Gwen - 1/3

1. září 2012 | 21.18 |

Jedno z mých "co by bylo, kdyby" - možná minulost a budoucnost, nebo snad jen náhled do ní, nakouknutí přes Harryho rameno.
Co by bylo, kdyby se udála Gwen. :-) 



Tyhle prázdniny budou skvělé, rozhodl se Harry. I když z Nebelvíru zůstal jediný. Co na tom? Na hradě bylo tisíc skvělých věcí, které se daly dělat. A on se rozhodně postará, aby mu je nikdo nepokazil.
Rozhlédl se kolem kulatého stolu, který nahradil obvyklou čtyřkolejní sestavu ve Velké síni. Brumbál vypadal spokojeně, McGonagallová se na všechny usmívala, oba havraspáři, kteří seděli vedle něho, jedli tiše a rychle a klopili oči do talířů, mrzimorka, kterou ani neznal jménem, se naopak ve své porci jenom rýpala a z nezvyklé přesily tří zmijozelů dorazil zatím jenom ten nejmenší - to bylo jediné pozitivum, byli si navzájem věkově vzdálení, a Harry proto nepředpokládal, že by se proti němu spikli.
Zkrátka bude mít klid. Možná až moc velký, ale klid.
"Venku svítí sluníčko, mládeži,” řekl Brumbál vesele, "určitě se běžte po obědě proběhnout na čerstvý vzduch.”
Pohledy, které obdržel po této výzvě, byly všechno, jenom ne nadšené. Několikero mumlavých odpovědí naštěstí přerušilo zjevení dalšího chodu.
"Jehnědčí na šalvěji!” zajásal Brumbál. "Skřítci se skutečně překonávají.”
Snape teprve teď dorazil k obědu a Harry se definitivně rozhodl, že je to dobrá příležitost, jak si vyzkoušet své kouzlo. Slavnostní stůl měl docela dlouhý ubrus a dobře mu kryl ruce. Okamžik byl také mimořádně vhodný: Snape byl natočený k Brumbálovi a zatímco usedal, odpovídal na otázky stran svého pozdního příchodu. Všichni ostatní se porůznu hemžili nebo dokonce vstávali, aby si nabrali z mis. Harry si byl naprosto jistý, že krátkého mávnutí hůlkou si nikdo nevšimne.
Zatímco předstíral, že se natahuje pro brambory, pravačkou se chopil hůlky. Pohyb měl dobře natrénovaný a zašeptání zaklínadla se ztratilo v řečech kolem oběda.
Není to nic špatného, přesvědčoval se v duchu, ten chlap mi dělá ze života peklo a jenom se bráním. Není to tak, že bych někomu ubližoval, prostě chci mít chvíli pokoj. Bude mu trochu špatně, nic víc.
Mizerný pocit, jaký ze svého činu měl, to ale nesmazalo.
Zastrčil hůlku na místo a naložil si brambory. Po očku sledoval Snapea, zaklínadlo by mělo pomalu začít působit, ale on vypadal stále stejně... Harry nevěděl, jestli je víc zklamaný, nebo se mu ulevilo.
Náhle si mrzimorka přitiskla ruce na hruď, něco zachraptěla, napůl vstala, ale vzápětí se bezvládně skácela na stůl. Padla obličejem do talíře tak prudce, až se polévka rozcákla po stole a Harry zřetelně slyšel praskot porcelánu. Vyděšeně na ni zůstal zírat. Bylo to tak nečekané a neplánované, naprosto nepatřičné vzhledem k tomu, co se mělo dít, že ho ani nenapadlo jakkoli reagovat.
O vteřinu později byl prakticky smeten ze svého místa Snapem, který bleskově oběhl stůl a přihnal se k ní, aby jí zvedl hlavu z talíře.

Brumbál byl jen o málo pomalejší a společně ji položili na podlahu. Harry se snažil zbavit morbidních myšlenek na to, jaké by to bylo utopit se v polévce při obědě ve Velké síni, a jenom vyděšeně pozoroval, jak se zpod zbytků zeleniny řine krev z rány pod okem a jak nehybně a bez dechu dívka leží.
Tohle přeci nechtěl! To se stát nemělo, to kouzlo mělo účinkovat jenom na Snapea a nikoho jiného. Ten mizera však vypadal jako by nic a systematicky se pokoušel o první pomoc.
"Srdce naskočilo,” zaslechl Snapea. "Odnesu ji na ošetřovnu.” Vyskočil, mávl hůlkou, tělo se vzneslo a za pár okamžiků byli oba pryč.
"Pojďte se znovu posadit,” řekl Brumbál a Harry si uvědomil, že stojí mezi ostatními u stolu a v ruce svírá vidličku tak pevně, až mu dřevění prsty. Byl si naprosto jist, že je to jeho vina, a bylo mu zle z představy, že jí skutečně nějak ublížil. Na jídlo už neměl ani pomyšlení, žaludek se mu převracel a mohl být rád, že se na místě nepozvrací.
"Chudák Gwen,” zaslechl vedle sebe. Takže už měla i jméno. Usedl jenom proto, aby nepůsobil nápadně. Že vypadal přepadle, naštěstí nikoho nezaskočilo. Sebralo je to všechny.
"Tak mladá dívka,” řekla McGonagallová, "to by snad neměly být problémy se srdcem? Doufejme, že Severus přinese dobré zprávy.”
Od stolu nikdo neodešel, ale nálada poklesla k bodu mrazu a skoro nikdo nic nesnědl. Uběhla mučivě dlouhá čtvrhodina dusivého ticha, která byla pro Harryho těžkým očistcem a přeplněná různými "kdyby”. Konečně se Snape vrátil, posadil se na své místo a začal si nakládat jídlo, jako by se nic nestalo. Harry pod stolem zaťal pěsti a zatoužil ho praštit do toho lhostejného obličeje.
"Srdeční zástava,” prohodil k Brumbálovi. "Příčina zatím neznámá. Už je při vědomí a vypadá v pořádku. Z Mrzimoru tu nikdo jiný nezůstal?” Odpovědělo mu několikero zavrtění hlavou. "Řeknu madame Pomfreyové, že musí zůstat na pozorování na ošetřovně.”
"Tak to jsem rád, že to tak dopadlo,” zazářil Brumbál. "Ty první chvíle byly skutečně děsivé. Myslím, že bychom si všichni na uklidnění nervů zasloužili pořádný moučník!”
Na stole se objevil čokoládový dort a Harry, věren Lupinově přesvědčení o blahodárnosti působení čokolády, se pokusil kousek sníst. Jo, šlo to, žaludek se mu už rozuzloval a nejhorší nevolnost přešla. I tak si připadal jako dokonalý pitomec. Bylo by ti líp, kdyby to postihlo Snapea? říkal si, zatímco se šťoural lžičkou ve šlehačce. Co kdyby ho to chytlo později, až bude sám ve sklepení? Nebo McGonagallovou? Nebo vlastně kohokoli... Harryho polila nová vlna horka. Co když postižení budou i ostatní, jenom později? Zběsile uvažoval. Oba havraspáři se od sebe nehnuli na krok, to by mělo být dobré. Brumbál měl celé odpoledne prosedět s McGonagallovou nad papírováním z ministerstva, dobře slyšel, jak se o tom domlouvají. Zmijozelové budou skoro určitě společně zalezlí ve svojí díře. A Snapea samotného bude mít bohužel na očích on sám. Ale spolehnout se na to všechno...
"Pottere, ruším váš odpolední trest. Mám práci a nehodlám se zdržovat dozorem nad takovým nemehlem, jako jste vy,” sdělil mu profesor a Harry zezelenal. Nějak to dělalo věci ještě horší. Nejen že provedl něco hrozného, ale navíc zbytečně. Sledoval, jak Snape odchází, a v hlavě mu to šrotovalo. Co když nemá práci, ale je mu opravdu špatně? Co když...
"Pane profesore, musím s vámi mluvit,” otočil se na Brumbála. "Šlo by to hned?” Asi vypadal hodně zoufale, protože Brumbál zvolna přikývl.
Ředitel byl poslední člověk na světě, kterého chtěl Harry zklamat. Proto když ho chvatně odtáhl do chodby vedle síně a tam mu popisoval, co provedl a čeho se obává, neměl daleko k tomu, aby se rozbrečel. Slyšel to chvění ve svém hlase a snažil se ho nějak potlačit, ale nedařilo se mu to. Připadal si, jako by nad sebou vynášel rozsudek. Domluvil, sklopil hlavu a zakousl se bolestivě do vlastních rtů.
"Ukaž mi to kouzlo, Harry,” vyzval ho ředitel a Harry rozklepanou rukou předvedl zaklínadlo.
Brumbál vypadal, že se mu ulevilo. Usadil se na kamenný sokl pod oknem, vedle kterého spolu stáli, a poklepal na něj, aby si Harry sedl vedle něho. "Nuže, chlapče, čím začít? Zaklínadlo, které jsi vytvořil, je dobrou ukázkou pochopení principů lokalizační magie. Pomocí čeho jsi ho nasměroval přímo na Severuse?”
"Při posledním trestu jsem sebral v pracovně jeho vlas a ten jsem pak omotal kolem špičky hůlky,” hlesl Harry.
"Ano, obvyklý způsob, vskutku. Slečna Jensenová byla patrně obětí skutečnosti, že má magii podobnou Severusově a přitom k tobě seděla blíž. Zaklínadlo se nasměrovalo na ni.”
"Oni jsou příbuzní?” vytřeštil Harry oči.
"Na takovou věc lidé nemusí být příbuzní,” pokáral ho Brumbál. "Vidím, že dáváš v hodinách pozor, jenom když se ti to hodí.”
Harry opět sklopil hlavu.
"Tak závažnou záležitost nemohu samozřejmě nechat být.”
"Vyloučíte mě?” Prosím, ne, ne, ne... ne ne nenenenenene-
"Nevyloučím,” řekl Brumbál zvolna, "protože věřím tomu, že jsi skutečně jenom nedomyslel následky klukoviny, a oceňuji, že jsi za mnou přišel. Tvůj trest si ještě promyslím a jistě chápeš, že to nebude jeden podvečer uklízení po mudlovsku.”
"Já...” Harry vážně nevěděl, co říct. "Bylo to hrozné, když tam ležela. Nikdy, nikdy už nic takového neudělám, to přísahám. Děkuju, pane řediteli. Že mi ještě dáváte šanci.”
Brumbál ho poklepal na rameni. "Měl bys za slečnou Jensenovou zajít a vysvětlit jí, co se stalo. Ujištění, že jsou její potíže pouze přechodného rázu, by jistě uvítala.”
Harry polkl. Holka, nejspíš o rok mladší. Řekne to všem. Snape ho zabije, Nebelvír odvrhne a on si bude ještě přát, aby ho jenom vyloučili. "Ano, pane.”
Cítil Brumbálův pohled zabodnutý do zad ještě dlouho poté, co zatočil za několik rohů a sešel schodiště. Vyrazil za Gwen hned, protože se bál, že by později k tomu už nenašel odvahu. Zaklepat na dveře ošetřovny bylo hrozné, vstoupit ještě hroznější, dojít až k ní chtělo všechno odhodlání.
"Ahoj, Gwen,” řekl nervózně. Byla bledá jako stěna, napůl seděla ve vysoko nastlaných polštářích a nijak vstřícně se netvářila.
"Co chceš?” odvětila nevlídně. Harry si ji trochu překvapeně prohlížel. Vypadala jinak než při obědě a uvědomil si, že vlastně nosila vlasy vždycky pevně spletené v copu. Teď je měla volně rozpuštěné, v tmavých pramenech jí splývaly podél tváří a dodávaly tak nesmírně jiný výraz, až to Harryho skoro uhranulo. Jeho podezření, tak rychle Brumbálem smetené ze stolu, se vrátilo.
"Nikdo z tvojí koleje tu není, tak jsem se přišel zeptat, jestli pro tebe nemůžu něco udělat,” řekl Harry a v rozpacích se chopil opěradla židle postavené vedle postele. Sednout si neodvážil. "Bývá tu otrava, tak snad něco ke čtení? Nebo nechceš něco k jídlu? Obědu jsi moc nedala...”
Měla černé rovné vlasy, ale to mívá spousta lidí. Oči velmi tmavě hnědé, to postřehl už při obědě, ale ve zbledlém obličeji vypadaly černé. Nos nepatrně, ale naštěstí nijak zásadně větší. Rysy tak nějak celkově... byla vlastně hezká... ano, nedalo se to popřít. Byla nějakým vzdáleným dívčím způsobem zcela jistě podobná Snapeovi. Snad to nevrle stažené obočí, rovné, stejně jako měl on. Něco v pohledu. Něco v linii lícních kostí. V životě by ho to nenapadlo, kdyby to nehledal, ale teď mu zase nebylo jasné, jak to mohl nepostřehnout dřív.
"Přestal bys na mě laskavě tak zírat?” štěkla a Harry v tom slyšel Snapea tak zřetelně, že málem povyskočil a vykřikl: "Ano, pane!”
"Máš tu ještě kousek kukuřice,” řekl místo toho mírně a sáhl jí do vlasů.
"Pomfreyová a její čistící kouzla,” povzdechla si dívka.
"Co to oko... dobrý?” přejel si Harry po tváři, kde měla těsně pod okem růžovou čárku napůl zhojeného šrámu. Konečně se usadil na krajíček židle, připravený vyskočit, pokud by se začala vztekat.
"Ale jo, měla jsem štěstí, bylo to o chlup. Je to od hrany lžíce."
"Slyšel jsem, jak prasknul talíř," přikývnul Harry.
Chvíli bylo rozpačité ticho.
"Ach jo... byl to hodně velký trapas?"
"Trapas?" vyjevil se Harry. "Vůbec ne! Jen jsme o tebe měli všichni hrozný strach."
"Hm. Lepší než před plnou Velkou síní."
"Hlavně lepší, než kdybys byla někde sama," přisadil si Harry a dokonale se začínal vžívat do představy, že nebohá nemocná Gwen... ne, to nemůže.
Až na to, že ta holka je vážně podobná Snapeovi. V Harrym se probudily všechny tři jeho zmijozelské buňky. Jestli jsou příbuzní, a on by dal ruku do ohně za to, že jsou, určitě nechce, aby se to vědělo. Tak tajemství za tajemství? Že by měl tak neuvěřitelné štěstí a jeho neskutečně pitomý nápad mu prošel tak snadno?
Až na trest od Brumbála, samozřejmě. Který ale vyloučil, že by... ne, nevyloučil! Když si Harry přesně vybavil Brumbálova slova, vůbec neřekl, že by Gwen nebyla Snapeova cokoli. Jen řekl, že by ani s podobnou magií být nemusela. Harry se pousmál.
"Gwen, jsi neuvěřitelně podobná Snapeovi," řekl lehce. "Co je tvůj, strýc?" Představa, že by měl Snape sourozence, vypadala sice scestně, ale vzhledem k věkovému rozdílu a možnostem nejpravděpodobněji.
"Tak to ti mockrát děkuju," vyprska Gwen. Bylo tam ale to drobné zaváhání na začátku, způsob, jakým zamžikala očima, leknutí dřív, než se začala rozčilovat. "Ty víš, jak ohromit dívku, že? Co tě přivedlo na ten nápad? Mám tak hrozný nos? Smrdím lektvarama na deset metrů? Nebo se snažíš být originální?"
"Prosím, nerozčiluj se, Gwen, tišeji," prosil Harry úpěnlivě v obavách, že z kanceláře vyběhne Pomfreyová. "Já to rozhodně nikomu říkat nebudu. To není tak, že by to bylo na první pohled vidět, ty jsi... no, hezká," Gwen něco nasupeně ucedila a Harry se málem začal smát. Podoba byla větší, než si možná myslela. "To až když jsem věděl, co mám hledat, najednou to bylo jasné. Jen nemáš tak ostré rysy a nos..."
"Protože nejsem vychrtlá jako kost a kůže a je mi kdo ví o kolik míň," řekla Gwen. "Proč si začal hledat podobu mezi mnou a Snapem?"
"A jste opravdu příbuzní?"
"Ty první."
Harry bohužel cítil, že měla nárok to požadovat. To on ji napadl a nyní z ní tahal její tajemství. Nadechl se. "Použil jsem..." Odkašlal si. "Seslal jsem na Snapea kouzlo, po kterém mu mělo být špatně. Víš, první den prázdnin a zase jsem vyfásnul trest, už jsem toho měl po krk..."
"Detaily vynech," zarazila ho, "nesnáší ho nikdo, všichni víme, jak se chová k nebelvírům. Co dál?"
"Bylo upravené tak, aby působilo jenom na něj. Sebral jsem mu vlas," přiznal Harry. "S ním to ale ani nehnulo a místo toho jsi se sesypala ty. Byl to šok, to ti povím. Máš magii podobnou, ale ne dost, takže jsi to stáhla k sobě a přitom na tebe působilo jinak, než mělo."
"Ty jsi vážně pitomec, Pottere!"
Nezbývalo mu než souhlasit. "Gwen, skutečně se omlouvám. Nechtěl jsem ti ublížit a vlastně nikomu... byl to nesmyslný nápad, tohle už nikdy dělat nechci. Volné odpoledne za to nestojí."
"Navíc když jsi ho určitě dostal," protočila panenky. "Snape většinou nemá chuť trávit o prázdninách se studenty víc času, než je nezbytně nutné."
"Navíc," povzdechl si znovu Harry.
"Řekls někomu, co se stalo?"
"Brumbálovi. Bál jsem se, kdyby se účinky objevily i u ostatních, třeba zpožděně. Ujistil mě, že se to nestane."
"Dal ti trest?"
Harry potřásl hlavou. "Zatím ne. Řekl, že si ho rozmyslí."
"Dobře," řekla Gwen a zamyslela se. Harry se na židli neklidně ošil. Kratičce na něj pohlédla, pozvedla koutky úst, ale pak se vrátila k zírání na své ruce na přikrývce.
"Gwen?" nevydržel Harry po chvíli.
"Hmm?"
"Co je teda Snape tvůj? Na bráchu už jste moc od sebe, ne?"
"Pottere," pohlédla na něj Gwen zpříma, "paní Pomfreyové řeknu, že jsem byla tak neskutečně pitomá, abych zkoušela sama na sobě povzbuzující kouzla. Trochu jsem to přehnala, jedno z nich se mi nepovedlo a ta zástava byl následek - není to žádná divoká spekulace, odpovídá to popsaným případům. Nikomu neřeknu, co jsi provedl, a stejně tak očekávám, že ty se živé duši nezmíníš o svých spekulacích. Ani Grangerové a Weasleymu, nebo s kým vším to ještě táhneš. V žádném případě pak nepovažuji za žádoucí, aby se o čemkoli z toho dozvěděl Snape."
Harry trochu omráčeně přikývl.
"Řediteli navrhnu trest, jaký mi připadá adekvátní, a nečekej, že z něj budeš mít radost. Budeš mít několik možností, jak se mu vyhnout, je mi jedno, jestli to uděláš - nicméně předpokládám, že dáš přednost tomu, aby sis ho odbyl."
Harry znovu přikývl. Připadal si jako na koberečku u McGonagallové. Nespletl se nakonec v tom, kterého učitele v ní hledal?
"Co se týká vztahu mě a Snapea, nechci o tom mluvit teď a tady. Promyslím si to a až mě pustí, najdeme si nějaké lepší místo. Ano?"
"Třeba v Komnatě nejvyšší potřeby?" navrhl Harry, aby vyvinul alespoň nějakou iniciativu.
"Pottere," protočila panenky, "hrad je prázdný a ještě dva týdny bude. Můžeme se sejít ve vaší nebo v naší společenské místnosti. Oba tak máme zaručené naprosté soukromí."
"Dobře," nechtěl se dohadovat. Ostatně měla pravdu. Narovnala se v posteli a trochu předklonila, vlasy jí spadly do tváře. V té chvíli se podobala Snapeovi tak moc, že varianta "sestra" vystoupila plně do popředí. "Nechápu, že si toho ještě nikdo nevšimnul," podotkl Harry.
"Uf, ještě je mi trochu divně. Jsem asi dost zelená, co? Jo, čím jsem starší, tím je to zjevnější. Jsem v páťáku," odpověděla na jeho nadechnutí, kterým se přesně na to chtěl zeptat. Takže opravdu o rok mladší. "Ale když mám stažené vlasy a udržuju se lehce opálená, nenapadne to nikoho. Možná nakonec budu muset použít nějaká kosmetická kouzla... Platí ta tvá nabídka? Čokoládovou žabkou a něčím lehčím ke čtení, třeba Dějinami Bradavické školy, bych nepohrdla."
To bylo skoro, jako by to řekla Hermiona, a Harry se zasmál. "Jsi si jistá, že jsi mrzimor? Čím víc tě poslouchám, tím víc tě vidím mezi havraspáry."
"Všechno souvisí se vším," odvětila nejasně. "Teď jdu spát."
Harry vypadl z ošetřovny obstarat požadované tovary a v hlavě mu trochu hučelo. Gwen byla rozhodně zvláštní osoba a Harry moc nevěděl, co si s ní počít. Rozhodně si s ní chtěl vyjasnit ty snapeovské geny. Představa, že by měl Snape nějaké příbuzné, ho fascinovala. Nesmírně se toužil dostat neoblíbenému profesorovi nějak pod kůži, zjistit jeho tajemství. Byl až nemocný potřebou vyrovnat vztah, ve kterém se vnímal jako ten o hodně slabší. Zatracený Snape! Harry nesnášel, že někdo tak schopný a u Brumbála dobře zapsaný, se musí chovat jako dokonalý všivák. A navíc Snape o něm věděl všechno. Harry toužil vědět cokoli. Ne vmést mu to do tváře, neplánoval klesnout na jeho úroveň, jenom to vědět, mít to pro sebe, tajné eso v rukávu.
Příbuzná v Bradavicích takovým esem rozhodně byla.
Když ji navštívil odpoledne, spala a paní Pomfreyová dala důrazně najevo, že ji nemá budit. Ráno už ji na ošetřovně nenašel a u snídaně se nesešli. Zato tam vesele švitořil Kratiknot, nabízel jim pomoc s úkoly, tajuplně naznačoval, že jestli za ním odpoledne přijdou do kabinetu, naučí je věci, které byly ze školních osnov pro nevhodnost vyškrtnuty, a stejně jako Brumbál nezapomněl zdůrazňovat, ať využijí dobrého počasí a trochu se provětrají.
S tím byl Harry ochoten souhlasit. Zima byla dlouhá a bylo příjemné na koštěti pro změnu nemrznout. První jasně zelená tráva už vykukovala z hlíny, stromy se zelenaly, všude byla spousta ptáků a Harry usoudil, že se mu jaro vlastně náramně zamlouvá. Prvotní nechuť k mezikolejním aktivitám se vytratila, a tak si chvíli přátelsky pinkali se dvěma Zmijozely, nějaký čas se pokoušel skamarádit s koštětem Martina z Havraspáru a v poledne se přihnal do Velké síně hladový jako vlčák a přesvědčený, že tolik pro mezikolejní družbu neudělal za celých šest let.
Gwen tam zase nebyla a potkal ji na chodbě, až když odcházel. Málem do sebe vrazili.
"Jéé, to jsi ty,” vyrazil ze sebe nejapně. Zvedla oči od knížky a přejela ho pohledem.
"Jaké perly moudrosti to z tebe padají,” řekla.
"Prosím tě, nechovej se jako... on,” zakřenil se Harry, "nebo ti budou všechna kosmetická kouzla na nic.” Ale měla pravdu, s vlasy v copu, s několika prameny ve velmi dívčí ofině, a s mnohem přirozenější barvou ve tvářích se podoba ztrácela. "Jen jsem se chtěl zeptat, jak se daří?”
"Díky tobě se mě na to ptá každý, neustále, většinou pokaždé, když se setkáme,” řekla. "Dokonce mám podezření, že McGonagallová dělá speciální obchůzky, jenom aby mě mohla potkat a zeptat se. Takže i tobě děkuji za optání, mám se výtečně. Sice se veškeré mé plány na prázdniny rozplývají jako pára nad hrncem, protože se nedostanu pořádně do knihovny, ale co je to proti nekonečnosti vesmíru.”
"Knihovny?” podivil se Harry, v čem by měl být problém. "Aha, ty myslíš Oddělení s omezeným přístupem?” Váhal jenom vteřinu. "Když mi řekneš, co chceš donést, mohl bych se ti o to postarat. Pokud je to knížka, kterou donést lze,” dodal pro jistotu, když si vzpomněl na řetězy, které některé z nich poutaly na místo.
"Možná tvou nabídku využiji,” přikývla po krátkém zaváhání. "Mám rozdělaný malý průzkum a chtěla jsem ho během prázdnin dotáhnout do konce.”
"Ještě řekni, že lektvarový?”
Zatvářila se otráveně. "Na lektvary jsem sice docela dobrá, ale přeměňování mě baví víc. Jestli dovolíš, půjdu se najíst. Souhlasíš, abychom se sešli ve dvě ve vaší společenské místnosti?”
"Ty znáš heslo?”
Dlouhou vteřinu bylo zpytavé ticho. "A toto je naděje světa v boji proti zlu,” zamumlala. "Zaklepu,” oznámila nahlas a odplula.
Harry se nemohl zbavit dojmu, že schopnost udělat z něj naprostého pitomce je stejně dědičná jako tvar obočí.


 



Pokračování

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře

RE: Gwen - 1/3 alcazar 03. 09. 2012 - 16:20
RE(2x): Gwen - 1/3 mae 05. 09. 2012 - 11:08
RE: Gwen - 1/3 gwenloguir 11. 09. 2012 - 13:33
RE(2x): Gwen - 1/3 mae 11. 09. 2012 - 20:21