Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy

11. červen 2012 | 06.00 |

Kapitola devadesátá čtvrtá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Vanja Grishamová)

Na lektvary se plížím jako na smrt. Mám pocit, že mám na čele napsané, co jsem dělala v noci, a skutečně nechci, aby si to Snape přečetl.
"Vanjo, slyšela jsi to už?" nenechá mě ale Peggy ani dojít k učebně a vyrazí mi naproti, když mě v chodbě zahlédne. Ztlumí hlas. "Snapea prý zatkli."
"Cože?" Srdce mi vynechá úder. "Jak - zatkli? Proč?"
"Nevím, po hradu se šeptá, že ho zatkl Pastorek. Divný, co?"
"Pastorek?"
Vůbec to nedává smysl, Pastorek a Snape se přinejmenším dobře snášejí, pokud to přímo nejsou přátelé. Při cestách po světě to bylo znát. Ale jestli měl Harry pravdu a Pastorek chce jít při své kampani na ministra přes mrtvoly... Neznám důvod, proč by chtěl odstranit Snapea, ale to neznamená, že neexistuje.
"Musím jít!" křiknu na Peggy, otočím se na patě a rozběhnu se na ošetřovnu.
"Harry!"
Vzhlédne ke mně od Denního věštce a trochu se začervená. Merline, to mi chybělo.
"Vanjo, ahoj. Já... rád tě vidím..."
"Harry, Pastorek prý zatkl Snapea."
"Cože? Vždyť to nedává smysl. Zrovna Pastorek?"
"On věděl, že má Znamení zla. Jestli ho doopravdy chce poslat do Azkabanu, dokáže to. Musíme ho dostat pryč!"
Harry očima zatěká po místnosti, přemýšlí. "Můžeme použít letax v Prasinkách. Nám dvěma těžko někdo řekne ne."
"Ne. Musíme najít někoho z profesorů a řešit to spolu s ním. Není důvod, proč bychom měli potají utíkat."
"Nečekáš, že nás Brumbál pustí někam, kde by nám mohlo hrozit nebezpečí, že ne? Pláště a dýky, Vanjo. Politici jsou schopní velkých zvěrstev."
"Pořídím ti sem nějakou méně brakovou literaturu, až se vrátíme," zamumlám, zatímco mozkem projíždím nejrůznější varianty záchranné akce. Představa, že prchám do nebezpečí a nikdo o tom neví... "Přesně to udělala Lambertová."
"My nejdeme mezi kanibaly, Merline!" okřikne mě Harry zhrozeně. "Stačí dát vědět tisku, že tam jdeme, a nikdo se nás ani nedotkne. Takový status nyní ve společnosti máme."
"Půjdeme za McGonagallovou," rozhodnu se nakonec. "Je to zástupkyně ředitele, je chytrá, má Snapea ráda a tebe nepovažuje za svého syna. Ona bude vědět, co se děje a jestli jsme potřeba."
Harry si povzdechne, ale neodporuje. Jen co ale sundá nohy z postele, rozletí se dveře k lékouzelnici a k nám vyrazí velice nespokojeně se tvářící madame Pomfreyová.
"Slečno Grishamová," řekne nebezpečně tichým tónem.

"Myslím, že jsem vám dala dostatečně jasně najevo, že jsou pro vás dveře ošetřovny uzavřeny, dokud tu pan Potter je."
To byl zákaz?
"Moc se omlouvám, ale musíme oba za profesorkou McGonagallovou," zatvářím se provinile.
"Pan Potter rozhodně nikam nepůjde, minimálně další dva dny se ještě z téhle postele nehne!"
"Madame Pomfreyová, tohle je důležité,"
vloží se do toho Harry. "Profesor Snape by mohl potřebovat naše svědectví, aby ho neposlali do Azkabanu."
"A aureolu hrdinů,"
neodpustím si ironickou poznámku, naštěstí dost tiše pronesenou, než aby ji lékouzelnice zaslechla.
