Kráska a Smrtijed III. - Nemá čistý TR, Severusi!

11. únor 2013 | 06.00 |

Kapitola sto devátá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Vanja Grishamová)

Peggy do mě šťouchne. "Tak co, na večeři budeš sedět s námi, nebo ses už natrvalo přestěhovala do Zmijozelu?"
"Kdybys viděla Viktorovu soukromou knihovnu, tak bys mě chápala," odpovím nepřítomně, zatímco cestou prohlížím zmijozelský stůl. Viktor mi zamává.
"Jasně, knihy, to je ono," otočí Peggy oči v sloup. "Nic jiného za tím není."
"Vanjo, rodiče mi poslali původní vydání té knížky, co tě tak zajímala - Metodický postup pro sběr, zpracování, skladování, předosevní přípravu a hodnocení kvality semen svídy krvavé. Nechceš se na to večer zajít podívat?" zavolá přes stůl Michael.
Podívám se na něj. Před rokem bych po takové nabídce skočila, byla jsem do něj blázen, zbožňovala jsem zem, po které chodil, ale tohle je už pryč, to místo, kde jsem něco cítila, je dokonale mrtvé. Mrtvé - pro Michaela, pro Harryho... Znovu pohlédnu ke zmijozelskému stolu a něco uvnitř mně se maličko zatřepotá, a to i přes pocit, že stejně není všechno tak, jak bych chtěla.
"Viktor mi ji už půjčil, ale děkuju, Michaeli," otočím se zpátky na chlapce. "Oceňuji to."
"Na večer už máš program, viď?" prohodí Peggy a významně se zadívá na Viktora.
"Nic mezi námi není!" namítnu nepřesvědčivě. Není, to je pravda. Zatím... 
"Takže si s námi zahraješ tu novou Suzyinu hru?"
Věnuji jí povýšený pohled. "Na večer už mám program."
Několik okolosedících vybuchne ve smíchu a Peggy se směje dokonce tak vehementně, až zvrhne karafu s vodou.
"...safra..."
Zatímco se snažíme ubrousky zabránit potopě mezi talířem s telecím a vanilkovou zmrzlinou, v místnosti podezřele utichne halas. Zdvihnu hlavu, právě když kolem nás prochází Snape s nějakým mužem po boku, určitě ho odněkud znám...
"To je Ransen Arajärvi!" ozve se docela hlasitě z Mrzimoru.
"Ransen Arajärvi?" zopakuje tiše Adenah a v hlasu má nefalšovanou hrůzu. "Jediný známý kouzelník, který byl ponechán v mudlovském vězení deset let! Koho sem pozvou příště, Blacka?!"
Konečně mi v hlavě sepne, odkud to jméno znám. "Nebojuje on za zakázání lovu velryb v Norsku?"
"Já myslela, že v Grónsku?" odpoví mi Peggy. "Jak, v mudlovském vězení? O tom nic nevím," obrátí se na Adenah.
"Já taky moc ne, ale bylo to kdysi ve Věštci, asi byla okurková sezóna.

