Kráska a Smrtijed III. - Kompetence

25. červen 2012 | 06.00 |

Kapitola devadesátá šestá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

Patron, kterého neznám, se prosmekne dveřmi a roztáhne svá průsvitná křídla. "Pane Snape, právě jsme přicestovaly a rády bychom se s vámi setkaly v pracovně pana ředitele.” Hlas je mi povědomý a exotický pták, zřejmě nějaký druh papouška, napoví zbytek. Madame Cela, zástupkyně ředitele školy ve Viedmě. Usmívala se, když říkala ta slova, přesto cítím silné znepokojení. Stalo se něco, nějaké následky našeho pobytu? Nebo jenom takto neplánovaně oplácejí návštěvu?
Jediným gestem propustím párek šesťáků, kteří ani nedokáží uvěřit svému štěstí a zmizí tak rychle, jako by se v Bradavicích náhle umožnilo přemisťování. Uhasím ohně pod kotlíky a za chvíli již stojím před chrličem, kde se potkám s lehce zmatenou Minervou.
"Severusi, víte, o koho jde?” zeptá se.
"Zahraniční delegace,” odtuším.
"To by podle toho ptáka došlo i slepému,” zamračí se trochu. To už ale stoupáme vzhůru a podle hlasů z Brumbálovy kanceláře se tam právě odehrávají představovací orgie. Na chvíli se do nich zapojí i Minerva, já se spokojím s pokývnutím k madamě Cele, která mě přivítá širokým úsměvem, a mladší, povědomé ženě, která, kdyby měla perly ve vlasech... jistě, viděl jsem ji na té slavnostní ceremonii. Gabriela Shuaová, jedna z tamních profesorek. Jestli mě paměť neklame, byla to ona, s kým se Kingsley kamsi vytratil. Na okamžik mě napadá děsivá představa, jestli snad nepřijely řešit nějaké následky přílišné mezikontinentální družby, ale na to obě vypadají moc spokojeně - a beztak by neměly důvod nás sezvat zrovna v této sestavě.
"Čemu vděčíme za vaši návštěvu, mé drahé dámy?” začne konečně Brumbál, když se konečně nějak poskládáme do křesel a hrnky s čajem a talířky se sušenkami jsou rozdány.
"Doslechli jsme se o vaší momentální situaci a pan ředitel byl tak laskav, že nám umožnil sestavit řešení ke spokojenosti všech zúčastněných.” Zvláštní formulace. Jemný hlas, zpěvavý přízvuk a suverenita zralé, přesto však přitažlivé ženy, ji dělají ideálním poslem špatných zpráv - jen je otázkou, pro koho špatných. "Tady Gabriela by si přála pracovat alespoň pár let, možná napořád, v zemi svých předků.” Dívka mírně souhlasně pokývne hlavou. Podle černých očí a snědé, katalánsky modelované tváře by jí sice britskou babičku nehádal ani největší patriot, ale ona to jistě ví nejlépe.
"Máme trochu jiný systém a dosud učila tři nejmladší ročníky lektvary a obranu proti černé magii, což v našich osnovách pro takto staré děti obnáší většinou ochranu proti magickým bytostem, zvířatům všeho druhu a nelidským stvořením, soubojová tématika a černokněžnická magie přichází na řadu později.

Plně kompetentní je pro výuku čtyř mladších ročníků.” Pohlédne na mě. "Podle toho, co o vás víme, jste schopen vyučovat jak lektvary, tak obranu. Mít na starosti pouze starší žáky by pro vás, jako pro většinu mužů, mohlo být lákavé.”
Zbavit se mrňat? Příliš krásné, než aby to mohla být pravda.
"Musím přiznat, že ta myšlenka nepostrádá jistou přitažlivost,” řeknu zamyšleně. "Máme tu sedm ročníků, takže pokud by učila tři...”
"Mohla bych snadno převzít obranu do čtvrtého a lektvary do třetího ročníku, tak by byly naše úvazky rovnocenné.”
"V lektvarech máme pro sedmé ročníky už jenom výběrové třídy- "
"Prý jste ale uvažovali o speciálních lekcích soubojové magie, tím by se to - "
"Musíme vzít v úvahu přípravu na OVCE a NKÚ a - "
"Porovnat osnovy - "
"Ehm ehm.”

Pohlédneme na Brumbála, který se dosud jako jediný do debaty nezapojil.
"My máme profesora pro výuku obrany proti černé magii,” řekne. Pohledy, které se k němu upírají, se svorně a nerozdílně naplní jistou mírou nevěřícnosti. Dokonce i Minerva, která byla vývojem lehce konsternovaná, ale vůči kolegyni plná sympatií, si odkašle a opatrně se zeptá: "Byl jste se někdy v poslední době podívat do některé z hodin profesora Štěstničky?”
"Pro profesora Štěstničku máme návrh, který by se mu mohl zamlouvat,”
ozve se Cela. "Studijní pobyt na naší škole, ne jako vyučující, ale čistě ve výzkumu, by mu mohl poskytnou potřebný čas na... vstřebání nedávných zážitků. Není to od nás žádná laskavost, jeho specializace je pro nás užitečná.” Zářivě se na Brumbála usměje. "Vy tu nemáte sabbatical?”
Neodpustím si lehké odfrknutí. Já se svého studijního volna nedočkal nikdy.
"Je od vás laskavé, že se tak staráte o blaho naší školy, drahé dámy, ale skutečně...”
"Mám z dobrých zdrojů,”
přeruší ho Cela a sklopí oči ke svému šálku, "že ministerská komise se o výuku profesora Štěstničky začala blíže zajímat a mají v úmyslu vyslat inspekci, která prověří její kvalitu.”
Brumbálův pohled lehce ztvrdne. Tohle už je příliš blízko vydírání a on ještě plně nestrávil příchod Aboneye a Osadči - ostatně, nedorazila delegace z Viedmy předčasně? Helena nastoupila dnes ráno a to již přesahuje slíbenou dodávku jednoho profesora na den. Brumbál si sundá si brýle a čtyři páry očí pozorují, jak si je zamyšleně čistí cípem blankytně modrého hábitu.
"Možná bych měl ocenit, že jste mi to alespoň přišli oznámit dřív, než se potkáme u snídaně,” řekne. Trochu se zamračím. To je ho nedůstojné. "Je pravda, že dosud jsme plně neobnovili stav,” připustí a tváří se, jako by to bylo více než zvláštní.
"Což vůbec nijak nemůže souviset s přirozenou neochotou jakéhokoli čaroděje se zdravým rozumem vystavit se situaci, kdy se nachází v jedné místnosti s dvěma tucty arogantních pubescentů vysílajících kletby, kterým sotva rozumějí.”
Minerva mi věnuje káravý pohled, Gabriela rychle skloní hlavu k šálku s čajem a madam Cela se nepokrytě zasměje. "Je to tak, je třeba to mít v sobě. Pane řediteli,” nakloní se mírně k Brumbálovi, "chápu, že jsme vás svým příchodem zaskočily, uspíšily jsme ho po té zprávě o inspekci na samou mez zdvořilosti, ale je to dobré řešení pro vás i pro nás. Pokud řeknete ano, Gabrielu vám tu můžu rovnou nechat a pana profesora si odvést sebou.”
Brumbál se nadechne k námitce, ale Minerva potřese hlavou. "Bude souhlasit s čímkoli, pokud se po něm nebude vyžadovat vlastní názor a bude to znamenat, že se zbaví studentů.” Zdá se, že během dne se s novou situací smířila a není nepřístupná novým tvářím, byť neortodoxně přijatým - jak jsem ostatně při její praktické povaze předpokládal. Zřejmě udělal své i pohovor s Aboneyem, ta jeho do nebes volající bezelstnost působí na ženské pokolení bez rozdílu věku.
Dostane se jí kratičkého pohledu zvaného "I ty, Brute?” a Brumbál se na přítomné ženy vlídně usměje. Jen mě ten vlídný pohled zdařile vynechá - ční za tím Kingsleyho iniciativa tak zřetelně, jako by tu seděl mezi námi. Nepochybně se předpokládá, že jsem o všem věděl. Nevěděl - ale... zbavit se prváků, druháků, třeťáků... a mít o kompetentního profesora na škole víc... zbavit se další hromady suplovaných hodin...
Brumbál natáhne ruku a Cela mu do ní skoro obřadně vloží Gabrieliny listiny. Hezkou chvíli je v napjatém tichu slyšet jenom šustění pergamenu.
"Milé dámy, bude mi skutečným potěšením přijmout tak sympatickou a kompetentní posilu našeho profesorského sboru.” Z jeho spokojeného úsměvu by nikdo nehádal, že to vlastně celé nebyl jeho nápad.

(Vanja Grishamová)

Další šedivé ráno. Za okny je vidět ocelově šedá obloha a v hradu se šíří lezavá zima. Není mráz, to ne, je jen vlhko, pošmourno, smutek visí ve vzduchu...
"Děje se něco?"
"Ne."

Vyndáme si učebnice, i když Štěstnička pravděpodobně zrovna brečí někde pod umyvadlem v kabinetu.
"Suzy?" ozve se Peter zezadu. Všichni se na ni otočíme.
"Kapitola třináct, obrana proti zaklínadlům útočícím na nervou soustavou," prolistuje se tam, kde jsme skončili.
Všichni se začtou a třídou se začne šířit tiché šeptání vysvětlovaného učiva a novinek ze školní půdy. Náhle se ale otevřou dveře a dovnitř vplachtí Snape. Postaví se před tabuli a sjede nás obvyklým pohledem zvaným ´proč zrovna já se musím zahazovat s hromadou diletantů´.
"Dnešním dnem počínaje vás budu učit obranu proti černé magii. Námitky?" Ticho se přetaví v nevěřícný úžas. "Kterou kapitolou jste skončili?"
Všichni pohlédnou na Suzy. Koledovala si o to, když se stala neoficiální učitelkou. "S profesorem Štěstničkou u kouzel proti dýchací soustavě, samostudiem u kouzel proti nervové soustavě."
"Co z toho jste zkoušeli v praxi?"
"Obranu proti dýchacím kouzlům jen do strany... devadesát sedm. O
branu proti útoku na smysly jsme už zkoušeli sami na kouzlu růžové slepoty a obranu proti kouzlům cíleným na nervovou soustavu na lechtacím zaklínadle. To je všechno."
"Takže o
hrožení ze strany prváků pominulo," ušklíbne se Snape. Na chvíli se zamyslí. "Dobrá, v tomto roce probereme zrychleným tempem látku požadovanou k NKÚ. Vynechaným kouzlům se budeme věnovat v dalších letech."
Suzy se rozzáří tvář, ačkoliv několik Mrzimorů není daleko tomu, aby začali hlavami tlouci do lavic. Že by se Štěstnička už definitivně proměnil v hromádku aspiku?
"Co je klíčovou složkou obrany proti kouzlům cílených na nervovou soustavu? Slečno Carpenterová?"
Náhle místo poklidně plynoucího rána šlehají vzduchem otázky jedna za druhou a zanedlouho je následují i kouzla, proti nimž bychom se měli bránit.
Když odcházíme, neklepeme se jen únavou, ale i následkem použitých kouzel.
"Páni, kéž by nás učil od začátku! Představte si, že bychom měli na lektvary někoho, kdo by nenechal vybuchnout každý špatně připravený lektvar, a že bychom měli na obranu někoho, kdo by nás už od prváku něco učil." Ačkoliv ne všichni se Suzy souhlasí, já jí v duchu musím dát za pravdu.
Pohromadě se přesuneme do další učebny, kterou přes strážné zrcadlo hlídá profesorka Červotočková, a vyndáme si učebnice na bylinkářství.
"Suzy?"
"Padesát šest."
"Vanjo, jak voní bohatý buket po jemné zralé agáve s pepřovou příchutí v pozadí?"
"Dobrý den, třído!"
rozletí se náhle dveře a dovnitř vejde nějaká dívčina, kterou tu ještě nikdo nikdy neviděl. "Jaktože nejste u skleníků? A kde máte oblečení? No šup, sraz za deset minut u vstupní brány!"
Všichni se jako na povel zadívají na Suzy, která jen s drobným zaváháním zvedne ruku. "Prosím, vy jste nová vyučující?"
"No jistě, Helena Osadča. Tak honem, skleníky potřebují dát pořádně do kupy. Merlin ví, co se tam s čím zkřížilo v době, kdy se o ně nikdo nestaral!"
Bez reptání vyrazíme do ložnic pro teplé kabáty.
"To sem konečně Brumbál pořídil líheň učitelů, nebo co?"
"Naše šance složit NKÚ se tím zvyšuje o sto procent, tak si nestěžuj," odpoví Peggy. "Stejně nám už tolik volna lezlo na mozek."
"Mně teda ne,"
ohradím se. "Asi protože jsem od Vánoc procestovala půl světa." A daří se mi na to nemyslet, naštěstí. Bradavický hrad je sám o sobě natolik uzavřeným místem, že do něj neproniká nic cizího, že ho i čas míjí. Teprve až z něj vyjdu ven, všechno se to vrátí. Anebo ne, pokud to bude za dlouho.
"Půjdete s Harrym na Valentýna do Prasinek?" zeptá se mě Peggy zvědavě.
"Kdy je Valentýn?" Kdyby ani ten do Bradavic nepronikl, nezlobila bych se.
"Příští víkend."
"Hm." Harry je skoro zdravý a příští víkend už bude zdravý určitě. "Možná. Je pravda, že bych tam ráda do knihkupectví a psacích potřeb. A potřebuji nové kalhoty."
"Na Valentýna?"
"A kdy jindy? Harry už určitě taky něco bude potřebovat. Po návratu z Afriky se na mně rozpadlo úplně všechno, co jsem tam měla."
"Třído, připraveni? Tak jdeme!" Profesorka mávne hůlkou, brána se rozletí dokořán a vlezlý vlhký vzduch nám zaleze i pod nehty. Cestu ke skleníkům si musíme kouzly pořádně proházet, protože k nim vede jediná uzoučká pěšinka. "Skleník číslo jedna. Silencio!" mávne proti němu hůlkou. "Počítejte s tím, že některé mandragory se mohly spontánně vykořenit, pozor na prsty. Svída krvavá by své ostny ještě neměla mít napuštěné jedem, ale kontaktu se raději vyvarujte. Kdo z vás se dotkne některého z plodů stoletého mangovníku, který v rohu roste, vyslouží si školní trest na další dva roky. Připomeňte si před vstupem kouzla sertum, helmins relego a praesidium. Dotazy?"
Bezděky od skleníků couvnu, bok po boku s ostatními Havraspáry. Mrzimoři nás vzápětí napodobí.
"Tak jdeme. Lumos! Alohomora!"
To, co je před námi, rozhodně není spořádaný skleník profeosroky Prýtové, ve kterém jsem trávila několik hodin týdně pět let. Tohle je džungle, prales, likvidátor nejslabších studentů.
"Ááá!" zaječí Suzy, když na ní z tuřínu červenokvětého vyletí brouk velký jako moje pěst. Zase tolik pozornosti tomu nevěnuji, protože mě zrovna ovíjejí trnité šlahouny, které zaboha nedokážu identifikovat.
"Expelliarmus! Accio," uzavře profesorka brouka do malé krabičky, kterou si odloží na stranu. "O tomhle broukovi si povíme příští hodinu. Je velice vzácný, ale také poměrně nebezpečný. Pokuste se je likvidovat, když je někde zahlédnete."
Po hodině mám o další hábit méně.   

(Severus Snape)

Kdyby mě neupozornilo kouzlo na dveřích, klepání bych patrně přeslechl.
"Dobrý den, vlastně dobré odpoledne, ne, chci říct... obojí," řekne Helena v upřímných rozpacích. "Dívala jsem se na rozvrh a bylo tam, že zrovna nic nemáte, vyučování myslím, se studenty..."
Trpělivě čekám, až se vymáčkne. Zřejmě jí skutečnost, že se na ni při hovoru dívám, působí nekonečné potíže. Zajímavé, předtím podobnými problémy netrpěla.
"Poté, co mě ve skleníku číslo dvě málem dostalo ďáblovo osidlo spolu s žahavkou kromobyčejnou, víte, že jsem nikdy neslyšela, že by tyhle dvě rostliny spolupracovaly? Fantastické. Tak..."
"Tak jste se rozhodla, že si nebudete hrát na hrdinu a vezmete mé varování ohledně čísla čtyři vážně,"
dořeknu, abychom se stačili vrátit před večeří. Je oblečená, aby mohla hned vyrazit, a eseje mi bohužel nikam neutečou, proto jen dodám: "Počkejte, vezmu si plášť."
Než se za pár vteřin vrátím, stačí se trochu uklidnit a cestou přes sklepení nabere do tváří i docela přirozenou barvu.
"Podle toho, co všechno ve sklenících roste, si škola připravuje vlastní lektvary pro ošetřovnu?" zeptá se a trochu se přitom zajíkne.
Zastavím se a zahledím se na ni. "Slečno, pokud jste tak vyděšená ze mě, možná bychom si mohli rovnou vyjasnit, jestli na vás hodlám nebo nehodlám ve skleníku číslo čtyři potrénovat zakázané kletby a pak vaše ostatky tajně zakopat pod prahem, ačkoli kam jdeme, ví přibližně půlka školy."
"Vlastně přesně před tímhle mě varovali,"
připustí a znovu zrudne. "Asi jsem se nechala moc unést historkami některých studentů, promiňte. Prý by to mohl být jediný důvod, proč byste mi dobrovolně nabízel pomoc. Byly velmi... barvité. Ty historky."
V duchu si povzdechnu. "Ačkoli nevidím důvod předstírat potěšení z vaší přítomnosti, zároveň nemám zájem na tom, aby škola musela hledat další vyučující. Zvláště když, jak jste si stačila povšimnout, mě zároveň budete zásobovat přísadami do lektvarů. Nevařím pro ošetřovnu vše a od vás neočekávám, že budete okamžitě schopna pokrýt veškeré objednávky. Domluvíme se, až se zorientujete."
"Dobrá,"
uklidní se konečně, "to zní, jako bych tu byla vážně užitečná. Dobrý důvod mě nenakrájet do lektvarů?"
Potřesu hlavou. "Připadáte si stále více jako studentka než jako profesorka. Doporučoval bych vám změnit úhel pohledu, jinak si uděláte ze života peklo a studenti se nic nenaučí."
"Asi máte pravdu,"
připustí překvapivě ochotně. "Ve skutečnosti nejsem úplně bez praxe, i když většinu času jsem cestovala po světě. Už to ale stačilo – teď je čas to všechno zužitkovat. Bradavice jsou skvělé místo. Líbí se mi tu opravdu moc, vždycky tu máte tolik sněhu? Martin měl ovšem pravdu – nikdo mi neřekne, co mám dělat. Zatím jsem ale našla všechny studenty, které jsem měla vyučovat. Za to by měly být prémie."
"Já vám chůvu dělat nebudu."
"Ne, to jsem tím nechtěla naznačit,"
pozdvihne omluvně ruce a zapadne při té příležitosti do závěje. "Jen je to celé takové zvláštní," pokračuje lehce tlumeně, než se jí povede vyhrabat zpět na úzkou cestičku a omést si sníh z obličeje, "víte, vy tu nové profesory potřebujete, já i Martin budeme dobří, tedy, Martin bude dobrý, ale já taky lepší než nic, nemyslíte? Minimálně si skleníky neodpochodují do Zakázaného lesa. Opravdu tam nesmí chodit ani profesoři? Ale stejně tu na nás pan ředitel i jeho zástupkyně koukají, jako bychom měli nějakou nakažlivou nemoc. Ještě že nastoupila i Gabriela, za chvíli nás bude dost na založení odborů..."
"Nezakouzlil na vás někdo blábolivé kouzlo?"
zavrčím, protože cesta ke skleníku mi začíná připadat nekonečná.
"Moc mluvím? Promiňte. Dost mi to leží v hlavě a taky jste jediný, kdo, víte – je milejší, než jsem čekala."
Nevěřícně na ni pohlédnu.
"Víte, podle toho, co mi studenti řekli, jste mě měl zakousnout hned ve dveřích vlastního bytu. A všichni ostatní by měli být v pohodě. Místo toho jste takový... no, normální."
"Těší mě, že se kvalifikuji na snesitelného kolegu na základě toho, že vás neprokleji na potkání."
"Ale ne, to jsem nechtěla říct!"
"Možná byste měla přestat říkat věci, co jste nechtěla říct,"
navrhnu. Je to vážně ještě děcko.
"Možná bych měla trávit méně času v liduprázdných horách a pouštích," zasměje se. "Člověk se tam časem baví i s tkaničkami od bot.”
"Zjevně máte sklony k extrémům. Budou před vámi stát desítky studentů."
"Dostala jsem se z doupěte Yettiho,"
prohlásí odhodlaně. "Vypěstovala jsem v truhlíku za oknem oščiště bahenní a přežila jsem den a půl ve svém prvním zaměstnání, ačkoli se pode mnou propadají schody, zaměstnavatel mě nesnáší, ráno se probudím s pohledem na ducha na polštáři a na vlastní pracoviště musím chodit s bodyguardem. Studenti budou hračka."
"Rozumný přístup,"
přikývnu a vyndám hůlku. "Doporučuji místo obvyklého stradulia použít stradulium luxos."
"Rozdíl je přeci jenom v tom, že stradulium luxos oplývá spoustou světelných efektů,"
řekne nechápavě.
"Přesně tak," odvětím a ušklíbnu se. "A vzhledem k tomu, že na nás právě z oken školy zírají nejméně dvě koleje, měli bychom jim předvést slušné představení."
Nadšeně se zakření. Jak říkám, dítě.
Na dálku otevřu magií zajištěné dveře a ven se vyhrnou dlouhé šlahouny dlabky mrštivé dlouhoprsté, která zcela v souladu se svým jménem vystřelí svá zelená chapadla do vzdálenosti několika metrů. I když se nespokojeně zatřepe nad studeným sněhem, naše tělesné teplo ji neodolatelně přitahuje.
Představení může začít.

(Martin Aboney)

"Třído!"
Děti zmlknou. Hodím svoji učebnici na stůl a usednu vedle ní. Hlava mi třeští nevyspáním, od rána jsem neměl čas se ani napít, a ačkoliv je většina dětí přiměřeně hodná, dohromady je ta smečka více, než dokážu zvládnout. A tolikrát za den...
"Chtěl jsem po vás esej, která má pouhou jednu stopu. Banální téma. Ale to, co jsem od vás dostal... Miler, Pertonová, Haller! Skutečně máte pocit, že vám budu tolerovat tak neúnosně roztahovaný rukopis? Mám snad kvůli vám zavést striktní pravidla o počtu písmen na řádku? Mám? Tak mám?!"
Třída ani nedutá, konečně se mi dostává jejich plná pozornost.
"Miler, Pertonová a Haller mi do zítřka odevzdají třístopé pojednání na stejné téma. Pertonová osobně zodpovídá za to, že to do večeře budu mít v kabinetu. Je to jasné?"
Jasné.
"Vaše znalosti a praktické dovednosti jsou bídné, což je na pováženou, tak blízko k závěrečným zkouškám. Momentálně je většina třídy na propadnutí. Abychom si rozuměli - vy se budete v osobním volnu učit, budete plnit domácí úkoly a v hodinách budete hltat každé moje slovo, a já vás připravím tak, že projde alespoň polovina z vás. Jasné?"
Jasné.
"Zayer, k tabuli. Vykouzlete ve vzduchu čtyřcípou hvězdu ze zlatých jisker tak, aby se jeden její hrot dotýkal okna, jeden dveří, jeden katedry a jeden zadní nástěnky."
Rozšíří se mu oči, když mě poslouchá, a chvíli bezradně bloudí očima po třídě, než zamumlá zaklínadlo a švihne hůlkou.
"Jsem si jistý, že se slečna Pertonová necítí být oknem. Cítíte, slečno Pertonová?"
Ne.
"Znovu!"
Zaklínadlo, švih.
"Rozdíl mezi židlí a dveřmi je nejen funkční, ale i vizuální. Čekal bych, že to budete vědět. Existuje v téhle třídě někdo," obrátím se od nebohého studenta zpátky ke třídě, "kdo by dokázal splnit mé zadání?"
Přímo přede mnou se zatřepetá ruka malé blondýnky.
"Do toho."
Souhlasně pokývnu, když hůlkou švihne ke zmíněným čtyřem bodům dříve, než provede finální kličku.
"Není to zlatá, ale žlutá, nicméně jsem spokojený se zbytkem. Pět bodů Nebelvíru. Počkejte tady ještě, nikam nechoďte, podíváme se, co ještě dokážete."
Dívka je šikovná, zvládá splnit většinu věcí, kterou jí zadám. Na problém narazíme teprve ve chvíli, kdy po ní chci, aby zkusila vyčarovat z vody kapku, do které uzavře svoji spolužačku.
"Ukažte mi znovu, jak to děláte," přijdu blíž, abych dobře viděl na pohyb hůlkou. Mýlil jsem se, klička je bezchybná. Což znamená, že má buď příliš slabou magii, nebo ji nedokáže správným způsobem uvolňovat. Je to škoda, protože tak nebudu moci u zkoušek její píli ohodnotit nejlepší známkou.
"Rozdělte se do dvojic a všichni se pokusíte o totéž se svými partnery. Vody tady máme dost."
O kouzlu se učili, jejich spolužačka jim ho nyní předvedla, a přesto jsou výsledky katastrofální.
"Vy, kteří jste neuspěli, to berte z té lepší stránky," promluvím k nim, když zkontroluji, že alespoň sušicí kouzlo všichi obstojně zvládli. "Mudlovský svět vám bude po studiích otevřen. A vězte, že na pozicích profesionálního styku obou světů se dá vydělat více, než si dokážete představit."
"Pane profesore,"
zvedne blondýnka váhavě rukou, poté, co se šeptem ujistí u své kamarádky, že není jediná, kdo nechápe. "To jako že nemáme šanci obstát v kouzelnické společnosti?"
"To jsem neřekl!"
ohradím se. "Zajisté máte. Ale zrovna vaše nadání se cokoliv naučit bohužel přesahuje míru vaší magie. Právě proto byste se mohla dostat hodně vysoko ve stycích s mudly." Vidím na nich, jak nic nechápou. A já nedokážu uvěřit tomu, že něco tak základního... "Máte studia mudlů?" Většina z nich zavrtí hlavou. "Víte vůbec, že mudlovská technika přestává fungovat, pokud je u ní uvolněno větší množství magie?" Znovu zavrtí hlavou.
Hledím na ně skoro ohromeně.
"Příští hodinu vám k tomu řeknu víc, hodina skončila."
V další hodině se ujistím, že děti skutečně netuší nic o vztahu magie a techniky, a trochu mi zatrne.
"Profesorko McGonagallová," zaklepu v pozdním odpoledni na kabinet přeměňování se smlouvou v ruce.
Změří si mě pohledem, ale když se posadím, docela vlídně mi nabídne čaj. "Jak se vám daří v hodinách? Zvládáte studenty?"
Zamyslím se nad tím. Hodiny jsou chvílemi chaotičtější, než bych si přál, ale studenti se skutečně učí. "Respektují mě. Zatím se mi daří nad očekávání, se kterými jsem sem šel," kývnu nakonec. "Budu mít někdy inspekci?"
"Nemáme lidí nazbyt, jak vám jistě neušlo."

Odmlčí se, nalije si.
Za okny sněží.
"Martine. Co víte o numerologii?"
Otázka mě zaskočí. "Učil jsem se dánský koncept..."
"Byl byste ochotný učit numerologii? Nebo už by to bylo nad vaše síly?"
"Nejsem na to nijak připravený. Formule jsem si před příchodem docela podrobně procházel a připravil si učební plán,"
namítnu nakonec.
"Začal byste v novém měsíci. Vyhovovalo by vám to?"
Hledí na mě s očekáváním. Odmítnout ji mi připadá takřka nemožné. "Můžu to zkusit - než najdete někoho vhodnějšího..."
"Došla mi vaše smlouva z ministerstva, už jsem ji rošířila. Plat se vám navýší, víkendy zůstanou, odučené hodiny nepřesáhnou standard. Přesčasy ve formě přípravy do hodin jsou zahrnuté v platu."
"Je tu ještě něco... nesouvisí to teď se smlouvou, ani s numerologií. Zjistil jsem, že studentům chybí zcela základní poznatky..."

McGonagallová se do debaty o mudlovských studiích nechá zatáhnout překvapivě snadno.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Kompetence heji 28. 06. 2012 - 22:37
RE: Kráska a Smrtijed III. - Kompetence nerla 30. 06. 2012 - 12:13
RE: Kráska a Smrtijed III. - Kompetence alcazar 10. 07. 2012 - 16:08
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Kompetence mae 14. 07. 2012 - 22:36
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Kompetence alcazar 16. 07. 2012 - 17:52
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Kompetence mae 16. 07. 2012 - 19:27
RE: Kráska a Smrtijed III. - Kompetence evi 20. 07. 2012 - 16:46
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Kompetence nerla 20. 07. 2012 - 17:35