Jak Snape potkal Maipe - jedenáct

11. květen 2008 | 22.26 |

V dnešním dílu navštívíme Kruval i Bradavice. Jak dopadla bitka mezi Frankem a Jamesem? A vznáší se Severus na růžovém obláčku po té, co se konečně políbili s Lily? Jak asi tušíte, není důvod, aby se někdo ze zúčastněných měl nějak zvlášť dobře.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Ve chvíli, kdy udýchaná Maipe doběhla na místo, kde se Frank a James chytli, už bylo po všem. James měl ve tváři jasně oranžovou barvu, z uší se mu kouřilo a na oku se mu skvěl výstavní monokl. Vedle něho stál Sirius a s rukama založenýma na hrudi pochmurně hleděl na Franka, kterému právě Lupin pomáhal usednout na zem. Frank byl bledý jako křída, ruku si tiskl po straně ke krku a mezi prsty mu protékala krev.
Maipe si byla v první chvíli jistá, že se ho James pokusil zabít. James sám ale vypadal tak zděšeně, že si uvědomila, že se mu jenom něco hrozně nevydařilo – nebo naopak použil kouzlo, u kterého nečekal, že se vydaří tak příliš...
Jamesovi už nevěnovala jediný pohled. Prodrala se bezohledně mezi vzrušenými studenty k Frankovi. Bylo jasné, že každou chvíli omdlí.
"Brakiam elmindo," máchla hůlkou ve snaze zamezit krvácení. "Ksakru, to je přeci na zlomeniny..." Plácla se s rukou, ve které držela hůlku do čela a z její špičky vylétla hrst pestrobarevných jiskřiček.
Frank se na ni nepatrně pousmál a začal se opravdu kácet k zemi. Lupin ho zachytil z jedné strany, Maipe ze druhé a opatrně ho složili na trávu.
"Ztratil hodně krve," řekl Lupin starostlivě. "Madame Pomfreyová už tu musí být každou chvíli..."

Místo školní léčitelky ale dorazil první Brumbál, dlouhými ráznými kroky, zachmuřený. Stačilo jediné gesto a studenti se rozprchli jako hejno holubů. Maipe ani Poberty se vyhnat nepokoušel. Poklekl k Frankovi a skoro okamžitě usoudil: "Raději s ním nebudu hýbat."
Pak pohlédl na Jamese. Několikrát mávl hůlkou a Jamesovi se přestalo kouřit z uší a získal svou obvyklejší barvu pleti. Monokl a zděšený výraz mu zůstaly.
"Takže... co se tu stalo?" řekl Brumbál a pohlédl na Lupina.
"Nešťastná náhoda, pane profesore," řekl Remus nešťastně. "Pohádali se kvůli hlouposti, začali po sobě metat jen taková neškodná kouzla, však víte, ředkvička místo nosu a tak... pak se ale musela nějak poplést nebo spojit, někdo udělal štítové kouzlo, odrazilo se to – nevím přesně... ale jsem si jist, že to byla nehoda.

Vždyť..." Rozhodil rukama. Vždyť byli oba z Nebelvíru, chtěl říct, kamarádi.

Než se stačil Brumbál vyptávat dál, dorazila madame Pomfreyová a s obvyklou rozhodností se pustila do práce. Brumbál si Poberty odvedl sebou a Maipe následovala léčitelku, která po prvotním ošetření vyzdvihla jediným mávnutím hůlky Frankovo bezvládné tělo na nosítka a pospíchala s ním k hradu.
"Bude v pořádku?" vypadlo z Maipe vyděšeně, snad víc prosila, než se ptala.
"Ale jistě," dostalo se jí úsměvu, "nezdá se, že by byl zasažený nějaký důležitý orgán. Jen ztratil hodně krve. Pořádně se prospí a profesora Křiklana požádám o přípravu lektvaru, který by ho měl rychle postavit na nohy. Bude potřeba silnější, než máme na ošetřovně běžně připravený."
"Doběhnu za ním," nabídla se Maipe okamžitě, potřebovala vědět, že dělá něco proto, aby bylo Frankovi lépe. Připadala si strašně, nepochybovala vůbec, že byla příčinou, pro kterou se to všechno stalo. Sotva se dozvěděla název lektvaru, rozběhla se za profesorem; zastihla ho v kabinetu a on se okamžitě pustil do práce. Přešlapovala zatím u dveří, nešťastná z každé minuty prodlení.
"Je štěstí, že se nevaří, jenom míchá," řekl profesor, zatímco se skláněl nad pracovním stolem a za krátko již s uspokojením prohlížel proti světlu tekutinu, která sama připomínala krev; jen byla jasnější a průsvitnější. "Tak utíkejte, slečno Dahlová... a pozdravujte mého milého Severuse, až mu budete psát..."
Dokonale zaskočená popadla lahvičku a vracela se na ošetřovnu. Frank už ležel v posteli v pyžamu, čistý od té spousty krve, bělejší než prostěradlo.
"Můžete tu chvíli zůstat, jestli chcete," svolila madame Pomfreyová pod Maipiným nešťastným pohledem a odešla. Maipe klesla na židli vedle Frankova lůžka a hlavu složila do dlaní.

* * *

Severus Snape se spíše potácel, než šel, chodbou ke své ložnici. Připadal si jako zbitý.
Musel jsem se zbláznit, říkal si stále dokola, jak jsem jen mohl začít líbat Lily...?
Intenzivně si uvědomoval, že něco takového si k Maipe nikdy nedovolil a byl z toho zmatený. Maipe... párkrát ji políbil, vždycky s pocitem, že by ji jeho dotyk mohl rozbít jako nějakou křehkou, příliš jemnou věc. Sotva ji objal, snad jen při učení si zvykla opírat se o něj a on si vždycky velice silně uvědomoval, jak je blízko. Teď v sobě však objevil něco zcela nového.

Musel jsem se zbláznit...
Přemýšlel, jestli tak dává sám sobě znamení, že je pro něj Lily tou pravou. Přesto v tom všem cítil nějaký disharmonický tón, ale nedokázal ho odhalit. Věděl jen, že si připadá strašně a jako úplný hlupák.
"Severus Snape."
Snape prudce zvedl hlavu. V chodbě před ním stáli tři studenti, tak, aby kolem nich nemohl projít. Bezpečně poznal Evereta, šklebil se suverénně a přezíravě, v očích měl výsměch a triumf. Druhého chlapce neznal jménem, ale vídal ho často, byl z vedlejší třídy. I ten se tvářil až příliš spokojeně, než aby nezačal Snape cítit znepokojení. Třetí byl snad o hlavu vyšší, nejspíš o dva tři roky starší, možná už z posledního ročníku. Ten měl v tváři hlavně pohrdání.
"Přejete si?" štěkl Snape a v očích mu nebezpečně zablesklo.
"Chci tě vyzvat na souboj, pravý čarodějnický souboj," řekl Everet a vychutnával si každé slovo. "Bohužel jsem momentálně zdravotně indisponován..." Afektovaně si, s rukou před ústy, odkašlal. "Požádal jsem proto svého bratra, aby mne zastoupil." Starší chlapec Severusovi pokynul hůlkou.
"Samozřejmě můžeš odmítnout, nikdo by ti to nemohl mít za zlé, přeci jen, souboje by se měly konat mezi studenty stejných ročníků," pokračoval Everet blahosklonně, "pokud dojdeš k názoru, že bys s tím mohl mít potíže."
Snape si změřil svého budoucího protivníka chladným, odhadujícím pohledem. "Přijímám," řekl s opovržením. "Jestli máte zbabělost v rodině, nemusím čarovat, stačí zadupat."
Everet vytáhl hůlku a bratr ho chytil za ruku ve chvíli, kdy se nadechoval k nějakému zaklínadlu. "Nech mi ho," řekl nepříjemným, šeplavým hlasem. "Výzva byla přijata. S potěšením si ho vychutnám."
Everet neochotně hůlku zase schoval. "Dnes v osm v chodbě rytíře Sparvuse. Marian," kývl hlavou na chlapce, který dosud nepromluvil, "na tebe počká a dovede tě tam."
"Domluveno," řekl už jenom Snape a vykročil kupředu.
Uhnuli mu.
Prošel chodbou, sebejistě vzpřímený a hrdý, ve tváři neproniknutelný výraz a planoucí pohled.
V duši pak zoufalý a plný pochybností, plný hněvu na sebe a ty malicherné hlupáky.
Přesto si musel přiznat, že je skoro rád, že dojde k tomu souboji. Nevěděl, kolik může mít šancí proti staršímu, nepochybně zkušenějšímu studentovi. Ale vědomí, že si může s někým vyřídit účty a upustit tak splínu, který cítil díky posledním událostem, bylo svým pochmurným způsobem uspokojující.


Bude Frank v pořádku?
Nezlomí Maipe poslední události?
Zvládne se Severus postavit svému zkušenému soupeři?
Co zatím dělá Lily?
Čtěte v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct nerla 11. 05. 2008 - 22:31
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct ivik.bublik 12. 05. 2008 - 16:00
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct graveyard®vzpomina.cz 12. 05. 2008 - 23:20
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct mae 12. 05. 2008 - 23:27
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct nerla 12. 05. 2008 - 23:28
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct mae 12. 05. 2008 - 23:37
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct ivik.bublik 13. 05. 2008 - 06:20
RE: Jak Snape potkal Maipe - jedenáct amabell®pise.cz 30. 11. 2013 - 20:24