.. Dovedete si to představit, že vás kouzelníci deset let nechají někde, odkud byste se s pomocí hůlky dostali sami během minuty?"
"Ale co dělá tady?"
Pohlédneme k učitelskému stolu, kam právě Arajärvi usedá vedle nepřirozeně ztuhlé Hoochové.
"Studenti, dovolte, abych vám představil vašeho nového vyučujícího na hodiny lektvarů a numerologie, Ransena Arajärviho," postaví se Snape na ředitelském místě - stále je nezvyklé ho tam vidět - a ukáže na hosta.
"Vyučujícího?!" vyjekne Adenah.
Ransen Arajärvi se postaví a lehce nám pokyne.
"Zároveň zde máme druhý přírůstek do pedagogického sboru, a to Patrika Youthenna, který převezme dějiny čar a kouzel."
Sálem se ozve jásot a potlesk. Tohohle rudovlasého obra u učitelského stolu se mi povedlo přehlédnout jak?
"Ať už je zítra!" zašeptá Peggy natěšeně.
"Nevěřím tomu, že se doopravdy něco dozvíme z dějin," přikývne Thomas.
"Ten je krásný," rozplývá se Peggy dál, aby snad nedošlo k mýlce, jak to myslela. Thomas po ní vrhne ukřivděný pohled. Od doby, co se rozešli, je to její první upřímný zájem o někoho jiného a je mi trochu líto, že je to zrovna někdo natolik nedostupný jako profesor.
"Co se stalo s Binnsem?" nadhodí Suzy k úvaze.
"Mě spíš zaráží... Chápejte, dalo se čekat, že Snape bude chtít doplnit prázdná místa ve sboru. Jenže právě teď vyměnil stávajícího vyučujícího! Co když bude pokračovat?" ozve se Lenka.
"Co tím myslíš?"
"Snape je jedna ruka s Pastorkem. Jistěže spolu bojovali v bitvě a to všechno, jenže Pastorek je žhavý kandidát na ministra kouzel. Co když je to všechno jenom nějaký komplot? Zaplňování míst lidmi se správnými názory, obměňování lidí se špatnými názory... slyšela jsem, že se kolem Pastorka dějí podivné věci, záhadné změny názorů, lidé se stahují do ústraní. Co když něco provedl se Snapem?"
"O tom psal taťka, viď?"
zeptá se Carol.
"Nepsal," odsekne Lenka. "Má svůj zdravý rozum rád a do nejvyšší politiky se neplete. Copak vy jste o tom nepřemýšleli?"
"Dobře, tak hned, co bude vyměněný 'stávající vyučující' někdo jiný než duch, budu ochotná nad tím přemýšlet,"
zasměje se Carol a dál už se všichni věnujeme pouze jídlu a kradmým pohledům k profesorskému stolu.

(Severus Snape)

"Sedněte si,” vyzvu Vanju, sotva vejde do kabinetu. Pracně jsme našli společné volno v rozvrhu hned po obědě a nehodlám zdržovat ani jednoho z nás. "Pozorovala jste nějakou změnu? Cokoli nezvyklého?”
"Ne,”
hlesne a sedne si na kraj židle.
"Dobrá. Legilimens,” řeknu a cítím, jak se trochu zajíkne, když prostoupím její myšlenky dříve, než čekala. Vyplašeně se je snaží srovnat a kontrolovat se, uklidit vše, co nechce, abych viděl. Před očima se mi mihne Potterova tvář a víc než jednou Viktor, Brumbálův pohřeb, intenzivní dojmy z nových profesorů; ale dnes tu nejsem proto, abych demonstroval neschopnost naučit se nitrobranu. Zaměřím se přímo na cizí útvar, který se od posledně zase o něco zmenšil - přesněji, stal méně patrným, lépe se integroval.
Tentokrát nespěchám, ale není mi to nic platné, nedokážu zjistit nic nového. Vzhledem k prodlevě, která nastala od prokletí, už ho pryč nedostanu. Stává se pevnou součástí mysli, bezpochyby působí na její myšlení, ale - jak? Pokouším se projít dovnitř a maně si vzpomenu na Draca a všechny ty stíny, které jsem se z něj pokoušel dostat ven.
Dobrá, tak jinak. Tato část mysli je odpovědná za... chaos. Dokud je vzhůru, bude tu jenom chaos.
"Uvolněte se,” vyšlu příkaz a Vanja se bezvládně sesuje ze židle na zem. Čert aby to... tak intenzivní odezvu jsem nečekal. Ale spojení se nepřerušilo a neublížila si, takže využívám celkového zklidnění a pátrám dál. Nespí úplně, potácí se na okraji bdění, pro mé účely optimální. Až bude čas, zkusím tento fenomén prozkoumat blíž. Nitrozpyt v terapeutické praxi v režimu polospánku, jako pokusní králíci moji studenti. To se bude v odborném tisku vyjímat skvěle.
Pokouším se nasát celkový dojem toho místa, místo abych se nechal rozptylovat střípky vzpomínek. Je tu touha - neurčitá, ale intenzivní, jakási potřeba, sílící hlad. Nechám se jí vést a na okamžik sedím ve Velké síni a dívám se ke zmijozelskému stolu. Něco je špatně, něco chci, ale nevím co... neklid, nespokojenost, zatím slabá, nevědomá.
Vyvstane mi před očima Viktorova tvář, jeho úsměv teď vidím způsobem, jakým jsem ho nikdy předtím vidět nemohl. Mohl by být za její prokletí odpovědný on? Zavrhnu tu myšlenku skoro tak rychle, jako mi vyvstane na mysli. Znám ho už roky. Ne, Viktor ne. Tak kdo tedy...?
Ukončím spojení mezi námi a vstanu. Ustoupím trochu stranou, aby se mohla v klidu dát do pořádku, a zatímco za sebou slyším rozpačité štrachání a dezorientované nárazy do nábytku, zírám do plamenů krbu.
Jste posedlá, slečno Grishamová. Nevím ještě kým a proč, ale vím, že taková zůstanete už navždy. Mám vám to říct? Mám vám vysvětlit, co vás čeká, a pak pozorovat boj a útrapy, jaké svedete s vlastním vědomím, když se rozhodnete nepropadnout vnucené náklonnosti? Nebo napřed počkám, až vaše touha najde svůj cíl, a rozhodnu se potom? Předstoupím před vás, oznámím vám, že jsem vinen vaším stavem, protože jsem dal přednost hrdinské výpravě do neznáma před vlastní krví - ano, kéž bych zakročil včas... vždycky je tu ale možnost toho někoho zabít. Někoho ano, ideu ne. Co to ksakru může být? Jisté spojení se Zmijozelem...
"Pane profesore?” ozve se nejistě.
Otočím se. "Ať vás proklel kdokoli, pomalu se to ztrácí," oznámím. "Nejspíš jste nachytala nějaký páreček, který spolu nechtěl být viděn. Neodborně, ale zřejmě bez následků, se vám pokusili vymazat kousek paměti.”
Tak. Verze pravdy stejně dobrá jako jakákoli jiná. Stále musím myslet na Draca - něco tam bylo povědomého. Mohl jí to způsobit stejný člověk jako jemu? Tím se sice okruh podezřelých zužuje, ale jen částečně. Draca zasáhlo mnoho kouzel z obou stran bitevního pole.
"Takže to ustoupí samo, nemusím se tím zabývat?” Zaváhá a nakonec se znovu posadí. Dívá se na mě s očekáváním, jemuž nemohu dostát.
"Nemusíte. Nezapomeňte, že nitrozpyt nepatří k běžným léčitelským metodám, dost možná jsme hledali příčinu běžného jevu. Madame Pomfreyová takto pracuje nerada a jen v krajním případě a já se nikdy léčitelstvím více nezabýval. Mohl to být i následek traumatu, který jste prodělala - ekvivalent modřiny na duši." Přirovnání, které by ji mělo zaujmout dostatečně, aby se v tom moc nehrabala. "Kdybyste pozorovala něco nezvyklého, samozřejmě přijďte.” Jako by na dospívajících mohlo být cokoli obvyklého. Jako by byla schopná docenit skutečnost, že rozchod s Potterem byl již zcela v režii dosud bezejmenného útočníka.
Vážně přikývne a vzápětí jsem svědkem viditelně urputného vnitřního boje. "Pane profesore,” odhodlá se nakonec, "v té bitvě s červy jsem používala prsten na vytvoření štítu pro sebe a ostatní studenty..." Lehce přikývnu. "Když přiletěli na pomoc profesoři z hradu, půjčila jsem ho profesorce Hoochové, aby štít držela místo mě, a nechala jsem se přenést do Prasinek." Znovu přikývnu."Profesorka Hoochová mi ho odmítla vrátit. Prý až si o tom promluví s vámi..."
"O tom se nezmínila,"
řeknu zvolna a zamračím se. "To je zcela nepřípustné překročení pravomocí.” A je mi v té chvíli úplně jedno, že mluvím o jiném profesorovi před studentem s despektem. "Dostanete ho samozřejmě zpátky."
"Děkuji,"
odpoví se znatelnou úlevou.
"Jinak všechno v pořádku, slečno Grishamová?" Oč jednodušší je to s Dracem, který nepropadá dojmu, že ho zavrhnu kvůli větě navíc či nedokonale koncipovanému souvětí. Zauvažuji, jak jí naznačit, že změnou mého postavení se nezměnilo nic mezi námi. Povědomá konvička s čajem, která se jí s tichým lupnutím objeví na stolku vedle ruky, je jistě vhodný způsob, a to i přes lehce iritující dojem, který Croftova jasnozřivost vyvolává.
"Neděje se... nic zvláštního," řekne a maně přejede dlaní po keramickém vzorku konvičky. "Vlastně možná mám otázku? Profesor Youthenn vykládá dějiny kouzelnického světa skvěle a ve čtvrtých ročnících zrovna mluví o asimilaci domácích skřítků. Nevíme, odkud má podklady, ale rozhodně ne z naší učebnice... Bylo by možné, aby jeho hodiny navštěvovali i studenti z jiných ročníků, kteří mají v tu dobu volno?"
"Pokud nebude pan profesor proti, nevidím v tom problém. V případě velkého zájmu může využít posluchárnu ve druhém patře."

Viditelně ji to rozveselí. "Děkujeme. Ptali jsme se profesorky Hoochové, ale ta..." pokrčí rameny.
"S paní profesorkou si už nemusíte dělat starosti," odpovím, protože s ní mám již určité plány. Nastane krátké ticho, ve kterém Vanja zřetelně uvažuje, jestli jsem Hoochovou nezakopal pod dubem v Zapovězeném lese.
"Jak se daří havráňatům?" zeptám se.
Touhle otázkou jsem ji alespoň nevyděsil k smrti. Rozpovídá se více než ochotně. "Když poblíž nich kouzlím se svým Havranem, jedno z nich se k jeho magii přidává. Ostatní se zatím neprojevují, ale podle Rezonance magických jader by měli být schopni spojit svoji magii s mou až za několik týdnů." Úsměv při myšlenkách na mláďata je zcela upřímný. "Moc bych si přála na ně mít víc času."
"Neptám se zcela bezúčelně,"
objasním, "představa, že na bidýlku v ředitelně sedí místo fénixe havran, nepostrádá jistou přitažlivost."
Podle ohromeného výrazu, který jí probleskne ve tváři, ještě umím překvapit. "Chcete toho, který už umí připojit magii k magii svého otce, nebo byste si chtěl vybrat nějakého sám? Můžu vám tam na čas nechat celou rodinu, abyste si vybral..." Zarazí se. "Tedy kdybyste chtěl všechny, tak nejen na čas, samozřejmě. Ale to hádám asi nechcete."
"Bohatě mi stačí jediný. Kde jsou?"
"Nechávám je spát u sebe v ložnici. V sovinci je na ně moc velká zima."

Na chvíli zauvažuji, jestli mi stojí za to přivést na pokraj infarktu dívčí část Havraspáru, ale pak se raději domluvíme na setkání v ředitelně. Alespoň uvidím, jak budou na ten prostor reagovat. Snad bych se měl zamyslet nad tím, jestli to nedělám naschvál Brumbálově obrazu  - ale to jistě ne, to by bylo dětinské. Koneckonců nikdo nemůže říct, že by byl havran nevhodný. Snapeové ho mají ve znaku již staletí.

(Mal)

"Řediteli Severusi Snape, já jsem Mal, vrchní správce neživých pohyblivých objektů v této škole. Vítejte v plátěné galerii."
Vychutnám si jeho údiv, když se po plátěné galerii prvně rozhlédne. Na hradě není druhá taková místnost - kupole pokrytá plátnem, na němž se obrazy mísí bez jakéhokoliv omezování v podobě velikosti plátna nebo přezdobených rámů. Je to plátěná galerie, celá místnost je jedno velké malířské plátno, které bere dech.
Než mě mezi ostatními portréty na plátně najde, chvíli to trvá, a i potom zůstane hledět několik vteřin tiše. Ten údiv je už po mnoho staletí stejný, můj druh vyhynul dříve, než mohl být zachycen v písmu či na malbě jiné, než jsem já. A já nejsem zrovna běžný obraz.
"Dobrý večer, Male. Nevzpomínám si, že bychom se již potkali,"
prohlásí nakonec neutrálně.
"Och, to jistě ne, a troufám si říci, že se již také neuvidíme," odpovím mu potěšeně. "I nyní způsobuje má přítomnost zde problémy živým obyvatelům hradu. Dovolte mi malé vysvětlení, o co tu půjde - předpokládám, že se nemýlím, budu-li předpokládat, že vám předchozí ředitel nenechal o tomto aktu žádnou zmínku?"
"Musí vám být známo, že zemřel náhle," volí ředitel opatrně slova.
"Kdyby chtěl nechat zmínku, jistě by ji zapsal dříve. Samozřejmě, padl-li by onen zápis do rukou nepříteli, dokázal by velmi účinně ochromit celý hrad." Usměju se na něj, příliš dlouho jsem již nemluvil s člověkem, než aby mi to nečinilo radost. "Jsem ztělesnění domácího elfa, kterému Helga z Mrzimoru svěřila starost o neustávající život v hradu. Hýbu schodišti, dávám do pohybu brnění, zapaluji louče, mám na starosti zdejší obrazy a jsem dokonale věrný hradu a jeho řediteli."
"Podivuhodné," prohlásí ředitel. "Proč by měla být vaše přítomnost zde nebezpečím pro obyvatele hradu?"
"Och, obávám se, že se hradní vědma právě touží projít po chodbě v horním patře, jenže její žebřík patří k předmětům, které ovládám. A samozřejmě jej nemohu ovládat, když mluvím s vámi, pane řediteli. Také se v tuto chvíli zastavila schodiště a nebelvírská věž zůstala odříznutá od zbytku hradu."
"Žádná škoda,"
podotkne tiše a já se spokojeně zasměji.
"Mohu vás však ujistit, že kdyby hrozilo skutečné nebezpečí, dozvěděl bych se o něm včas, abych mu dokázal zabránit."

"Pak bych skutečně ocenil, kdybyste mi do budoucna svévolně neprodlužovat cestu mezi ředitelnou a sklepením," zažertuje poněkud upjatě.
Odbudu ho smíchem. "Takové věci dělám pouze v krajním případě, pane řediteli." Zvážním. "Pro tuto školu a pro vás jsou klíčové obrazy. V každém z nich se ukrývá jiná míra magie, jak jistě víte. Obrazy střežící tajné vstupy jí mají více než obvyklé portréty na chodbách, ačkoliv i mezi nimi se najdou výjimky. Obrazy v ředitelně nevynikají svou magií, ale schopností udržet si i zlomek inteligence portrétovaných osob." Odmlčím se, ale není to třeba, ředitel mě pozorně sleduje. "Všechny obrazy mají společnou věrnost řediteli Bradavic. Čím je obraz v Bradavicích déle, tím oddanější vám je," mrknu na portrét jeho předchůdce, který se zatváří zrazeně. "Obrazy mají velmi omezenou paměť - deseti minutami až dvěma hodinami podle jejich vlastních dispozic - a nemají schopnost samostatného uvažování. Přesto dokážou rozpoznat zjevné nebezpečí a jako o takovém vás jsou povinny bezprostředně informovat. Pokud nebudete na hradě, předají informaci ředitelským portrétům, neboť jejich paměť je nesrovnatelně delší."
Přeletí očima shromážděné portréty. "To je dobré vědět."
"Aby vám byly věrné, musí složit přísahu. Na tu dobu je nechám procitnout, aby v jejich nitru zůstalo vše, co se zde stane, hluboce zakořeněné, ačkoliv o tom nikdy nebudou schopny mluvit. Pane řediteli, až nastane ta chvíle, neudělejte nic, co by se později mohlo obrátit proti vám." Odmlčím se. "Předchozí ředitel se odchýlil od standardního postupu a zbytek svého života toho litoval."
"Řeknete mi, co udělal?"
Zakývám odmítavě hlavou. "To zůstane tajemstvím."
"Jak jinak. Popište mi průběh přísahy."
Potěšeně se usměju, protože sem obvykle nepřicházejí muži ochotní respektovat cizí tajemství. "Postavte se tam ke stěně, portréty vám uhnou, děkuji, abyste nebyl k nikomu zády. Až nechám portréty procitnout, představte se a přísahejte věrnost této škole. Až portréty budou přísahat věrnost vám, jejich přísahu vlastními slovy a svou myslí akceptujte."
Počkám si, až se postaví, kam jsem mu řekl, a ustoupím nad jeho hlavu. "Procitněte a vnímejte," prohlásím hlasitě a na chvíli se oddám potěšení, když spatřím, jak se do bezduchých maleb navrací rozum a život.
Pak nový ředitel promluví a mně se uleví, když se opravdu pouze představí a odpřisáhne věrnost této škole. Když se minulý ředitel před ostatními obrazy pokusil zapřisáhnout mě k službě jeho vlastní osobě, nastalo příliš mnoho zmatků.
"Severusi Snape, řediteli Školy čas a kouzel v Bradavicích, přísaháme vám věrnost a oddanost, kterou uchováme až do odchodu z vaší funkce či z vašeho života. Užívejte jí moudře," zaburácí všechny obrazy společně.
"Přijímám vaši přísahu. Rád vidím, že je škola v dobrých rukou... chapadlech... kopytech, ploutvích, křídlech, šlahounech, větvích, tykadlech, pestících a trámech."
Obrazy zůstanou ještě chvíli potichu, než se vzedme vlna halasu.
"Propadněte se do svého nevědomí!" zaburácím a z jejich očí se okamžitě vytratí střípky inteligence.
Sejdu ze svého místa pryč, abych na ředitele viděl, a povzdechnu si. "Počítejte s tím, že obrazy, které jste nevyzdvihl, mohou být uražené a provádět vám drobné naschvály, přestože vám budou věrné. Přesto vám děkuji za spolupráci. Mou poslední povinností, než se oba budeme muset vzdálit za svými povinnostmi, je předat vám Knihu kouzelníků. Dbejte na to, aby ji nikdo nikdy nezneužil." Shýbnu se a zdvihnu těžký kožený svazek, který mu nabídnu. Nezaváhá. "Velmi dobře," pochválím ho, když přistoupí blíže a natáhne ruku. "Zde ji máte," vynořím své ruce z obrazu a knihu mu podám.
"Co je zač?" vezme ji do rukou a pohledem přeletí nepopsaný kožený přebal.
"Kniha všech narozených dětí, které budou přijaty do Bradavic, pokud se dožijí jedenácti let."
Krátce na mě pohlédne. "Takže vy víte, ve kterém dítěti se projeví magie, dřív než jeho rodiče?"
"Já ne!" ujistím ho okamžitě. "Ta kniha je nesmírně mocný artefakt, který nesmí nikdy padnout do nepovolaných rukou. Já ji převzal do svého opatrovnictví, když zemřel minulý ředitel, a nyní ji předávám vám. Já sám moci kouzelnických artefaktů nerozumím, přesto vás mohu ujistit, že i Moudrý klobouk dokáže poznat o dětech více, než leckdy vědí jejich vlastní rodiče."
"Chápu," uchopí ji pevně do obou rukou. "Dám na ni pozor."
"Přeji vám hodně štěstí, řediteli Snape. Tato místnost bude zapečetěna, až ji opustíte, do nového jmenování ředitelem. Již se nespatříme."
"Bylo mi ctí se s vámi seznámit, Male."

(Dialog náročný na percepci a vyšší kognitivní procesy)

"Slíbil jste, pane řediteli, že mne budete oslovovat Mistře!”
"To bylo předtím, nebo potom, kdy vaši bývalí kolegové vyrazili dveře z pantů a domáhali se mé stažené kůže? Tato skříň se vždy zamyká a studenty k ní provázejte. Heslo je blahovičník.”
"Musel jsem si napřed ujasnit detaily. Těžko jste mohl předpokládat, že opustím stávající zaměstnaní a přijmu nové, aniž bych znal výši platu a své zařazení. Jsou tu vyztužená okna?”
"Ano, jsou, pokaždé je znovu opatřujeme těmi nejkvalitnějšími neprůbojnými kouzly. Jelikož, pane Arajärvi, vycházelo najevo, že v brzké chystáte povýšení do vazební cely se zařazením 'běžný potížista', nepovažoval jsem za nutné zatěžovat vás irelevantními detaily.”
"Mistře, prosím!”
"Tradičním oslovením zdejších vyučujících je 'profesore', ovšem těžko můžete očekávat, že budu oslovovat titulem každého nýmanda, který byl líný dokončit studium. Ve skutečnosti jsem zmínil, že vám tak mohou říkat studenti. Budete v dobré společnosti, valná část učitelů je na tom v poměru vzdělání - způsob oslovení stejně tristně. Zde jsou kahany, standardní barevné rozlišení.”
"Nebyl jsem líný dokončit studia. Měl jsem práci.”
"Feministické hnutí? Obnovitelné zdroje? Legalizace střelných zbraní?”
"No ve skutečnosti proti legalizaci střelných - co je tohle?”
"Zbytky kotlíků Nevilla Longbottoma, Nebelvír. Budete ho učit. Je jedinečný, když dojde na lektvary.”
"Váš tón ve mně vzbuzuje obavy. Když je tak jedinečný, proč je těch zbytků - tolik? To musí být celé tucty kotlíků! Proč je zde skladujete?”
"Neřekl jsem, že je jedinečný v jejich vaření. Ovšem do vzduchu dokáže vyhodit cokoli, i čistou vodu. Experimentálně jsem to ověřoval.”
"Nahodilá magie?”
"Hluboký respekt.”
"Takže učurává strachy.”
"To jsem nezkoumal. Nicméně si jsem jist, že přijde den a on ukončí zdejší studia. Mám v úmyslu počkat na okamžik, kdy bude naposledy opouštět brány Bradavic, a do jedné ruky mu strčit všechno tohle staré železo a do druhé účet.”
"Snape... ten ubohý mladík se vám skutečně dostal pod kůži!”
"Pane Arajärvi! Pane řediteli!”
"Přeješ si, Minervo? Právě předávám novému vyučujícímu jeho učebnu. Domluvili jsme se se Shuaovou, že budeme mít každý svoji. Umožní mi to s mými staršími studenty dělat lekvary, které - "
"Severusi, vyhýbáš se mi už od rána - "
"To nemám zapotřebí.”
" - protože ten muž nemá čistý trestní rejstřík! Veškeré tradice a vážnost - ”
"Ve skutečnosti, madam - "
"Minervo, možná byl chvíli ve vězení - "
"Deset let!”
"Ale proč! Proč! Bojoval jsem za svobodu - "
"Bylo to mudlovské vězení - "
"Proč ho tedy finské ministerstvo neosvobodilo?”
"Byl to domluvený komplot - "
"... mudlovské vězení, podle mudlovských zákonů a za jejich zločiny. Ať již mělo tamní ministerstvo jakékoli důvody, z mého hlediska je vše v pořádku, protože do jeho kouzelnických dokladů nebylo nic zaneseno.”
"Vystavuješ studenty riziku.”
"Snad jen tomu, že se naučí numerologii z poměrně ucházejícího zdroje.”
"Och, děkuji za tak vřelou poklonu.”
"Severusi, to je bezprecedentní narušení vnitřních stanov školy.”
"Ve skutečnosti je tam uvedeno, že pokud znám jmenovaného dost dlouhou dobu a jsem ochoten se za něho zaručit, mohou mu být méně závažná pochybení prominuta, pokud je to v zájmu školy, což vzhledem k našim personálním problémům rozhodně je.”
"Vy jste ochoten se za mne zaručit?”
"To je ustanovení zapomenuté stovky let! Odkud se vy dva znáte?”
"V žádném případě se zaručovat nebudu. A znovu vám důrazně doporučuji odložit veškerou agitační činnost až po případném ukončení pracovního poměru v Bradavicích.”
"Ale právě jsi řekl, že - "
"Zaručovat se nemusím, protože z právního hlediska je pan Arajärvi zcela bezúhonný. Mimochodem, známe se z lektvaristického institutu. Měli jsme stejného školitele.”
"Je starší než ty nejméně o deset let.”
"Jistě, dokončoval si tam praxi po propuštění z vězení.”
"... bouchá paní profesorka dveřmi často?”
"Nikdy. A důrazně vám doporučuji, pane Arajärvi, abyste se mé zástupkyni nadále předváděl jenom v tom nejlepším světle. Ačkoli naše prvotní domluva probíhala ve stížených podmínkách - ”

"Je pravda, že přes kletby svých bývalých kolegů jsem občas špatně slyšel..."
" - stále platí, že pokud se v Bradavicích budete o cokoli pokoušet, vydlabu vám srdce lžící."
"Och.”
"A teď jdeme do skladu.”


Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu