Kráska a Smrtijed III. - Krásy učitelství

28. leden 2013 | 06.00 |

Kapitola sto osmá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

Když mě McGonagallová zavolala do ředitelny v neodkladné záležitosti, byl jsem ochoten proklít kohokoli do dvanáctého kolena, pokud to nebude skutečně důležité. Dnešní den nestojí za nic a nedovedu si představit nic, co by ho mohlo vylepšit. Celé věci nepochybně neprospěla ani probdělá noc, ani ranní dvouhodinovka lektvarů, která byla přesně tak roztěkaná, jak jsem čekal. U pokročilých jsem samozřejmě nemínil tolerovat neschopnost se soustředit z ryze subjektivních důvodů a zadal jsem jim lektvar možná jednoduchý na přípravu, ale náročný na precizní přípravu přísad. Nejhorším možným výsledkem byly pouze silně zadělané kotlíky - zato jich byla většina. Na ztracený kus odpoledne, kdy budu dohlížet na jejich čištění a hromadu poškoláků, se už teď netěším. Nejspíš je pošlu Filchovi... V hlavě mi nepříjemně tepe a muž přede mnou mi není nijak povědomý.
"Pane řediteli," uklání se, nevysoký, plešatějící, ne zrovna nejmladší, příliš servilní, než aby mohl budit sympatie.
"Pan... Youthenn?" ujistím se, že jsem správně rozuměl jménu z navštívenky, která dosud rozvážně poletuje místností a krouží právě kolem Fawkesova bidýlka.
"Tak jest." Usmívá se a ten úsměv dokázal doputovat i k očím. Nepředstírá dobrou náladu, on je skutečně nadšen. Je to lehce matoucí - takové věci se lidem v mé přítomnosti nestávají, ne bez pomoci ilegálních prostředků. "Jsem potěšen, že jste mě tak rychle přijal."
Pokud něco nepotřebují. Měl bych si zvyknout, že už nejsem pěšák. "Můj čas je vzácný," odvětím.
"To bych si vzhledem k událostem poslední doby nedovolil zpochybňovat," položí si ruku na srdce, jako by to chtěl odpřisáhnout, "i kdyby byla jen polovina zvěstí ve Věštci pravdivá. Jak jsem již předeslal ve své žádosti o přijetí, má záležitost souvisí úzce se změnami, které ve škole probíhají, a ačkoli by snesla odkladu, bylo by lépe ji, abych tak řekl, učinit součástí aktuálního dění."
Lehce přikývnu způsobem, který vůbec nemá být povzbudivý. Muž se tím nenechává odradit - ani tím, že jsem mu nenabídl křeslo. Naopak mu to dává prostor k rozmáchlým gestům.
"Jsem předsedou spolku Rytíři historie. Jistě nadnesený název, držíme však ochrannou ruku nad všemi, kteří mají co do činění s historií - od archivářů, amatérských badatelů, sběratelů a prodavačů, profesionálních historiků a dějepisců, až po kouzelnické archeology. Každý, kdo pracuje s minulostí! Je mi 86 let a kromě mého synovce a tety se mezi našimi členy nenachází nikdo mladší, než jsem já sám, pokud nepočítám špatně vzdělané pomocné síly, kterými pokrýváme nejnutnější agendu. I na ministerstvu přibývá neobsazených pozic, dokonce velmi prestižních!" Pln očekávání se na mě zahledí.


"Jaké konkrétní naděje vkládáte do mé osoby?"
"Potřebujeme nutně novou krev, kompetentní mladé kouzelníky, které historie zajímá, jsou ochotní se v ní vzdělávat a budovat si v rámci tohoto možná zdánlivě poklidného, přesto však fascinujícího odvětví celoživotní kariéru."
"Ačkoli se nepovažuji za mimořádně nechápavého, stále mi není jasné, kam míříte."
"Abych tak řekl bez okolků - odpusťte přílišnou smělost - profesor Binns je jistě zajímavou atrakcí této školy, ale jeho pověstné učební metody naší věci neprospívají. Chápete?"

Ano, už chápu. Bohužel poslední, o co bych teď stál, je nutnost hledat vyučujícího na předmět, na který to není nezbytně nutné. Asi se mé pramalé nadšení odrazilo i v mém postoji, protože si Youthenn pospíšil dodat: "Samozřejmě bych k vám nepřišel s takovouto ošemetnou záležitostí, pokud bych neměl vlastní návrh řešení... koneckonců, profesor Binns je duch a ač bych nerad zranil jeho city..."
"Ponechme city profesora Binnse stranou,"
přeruším ho. "Zrovna jste se dostával k tomu, abyste se nabídl jako nový vyučující."
"To ne!"
zdvihne rychle polekaně dlaně. "Nemyslím, že by to příliš pomohlo. Znalosti samozřejmě mám, ale my potřebujeme studenty skutečně zaujmout, ehm... mohl bych pozvat dál svého synovce?" Stačil nepatrný náznak souhlasného gesta, aby se rozběhl ke dveřím.
"Pojď dovnitř, Patriku!"
Vejde obří mrkev. To je můj první dojem a ani když jsem si mladého muže blíže prohlédnu, příliš se nezmění. Vysoký, se širokými rameny, útlými boky a ohnivými vlasy odpovídá této zelenině tvarem i barvou; na druhý pohled je nepatrně starší než na první, je ovšem jasné, že studentky, které nemají výhrady k zrzkům, mu popadají k nohám bez výjimky.
"Tím zaujetím studentů jste měl na mysli studenty, nebo studentky?" přeptám se. Synovec se omluvně pousměje a mírně se ukloní. Hlas má nečekaně kultivovaný. "Dovolte mi představit se - Patrik Youthenn."
"Běžně potřebujete k žádosti o místo doprovod?"
"Coby představený Spolku jsem byl přesvědčen, že je mým úkolem vás osobně obeznámit s naléhavostí situace,"
vloží se představený Spolku. "A též přednést svá doporučení. Ačkoli jde o mého synovce, mohu upřímně zaručit patřičné kompetence ohledně jeho vzdělání i charakteru."
"Předpokládám, že jste donesli potřebné listiny,"
řeknu a odpovědí je mi dvojí přikývnutí. "Položte je na stůl. Doceňujete, mladý muži, dostatečně skutečnost, že jde o internátní školu? Musíte být přítomen celý rok, včetně víkendů a části prázdnin. Vašemu společenskému životu to neprospěje."
"Vzal jsem tyto skutečnosti v úvahu,"
odpoví mi vážně, "ve skutečnosti ovšem musím přiznat, že jsem neplánoval strávit život jako učitel - jakkoli doufám, že mě přijmete a že budu pro Bradavice přínosem po řadu let. Doufáme, že vyučující, který bude studentům věkem bližší a pokusí se zatraktivnit výuku předmětu, zcela přirozeným způsobem ovlivní tu část dospívajících, která tíhne k podobným záležitostem, a že naše nejakutnější personální problémy budou za pár let vyřešeny. Potom bych se mohl vrátit ke své akademické činnosti. Omlouvám se, pokud to zní příliš namyšleně, to skutečně nebylo mým úmyslem."
"Potom máte v záloze dalšího příbuzného?"
pozdvihnu lehce obočí, ale mé nevážné popíchnutí se setká se zcela vážným přitakáním.
"Tetu," odpoví Youthenn starší. Po pár okamžicích velmi hlubokého ticha statečně pokračuje: "Je jí momentálně kolem čtyřiceti, takový ten typ, jen tak mezi námi, pánové, o to snažně prosím, jen abyste měl představu - baba od rány. Vykládat umí, to zas ano! Vede rekvalifikační kurzy pro veřejnost. Poctivá chytrá ženská s nadšením pro věc. Určitě by měla dobré výsledky, tím jsem si jist. Když se ale přihlásil tady Patrik, usoudili jsme, že má jisté body k dobru."
