sem a tam. "Takže..."
"Ano."
"Takže tu máme zmobilizovaný houf smrtijedů pod vedením ředitele školy."
Uvědomuji si, že můj úsměv má blízko k lehce maniakálnímu šklebu. "To je absurdní."
"Několik z nich znám, ať už jako bývalé studenty nebo odjinud. Část nebude použitelná vůbec, odstavím je a zajistím, aby nikde nemluvili. Část nepochybně sloužila jenom pro ekonomické nebo profesní výhody. Můžeme ale předpokládat, že zhruba třetina bude bojeschopná." Snape zanechá úvah a pohlédne na mě nevyzpytatelným pohledem. "Přeje si mít pan ministr k dispozici neoficiální jednotku schopných mágů pro speciální úkoly?"
"Ano,"
odpovím chraptivě, "pan ministr si dovede velmi dobře představit, jak taková jednotka může přijít vhod."
Mírně přikývne.
 Prolétne mnou zase jednou pocit nevěřícného úžasu, do jaké míry vzájemné důvěry jsme došli. Uvědomuji si samozřejmě, že Snape mnou jemně manipuluje tím, jak sám demonstrativně dokazuje svou důvěru a jistou odevzdanost ke mně; možná to považuje za nezbytné a možná to nezbytné skutečně je. Přesto však naše... přátelství? Více lidí nazývám přáteli a zrovna u Snapea s tím slovem váhám, ačkoli k sobě máme blíž než ke komukoli jiného. Snad jeho rezervovanost, snad míra, kterou jsme si užiteční, dělá ten pojem tak obtížným. Přesto je naše přátelství čím dál provázanější. Jsme nezbytní jeden pro druhého. Nepostradatelní.
"Potter a Grishamová," pronesu. "Pořád si myslím, že jsme je měli uspat."
"S Grishamovou nebudou potíže."
"Ne, podle všeho ji máš dokonale ochočenou. Hned po tobě má ale v pořadníku Pottera – a to by mohl být problém."
"Chtěl jsem, aby to viděli. Potter teď kope kolem sebe, ale, Kingsley,"
znovu ten podivný poloúsměv, který nevěstil nikdy nic dobrého, "já tvou jednotku mágů vést nemohu, na to nemám dost chuti ani času. Snad zatím... než Potter dodělá školu."
"Cože?!"
vykřiknu. "Potter v čele smrtijedů? Ty jsi se zbláznil! Chtěl být bystrozorem!"
"A ty si ho snad dovedeš představit jako bystrozora?"
opáčí Snape. "Neumí se nechat vést a špatně spolupracuje. V hierarchii bystrozorů se díky tomu nikdy daleko nedostane. Na druhou stranu bude schopen naučit se slušně velet v prostředí, které jeho specifika vezme za své. Kingsley, já netvrdím, že se mi podaří toho dosáhnout. Vem ale v úvahu, že ho potřebujeme vhodně zaměstnat, jinak nám jeho síla a schopnosti budou neustále stát v cestě."
Za ty dva tři roky, než k tomu dojde, bude kouzelnická Británie pod mým vedením stabizovaná a Potter by nebyl vystaven nějakým politickým čistkám, které mě možná ještě čekají. Jednotka by se mohla soustředit už jenom na boj se zločinem či operovat v zahraničí... Potter dostatečně motivován představou, že takto bude mít smrtijedy na očích a může jejich prostřednictvím konat dobro v představě jakési vyšší spravedlnosti...
"Takže mu chceš dát hrstku smrtijedů na hraní. Co když je postaví proti nám?"
Severusův úsměv v té chvíli připomíná šelmu na lovu. Lehce si poklepe na znamení. "To je na tom jedna z těch krásných věcí. Oni proti mně nikdy nepůjdou, protože by je čekalo peklo."

(Vanja Grishamová)

Čekám v hale už dobrých deset minut, než se konečně ozvou kroky - je to Harry, vláčí za sebou svůj kufr a tváří se mrzutě.
"Proč to nelevituješ?" zeptám se překvapeně. "Slyšel jsi madame Pomfreyovou - měl bys omezit veškerou fyzickou námahu."
"Nemohla by ses o mě přestat starat, konečně?" vyjede.
"Tak promiň."
Snape přijde o několik minut později.
"Kde budu?" zeptá se Harry dutě.
"Projevil o vás zájem pan Lupin. Máte dva týdny na to ho přesvědčit, že jsou syroví králíci chutnější než vy. Přeji hodně úspěchů."
Harrymu se trochu projasní tvář. "Přestal mi psát, nevěděl jsem, co s ním je. Jsem rád, že je v pořádku."
"Netušil jsem, že to někdy přiznám, ale zachoval bych se stejně jako on." S Harrym na něj oba v šoku pohlédneme. Vzal by si Harryho na prázdniny...? "Také bych vám přestal psát."
Poté, co Harry dostane přenašedlo a rozplyne se, zůstane ještě hodnou chvíli viset ve vzduchu jeho škleb.
"Vás, slečno Grishamová," osloví Snape mě, "jsem přidal do ochran Snape manor. Už to tam znáte, takže mě jistě nebudete potřebovat. Váš pokoj vám ukáže domácí skřítek. Já mám ještě nějakou práci. Tady máte přenašedlo."
"Zůstanu tam sama?"
podivím se. Ne, že by mi to tolik vadilo - knihovna bude jistě skvělá, a než propátrám celé sídlo, abych vyšťourala nějaké kostlivce, budou prázdniny pryč.
"Věřím, že se budete chovat adekvátně svému věku," zamračí se Snape.
"Puberta je senza," chňapnu po přenašedle a na rozloučenou mu rozverně zamávám.
Objevím se nedaleko vstupní brány, před níž na mě čeká domácí skřítek. Okamžitě luskne a můj kufr se vznese do vzduchu. "Bude slečna Grishamová ráčit nejprve do svého pokoje?" zeptá se nervózně.
"Jasně," kývnu. Nikdy jsem domácího skřítka neměla - jenom jako Draco - a moc nevím, jak se k němu chovat. Harry mi kdysi vyprávěl několik příhod s Dobbym, a jestli jsou všichni skřítci takoví, tak mě čekají rozhodně zajímavé prázdniny.
Chodby, po kterých procházíme, zdobí jen neznatelně se pohybující obrazy dávných Snapeů. Všichni bez výjimky mají černé vlasy i oči.
"Pokoj slečny Grishamové," otevře skřítek jedny z dveří. Vejdu do dokonale uklizeného pokoje, nepříliš velkého a vybaveného pouze nábytkem. "Bude si slečna přát ještě něco?"
"Chtěla bych - jak se jmenuješ?" otočím se zpátky k skřítkovi.
"Dribble, paní," ukloní se servilně.
"Ukážeš mi cestu do knihovny? Nemám s sebou ke čtení nic, co bych neznala zpaměti." Před týdnem jsem absolvovala NKÚ, nepřeháním.
"Jistě, paní," ukloní se skřítek.
 Když později sedím v pohodlném křesle s knížkou o historii rodu Snapeů, stále ještě v oblečení, ze kterého se sype písek, přehrávám si před očima pouštní výjevy. Nejvíce mi vrtá hlavou Pastorek - jeho náhlý vzestup k moci a s tím spojená změna chování. Slyšela jsem o něm od Harryho samou chválu, ale to bylo už dávno, ještě před... před mým novým životem. Jeho zvolení ministrem, o kterém se šeptají nejrůznější fámy, mi připadá podivné samo o sobě, a když k tomu připočtu nový vládní program a jeho chování... nelíbí se mi to.
Kdyby byl ministrem kouzel Snape - skoro se zasním. Samozřejmě že má několik charakterových zvláštností, ale popravdě - Snape je někdo, kdo by se nenechal zlákat mocí. A já jsem příbuzná, která vystuduje s výbornými OVCEmi ze všech vyučovaných předmětů (pokud se tedy konečně přestanou zavádět nové). Počítá se mnou? Jeho sarkasmus, jeho zdánlivý nezájem, to všechno jsem se už naučila přehlížet. Jestli budu mít na výběr, zůstanu stát po jeho boku. Jsem jeho krev a věřím mu.
Před očima si přehraju chvíle pod kopulí, zatímco Snape dokončoval mnohaletou válku, obklopený přeživšími smrtijedy. Harry je pořád stejný. Klackovitý, tvrdohlavý, občas nedovtipný a se zoufale malým rozhledem. Má obrovskou moc, ale nedokáže ji využít, protože nemá žádné cíle. Vždyť čím žil v posledních dnech - s kým bude o prázdninách? Strašlivá starost, Merlin kvůli tomu určitě taky nemohl spát, když mu bylo šestnáct. Harry má Moc. Neměla bych proti němu nejmenší šanci ani s Havranem a prstenem, který mám od Snapea, a to se nepodceňuji. Harry je Někdo, jenže je asi jediným člověkem v kouzelnické Británii, který si to neuvědomuje.
"Pitomec," ulevím si, načež se přede mnou se zdvořilou úklonou a napjatým očekáváním objeví Dribble.
Oplatím mu pohled a čekám, co bude.
"Paní volala...?"
He? "Ne, paní nevolala..."
Skřítek zmateně zmizí. Pitomec.
Aha.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu