Jak Snape potkal Maipe - deset

4. květen 2008 | 17.24 |

Atmosféra v Kruvalu houstne, Severus Snape jen těžko odolává dívčím zbraním... a vy se mu divíte? ;-)

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 


Byly dvě hodiny ráno a Severus Snape nemohl spát. Začal uvažovat, že si pomůže nějakým kouzlem - napadalo ho, že by si mohl třeba hodit na hlavu židli - ale nakonec to vzdal, vylezl z postele, hodil si přes ramena plášť a tiše sešel do společenské místnosti. V krbu dosud hořel oheň. Severus se usadil do křesla co nejblíž k teplu. Chtěl přemýšlet nad Lily, ale nedařilo se, stále před očima viděl Maipe.
"Accio pergamen!"
Rozhodl se, že jí rovnou začne psát další dopis, byť první odešel v podvečer.
Sotva ale chytil do ruky brk a napsal: Moje milá Maipe... uvědomil si, že má Lily v hlavě víc, než si ještě před chvílí myslel.
Po pár větách podrážděně odhodil nadepsaný list a opřel se do křesla, bradu podepřenou dlaní.
Tak tedy Lily.
Zlobil se na ni.
Byly časy, kdy ho jejich vzájemné odcizení ničilo a deptalo. Zlomilo ho... nevěřil, že by ho kdy ještě zajímala jiná dívka. Maipe se pak zjevila ve chvíli, kdy to vůbec neočekával, způsobem, jaký stále nechápal. Prostě náhle byla a zářila v jeho srdci jako malé slunce.
A teď Lily, opět Lily... krásná, schopná. Lákalo ho být s ní. Byla inspirující. Byl si jist, že by z toho James Potter dostal psotník a už to málem stálo za to; nebo alespoň za ty představy. Chmurně se pousmál.

Snažil se porovnat ty dvě a stále se mu to nedařilo.
Lily byla lepší studentka, byla krásnější - svým způsobem, zajímavější, atraktivnější... stále elegantní, sebejistá. Bezděčný střed každé společnosti.
Maipe, jeho malá Maipe... víc se mu líbilo, jak nosila své rozpuštěné vlasy, do kterých mohl zabořit prsty, než Lilyny složité účesy. Víc se mu líbila její bezprostřednost, než Lilyna společenská preciznost. Maipe mu připomínala neposedný přátelský plamínek. Byla naprosto a dokonale jiná, než on.
Zatímco Lily... Lily, ach Lily... byli si podobnější, než by kdy přiznala. I ona v sobě měla ctižádost, cítil ji, a domníval se, že by dokázala být stejně bezohledná a přímočará. Ona však měla upřímně ráda druhé a to ji brzdilo. Věnovala jim příliš času. Přesto jimi neváhala manipulovat...
Jsou ale mé úvahy správné? ptal se Snape sám sebe. Neobelhávám sám sebe, nedávám velká jména malým věcem? Bádání v lidské povaze mu nebylo vlastní. Nyní však cítil, že se musí rozhodnout, musí konat - a že důsledky by mohly být dalekosáhlé.
Musel si připustit, že chce Lily zpět. Ale Maipe se vzdát nechtěl.
Byl v tom rozpor, který ho rušil, neustálý zdroj neklidu.

Znovu se vrátil k tomu, že cítil na Lily zlost. Proč mu to neřekla doma v Bradavicích, proč s tím přichází zde, kde mají pouhý měsíc?
Uvědomil si, že dosud nepřemýšlel nad něčím, co ho mělo napadnout už dávno. Proč s ním chce Lily tak náhle být? Nenapadalo ho ale nic.

Dokázal odhadnout mnohé, když se zamyslel nad fakty, ale nebyl dost zkušený ani to, aby ho napadla ta prostá věc: že až když ho Lily viděla s Maipe, uvědomila si, že ho chce pro sebe, že o něj stojí a že by o něj mohla přijít... ale i kdyby ho to napadlo, nebyl by o nic blíž zjištění, že ho Lily považuje za člověka, který má velkou budoucnost, který to někam - jak se říkalo - dotáhne. Kombinace zajímavé budoucnosti a úchvatně černých očí jí připadala neodolatelná a stálo jí to možná i za víc, než jen cestu do Kruvalu.
Promnul si oči. Byl už unavený, bez nálady.
Oheň pomalu dohasínal a on neměl chuť s tím něco dělat. Nakonec se vrátil do ložnice. Protože nevěděl, co si s Lily počít, rozhodl se, že se jí bude prozatím vyhýbat. Ta myšlenka ho uklidnila a konečně dokázal usnout. Na rozepsaný dopis, který nechal ve společenské místnosti, docela zapomněl.


Za celý další den měl potkat Lily jenom jednou na společné hodině. Chtěl přijít na poslední chvíli a okamžitě po skončení hodiny zase zmizet - to se mu i hladce vydařilo. Na oběd šel schválně později než jindy, a bezstarostný, hlavu plnou jakéhosi teoretického problému okolo zaklínadel, usadil se ke stolu.
"Moje milá Maipe!" zaslechl náhle. Prudce zdvihl hlavu. Na lavici o dva stoly dál stál jeden z jeho spolužáků, v ruce držel pergamen a přednášel dramatickým hlasem.
"Je právě noc a nemohu spát. Vzpomínám na pohled tvých očí a chvíle, kdy se znovu uvidíme..." Mladík, hejsek s ulíznutými vlasy, s přehnaným údivem zavrtěl hlavou. "Kdo by to byl řekl do našeho usilovného šprta?"
Snape, aniž si to uvědomil, vstal a ruce sevřel v pěst. "To stačilo, Everete," pronesl velice chladným hlasem plným potlačované zlosti.
Jmenovaný Everet se však tvářil, jako by ho neslyšel.
"...kdy se znovu uvidíme a já budu moci - "
"Incendio!" pronesl Snape a máchl hůlkou. Pergamen v Everetových rukou prudce vzplál a ten ho s bolestným vyjeknutím upustil na zem.
Dva jiní studenti okamžitě namířili hůlky na Severuse. Ten však svou odložil a zvolna, s viditelným úsilím se ovládnout, se posadil. "Pokud vím, souboje jsou v jídelně zakázané," pronesl pohrdavě.
"A vy byste na to měli myslet také, chlapci," ozvalo se ode dveří. Vstupoval právě jeden z profesorů. Ačkoli se dál o celý incident, který mu byl viditelně lhostejný, nestaral, Everetovi nohsledi poslechli. "Vyřídíme si to později," štěkl k Severusovi Everet a otočil se k němu zády.
"S radostí," odvětil Snape a se zdánlivým klidem se věnoval jídlu... byť ho chuť přešla. Na chvíli se ho zmocnil neodbytný dojem, že se proti němu snaží spiknout všichni jenom proto, aby měl co nejméně času. Chvíli proklínal sám sebe za zapomenutý dopis a pár chvil věnoval promýšlení kouzel, která by mohl použít v souboji. Nevěřil příliš, že by se mu Everet odvážil postavit - poznal ho jako ne příliš schopného kouzelníka, zato na intriky byl mistr - chtěl být ale připraven.

"Severusi..." vytrhl ho z úvah tichý dívčí hlas.
Pohlédl na Lily pod dojmem svých posledních úvah a ta polekaně nadskočila.
Snape honem vyhladil tvář do bezstarostného úsměvu. "Promiň, nad něčím jsem přemýšlel."
"Ach..." Lily, vyvedená z rovnováhy, okamžik zaváhala, ale pak se posadila vedle něho.
"Vyhýbáš se mi..." řekla. "Chápu, že se zlobíš - po tom všem mezi námi. Odpusť mi ten včerejšek, prosím."
Působila tak jemná a bezbranná, že měl nutkání ji obejmout kolem ramen a ujistit, že všechno bude dobré. Možná by to i udělal - někde jinde. Lily přišla do jídelny příliš pozdě, než aby mohla tušit, do jak špatné chvíle se připletla. Snape se nyní cítil v ohrožení a nepohodlně, studenti se po něm stále ještě otáčeli a ukazovali si zbytky ohořelého pergamenu.
"Nezlobím se, nebo alespoň ne... na to, co jsi udělala," řekl. "Pojď, prosím tě..." Nedojedené jídlo nechal být a rychlým krokem, takže mu sotva stačila, opustil jídelnu. Everet za ním uznale a výsměšně zahvízdal a zatleskal.
"Co to mělo..." nadechla se Lily pobouřeně, ale Snape jí stroze zarazil: "To nech být. Máme spolu něco nedořešeného." Nebyla si jistá, jestli myslí Evereta nebo ji, ale raději to nechala na později.

Konečně našli klidné místo, na úpatí jezdné z věží, výklenek dokonce i s kamennou lavičkou, sochou starou tak, že se nedalo poznat, koho vlastně představuje, a pokojným výhledem na nedalekou skalní stěnu. Slunce se tam odráželo v krystalcích zmrzlého sněhu a oni díky tomu seděli v kruhu světla, prolamovaným sklem zjemnělého. Celé to místo díky tomu působilo jako sen, kdy se věci vznášejí v barevném oparu a nic není skutečné.
Posadili se v jedinou chvíli, takže těžko říct, kdo mohl za to, že se ocitli tak moc blízko sebe.
Severus zabořil tvář do dlaní. "Lily..." zamumlal. Pohladila ho zlehka po rameni.
Snape se náhle prudce narovnal a pohlédl na ni s divokostí, která ji poplašila. Než ale stačila jakkoli reagovat, zabořil jí prsty do vlasů, přitáhl si ji ještě blíž a začal ji líbat. Zběsile, skoro zuřivě, v první chvíli se mu chtěla vytrhnout, ale držel ji pevně a ona se poddala, oplácela svou vášní tu jeho, tiskli se k sobě s dychtivostí někoho, kdo čekal příliš dlouho...
"Lily..." vypravil ze sebe a přitiskl ji pevně, až zůstala bez dechu. "Tolik jsem..." S očima zavřenýma nepatrně zavrtěl hlavou.
"Severusi," řekla tiše Lily. Mírně se usmívala, trochu zmatená, ale spokojená a sebejistá. Chtěla Severuse... a získala ho. Nepochybovala o tom, že ho získala.


Opravdu Severus podlehl Lily?
Bude se konat čarodějnický souboj?
Co sakra bude dál?
Čtěte v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - deset ivik.bublik 04. 05. 2008 - 22:39
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset nerla 04. 05. 2008 - 22:59
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset mae 04. 05. 2008 - 23:48
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset graveyard®vzpomina.cz 05. 05. 2008 - 22:26
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset mae 06. 05. 2008 - 13:49
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset ivik.bublik 09. 05. 2008 - 17:30
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset nerla 09. 05. 2008 - 21:24
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset ivik.bublik 10. 05. 2008 - 18:36
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset mae 11. 05. 2008 - 20:49
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset nerla 11. 05. 2008 - 21:30
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset hermione007 17. 05. 2008 - 14:11
RE: Jak Snape potkal Maipe - deset kvik 17. 05. 2008 - 21:34