"Jestli je to tak, bude jistě v pořádku, pokud zavolám profesorku McGonagallovou sem? Protože předpokládám, že je to dost důležité, aby byla odvolána z hodiny?" zatváří se Pomfreyová tak, že je jasné, že nám nevěří ani slovo.
"Ano, myslím, že je," odpoví tiše Harry a mě náhle hrozně zabolí u srdce, protože si poprvé doopravdy uvědomím, co se děje. Sesunu se vedle něj na postel a zadívám se z okna na zasněženou krajinu, lesknoucí se v jasném slunci. Harry mi stiskne ruku.
Trvá to dalších deset minut, než McGonagallová přijde.
"Nu?"
"Doslechli jsme se, že zatkli profesora Snapea. Jestli je to tak, můžeme svědčit v jeho prospěch, jsme jediní, kdo v poslední bitvě viděl, jak se zasloužil o naše vítězství. Protože se zdá, že Pastorek v jeho prospěch asi svědčit nebude."
Harry mluví tiše, ale naléhavě, doopravdy ho chce zachránit.
McGonagallová se zatváří nevěřícně. "Vážně si myslíte, že o tom nikdo jiný neví? Že by byla ošetřovna středobodem všeho?" pustí se do nás kousavě. "Nemyslíte si, že od toho jsou v téhle škole dospělí, aby řešili podobné záležitosti?"
"Dospělí nezabili Vy-víte-koho," namítnu ostře. "Dokonce při tom ani nebyli! Nechceme Snapea unést, nabízíme svědectví! Co je na tom nelogického?"
Profesorka se zhluboka nadechne. "Oceňuji vaši snahu," řekne nakonec docela mírně, ačkoliv má tvář stále jako z kamene. "Na ministerstvu je již pan ředitel a celou situaci řeší. V tuto chvíli není vůbec jasné, z jakého důvodu byl profesor Snape zatčený. Pokud byste tam byli potřeba, jistě byste se o tom zavčasu dozvěděli."
Najednou nevím, co dělat.
"Omlouváme se, že jsme vás vyrušili, paní profesorko," slyším Harryho a vzápětí i McGonagallové odpověď a zvuk jejích vzdalujících se kroků. "Bude to dobrý, osvobodí ho," promlouvá ke mně tiše Harry, zatímco mě objímá.
A já se cítím hrozně prázdně a ze všech sil se snažím potlačit slzy, které se mi tlačí do očí.

(Allan Bloom)

McLamont se zasměje a mávne rukou. Jeden z mladších bystrozorů, Waldec, sebou mrskne tak rychle, že je jasné, že to museli mít domluvené - a předloží Snapeovi dva nebo tři meče, aby si vybral. Podle lehkého děsu v očích a jisté odtažitosti bych řekl, že už ho pamatuje jako profesora v Bradavicích. Snape se začne probírat meči a nevypadá moc spokojeně.
"Zkuste můj,” přistoupí k němu Gain, "jsme stejně vysocí. Párátka těchhle prcků jsou leda pro děti.”
Snape s díky kývne a párkrát promáchne mečem vzduch. "Uspokojující. Tak kdo chce jít první?”
Waldec prudce zdvihne hlavu. "Já!”
"Ovšem,”
zabodne do něj Severus pohled, "bude mi potěšením. Ostatně předpokládám, že v šermu byste měl být dobrý, maně si vybavuji, že teorie jakéhokoli druhu nebyla vaší silnou stránkou.”
"Obstojný,” odsekne Waldec a oba se postaví do střehu. Smějící se kolečko bystrozorů se rázem rozšíří. Nevážné souboje jsou tu na denním pořádku, i když většinou v oblíbené bystrozorské kombinaci hůlka-meč. Snape tak ovšem bojovat skoro určitě neumí a momentálně ani nemůže - jeho hůlka je v trezoru. Koneckonců, je ve vazbě. Jestli se tohle Šmajs dozví, od zítřka opékám v bistru hot dogy.
"Vaše schopnost nechat vybuchnout šípkový džem vstoupila do lektvaristických análů. Už to nikdo nedokázal zopakovat...”
Nebylo až tak překvapivé, že konsternovaného Waldeca vyřídil Severus raz dva. Přesto jsem měl dojem, že je to zaskočilo oba.
"Jestli dovolíte, pokusím se zachránit čest bystrozorstva,” pokročil kupředu Gain. I tentokrát je to velmi rychlé, bod pro domácí. Ostatně bylo by smutné, kdyby ne, Gain je zkušený bystrozor s dlouhou praxí a neudělal tu chybu, že by Snapea podcenil. Pozoruji, jak se na závěr souboje zdraví, a jsem lehce překvapený. Snape skutečně umí šermovat, má na své straně dokonalý klid a schopnost přesného plánování. Proti zdejším profesionálům by to nestačit nemělo, ale...
"McLamonte,” pokynu hlavnímu provokatérovi. Jestli je můj odhad správný, budou vyrovnanými soupeři. "Sám sis to spískal, tak do toho.”
Následující souboj si vychutnáme všichni. Sleduji Severusův styl se zájmem, jak se začíná rozehřívat, zrychlí a jeho rány zpřesní. Klidně se vsadím, že není tak bez praxe, jak se tvářil. Vzduch kolem začíná vibrovat magií. Chvíli mi trvá zjistit, odkud pochází, protože první dojem, že se někdo snaží pomoci jednomu či druhému, nebyl správný. Ale to Snape sám podporuje sám sebe, neverbálně, bez hůlky - dosud jsem takhle viděl bojovat jediného člověka, a to Kingsleyho. Snape se začíná na McLamonta stávat příliš rychlý a jeho rány jsou silnější, je jasné, kdo bude vítězem. Ve vhodné chvíli pokročím vpřed a vystřídám udýchaného kolegu, s vlastním mečem se obořím na úctyhodného pana profesora. Jsem výrazně lepší šermíř, bude to dostatečně kompenzovat jeho magii... uvědomuje si to vůbec?
"Snape, víš, že používáš magii?” křiknu a on okamžitě skloní meč a s pocitem zmatku ve tváři ustoupí dozadu.
"Neuvědomil jsem si...” začne, ale já postoupím kupředu a jedinou ranou mu vyrazím zbraň z ruky.
"Očividně,” ušklíbnu se a špičkou meče mu namířím na srdce. Zdvihne lehce ruce na znamení porážky, já ale chci vyzkoušet, kam až je schopen zajít - silnější než Kingsley být nemůže a i ten mnou byl maximálně schopen udeřit o protější zeď... Lehce se napřáhnu a dávám si záležet na přiměřeně maniakálním výrazu ve tváři, předstírám, že ho chci probodnout.
Prásk! Vzápětí se válím na podlaze. Zatímco se snažím popadnout dech, ukazuju všem, aby se zklidnili - bystrozoři, kteří netuší, co se děje, na něj hbitě napřáhli vlastní meče.
"Vynikající!” zachraptím. "Kingsley, je to skoro stejný štít jako ten tvůj. Jak to chlapi děláte?”
"To bude asi kouzlo,”
šklebí se Kingsley. "Pojď, Severusi, předvedeme jim, jak se to dělá.”
"Nejsem exponát v panoptiku,” nevypadá Snape moc nadšeně. Dovedu pochopit, že pokud takto magii nepoužíval, vyzkoušel by si to raději při jiné příležitosti, než před hromadou natěšených bystrozorů. Má smůlu. Tohle by si nikdo ujít nenechal.
"Vezmeme to lehkým tréninkovým tempem,” řekne Kingsley vesele a dává Snapeovi symbolickou chvíli na oddech, zatímco si vybírá zbraň pro sebe. "Nesoustřeď se na to, jen se snaž být co nejrychlejší. Přijde to samo.”
Začnou se pomalu oťukávat, postupně zrychlují, první začne vibrovat Kingsleyho magie, Snapeova vzápětí následuje. Bystrozoři přihlížejí s nadšením a já nemohu než uvažovat, jaké máme štěstí, že je Snape na naší straně. Dosud jsem považoval Kingsleyho za jednoho z nejsilnějších mágů, které jsem kdy potkal, ale Snape se mu patrně vyrovná. Což s jeho obecně známým vztahem k černé magii... rozhodně to vysvětluje Kingsleyho značný zájem o Snapeovo blaho a já se mu dodatečně v duchu omlouvám za všechno, co jsem si myslel o službách, které strávil v Bradavicích místo v terénu - zatímco já jsem za něj kamufloval papíry. Bylo by skutečně rozumné ho na té správné straně i udržet.
Meče do sebe narážejí s hlasitým třeskem, takové tempo nemohou ti dva ani s podporou magie dlouho vydržet - Kingsley to samozřejmě cítí a tak přitvrdí, několika prudkými výpady začne Snapea tlačit dozadu, vidím, jak McLamont a ještě někdo vytváří štíty před erupcemi Snapeovy magie, ale pro Kingsleyho je tento způsob boje druhá přirozenost a netrénovaný profesor nemůže mít šanci - konečně mu vyletí meč z ruky a udýchaný Kingsley mu přitiskne ostří ke krku.
"S trochou tréninku by z tebe byl obstojný bystrozor.”
"Vidím to na odvetu s hůlkami,” odsekne Snape a Kingsley se uchechtne.
"Jen co sepíšu závěť.”
V té chvíli se rozletí dveře a jejich veřeje s hlasitým třesknutím udeří do zdí.
"Zadržte!” vykřikne Brumbál.
Dostane se mu tuctu nechápavých pohledů. Kingsley odkloní meč od Snapeova hrdla. "Tak dobře,” řekne mírně.
V nastalém tichu by bylo slyšet i padající vlas.

(Martin Aboney)

Konečně najdu to správné zaklínadlo. Ačkoliv respektuji rozhodnutí držet Bradavice hluboko ve středověku, magická databáze knih, kouzel, studentů a dalších nespočetných položek, kterou jsme ve Švédsku měli, mi bude opravdu chybět.
"Přeji pěkný den, třído. Já jsem Martin Aboney a budu vás učit formule," vejdu do další třídy, poslední v prvním dni zde, a snažím se pohledem už nyní najít budoucí potížisty. Tam si kluci pod lavicí zjevně dupají na nohy, támhle vykukuje zpod učebnic časopis s růžovou obálkou, támhle...
Je jich moc, obličejů a osobností.
"Pro začátek bych vás poprosil, abyste postupně každý z vás zřetelně vyslovil své jméno." Učiní tak a nad každým z nich se objeví oranžovým písmem napsané. Zvědavě se po sobě dívají.
"Toto kouzlo vymyslel jistý Aladin Opočenský z Miškovic v dobách, kdy neexistovaly školy, jaké známe dnes. Všechny děti z vesnice - nezávisle na jejich věku - vyučoval jeden kouzelník, a protože obvykle taková třída obsahovala kolem šedesátky studentů, bylo nutné najít způsob, jak si zapamatovat jejich jména." Usměju se na ně. "Kouzlo jsem lokalizoval na tuto místnost, takže se nemusíte obávat, že byste se svým jménem nad hlavou chodili po chodbách."
Opřu se o katedru.
"Tak dobrá, teď mi o sobě každý něco povězte. V tomto roce vás čeká NKÚ, a proto chci vědět, kdo z vás jej hodlá skládat i z kouzelných formulí a jak se v dalším roce chcete profilovat. Karolíno, začněte."
Hodina plyne, já si dělám ke studentům poznámky, učebnice zůstávají zavřené.
Nebelvír a Zmijozel, vskutku třaskavá směs - měl jsem lépe poslouchat Vilemínu, když mi o nich říkala. Bezpodmínečně musím zjistit, jakým způsobem profesoři odečítají body, aby se to na počitadlech fyzicky objevilo, a do konce hodiny studenti nesmějí zjistit, že tuhle znalost postrádám.
Když konečně mé malé soukromé peklo skončí, udělám si v bytě čaj a požitkářsky do něj hodím kostku cukru. Vychutnávám ho se zavřenýma očima.
Jenže co dál?
Nemám smlouvu, nemám osnovy, nemám učebnice, nemám záštitu nadřízeného. Dohodnutou mám jen výši platu, a těžko říct, jestli o tom ví ředitel.
S povzdechem najdu volný pergamen a napíšu objednávku učebnic. Cestou do sovince mám dost volného času, abych promyslel, co bude třeba učinit dále. Dnešek byl snadný, seznámení s třídou vyžaduje svůj čas, ale to nemůžu protahovat do nekonečna. Zítra tudíž musí přijít na přetřes nová látka. Zdá se, že studenti s předchozí profesorkou v učebnicích přeskakovali některá kouzla, s tím musím něco udělat. Ne že by všechna byla důležitá, jejich vyučující zřejmě věděla, co dělá, ale ať se mi to líbí, nebo ne, k NKÚ a OVCE budou potřebovat znát všechno.
Sovy v sovinci sedí netradičně na zemi a zimou se choulí všechny k sobě. Dojdu k nim a vezmu si jednu z krajních, odešlu ji s dopisem a teprve potom se znovu ohlédnu na skrumáž. Uprostřed sov sedí havran s několika mladými, hladově natahujícími krky a žalostně pípajícími. Zamávám hůlkou, abych se přesvědčil o své domněnce, a skutečně, je na ně vloženo ohřívací kouzlo. Poněkud netradiční domácí mazlíček ve škole, kde jsou dovoleny jen sovy, žáby a kočky.
Otočím se a vydám se zpátky. Seznam vyučovaných kouzel. Učebnice jsou nepřehledné, bez metodologie a obrázků připomínají spíše telefonní seznam. Navíc jsou z různých edic, studenti nemají možnost zvyknout si na jejich systém, který se zatím nepodařilo odhalit ani mně. Některá z tamějších kouzel jsem nezkoušel už léta, v bytě si je budu muset zopakovat, snad bych si i měl před jednotlivými hodinami vypsat, o čem budu učit.
Lanika z mého ročníku na univerzitě na tohle uměla výborně kouzlo, velmi podobné tomu, které se tam používalo při katalogizaci čehokoliv. Kouzlo na vyhledání informací z knih... samozřejmě za předpokladu, že ve vydavatelství respektovali regule o sázení. Ale pokud ano, ušetřilo by mi to nekonečné moře práce.
Takže zpátky pro sovu. Naštěstí je tu prázdno, což pro první zmatečné dny skutečně dovedu ocenit. Sovy nijak nezměnily svá místa, vezmu jednu ztuhlou chladem a konečně se vrátím do bytu, abych mohl napsat Lanice dopis s prosbou o formuli.
Jestli se mi skutečně povede zkatalogizovat kouzla z učebnic, mohl bych se potom podívat do knihovny. Madame Pinceová používala lístkový katalog, když jsem ji žádal o své učebnice, a při její pečlivosti, s jakou udržuje knihovnu v perfektním stavu, jistě bude souhlasit, pokud se pokusím pořídit soupis tamějších knih. A kouzel v nich.
Bradavice jsou pověstné svým zakázaným oddělením a i při svých studiích jsem narazil na odkazy ke knihám, z nichž existuje pouhých několik výtisků, obvykle v držení starých rodů - a Bradavic.
Přeruším úvahy, na ty budu mít celou noc. Pokud mě v tuhle chvíli je ochotno přijímat jen několik zaměstnanců školy, je nutné utužovat styky - a proto za chvíli klepu u Rolandy s lahví vína a o něco později u Vilemíny s bomboniérou.
"Martine, potřebujete něco? Tohle jste nemusel..."
"Jenom zkrátka - děkuju."

(Severus Snape)

Cela, kterou jsem dostal, je přímo skvostem mezi celami - je tu světlo, které mohu zhasnout a zase rozsvítit, dostatečně velké lůžko s polštářem a přikrývkou, stolek se židlí a dokonce mi tu nechali pár knih. O velmi slušné večeři z blízké restaurace nemluvě. Bylo to mé první dnešní jídlo a vskutku přišlo vhod.
Nemám náladu na čtení. Jsem unavený, psychicky vyčerpaný z dlouhého výslechu, jakkoli byl veden nebývale slušně. Bystrozoři se skutečně snaží, aby mi dali najevo, že chápou mou bývalou úlohu, a daří se jim to mnohem lépe, než já si dokážu zvyknout na tu jejich. Nakolik je to Kingsleyho práce, netuším, pokud ano, odvedl ji důkladně. Bylo to... přinutím se dokončit myšlenku: ano, bylo příjemné, že dokázali ocenit detaily boje, které by nikdo jiný nepochopil, pokud by si jich vůbec povšimnul. Jejich nadšení a nevtíravý zájem - vystačili si do značné míry sami mezi sebou - udělaly dnešek takřka snesitelný.
I když nechat se vtáhnout do soubojů byla hloupost. Přínosná, protože jsem netušil, že jsem schopen využít magii takovým způsobem, ale hloupost. Každý kouzelník samozřejmě s přibývajícím věkem sílí, pokud na sobě pracuje... znovu začnu s tréninkem šermu, ten pocit byl opojný.
Pět kroků ode zdi ke zdi. Luxus pro smrtijeda.
Myšlenky mi přeskakují z jedné věci na druhou a ve skutečnosti se snaží vyhnout vzpomínce na Brumbála. Byl působivý, s aureolou rozevlátých vlasů a takřka hmatatelným oblakem magie kolem sebe. Je mocný způsobem, vedle kterého mi mé nové schopnosti připadnou jako dětská hra. Mocný - a v téhle chvíli neuvěřitelně rozzlobený. Když zjistil, že domnělé smrtelné nebezpečí bylo jen zdáním, začal mě naprosto ignorovat, zjevně přesvědčen, že jsem o všem věděl předem a naplánoval si takto krátkou dovolenou; po chvíli dohadů odešel i s mým osobním bystrozorem a do cely jsem se musel málem zavřít sám. Je to zbytečné, samozřejmě, ráno budu moci odejít. Jen úlitba žalobcům ze Starostolce, kterému mě bystrozorští vyšetřovatelé sebrali pod nosem.
Přesto si musím opakovat, že to není to doopravdy, že ta cela není mým skutečným vězením. Není to doopravdy... Ne, už nikdy nebudu umět brát takovéhle věci s nadhledem. Koneckonců, byl jsem smrtijed. Koneckonců, mám na rukou krev... Pamatuji si svůj proces a žádné vědomí toho, že to bylo jen zdání, ten pocit bezmoci a zmaru z mé paměti nevymaže.
Prudce se otočím a zatočí se mi hlava. Měl bych využít příležitosti a pořádně se vyspat.
Dveřmi proběhne mlžná silueta geparda. "Severusi, během pár minut jsme u tebe."
Upevním svou nitrobranu a za chvíli se skutečně otevřou dveře a vejde Kingsley s širokým úsměvem na tváři a povědomým způsobem vyboulenou kapsou. "Mám i skleničky," hlásí. Protože napřed hledám kolem něj a za ním, hned si nevšimnu bělostného hranostaje, kterého má uloženého kolem krku.
"Takže takhle jsi to vyřešil," konstatuji. "Gurme s tím souhlasí?"
"Miluje to," zdůrazní Kingsley a natáhne ruku. Hranostaj mu po ní seběhne, začenichá směrem ke mně a obdivuhodnou obratností se mu rozběhne po oblečení. "Máme naučených pár signálů, ale zatím nebyly třeba. Užívá si tuhle podobu neuvěřitelně. Samozřejmě to vyřešilo veškeré problémy s tím, že bych bral sebou na jednání dítě. Severusi, jediné setkání s Lisou stačilo, rozumíš, jediné! A jsem si jist, že je ze hry. Chtěla mě vydírat a najednou zjistila, že je v pasti."
Lehce přikývnu. "Netráví v té podobě moc času?"
Kingsley mávne netrpělivě rukou. "Pokud není se mnou, je s mou sestrou. Vzala to skvěle a kluci taky, i když je podezřívám, že ho napůl berou jako panenku na hraní. Nemáš dost děcek v Bradavicích? Tohle si žije skvěle. Neomezený přísun žlutých jablek, exkluzivní kožešinka před krbem a spousta pastelek. Pokreslí každou volnou zeď."
"Kingsley, nepozoruješ na sobě poslední dobou zesílení magie?"
Pokud ho změna tématu překvapí, nedá to na sobě znát. "Já už takhle uměl bojovat dřív," odmítne. "Ty nejspíš také, pokud bys bral do ruky meč. Moje magie se nezměnila, snad je jen... nevím jak to pojmenovat - zaostřenější. Ale to je běžné po skutečných bojích, všichni bystrozoři to na sobě pozorují, když se dostanou do akce. My dva - jsme prostě silní." V hlase mu zazní hořká ironie. "Proto si nás naši páni vybrali." Nikdy jsem se nezeptal, jestli se pokoušel Voldemort naverbovat i jeho, nebo zda byl Brumbál rychlejší. Asi by to byla zbytečná otázka, Kingsley byl vždy velmi bezvýhradně kladný hrdina bez špetky talentu k černé magii. "Silní se všemi důsledky. A výsadami." Postaví na stolek skleničky a z kapsy vytáhne gin. Už se poučil, je to dobrá značka. "Obáváš se nějakých následků po Voldemortovi?"
"Napadlo mě to."
"Teď abychom se obávali spíš následků po Brumbálovi,"
uchechtne se Kingsley. "Tak rozzlobeného jsem ho snad ještě neviděl. Pokřikovali na sebe se Šmajsem tak, že nadskakovaly stoly i ve vedlejší mísnosti."
O tom jsem měl své pochybnosti, i když jsem byl ochoten připustit, že jejich vzájemné pozdravy mohly znít chladněji než obvykle.
"Fénixův řád se definitivně rozpadl," zauvažuje Kingsley a upije ginu. Zpytavě ho poválí na jazyku a pak se spokojeně přimhouřenýma očima polkne. "Skřeti ho prostě umí nejlépe." Nechám si dolít. "Většina členů řádu je mrtvá, my dva s Albusem nespolupracujeme tak jako dřív, Weasleyovi se úplně stáhli a Harry a ostatní jsou ještě příliš mladí. O Lupinovi jsem dlouho neslyšel, žije vůbec?"
Pokrčím rameny. "Lektvar mu posílám po sově. Nevím, co dělá."
Kingsley se náhle prudce napřímí. "Severusi. Včera při zátahu zabili Gideona Shortgema."
Lehce strnu.
"Měli jste spolu co do činění?" ptá se obezřetně.