Dotyčný Patrik už není tak mladý, aby zrudnul, což by ostatně při jeho ryšavých vlasech vytvořilo dosti tristní obraz, přesto se zatváří rozpačitě a neurčitě škubne rameny. Ve skutečnosti mi jejich návrh vůbec není proti mysli. Binns se možná vyplatí školní pokladně, kromě výuky samé, pokud se tak jeho hodiny dají vůbec nazvat, však není použitelný pro žádné další profesorské povinnosti; a já navíc velmi stojím o to, aby ve sboru bylo více mužů.
"Jste přijat,” oznámím a oba muži se zatváří ohromeně. Odolám pokušení se potěšeně ušklíbnout. "Samozřejmě s tou výhradou, že si ověřím úroveň vašeho vzdělání a osobní bezúhonnost. Jelikož má zástupkyně s vaším přijetím souhlasí - "
"...?”
" - jinak by vás vůbec nepustila dovnitř tak rychle, pane Youthenne. Domluvte se s ní ohledně potřebných dokladů, ubytování, kabinetu, rozvrhu a dobrých rad pro začátek. Můžete nastoupit zítra?”
"Nevím, jestli tak rychle - "
začne starší, ale můj budoucí profesor ho jemně přeruší.
"S prominutím, strýče. Skutečně jsem doufal, že to tak dopadne, pane řediteli. Mohu tu rovnou zůstat. Jenom si nechám poslat pro věci.”
Za závěsem zakrývajícím Brumbálův obraz se ozve tiché zasténání.

(Martin Aboney)

Tenhle den už nezachrání ani oblíbená plechovka s kávou, kterou mi přinesla spěšná sova z Londýna, a znovu se o tom utvrdím ve chvíli, kdy vejdu ke čtvrťákům na mudlovská studia a před katedrou najdu Gabrielu.
"Potřebuješ něco?" usměje se na mě vlídně.
Letmým pohledem se ujistím, že jsem opravdu ve správné třídě, a v hlavě si nalistuji správnou stránku v kalendáři... "Je jedenáct?" ujistím se.
Několik studentů kývne.
"Neměl bych tady učit já?"
Gabriela přikývne. "Nedostal jsi nový rozvrh, viď?"
Taky přikývnu. "Takže tady teď učíš ty."
Znovu přikývne.
Kývnu a zavřu za sebou.
Volno?
Vydám se k sobě a pustím dovnitř malou sovu, která se vytrvale otlouká o okenní tabulku. Ach ano, nový rozvrh, zaslaný očividně až po snídani, jako bych neměl celé ráno co na práci a pohodlně si tu vysedával... Smutně očima přeletím rozpracované plány na katalogizaci knihovny, na niž jsem natěšený už od svého příchodu a na kterou se mi pořád ještě nedostává čas.
Takže dneska mám... Aha, druháky, které jsem učil ráno, jsem měl ve skutečnosti učit až zítra; dobře. Teď mám pokročilé sedmáky, a protože se studentům změnily jenom předměty, ale ne místnosti, zdá se, že bych je měl učit na famfrpálovém hřišti. Což o to, je tam pěkně, sníh jiskří a tak vůbec všechno... a vlastně to vůbec není špatný nápad... ale jestli to tak zůstane i do budoucna a následující hodinu budu učit ve skleníku, který poslední dobou nechovám právě v lásce, asi zvážím přestup do Krásnohůlek.
Rázně se zvednu, hodinu přece nemůžu jen tak vynechat, navíc hodinu sedmáků těsně před OVCEmi.
U vstupní brány se střetnu s Helenou.
"Martine! Nevíš, co se to dneska děje? To se výuka zrušila i na dnešek?"
Můj první úsměv dne, nic člověku neudělá tak dobře jako pocit, že v tom není sám. "Nedostala jsi nový rozvrh, viď?"
"Ale dostala," rozčílí se Helena, "mám teď mít Mrzimor a Nebelvír! Jenže ve třídě jsem je nenašla - pěkně uhozené, učit se bylinkářství mimo skleník - a ve skleníku taky nebyli!"
 Pokrčím rameny. "Tak to vypadá, že máš volno, nebo ne?"
"Volno? Všichni tady kmitají za tři a já mám mít volno?! Jestli se mi tímhle snaží dát Snape najevo, že mám konečně sepsat svoji výpověď, tak..."
Bezmocně zmlkne.
"Heslo ke mně je 'krásy učitelství'. Kafe je v kuchyni. Pomůže ti."
Vrhne po mně nenávistný pohled a odplíží se směrem k mému bytu.
Na hřišti stojí dvě velká iglů a po studentech ani stopy.
"Dilucido!" vrhnu na jeden z nich kouzlo, které ho jednostranně zprůhlední a odhalí mi zábavný pohled na houf studentů namačkaných jeden na druhém. V druhém o chviličku později uvidím znatelně pestřejší houf studentek.
"Všichni ven!" zavelím rázně. Všichni v tu chvíli ztichnou a objeví se i několik prstů před ústy, že jako mají být tiše...
Chtějí hrát na schovávanou? Dobrá tedy! Na moment se zamyslím a potom vkouzlím do dívčího bunkru déšť.
Dívky překvapí. Stačí jim chvilka, než pocítím, že moje kouzlo slábne.
Zesílím intenzitu a zároveň rychle mávnu k chlapeckému úkrytu, kde v tu chvíli začnou padat kroupy.
Pánové vystřelí ven, jako bych píchl do vosího hnízda, a většina z nich se na moment zatváří omluvně, než upřou poněkud zmatenou pozornost na průhledné iglů dívek. Ty mezitím odhodlaně moknou, zatímco se pokouší přemoci mé kouzlo.
"Vy jste nás viděl celou dobu?" zeptá se smutně Petr.
Nedokážu mu odpovědět, protože právě v tu chvíli nějaká na můj vkus až příliš silná slečna zlomí mé kouzlo a v iglů se rozezní vítězný jásot.
"Dívky vyhrály!" zakřičím nahlas. "Za odměnu to budou ony, komu dnes budou stát chlapci cílem, až se naučíme přeměňovat sníh. Jsem si jistý, že jednu za ucho sněhovým řemdihem snese každý z nich."
Navíc je přeměňování sněhu v okruzích na OVCE. Sice až na konci a hodně malým písmem a nikdo z toho nikdy v Bradavicích nezkoušel, protože tu obvykle v červnu nebývá sníh... ale je to tam a je nutné být připraven.

(Severus Snape)

Vztekle mrštím zlomeným brkem do koše - nedoletí a to mě popudí dvojnásob. "Co zas, k čertu!” křiknu, když se ozve zaklepání na dveře. McGonagallová vpluje dovnitř a tváří se způsobem, který mě vrátí do mladých let spolehlivěji než jakékoli kouzlo.
"Severusi Snape,” začne.
"Omlouvám se,” skočím jí do řeči. "Máš bezpochyb pravdu ve všem, co mi o mém nevhodném chování řekneš." Vím, že si mnoho lidí myslí, že jsem hrubý na každého bez rozdílu. Těžko si však představit, že by si Minerva něco takového nechala líbit. "Potřebuješ něco?”
Pohlédne na stůl, kde na velkém archu papíru přesunuji jména profesorů a názvy předmětů jako figurky na šachovnici. "Vlastně jsem tu kvůli tomuhle,” řekne. "Kam jsi došel?”
"Pouze ke zjištění, že potřebujeme ještě nejméně dva profesory. Nevím, kde je vzít, a nevím, jestli se mi zamlouvá představa, že tu bude tolik nových lidí naráz. Samozřejmě je všechny prověřuji, ale...”
Zahledím se na jména a nejraději bych celý stůl podpálil. Vzhledem k tomu, kolik papírování se mi vrší na policích podél zdí a ve velké hromadě pošty na bytelné komodě hned u dveří (občas v ní exploduje nějaký hulák a rozhází poštu po celé místnosti), bylo by co přikládat až do rána.
"Severusi, stalo se něco?” zeptá se Minerva obezřetně.
"Přišla mu pozvánka na otevření posledního oddělení svatého Munga,” ozve se Brumbál dřív, než stačím všechno popřít. "Představ si, Minervo, už ho opravili úplně celý - "
Mávnu rukou a přes Brumbálův obraz se shrne závěs. Snažím se nezaskřípat zuby příliš slyšitelně.
"Obrazy v ředitelně se nikdy nezakrývaly,” prohlásí Minerva nesouhlasně.
"Obrazy v ředitelně se nikdy dřív nepokoušely vést školu, ačkoli jim na to nestačí duševní kapacita a silně postrádají patřičný nadhled,” pronesu dost nahlas, možná až trochu zakřičím, směrem k obrazu.
Minerva zrozpačití. Je vůči mě loajální a někdy jí budu muset říct, jak velice to oceňuji; ale Brumbála měla skutečně ráda a pracovala s ním desítky let. Neměl bych ji v žádném případě nutit, aby mezi námi zaujala nějaký postoj - i když je to jen obraz. "Zvykne si,” shrnu s poněkud nuceným klidem.
"Chlapci, chlapci,” pronese nakonec s jemnou výčitkou. "Co to říkal s Mungem, Severusi?”
"Slyšela jsi. Znovu postavili, doplnili stavy, obnovili do posledního oddělení a zvou si tam každého, na koho si vzpomenou. Proslovy, raut, novináři, fotografie - zde si hlavní léčitel potřásá rukou s ministrem, zde s ředitelem Bradavic, tady s vrchním bystrozorem, koneckonců, jsme se Šmajzem jejich nejlepší zákazníci. Šampaňské a upřímné potěšení po litrech.”
Pomalu vydechnu a na okamžik zavřu oči. Je mi takřka fyzicky zle při pomyšlení, že bych tam měl být - a také nebudu, v žádném případě.
"Čaj pro pana ředitele a paní profesorku,” objeví se Croft a pokojem zavoní bergamot. Zpytavě pohlédnu na skřítka, který na malém stolku hbitě připravuje konvici a hrníčky. Mám mu snad vyčíst jeho nevyžádaný vpád? Teplá vůně čaje mnou jemně prostupuje a jako by samo o sobě bylo cinkání porcelánu uklidňující, nejhorší ostří zlosti bylo tím prostým gestem otupeno. Čert aby ho vzal.
"Děkuji, Crofte. Také tě mám raději takto viditelného. Stále si vyčítáš, co se stalo?” obrátí se na mě Minerva a ne, nezeptá se, oznámí mi to. "Měl by ses s tím konečně srovnat. Situace byla - "
"Jejich bolest není menší proto, že jsem ji způsobil z dobrých důvodů!"
"Chceš, abych tam šla místo tebe?”
"Jak je libo,”
odseknu. Bylo to hrubé, ale Minerva je příliš moudrá, než aby mi to vyčetla. Cítím stopu vděku, že se mě nesnaží přesvědčovat - pro Merlina, kvůli mně tam zemřely desítky lidí!
(Kdo už vůbec netuší, která bije, a má nutkavou potřebu to zjistit, může zde.)
"Potkala jsem cestou pana Filche. Vzkazuje, že kotlíky jsou jako nové. Předpokládám, že víš, o čem je řeč?”
"O dnešních sedmácích, kteří se předvedli tak neschopně, že měla trest prakticky celá třída. Nicméně,”
pohlédnu krátce na hodiny, "v množství je síla a zvládli ho podivuhodně rychle. Posaď se,” mávnu ke křeslu a podám si papír se jmény učitelů. Ve chvíli, když už už dosedám i já, mě náhle napadne výtečné řešení hned několika našich problémů. Ve vteřině znovu stojím na nohou.
"Youthenn bude učit historii, je ochoten pro starší ročníky otevřít speciální seminář o heraldice, za což mu patrně většina Zmijozelu padne oddaně k nohám, dále vyučovat aramejštinu, dle míry zájmu předpokládáme jeden nebo dva semináře pro mladší a starší studenty, a prozatím převezme mou půlku latiny.” Zatímco razantně prohrabávám zásuvky u stolu, nechávám Minervě čas, aby se v duchu propočítala, kam je potřeba.
"Ano, to vychází na hodiny dobře,” řekne a zní to spokojeně. "Aramejština?”
"Ovládá ji na potřebné úrovni, zájem má. Byla by škoda ho nevyužít.”
"To rozhodně.”

"Shuaová by ráda vedla kurz tvořivé magie zahrnující základy kreslení, malby, sochařiny a dřevořezby plus kroužek ručních prací, ať už to znamená cokoli. Také mluvila o kurzu španělštiny.” Přesunu se k zásuvkám vysoké skříně u dveří. Některé už nebyly otevřené celé roky, jak jsem podle jejich stavu přesvědčen, a vzpírají se. Zbytky frustrace z předchozí debaty spláchnu tím, že je vyrvu i s postranicemi. Od Minervy se šíří zadumané ticho.
"Pro školu ve Viedmě je umění stejným pilířem jako magie. Má pocit, že i britští žáci v sobě musí mít nevyužitý potenciál, který je potřeba rozvíjet.”
"Jistě budou tací, kteří to ocení.”
"Osadča se nabídla - nebo řekněme, že souhlasila, že o tom bude přemýšlet - že by vedla něco, co jsme provizorně nazvali 'kurz přežití' - několik hodin za rok pro každý ročník v různých ročních obdobích, kdy by se studenti ve venkovních podmínkách poučili o kouzlech a technikách potřebných v krizových situacích s hůlkou i bez ní. Užitečné to bude pro studenty i pro ni.”
Musím trochu křičet, aby mě slyšela i ve chvíli, kdy jsem ponořen v hluboké skříni.
"Ach.”
"Profesorka Sinistrová převezme druhou polovinu latiny od Shuaové a navíc se vyznala, že vždy toužila vést fyzikální kroužek.”
"Fyzi... Severusi?!”
"Pokud se Aboneye podaří zbavit studia mudlů a nebo numerologie, nejlépe obojího, byl by schopen rozšířit svou působnost o specializovanou výuku formulí pro starší ročníky a kurz matematiky a statistiky.”
Jedna z krabic, která chvíli vypadala nadějně, nevrle zavrčí a chňapne mi po rukou.
"Severusi, je pět hodin odpoledne. Kdy jsi to s nimi stačil probrat?”
"Červotočková vzhledem k věku a Trelawneyová vzhledem k míře použitelnosti zůstanou beze změny.”
"Koho jsi ještě nejmenoval - Rolandu?”
"Hoochová kromě létání zavede fyzickou přípravu pro starší ročníky se zvláštními ohledy na zájemce o povolání bystrozorů, neboť mi bylo naznačeno, že jim posíláme, cituji, povadlé saláty neschopné oběhnout hřiště, konec citátu. Dále kondiční cvičení pro děvčata a míčové hry pro nejmladší ročníky.”
Ještě zbývají police nad oknem.
"Severusi, kdy budou studenti chodit spát?”
"Já si uvědomuji, že škola slouží především k tomu, aby umožnila studentovi socializovat se v rámci skupiny vrstevníků,” shlédnu na svou zástupkyni vážně, zatímco balancuji na opěradle křesla. "Poskytla mu patřičnou zpětnou vazbou a umožnila tak v nestabilním prostředí měnících se společenských pravidel hájit své postavení. Neustálá sociální interakce je však nesmírně emočně i intelektuálně náročná." Když se postavím na parapet, uvidím i do nejzapadlejšího rohu. "A proto jim chci dát možnost dostatečně si odpočinout alespoň o hodinách, kde konečně mohou vypnout mozek a nechat vše kolem sebe volně plynout, což je přesně to, co tam většina z nich dělá.” Popadnu povědomou vyřezávanou krabičku a skočím na zem.
"Připrav si hromadu antidepresivního dryáku na začátek každého roku, kdy Havraspáři zjistí, že si nebudou moci zapsat všechno, co je v nabídce.”
"Takže teď už potřebujeme jen někoho na studia mudlů, numerologii, kouzelné runy, část lektvarů a teorii kouzel. Já sám bych si nechal výběrové lektvary, starší obranu a uvažuji o lekcích soubojových technik pro plnoleté studenty.”

Minerva zavrtí hlavou. "Budu si to muset sepsat.” Lehce se pousměje. "Pro mě doufám nic neplánuješ?”
"Ne,”
zavrtím hlavou, "uvědomuji si, kolik práce máš jako zástupkyně a ředitelka koleje. Přesto jsem ti chtěl navrhnout do úvahy jistou záležitost.” Krabička vzdoruje otevření kouzly i hrubou silou a nemohu se zbavit dojmu, že se tiše hihňá.
"Tak sem s tím!” zvolá Minerva odhodlaně a rázně odloží šálek na tácek.
"Mudlovští studenti jsou v počátcích značně znevýhodněni a často se toto znevýhodnění do jejich práce promítá dlouhé měsíce. Navrhuji, aby žákům z ryze mudlovských rodin začal školní rok před prvním ročníkem o několik dnů dříve. Byli by uvedeni do běžných reálií kouzelnického světa a je k úvaze, zda by se částečně účastnili i rodiče. Jistě si uvědomuješ, kolik z nich ani neumí spláchnout toaletu a neví, jak se drží brk.”
"Už jsem se bála, že bych vyvázla bez úhony,”
řekne Minerva, ale nezní to odmítavě. "Promyslím to. Možná bychom za těmi účely mohli obsadit školu v Prasinkách, o prázdninách ji nechávají prázdnou. Mohu se zeptat, co tady provádíš? Opravdu s tím musíš bušit o zeď?”
"Něco z toho budeme moci zavést už letos, podle aktuální situace každého z profesorů. Nicméně předpokládám, že začátky budou pro většinu z nich náročné na přípravu a skutečně budeme moci začít až příští září. Otevři se konečně!”
Krabička se otevře. Chvíli na ni zaraženě hledím. "Napadl mě někdo, kdo by byl kompetentní učit lektvary a numerologii zároveň,” oznámím, zatímco se prohrabávám drobnými předměty, nejvíc ze všeho připomínajícími smetí, kterých je krabička plná. "Jakkoli je to nemožná kombinace. Omluv mě z odpolední porady, dojdu se ho zeptat.”
"Cože? Kam?”
"Do Kruvalu.”
"Severusi, to snad nemyslíš vážně!”
Natáhnu ruku a z věšáku u dveří přeletí teplý zimní plášť. "To je výprava na celé dny,” protestuje Minerva.
"Nevědělas o Albusově obskurní sbírce přenašedel? Bylo by s podivem, kdyby Kruval chyběl.” Pohodím si v dlani odřenou pozlacenou náušnicí. "Kdybych se nestačil vrátit do desíti, omluv mě také u skřítků.”
"U skřít... Severusi!”
"A nezapomeň u večeře představit Mrk... ehm, Youthenna studentům.”
"Severusi, ale vážně, zastav se na chvíli! Skutečně by to nepočkalo do zítřka? Nebo za týden?”
"Ne, protože dnes v Kruvalu končí zimní prázdniny. Škola bez studentů a bez většiny profesorů je pro někoho, kdo si chce jednoho z nich vzít sebou, mnohem lepší místo, než škola zaplněná vzteklými mágy od sklepa po půdu.”
"Musíš si to přeci ještě rozmyslet!”

Krátce na ni pohlédnu. "Vzal jsem do úvahy veškeré okolnosti.” Přejedu pohledem stůl, abych se přesvědčil, že jsem nic nezapomněl. "Tu večeři se pokusím stihnout,” řeknu a vzápětí se přede mnou konsternovaná Minervina tvář rozplyne.
Drobnou chybu v plánech si uvědomím, hned jak se přenesu. Vládne tu zima mnohem krutější, než jaká je k mání kolem mírných Bradavic. Že se ocitnu zrovna na vrcholku nejvyšší věže, vystavený větru na pospas, jsem nečekal. A samozřejmě je zamčeno.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu