Studentka

17. březen 2013 | 21.00 |

"Co by Snape udělal, kdyby...?" Tak možná tohle. ;-)

Šero přesně takové, aby vynikly štíhlé siluety dívek a třpytky jejich šatů. Ostrůvek světla baru, tlumený rytmus hudby ze spodního podlaží, kde se tancovalo. Zhluboka se nadechla vzduchu, který měl do čerstvého povětří, kam ji máma neustále posílala, hodně daleko. Ta charakteristická vůně klubu působila okamžitě - uklidnila se a zároveň se začala intenzivněji těšit. Přesně tady chtěla dnes být. Vypadala dobře a věděla to, štíhlá a pružná, se závojem vlasů, pro které dnešní noc zvolila ohnivou, třpytivou barvu.

Rozhlédla se. Někoho hezkého, aby se cítila žádaná a chtěná, někoho, s kým si udělají dobře a nebude se muset obtěžovat ani tím, aby si zapamatovala jeho jméno.

Nechtěla nic muset. Jenom být.

Usadila se na baru, zatím nedostala chuť si zatancovat. Večer se slušně rozjížděl a atmosféra v klubu byla omamná. Přimhouřila oči a vychutnávala si ten fantastický pocit naprosté nezávislosti a všemohoucnosti. Může vše, pro co se rozhodne, jenom ona sama. Zůstat tu sedět. Protancovat celou noc. Promilovat, protože mladá hezká holka si může vždycky vybírat. Odejít. Skončit v koutě s nějakým nesmělým truhlíkem na trochu muchlování. Užívala si toho, že všechny možnosti jsou dosud otevřené.

Všechny.

Všemocná.

Hezká, svobodná, žádoucí. Všemocná.

Prohrábla si vlasy a s malým pousmáním se dívala, jak protékají mezi prsty.

"Dvojitou whisky, prosím.”

Strnula. Právě v plném běhu narazila do zdi a rozehřátá vlídná vláčnost se proměnila v pocit ledové sprchy. Ten hlas by poznala kdekoli a rázem z ní udělal přesně tu malou holku, která tu nemá co dělat. Ale tohle je přeci mudlovský bar, třeba, třeba...

Podařilo se jí nepatrně otočit hlavu. Dobrá, byl to definitivně on. Sklouzl po ní pohledem, napřed jen rychlým, pak ale pozvolnějším, zkoumavým. Když mu barman podal skleničku, zdvihl ji v mírném pozdravném gestu.

"Doufám, že jsem nezabral místo vašemu doprovodu.”

"Ne... v pořádku,” hlesla. "Jen jsem se trochu lekla, když vedle mě najednou někdo promluvil.”

Skleničku, ze které dosud neupil, přistrčil k ní. "Tradičně doporučovaný lék.”

Barman mu přihrál novou tak rychle, že musel nalévat už chvíli předtím.

"Tak - díky,” pousmála se a náhle se uklidnila. Nemůže ji poznat, to je vyloučené. Pouštěli sem od dvaceti, nebude v ní hledat šestnáctiletou studentku, se kterou běžně sotva promluví. Byla silně nalíčená; s vyčesanými vlasy a dospěle vyzývavým oblečením ani nepotřebovala při vstupu sestřiny doklady. Nepoznala by ji nejspíš vlastní matka. Která by ji zabila, pokud by tohle celé prasklo, což bylo ale lhostejné, protože by ji Snape zabil dřív, hned a na místě. Měla by zmizet... těžko bude nápadné, že nechce ztrácet čas se starým ošklivým chlapem.

Otočila se k němu a přejela ho stejně zkoumavým pohledem jako on ji. Chvíli se nedovedla vyrovnat s jeho mudlovským oblečením, oči jako by si podvědomě dosazovaly hábit na místo, kde i teď bylo mnohem víc látky než na komkoli jiném v místnosti - a přesto jaksi nedostatečně. Ano, byl v černém, ano, bylo to konzervativní, velmi neutrální oblečení a ano, Snape měl docela slušnou figuru. Určitě se mu nerýsoval pupek, jaký u chlapů nesnášela, měl dlouhé štíhlé nohy a barevná světla klubu dodaly jeho obvykle příliš bledé pleti stejně zlatavý odstín jako všem ostatním.

Jestli si přišel najít společnost, a všechna její intuice říkala, že přesně proto tu je, mohla by... ne, nesmysl. Prasklo by to. To jenom chvilková touha po tom nejzakázanějším ovoci převážila nad pudem sebezáchovy.

Trochu upila. Obvykle dávala přednost ginu, ale dobrá whisky uměla být dobrá a tady barman prozíravě sáhl mezi kvalitní lahve. Pousmála se. Za trochu flirtování se nezabíjí. Koneckonců, on je tu také, že? Dobře, byly prázdniny, plnoletý byl nejmíň dvakrát, nejspíš měl nárok se zajít odreagovat, ale jeho pověsti by neprospělo, kdyby se vyprávělo, že si chodí po barech hledat známosti na jednu noc.

"Jste snad lékař, že smíte předepisovat léky?” Už ani neskrývala svůj zájem. Zamávat řasami, nepatrně naklonit hlavu, maličko se k němu přiklonit, ale nepřehnat to, náznak nepatrných rozpaků ji učiní roztomilejší, kolena jen kousíček od sebe...

"Tento naštěstí není na předpis. Ovládám i jiné povolené relaxační techniky, pokud by nestačil.”

Ta přímost brala dech a zároveň působila jako afrodisiakum. Snape ji chce. Ji. Snape. Chce se s ní vyspat. S ní. Snape.

"Rozhodně by vás nikdo nemohl podezřívat, že se neumíte jasně vyjádřit,” řekla. Připadala si trochu omámená. Snape byl neskutečně přitažlivý - ještě si ale uvědomovala, že jsou to více okolnosti než jeho vlastní osoba, a snažila se rozhodnout, jestli je to skutečně to, co chce. Jedna věc byla ta skvělá představa, že ona dokonale ví, koho má proti sobě, zatímco on nikoli, a je to zrovna on, uvěřil by tomu někdo?

Druhá, že mít ho pak skutečně v posteli nemusí být zdaleka tak skvělé. Snape rozhodně nepatřil mezi krasavce. A byl to Snape, proboha!

"Nezastírám, že jsem tu jenom kvůli příjemné společnosti,” připustil. "Jiný důvod setrvávat v tomto prostředí nemám.”

"Vážně nevypadáte, že byste si to tu užíval,” upila znovu. Každý doušek stoupal rovnou do hlavy. Snape se mírně naklonil a špičkami štíhlých prstů jí přejel po paži až k zápěstí. Vlnu vzrušení ucítila až ve špičkách prstů u nohou. Tiše se zasmála. Ano, šero k němu bylo skutečně milosrdné. Obyčejný muž, ne zrovna krasavec, ale ani démon. Navíc voněl decentní, kořeněnou vůní, nesmírně vzdálenou všemu, co s ním měla spojené. To snad rozhodlo nejvíc.

"Přesto musíte mít spoustu zkušeností. Muž v nejlepších letech zpravidla ocení pravidelnější společnost...” dech se jí trochu zadrhnul, když se jeho prsty daly znovu na pochod a klouzaly po hebké kůži.

"Většinu roku jsem daleko od civilizace,” odvětil. "Dovedu si proto své zřídkavé příležitosti vychutnat.”

Měla co dělat, aby se na něj nevrhla rovnou. Byl tak... tak!

"A víte, že nahoře mají pár volných pokojů?” Nikdy nešla tak rychle na věc. Připadala si báječně nemravně, jako profesionálka - za kterou ji dokonce možná považuje, jak si s úžasem uvědomila. I to bylo vzrušující.

"Předpokládal jsem to.”

Vstali. Barman před ně letmým pohybem strčil klíč a za chvíli už stoupali schodištěm vzhůru. Pokoj na konci chodby, čistý a úhledný, s velikou postelí a účelnou koupelničkou vedle. Žádný přehnaný luxus, ale nic ubohého. Byla tu už dvakrát nebo třikrát s některým ze svých úlovků, kteří byli dost bohatí, aby se nemuseli spokojit s rychlovkou na parkovišti, a stačila si to tu oblíbit. Bylo to příjemně anonymní a přitom pohodlné, bylo to...

A pořád ještě mohla couvnout. Trochu zneklidněla, protože ta možnost se valem krátila. Dosud byli oba úplně oblečení. I když on už sahá po knoflících svého ležérního saka... jak to dělá, že i v mudlovském vypadá jako profesor? Snad ten černý rolák.

Stáhla si široký šál, který jí halil ramena, a zvolna ho spustila na postel.

Pořád ještě může odejít.

Pozoroval ji a ten pohled ji držel na místě, zrychloval tep, byl tak pozorný, soustředěný... neusmíval se, ani předtím, ani teď. Přistoupil blíž a pomohl rozepnout zip na zádech. Na lopatkách ucítila jeho dech.

Pořád ještě může odejít.

Došlo na prádlo.

Pořád ještě může...

Ale teď už by asi vážně neměla.

Trochu se bála, aby nešel moc rychle na věc, ale když naznačila, že si chce také užít svoje, věnoval se jí s opojnou důkladností. Zřídkakdy byla s někým tak starým, i když už před chvílí si uvědomila, že Snape je mladší, než jak ho měla podvědomě zařazeného. Tělo pod jejíma rukama bylo pevnější, než čekala, hladší na dotek, i když do měkkosti jejích obvyklých společníků mělo daleko. Bylo to... spokojeně zasténala... ano, rozhodně nepřijde zkrátka. Neměl sklony k akrobatickým kouskům, nepředváděl se... jenom... ano, tak... v přítmí bylo snadné nemyslet na to, kdo se jí dotýká, a zůstat jenom u pocitu z těch dotyků a vědomí nadřazenosti. Nikdy by nevěřila, že pocit vítězství může být tak vzrušující. A ona rozhodně měla navrch - věděla a on nevěděl - měla ho dokonale v hrsti. Až tohle bude vyprávět... nevěděla ještě komu, nad tím se bude muset důkladně zamyslet, ale tohle si pro sebe rozhodně nenechá. Profesor a studentka... nepřístupný profesor a krásná studentka, která pronikla jeho sebeovládáním... sotva slyšitelně zasténal a ona byla pro tu chvíli dokonale zamilovaná a odhodlaná udělat cokoli, aby na tuhle noc nezapomněl.

Nakonec pustila z hlavy i poslední myšlenku a jen nechala plynout doteky i čas.

Vcelku čekala, že rychle vstane a odejde, když bylo po všem - rozhodně by řekla, že bude ten typ. Představa, že má nějaké svoje potřeby, pro které si sbalí holku na baru, to bylo v pořádku - ale povídat si potom v posteli? Nebyla proto překvapená, když zaslechla šustění peřin chviličku po té, co se mu zklidnil dech. Otevřela oči a otočila se k němu, hlavu si podepřela rukou a peřinu nechala sklouznout trochu níž.

"Líbilo se mi to," řekla. "Nebyla bych proti, kdybychom si to někdy zopakovali."

Krátce na ni pohlédl a zřejmě zvažoval odpověď. "Nedovedu říct, kdy budu znovu v Londýně," odpověděl nakonec. Oblékal se napůl zády k ní, rychle, ale bez zbytečného studu. Maně ji napadlo, že sebedůvěra starších mužů má své kouzlo, ano, rozhodně by stálo za to prozkoumat je blíž. Nebyla si ve skutečnosti jistá, jestli by se odvážila přijít za ním podruhé... Lákalo to... přesto však... Bože, je to Snape... měla tušení, že jeho jediné zasténání se stane pro nejbližší dobu její novou erotickou fantazií.

Oči se jí trochu rozšířily překvapením, když zcela samozřejmě položil na stolek peníze. Takže si opravdu myslel, že je se šlapkou! Při té představě zatajila dech. Nechat za sebe zaplatit večeři byla jedna věc, ale tohle... jo, skvělý, zítra se jde nakupovat!

Pokynul na pozdrav a vzápětí odešel. Se širokým úsměvem padla do peřin. Neuvěřitelné! Chvíli zírala do stropu a jak vychládala, pomalu ji doháněla realita v podobě špatně vymalovaných zdí a do tenka sepraného povlečení. Bylo by dobré vypadnout dřív, než se sem začne dobývat pokojská - to by mohlo být skutečně trapné.

S předsevzetím protancovat se o pár pater níž až do rána vklouzla do šatů a dlaněmi uhladila jemnou látku, aby těsně přiléhala ke kůži. Stále cítila jeho ruce a tetelivé uspokojení v klíně. Ne, podruhé se sem přijít neodváží. Ale zatraceně to stálo za to.


 

Minul srpen, nastalo září - a čekalo ji první školní setkání se Snapem. Naštěstí už neměla lektvary, takže byla docela klidná... Ne, vůbec nebyla klidná, ve skutečnosti jí bylo nervozitou skoro zle. Ne že by takových nebylo mezi jejími spolužáky víc, ale byla si jistá, že jejich důvody jsou o poznání přízemnější.

Původně byla rozhodnutá se mu vyhýbat, co to jen půjde, ale brzy zjistila, že to na její nervy má zcela destruktivní vliv, o probdělé noci plné fantazií, nad ránem už zcela obskurních a zahrnujících vše, od veřejného zostuzení ve Velké síni po nakrájení zaživa do lektvarů, ani nemluvě.

Jinak. Musí ho přimět, aby se na ni podíval zpříma, v nějaké přirozené situaci. Nepozná ji, samozřejmě, že nepozná, a dušička bude mít pokoj. Zrcadlo ji ujišťovalo stále o tomtéž. Tvář beze stopy make-upu, neforemný hábit, neurčitě hnědé vlasy stažené do copu, který ji dělal ještě mladší, než byla - bez šance, zvlášť, když takové jako ona okázale ignoroval. Neprovokovat a předkládat alespoň přibližně ucházející lektvary se vyplácelo. Za těch pár let jí ani jednou nevybuchl kotlík a ani jednou se nerozbrečela nad jeho hodnocením. 

Nudná - nezajímavá – neviditelná.

Nemůže ji poznat.

Všechno bude v pohodě...

Přesto to byla krušná chvíle, když Snape odcházel z Velké síně a ona se pohnula, aby s dobrým načasováním prošla stejnými dveřmi dovnitř. Zamračil se znechuceně, když se s vyplašeným: "Promiňte!" protáhla těsně vedle něho. Vypadal teď vyšší, nepřístupnější a o dost ošklivější a na okamžik se jí stáhl žaludek při představě, že s tímhle mužem strávila noc. Když však byla nejblíž, až se skoro dotýkala tváří jeho hábitu, a nadechla se... ano, bylo to tam. Nějaká neurčitá, kořeněná vůně, snad voda po holení? Stavěla ho do jiného světla, přestalo být důležité, jak vypadá, a vynikla ryzí skutečnost, že jde o dospělého muže.

Jestlipak by si dal říct i tady, v Bradavicích? říkala si, zatímco se na rozklepaných nohou šla posadit ke kolejnímu stolu. Škola sotva začala, ale už teď jí chyběla společnost. Neměla nejmenší chuť si začínat s těmi mláďaty kolem sebe, nepřitahoval ji žádný z těch nezkušených zajíčků. Platila mezi nimi za nezajímavou panenskou husičku a mohla se jen smát jejich pokusům se spolužačkami, které považovala v lepším případě za dojemně dětinské. Ani sedmáci nedosahovali úrovně, kterou požadovala. Byli většinou dychtiví, to ano, ale ona neměla chuť ani trpělivost zkoumat jejich kvality. Pravidelný vztah ji nelákal, protože vyžadoval příliš mnoho investic; a byla si zcela jistá, že nestojí za to se probírat mladíky jedním po druhém. Přišla by o svou pověst a zisk by tomu neodpovídal. To, co byla teď, jí umožnilo proplouvat bez povšimnutí a v klidu, nevyžadovalo žádné velké nasazení, spolupráce se spolužáky dávala možnost zvládat učení i úkoly bez přehnané námahy, učitelé k ní přistupovali s jakousi univerzální nevšímavou vlídností.

Teď se ale všechno změnilo. Vědomí, že je poblíž někdo, kdo by odpovídal jejím potřebám a kdo už zdaleka nevypadal tak nedobytný - ne že by o něm kdykoli dřív vůbec přemýšlela, ale určitě by ho za nedobytného považovala - v ní probouzelo potřebu, kterou byla během školního roku pevně odhodlaná nechat spát. Jenže začínalo září a nejbližší prázniny se zdály být v nedohlednu. Byla více než ochotná riskovat.

Takže, Snape. Čistě hypoteticky, jak se k němu dostat blíž? Nechat si dát trest nebylo řešení. Nemyslela si, že by si toho všimlo moc lidí, ale Snape nikdy, nikdy nezadal trest tak, aby byl sám s jakoukoli dívkou, a to včetně prvaček. Konzultační hodiny sice vypsané měl, ale nebyla si jistá, jestli tam někdo chodí. Zmijozelové, možná. Za ten risk to nestálo. Bude k němu muset přijít v době, kdy na sebe budou mít zaručený klid, ale ještě nehrozí, že by měl na sobě pyžamo, nebo tak něco. Těsně po večeři v den, kdy nemá dozor...

Jenom výběr spodního prádla zabral tři dny. Neměla tu sice ty skutečně kvalitní kousky, ale stejně byla otázka, jestli dát přednost dívčí růžové, nevinné bílé nebo rafinovanější černé. Nakonec se rozhodla pro černou, bude lepší nezdůrazňovat nižší věk. Připadala si rázem v podstatě připravená. Už jenom doladit účes, který nevzbudí pozornost cestou, ale zaujme v cíli. To samé s líčením... alespoň že vhodně přiléhavé tričko mohla pod hábitem schovat docela dobře. Řešením by mohla být umývárna nedaleko učebny lektvarů, příhodně blízko jeho kabinetu, tam už večer nikdo nepřijde?

Plán byl hotov, vhodný den nadešel. Zatímco nanášela oční stíny a vyčesávala si vlasy tak, aby zdůraznila štíhlou šíji - přesvědčená, že je Snape z generace, pro kterou je tahle linie těla důležitá - začala uvažovat i o tom, co mu vlastně řekne. Poprvé ji napadlo, že by nemusel tak snadno souhlasit se scénářem "poznám ji, jsem ohromen, chvíli budu zuřit, potlačím zlost tváří v tvář jejímu štíhlému pasu a odnesu ji do ložnice"; ba co víc, možná by mohl být proti.

Zarazila se a jenom zvolna nechala znovu rozpohybovat hřeben. Skutečně by se to mohlo stát? I když se mu nabízela jedinečná příležitost, jak si zcela diskrétně užít zrovna s ní, po které skočil po prvním pohledu? Teď už věděla, jak na něj, dovedla by pro něj udělat věci, o kterých by s náhodnými rychlovkami mohl jenom snít. Ale kdyby snad váhal... koneckonců, mohl by mít nějaké zábrany, třeba ze zvyku... tak ty by mu mohla pomoci překonat vhodně zvolenými argumenty. Ano, s radostí mu pomůže vymyslet vhodné alibi.

"Co tu chcete?"

Nebylo to zrovna vlídné přivítání, ale to čekala. Však na ni ještě pořádně nepohlédl.

"Přišla jsem za vámi, pane profesore..."

"Stalo se něco?"

"Ne, nic takového. Snad jen - chyběl jste mi." Posadila hlas způsobem, kterým mluvila v klubu. "Skutečně jsem doufala, že se znovu setkáme..."

Až teď se na ni opravdu podíval víc než jen letmo. Až teď opravdu zvedl hlavu od esejů na svém pracovním stole a zahleděl se do její tváře. Mírně se usmívala, vstřícně a svůdně, a dokázala na něm přesně odhadnout okamžik, kdy pochopil. To nepatrné gesto rukou, kdy pevněji stiskl pergamen. Tvář, ze které zmizely veškeré emoce a zůstala jenom nečitelná maska. Způsob, jakým se napřímil, a až když se dokázal plně ovládnout, vstal a obešel stůl. Teď už mezi nimi nebyla žádná překážka. Zachvěla se - náhlým chladem, i strachy. Už chtěla mít tuhle trapnou chvíli za sebou. Věděla, že to nebude příjemné, že následující čtvrthodinu musí zkrátka nějak přežít, v zájmu zbytku roku. Ale i tak se bála.

"Co chcete?" Tohle znělo jinak než před chvílí. Už to nebylo to odrazující odseknutí, měla z toho dojem, že skutečně chce vědět, proč za ním přišla. Vážně přeskočil tu pasáž s výčitkami? Tím líp, alespoň se dřív dostanou k té části s ložnicí. Nejspíš to budou ty dveře vzadu. Tam už se oba budou cítit sebejistěji.

"Opravdu jste mi chyběl," řekla. Založil si ruce na prsou a opřel se o stůl. Výborně, poslouchá. Jde to dobře, ano, rozhodně. "Myslela jsem to vážně, že bych si to chtěla zopakovat. Víte, přemýšlela jsem..."

"Stěží. Jděte k věci. Chcete peníze?"

Vyděsilo ji to. Vůbec neuvažovala, že by ho mohlo napadnout něco takového. "Ne!" vyhrkla.

"Skutečně? Pokud si vzpomínám, bývala to pro vás dobrá motivace."

"Ne, počkejte." Polkla, ale ještě dokázala udržet hlas ve správné rovině. Tohle nešlo správným směrem. "Vy jste si myslel, že jsem... ale tak to není. Možná jsem v té chvíli chtěla, aby to tak vypadalo, bylo to tak snadnější. Ale byla jsem s vámi... kvůli vám. Chtěla jsem to." Sakra, mluvit před ním nebylo vůbec snadné! "Byla jsem překvapená, když jsme se tam potkali, ale byla to skvělá příležitost."

Tak tenhle pohled by klidně oželela.

"Nezajímají mě ti kluci tady," nasadila trochu více obchodní tón. "A ani vy zde nemáte odpovídající protějšek. Uvažovala jsem proto, jestli bychom si nemohli vyjít vstříct. Párkrát do měsíce k oboustranně výhodným schůzkám." Tak. Tohle nemůže nepochopit.

"Nemám v plánu si začínat se studentkou," odvětil Snape mrazivě a přimhouřil oči.

"Ale vy už jste si začal, že?" odvětila pevně. "Chápu, že máte zábrany. Vzhledem k tomu, jak by pro vás bylo krajně nežádoucí, kdyby se to někdo dozvěděl. Musel byste opustit školu, dost možná i šel do vězení, koneckonců, nejsem ani plnoletá... Ale už se to stalo, tak klidně můžeme pokračovat, ne?"

"Víte, že to, co tady předvádíte, je vydírání?"

"Ne! Nechci to nikomu říkat. To, co vám nabízím, bude výhodné pro nás oba."

"Ovšem v případě neúspěchu..."

Je to Zmijozel. Musí ukázat, že je drsná, aby ji bral vážně. "To bych byla moc smutná." Neřekla to smutně. Řekla to tak, aby bylo úplně jasné, že si popláče samým smutkem v kruhu svých kamarádek. Bylo... bylo vzrušující být v postavení, kdy mu klade podmínky. A on si tak může říct, že je v tom nevinně, jen součást okolností. Byla na sebe hrdá za ta slova i zvolený tón. Viděla samu sebe jako statečnou hrdinku přemáhající vůli osudu.

"Je až ohromující, jak jste přesvědčená o své neodolatelnosti."

Jen si sekni drápem, pomyslela si skoro rozverně. Je jasné, že musí trochu dělat okolky. "Líbila jsem se vám," řekla, protože si byla naprosto jistá, že tomu tak bylo. "A jsem tu zase. Jen pro vás. Kdy si řeknete." Viděla na něm, jak přemýšlí, bylo skoro vidět, jak se mu v hlavě protáčejí kolečka.

Zavrtěl hlavou. "Neuvěřitelné," zaslechla. Pak na ni pohlédl způsobem, který bezprostředně oslaboval kolena. Jsem blázen, byla si v té chvíli pro změnu jistá, tohle neprojde, tohle je... nebo snad ano, protože on skutečně nebude chtít riskovat, že se všichni dozví, že svedl studentku... a ještě jí za její služby zaplatil... ne, chvíli se bude tvářit, že se zlobí, aby bylo povinnosti učiněno za dost, ale potom...

"Zdá se, že vaše rozhodnutí nezměním," řekl. Z posledních sil zavrtěla hlavou.

"Pak tedy... Nečekal jsem dnes společnost," řekl rozvážně a úleva, jakou pocítila, byla nezměrná. Ta báječná racionalita, na kterou se lze spolehnout!

"Můžete přijít zítra večer?"

"Ano," vydechla.

"Tak tedy zítra... ve stejnou dobu."

Přikývla a jako omámená vyklopýtala z laboratoře. Nepatrné zklamání, že se naplnění plánu odložilo - ale o maličko, a to bylo skvělé - bylo více než vyváženo potřebou nabýt zpět duševní rovnováhu a klid. Nebylo to tak zlé, jak být mohlo, toho si byla vědoma. Byl nepříjemný, ale mohl být i mnohem víc. Jenže - zatočila se a hábit se rozevlál - je skutečně krásná a Snape je jenom chlap. Byla si jistá, že zítra už se to obejde bez zbytečných řečí. To by bylo, aby z něj nedostala víc než ten tichý vzdech...

Málem si zapomněla cestou na kolej setřít make-up.

Druhý den zaklepala na jeho dveře celá rozechvělá a jako opilá. Většinu dne strávila jako ve snách a představovala si následující chvíle. I tentokrát seděl za stolem, a když k ní zvedl hlavu a odhrnul si vlasy z tváře, nechtěla nic víc, než do nich zabořit prsty a zkusit ho políbit.

"Nezměnila jste názor?" zeptal se.

"Ne," hlesla. "Jsem přece tady..."

"Řekla jste o nás někomu?"

"Ne! Ani slovo, o ničem."

"Dobrá," vstal a obešel stůl. Udělala krok k němu, jen malý, aby naznačila vstřícnost, ale aby to byl on, kdo přijde k ní. Bude to -

"Dovolte, abych vám představil pana Douglase," řekl Snape a ze dveří, o kterých doufala, že vedou do ložnice, vyšel jakýsi vysoký muž. Když spatřila jeho hábit a odznaky na něm, vytasenou hůlku a barvy na čapce, málem omdlela. Rozhodně už nepotřebovala Snapeovo: "Pan Dalglish je bystrozor a dostavil se na mou žádost."

Trochu zavrávorala. Ucítila, že se za ní přisunula židle, a ztěžka dosedla.

"Je samozřejmě nepříjemné, že se bude veřejně probírat skutečnost, že i já mám nějaký sexuální život," pravil Snape posměšně, "ale tato varianta je pro mě přijatelnější než představa, že trávím čas s vámi."

Cože... ?

"Opravdu jste si myslela, že se nechám vydírat? Od vás?" Pohrdání v hlase ji přimělo se na židli schoulit a přitisknout dlaně na obličej.

"Pan Douglas mě na základě mých vzpomínek ujistil - "

Ale já jsem naprosto spoléhala na to, že Snape nikdy, NIKDY nebude chtít své vzpomínky, TAKOVÉHLE vzpomínky, sdílet s kýmkoli dalším! Je to Snape! Fanatik na svoje soukromí!

" - že budu bezpochyby každým soudem osvobozen v plném rozsahu."

Bystrozor se s úšklebkem rozvalil na pohovce a pozoroval ji potměšilým pohledem.

"S vámi je to samozřejmě jiné. Vzhledem k tomu, že nejste plnoletá, sice nepůjdete do Azkabanu, ale pouze do vězení pro mladistvé - "

"Prosím..." V očích ucítila slzy.

" - sazba za vydírání je tuším do pěti let, takže žádná tragédie - "

"Pane profesore, já..."

" - zvlášť když tam jistě najdete dost předmětů svého zájmu."

Byla dobrá v tom, jak nezačít plakat, koneckonců máloco vypadalo hůř než doširoka rozmazaná řasenka. Tentokrát to ale nevydržela.

"Pane profesore, prosím," vzlykla. "Já... udělám cokoli..."

"To není nic nového," ušklíbl se. "To jste mi nabízela už včera."

Rozbrečela se zcela bez zábran. Snape ji pár vteřin bez pohnutí pozoroval. Bystrozor si zatím s nápadným nezájmem o dění prohlížel nehty a tu a tam si nějaký přeleštil o hábit.

"Kurvit se chcete, ale nervy na to nemáte," řekl s despektem. "Nebo se mě snažíte přesvědčit, že jsou ve vás zbytky slušnosti a tohle je upřímná lítost?"

"Já jsem to tak nemyslela," vypravila ze sebe pracně a neodvážila se k němu zvednout tvář. "Nechtěla jsem nikomu ublížit..." Věděla, že musí vypadat příšerně, červená a uřvaná a s rozmazanými stíny.

"Ten pokus o vydírání byl tak ubohý, že jsem v pokušení vám uvěřit," řekl Snape a malá špetka naděje, kterou to v ní probudilo, se zúročila dalším výbuchem pláče.

"Možná jste ve skutečnosti jen ubohá oběť pubertálních hormonů a nezměrné blbosti."

Strčil jí před obličej kapesník. Okamžitě se ho chopila. "...," zahuhlala něco zcela nesrozumitelného, leč zřetelně zoufalého.

"Protože bych rád ušetřil Bradavice ostudy, jsem ochoten vám dát ještě jednu šanci," sdělil, a když se na něj upřely dvě zarudlé pandí oči plné naděje, jenom protočil panenky. Stočila pohled k bystrozorovi, který si zatím s demonstrativní nevšímavostí pohrával s brkem. Snape ho nějak musí mít pod palcem... "Neporušitelný slib by měl být dostatečnou pojistkou."

"Ale já nejsem plnoletá?" hlesla.

"To je magická záležitost, ne právní. Pokud jste dost vyspělá a magicky silná, abyste ho dokázala složit, což jste, a učiníte tak dobrovolně, o čemž vůbec nepochybuji - "

Kýv kýv -

" - stačí, když mi přislíbíte, že učiníte vše, aby se o tom, co mezi námi proběhlo, nedozvěděla živá duše. Stran vašeho unikátního životního stylu mi pak bude stačit vaše neméně upřímné ujištění, že nadále jeho náplní nebude nic, o čem byste nemohla pohovořit před zaplněnou Velkou síní při nedělním obědě. Pokud to nezvládnete sama, madame Pomfreyová vám dá kontakt na léčitele, který se specializuje na sexuální deviace nezletilých. Opovažte se mi tu znovu začít řvát!"

Leknutím opravdu přestala.

"A teď ten slib."

Jako ve snách zopakovala slova, která jí předříkával. Ačkoli při tom povzlykávala, slib byl přijat a mezi jejich hůlkami, jeho pevnou a její zoufale roztřesenou, se propetly stvrzující provazy světla. Bystrozor jí věnoval přezíravý úšklebek.

"A teď mi zmizte z očí!"

Utekla rychleji, než by považovala za možné.

Snape s povzdechem klesl do křesla. "Tohle jsem ještě nezažil," pronesl znechuceně. "Lucius by se smál ještě napřesrok a Brumbál každé Vánoce ve vší laskavosti posílal teplé ponožky do Azkabanu."

Nečekal ani v nejmenším, že se ta holka polepší, ale bylo mu to jedno. Slib složila a on měl své jisté. Ještě nevěřícně zavrtěl hlavou. Skočit mu na tak primitivní past - jak naivní. A hlavně hloupé - ano, hloupost byla jedním z jejích výraznějších rysů.  Ne že by to nebylo zároveň její štěstí. Náhradní plán obnášel Zapovězený les, hlubokou díru v zemi a oficiálně smutný příběh O dívce a Třech temných smrtijedech.

Upřel pohled na bystrozora, který mu ho nehybně oplácel, a pak mávl hůlkou. Vysoký muž se začal rychle zmenšovat, až na pohovce seděla jen neurčitě do žluta zbarvená kočka. Spokojeně se protáhla a zamrskala ocasem.

"Děkuji za spolupráci, paní Norrisová," řekl Snape. "Můj slib ohledně talíře rybích hlav nebude zapomenut." Kočka plavně seskočila z pohovky a postavila se ke dveřím.

"Mijáááu?"

Vstal a vypustil ji ven.

Po té zatracené holce už nebylo ani stopy.

- konec -

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Studentka heji 18. 03. 2013 - 16:32
RE: Studentka mae 20. 03. 2013 - 15:43
RE: Studentka lilalila 25. 03. 2013 - 21:16
RE: Studentka mae 25. 03. 2013 - 21:22
RE: Studentka vendi 29. 03. 2013 - 11:10
RE: Studentka evi 03. 04. 2013 - 11:10
RE: Studentka kvik 08. 04. 2013 - 13:22
RE: Studentka amabell®pise.cz 15. 12. 2013 - 04:40
RE(2x): Studentka kvik 15. 12. 2013 - 09:24