"Ne," zavrtím hlavou. "Jen běžná setkání v rámci smrtijedských schůzek." A pár cenných lekcí z magie, která se v Bradavicích neučí. Když pominu tu skutečnost, že málokdo si zasloužil trest smrti víc, Gideonův konec - a předchozí smrti všech ostatních Voldemortových nohsledů - mě definitivně vynesla na žebříčku mágů na ošidné první místo. Jsem v současné chvíli nejmocnější znalec černé magie v Británii a chvíli trvá, než tu představu strávím. Je to asi poprvé v historii, kdy je někdo takový pouhý teoretik. Více méně teoretik. Dokonce mi v téhle chvíli ani nedorůstá žádná konkurence, jak díky své pozici ve škole dobře vím. Kingsleymu ano, Harry bude nejspíš časem silnější než on. Ale světlo nikdy nemělo takové sklony udržovat si důslednou hierarchii ani nutkání si ověřovat sílu konkurence.
"Mimochodem, Aboney vypadá vcelku použitelně," přenesu hovor na bezpečnější půdu. "Kde jsi ho vyhrabal?"
"Je skvělý,"
pozdvihne Kingsley sklenku na jeho zdraví. "Kvalifikovaný, nadšený, studentky ho budou zbožňovat. Dej mu možnost učit si po svém a trochu si pohrát s technikou a půjde za tebou do jámy pekelné, s nosem zabořeným do osobních hodnocení svých dokonale připravených žáků."
"Působil tak,"
připustím.
"Už před nějakým časem psal žádost na ministerstvo o stáž, ale Brumbál tyhle věci automaticky potápěl. Vysvětloval to coby bezpečnostní opatření. Harry, ty a tak dále. Aboney je ale přesně to, co je teď v Bradavicích potřeba. Bude se ti hodit, až postoupíš na Brumbálovo místo. Tu školu je potřeba postrčit ze středověku do současnosti."
Nezdržím se slabého úsměvu. "Kingsley, básníš o povýšení někoho, koho jsi přišel navštívit do vězeňské cely."
Lehkovážně mávne rukou, Gurme toho využije a protáhne se mu do rukávu. "Ouha," vyskočí Kingsley na nohy a opatrně ho vytřepává ven. "Stáhnu tě z kůže, pišišvore." Nejlepším důkazem jejich rychlé souhry je mi okamžik, kdy Gurme vystrčí bělostnou hlavičku, olízne Kingsleymu hřbet ruky a ten ho nechá vyběhnout zpět kolem límce a maně ho podrbe pod krkem.
"Zbytečně to dramatizuješ, je to jen formalita. Ostatně, zítra ráno běž rovnou do Bradavic, ať nepřijdeš o překvapení."
Zamračím se.
Kingsley se zatváří jako neviňátko. "Jsou snad formule jediný předmět, který bylo potřeba obsadit?"

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy naervon 11. 06. 2012 - 22:51
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy kvik 11. 06. 2012 - 23:14
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy mae 12. 06. 2012 - 14:28
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy heji 12. 06. 2012 - 23:04
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy alcazar 13. 06. 2012 - 09:47
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy mae 16. 06. 2012 - 17:42
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy alcazar 16. 06. 2012 - 22:20
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy nerla 16. 06. 2012 - 22:40
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy mae 17. 06. 2012 - 08:55
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy alcazar 17. 06. 2012 - 15:41
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy alcazar 17. 06. 2012 - 15:47
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy nerla 17. 06. 2012 - 17:39
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy mae 18. 06. 2012 - 15:00
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy kvik 18. 06. 2012 - 15:24
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy evi 19. 06. 2012 - 20:00
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy nerla 19. 06. 2012 - 20:52
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy heji 19. 06. 2012 - 21:28
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy nerla 19. 06. 2012 - 21:55
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy heji 20. 06. 2012 - 00:25
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy nerla 20. 06. 2012 - 07:14
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy heji 20. 06. 2012 - 08:07
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy nerla 20. 06. 2012 - 08:17
RE: Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy amabell®pise.cz 01. 11. 2013 - 12:42
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Brkem, mečem, slovy mae 01. 11. 2013 - 18:55