Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno

28. květen 2012 | 06.00 |

Kapitola devadesátá druhá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Vilemína Červotočková)

Albus sedí ve sborovně zabořený do svého křesla a s pohledem upřeným někam daleko všechny ignoruje. V tuhle chvíli se cítí staře, ačkoliv si to mladí kolem, kteří se staře ještě nikdy necítili, jistě neuvědomují.
"Albusi, snad bys nám mohl prozradit, proč jsi nás sem zavolal?" ozve se Severus do ticha, které ostatní ucitvě poskytují svému bělovlasému učiteli.
"Není tu Rolanda," připomene Sybila.
"Ano, není tu Rolanda," promluví Albus konečně, jako by se k něčemu odhodlával. Trochu se leknu, snad se nestala další nehoda? Po dalším nekonečně dlouhém nádechu ale Albus mluví dál, i když mluví mnohem pochmurnějším hlasem, než by příslušelo té radostné novině. "Rolanda právě u brány vítá novou posilu našeho profesorského sboru, magistra Martina Aboneye, který bude učit kouzelné formule."
Ticho, které se rozhostí, přeruší rozčileně Minerva. "Albusi! Taková rozhodnutí musí schválit školní rada a ta nebyla svolána!" Vždycky byla ctižádostivá, dokonce i jako mladá dívka. Musí pro ni být těžké, že byl její názor v takové věci opomenut.
"Nemusí."
Znovu nastane ticho.
"Jeho přijetí odhlasoval ministerský zastupující výbor ve včerejším jednání, o kterém jsem podivným řízením osudu nebyl zpraven. Obávám se, že jsem s hledáním vhodných kandidátů příliš otálel."
Ticho se stane ohlušujícím.
"Magistr Martin Aboney má vystudovanou švédskou praktickou akademii s vynikajícím prospěchem. Jsem si jistý, že nám bude vítanou posilou."
"Kdo za tím stojí?" ozve se Minerva po chvíli.
"Ministerský výbor," odpoví Albus pevně. "Poprosil jsem skřítky o občerstvení a vás prosím, abyste mezi sebe našeho nového kolegu vlídně přivítali."
"Zatímco ve Velké síni právě nejspíš probíhá genocida některé z kolejí,"
podotkne velice nemístně Severus.
"O to se postarají prefekti," povzdechne si Albus a znovu se ponoří do svého ticha. Je na něm až příliš znát, že by chtěl jen trochu klidu s vědomím, že všechno funguje, jak má.
"No právě."
Čekáme jen chvíli, než se otevřou dveře a dovnitř vkročí Rolanda s potěšeně zářícíma očima. "Dovolte, abych vám představila nového kolegu, Martina Aboneye," pokyne mladíkovi, aby vstoupil dovnitř.
"Dobrý den," řekne zdvořile a pohledem přeletí celou místnost, než se zastaví na Albusovi. "Já jsem Martin Aboney. Doporučil mě sem ministerský prozatímní výbor, než si najdete nového vyučujícího kouzelných formulí.

" Má příjemný úsměv, mladíček. Zdá se, že ještě věří ve vší dobro světa. Až příliš se podobá chudákovi Evelínce.
"Pojďte dál, dobrý den," zdvihne se Albus a nabídne mladkovi ruku k potřesení. "Albus Brumbál. Ředitel. Vítejte."
"Minerva McGonagallová, zástupkyně ředitele, přeměňování, Nebelvír."
"Já jsem Vilemína Červotočková, učím péči o kouzelné tvory a starám se o Mrzimor. Jsme moc rádi, že jste tady," řeknu laskavě. Albusovi i Minervě vřelost ve slovech chyběla, a přitom je na tom chlapci vidět, jak je chudák nervózní.
"Sybila Trelawneyová, věštění." Sybila pevně uchopí mladíkovu ruku a zadívá se do rýh v jeho dlani. "Ó, vás čeká velká budoucnost... Dlouho s námi vydržíte, dlouho!"
"Severus Snape, lektvary, Zmijozel," utne představení Severus netrpělivě.
"Pinceová, knihovna."
"Poppy Pomfreyová, lékouzelnice. Moc mě těší."
"Já mám k létání na koštěti ještě Havraspár," usměje se na něj Rolanda. Zdá se, že si ho za tu krátkou dobu, co tu je, již stihla oblíbit. "A Arguse jsme už potkali. Není takový pořád..."
Martin se po chviličce ticha tázavě zadívá na posledního člověka v místnosti, který se choulí v křesle u krbu. "Štěstnička, obrana," zašeptá tiše ta naše věčná hromádka nervů. Chudák ani nevzhlédne, natož aby mladému Martinovi podal ruku, a Martin se proto topí v rozpacích.
"Pojďte, ukážu vám, kde budete bydlet a učit. Uvidíte, že si to tu zamilujete, některé studenty je skutečná radost vzdělávat," přeruší rozpačité ticho Rolanda a postrčí ho ke dveřím.
Spokojeně se opřu ve svém křesle. Je krásné, mít kolem sebe tolik nadšeného mládí.

(Kingsley Pastorek)

"Snape, ty pitomče!” zařvu, protože jsem si pečlivě šetřil všechnu zlost z Londýna až sem. Zejména cestou od brány to dalo dost práce, v předjitřním mlžném šeru; je tam dost zima na to, aby vychladla i činná sopka. Za těch pár dní, co jsem tu nebyl, sněhu ještě přibylo.
Severusova tvář potemní a do ruky mu skočí hůlka. Stojí u stolu s rozdělaným lektvarem, který, pro teď zcela zapomenut, doplňuje atmosféru tichými bublavými zvuky a nepatřičně příjemnou vůní skořice.
S pramalými ohledy na koberec hodím promočený plášť na podlahu a sebe do křesla.
"Dnes, rozumíš, dnes mám poslední den v práci - končím mezi bystrozory, protože se to neslučuje eticky a po pravdě ani časovou náročností s kampaní na ministra. A víš, co jsem dostal jako poslední úkol?”
Hledí na mě stále strnulý a nedůvěřivý, s očima zcela mrtvýma jako vždycky, když se přepíná do bojového módu. Jakkoli zuřím, dávám si pečlivý pozor, aby mi viděl na ruce a já neudělal žádný pohyb, který by si mohl špatně vyložit. V duelu bychom si snad byli vyrovnanými soupeři. Pokud už drží v ruce hůlku, skřítci by mě na konci smetli do malé skleničky.
"Ne, nevím, Kingsley, co jsi dostal jako poslední úkol,” řekne velmi pečlivě modulovaným hlasem.
"Zatknout tebe, Severusi Snape. Protože, cituji, jistě dobře vím, kde tě hledat a jak se ti dostat na kobylku. A dále, stále cituji, posunem v tak závažném případu skvěle završím svou bystrozorskou kariéru, což se bude v mém životopise výjimečně dobře vyjímat. Pokud to ovšem neudělám, budu obviněn ze střetu zájmů a bude to škraloup, který mi může coby budoucímu ministru zlomit vaz. To již nebyla citace, pouze volná interpretace.”
"Zatknout,”
zopakuje. "Máš v úmyslu to udělat?”
"Myslíš, že tohle je běžný postup při..."
Trochu sebou škubnu, když si uvědomím, co se děje těsně za ním. "Severusi, ten lektvar!”
Muselo to vypadat jako ten nejstarší trik na světě. Snape ostatně ani nemrknul a hůlku nesklonil ani o píď. Lektvar za ním vzápětí vybuchl a hodil jím kupředu. Doslova mi vletěl do náručí v aureole modravého dýmu. Hromada kostí obalená hábitem byla o něco lepší, než vařící tekutina a spousta střepů, ale ne o moc. "Stačilo říct díky,” prohodím, když ho ze sebe opatrně skládám na zem tak, aby zůstal ležet na břiše. "Nehýbej se, máš v sobě zabodnutých pár střepů.”
"V této fázi měl být stabilní,”
ozve se nezřetelné zamumlání do podlahy. Ne že bych si to vyloženě užíval, ale za nepříjemnosti, které právě působí, malá lekce pokory neuškodí. Těžko se jakkoli mohl z naprosté převahy stát bezmocnějším rychleji, než se mu to právě vlastní vinou povedlo.
"Nemel se, jsou malé, většinou asi neprošly skrz...” Piplačka se sklem rychle smete i zbytky napůl předstíraného rozhořčení. "Vypadáš jak dikobraz,” uchechtnu se a něco tam dole zavrčí. "A budeš potřebovat nový hábit.” Nové zavrčení mi definitivně zvedne náladu.
Netrvá dlouho a umytý Severus v čistém hábitu si potírá spálené ruce nějakou mastí a pro tuto chvíli se netváří, že mě chce okamžitě proklít. "Takže?” prohodí konverzačně. "Do Azkabanu nepůjdu.” Navzdory lehkému tónu to myslí naprosto vážně - to vím. Každý máme své noční můry.
"To vůbec není na pořadu dne,” řeknu trochu udiveně. "Proboha, to bych nikdy nepřipustil, drazí spoluvězni by tě roznesli na kopytech. Severusi! Víš vůbec, proč jsem tu?”
Pohlédne na mě s naprostým nepochopením. Všechno má spojené se svou smrtijedskou minulostí, vůbec ho nenapadlo, že by mohl být důvod banálnější. I když - vlastně to souvisí.
S povzdechem vytáhnu pár dní starého Věštce. Barvitě se rozepisuje o škole ve Viedmě a čestném titulu pro magistra lektvarů Severuse Snapea. "Londýn, Argentina, Afrika. Všechno daleko za hranicemi Bradavic. Někdo se toho chytil - a vážně, Severusi, ani ve snu mě nenapadlo, že jsi se na to úplně vykašlal a nedotáhl tu svou záležitost s domácím vězením do konce. To hážeš poštu z ministerstva rovnou do koše?” Řečnická otázka. Díky Gurmemu vím, že ano.
V očích mu probleskne poznání.
"Ano, je to tak. Mám tě zatknout za porušení domácího vězení, nedostavení se ve věci svědectví ohledně uprchlých smrtijedů... ještě nějaké drobnosti tam jsou... jakkoli to zní banálně a normálně by za to kdokoli jiný dostal jenom pokutu, chtějí z toho udělat velkou věc. Bývalý smrtijed chrání své druhy, odhalený pomahač Vy-víte-koho nechce vypovídat, aby nevyšla najevo zvěrstva, jaká páchal...”
"Pochopil jsem,”
řekne Severus stroze.
"Úplně ideální varianta by byla, kdybys šel se mnou, strávil noc na ministerstvu, kde tě mohou držet jenom dvacet čtyři hodin, dostavil se před přestupkovou komisi, přislíbil veškerou spolupráci, udělal z pokusu o bombastickou frašku jenom frašku, zaplatil pokutu a odebral se domů. Ale Severusi - nebudu tě nutit. Pokud je to pro tebe nepřijatelné, zůstaň v Bradavicích a najdeme jiné řešení. Komando sem pro tebe nepošlou.”
"Jak laskavá nabídka,”
odvětí Severus ironicky a ponurým pohledem se pokouší podpálit podlahu. Je tak promočená sněhem, který ze mě opadal, a zbytky lektvaru, že naprosto nemá šanci.
"Pokud by se cokoli zvrtlo, dostanu tě odtamtud - já, Allan, Farber... půlka bystrozorů by za tebe dala ruku do ohně. Rozhodně všichni, kteří bojovali o Bradavice.”
Zdvihne oči a vidím v nich, že tomuhle neuvěří.
"Sakra, Severusi... dobře, na něco přijdeme.”
"Ne,”
postaví se náhle. "Pojďme rovnou, dnes nemám nic doopravdy zajímavého a zítra se vrátím akorát včas na havraspárské sedmáky. Když ze mě neustále chceš dělat ředitele, měl bych na ministerstvu trochu otupit hrany a tenhle nesmysl dotáhnout do konce.”
"Vytesat do kamene.”
S nechutí pohlédnu na svůj promočený plášť, kterému žádné sušící kouzlo potřebnou konzistenci nevrátí.
Když vidím, jak se letmo rozhlíží po pokoji, ze kterého odcházíme, nemohu tiše nedodat: "Nezůstaneš tam. Slibuji.”
Zpytavě na mě pohlédne, oči se mu v šeru chodby zatřpytí odleskem vzdáleného plamene lampy. "Jistě,” řekne. "Já to přeci vím.”

(Vanja Grishamová)

"Děje se něco? Nerozešli jste se, že ne?" dotírá na mě Peggy tiše při snídani.
"Cože? Ne!" popřu vehementně, než se zase zahloubám do nevědomí. Včera s Harrym to bylo...  jiné. Byl něžný a to všechno, ale byl... nevím - tak mladý! Trochu nešikovný, vlastně dost nešikovný, ale... Mám chuť mlátit hlavou do stolu.
"Tak co se děje?" nedá si Peggy pokoj.
"Nic."
"Jsi hrozná. A to jsem ti dala čokoládu."
Praštím hlavou do stolu.
"Helehelehele! Podívej! Nebelvíři jdou proti Grubnerovi! Koukej!"
Jediné, co vidím já ze svého úhlu pohledu, je úplně prázdný profesorský stůl. Třeba vypukla nějaká epidemie, postihující pouze starší dvaceti let. A mohlo by být dneska volno, já bych se zahrabala pod deku ve svojí posteli a nevylezla bych odtud, jak je den dlouhý.
"Héj... jó!" zavýskne najednou Peggy a o zeď se rozmázne miska s marmeládou. V tu chvíli se strhne vřava. Ačkoliv se prefekti skutečně snaží oddělit jednotlivé koleje od sebe, zdá se, že Hermionu lynčují její vlastní spolužáci, kteří si nechtějí nechat ujít drobnou pomstu vůči všem, koho nemají rádi. V Mrzimoru polovina lidí vleze pod stoly a s klidem dojídá svoji snídani, druhá polovina se nerozpakuje připojit do boje. Zmijozel se semkne k sobě a tasí hůlky s pohledem upřeným k Nebelvíru. U našeho stolu se ozve série plopnutí, jak kolem sebe každý začaruje svůj vlastní ochranný štít, a všichni dál nerušeně pozorují bitvu z jejího středu.
"Vanjo, dívej se, tohle není každý den," pokusí se mi Peggy zalomcovat paží a spadne ze židličky, jak ji štít odhodí. "Jau!"
Nicméně má pravdu, tohle není každý den. Vzduchem totiž nelétají kouzla, ale jen magií poháněné kusy jídla v nejrůznějším skupenství. Obdivně zavzdychám nad třpytivou koulí dýňového džusu, která se valí nad našimi hlavy až nad nebelvírský stůl, kde se rozdělí na několik menších dílů a po chvíli napětí dopadne na vybrané hlavy šestého a sedmého ročníku.
"To chci umět! Kdo to kouzlil?" nechá se strhnout i Suzan a vypadá, že by se byla schopná upsat autorovi do učednictví, ačkoliv to byl nepochybně někdo ze zmijozelských nejvyšších ročníků.
"Co je támhleto?" zeptá se náhle Hannah a ukáže nad Mrzimor. Na stolem se tam formuje něco hodně divného, růžovobílého, nějaká deka nebo plát... Kouknu se lépe na Mrzimory, ale ti se zdají být plně zaměstnaní vrháním misek čehokoliv kamkoliv. Až pak mi dojde - Snídající Četa pod stolem už dávno nesnídá, ale s pohledem upřeným do prázdna křečovitě svírá hůlky a něco si mumlá.
"Slanina," odpoví Peggy.
"He."
"Helehele!"
Slaninový štít se dá do pohybu, ladně přeplachtí celou místnost a nakonec klesne na zmijozelský stůl a pečlivě jej obalí - i se všemi studenty.
"Jóóóó!" zajásá zbytek Velké síně.
"Carpite!" ozve se tlumeně od Zmijozelu a slanina se rozpadne po podlaze všude kolem. Zdá se mi to, nebo se nad zmijozelskými skutečně tvoří viditelné mračno vzteku? S čistou oblohou, zbarvenou jen vycházejícím sluncem, kterou nám zprostředkovává strop, to zajímavě kontrastuje.
"Vanjo, zruš štít, podej mi ruku, dělej," šťouchne do mě náhle Peggy naléhavě a zdá se, že se už celý náš stůl drží za ruce, ze kterých hůlku nikdo neodložil.
"To jako vážně děláme...?"
"Prefekt," sykne Peggy a netrpělivě mě popadne za dlaň.
 V tu chvíli tři zmijozelští sedmáci vyskočí na stoly, chránění štíty, které na ně kouzlí jejich nohsledi, a s potemnělými tvářemi začnou odříkávat nějakou kletbu. Naskočí mi husí kůže a atmosféra v místnosti zhoustne. Tohle kouzlo nebude obsahovat džem.
"DOST!" zaburácí náhle Michael a mnou se prožene hurikán magické síly ostatních, který i mně sebere její podstatnou část. S vypětím vůle pootočím hlavu, abych na našeho prefekta viděla, a je to pohled, který bych si nenechala ujít ani za nic. Z jeho hůlky tryská modrý oheň, který se přicucává na všechny, kdo se mu připletou do cesty, a nechává je s široce rozevřenýma očima a se strachem v tvářích.
"Dost," řekne Michael do ticha, které se v síni rozhostí. "Motákův modrý oheň vás na příštích třicet minut zbaví všech magických schopností. Za tu dobu budete mít čas vychladnout a uvědomit si, k čemu to zde spělo. Tohle je způsob, jakým vznikají války!"
Je ještě příliš brzo po bitvě, ve které tolik z nás ztratilo své blízké, než aby takové prohlášení bylo pouze patetické. Jsou to Mrzimoři, kdo první opustí Velkou síň, a Nebelvíři je následují. Michael ještě několik dalších nekonečných minut měří svůj pohled se třemi Zmijozely, kteří planou modrým ohněm i hněvem, než se jejich spolužáci připojí k prvákům, kteří z místnosti utekli mezi prvními.
Michael klesne na svoji židli. "Pusťte se," zachraptí.
Každý z nás dostane pořádnou ránu magického výboje, když se pustí svých sousedů.
"Jsem hin," zasténá nějaká třeťačka.
Já taky.
"To bylo úžasný," projeví Susan zcela nemístné veselí. "Nevěřila jsem, že tohle někdy vůbec vyzkoušíme! Doufám, že někdy bude příležitost i k Velikému Čardáši!"
Asi požádám o přeřazení do jiné koleje, ideálně v Krásnohůlkách.
 

(Rolanda Hoochová)

Když potkáme Severuse a Kingsleyho, upřímně mě to překvapí. Jsou oblečení na ven a míří ke vstupní síni, ačkoli jsem si jistá, že Severus má lektvary hned po ránu. A prve přeci odcházel, protože potřeboval dodělat něco pro ošetřovnu?
"Severusi?” řeknu nejistě. "Stalo se něco?”
Zdvihne ke mně nečitelné oči. "Právě jsem byl zatčen,” odvětí se zcela nepatřičným klidem.
"Cože?” Hlas mi trochu přeskočí a nevěřícně se podívám na Kingsleyho. Tváří se vážně, pryč je věčný úsměv i jiskřičky dobré nálady v očích. Neodpoví nijak, slovy ani gestem, ve své uzavřenosti jsou si spolu náhle děsivě podobní.
"Ale to je přeci...” Nevím, co dělat, Severus se nebrání a celé je to absurdní. Zrovna Kingsley? I kdyby ministerstvo začalo znovu něco vymýšlet... zrovna on? Nebo právě proto on?
"Ví to Albus?” zeptám se a napůl nakročím, jako bych jim chtěla vstoupit do cesty.
"S dovolením, Rolando,” pronese Pastorek a cítím jemný, ale nekompromisní tlak, který mi brání dokončit své prázdné gesto. Ani jeden nedrží v ruce hůlku, na okamžik mě to rozhodí. A oni projdou okolo mě, dvě vysoké, temné postavy, nesmírně tiché. Kingsley má stejně mizerný zvyk jako Severus chodit tak, aby nebyly slyšet kroky. Neurčitý dojem, že kolem propluly místo živých bytostí pouzí duchové - venku svítí slunce, odráží se od bílého sněhu a všechno jasně září, tady jako by ale na chvíli potemnělo. Mimoděk se zachvěju pod náporem pocitu jakési osudovosti - nikdy jsem si ale nepotrpěla na předtuchy a podobné věci a nebudu s tím začínat teď. Určitě se to vysvětlí - jistě - musí jít o nějaký omyl...
Rozběhnu se k ředitelně. Na Martina, který na to celé zírá jako zkoprnělý, úplně zapomenu.

"Severusi, to bylo zlomyslné.”
Kratičce na mě pohlédne a ve tváři se mu mihne nepatrné pousmání. "Ne, to zcela jistě nebylo,” odmítne pevně. "Možná trochu... hmm...”
"Trochu co?”
"Ne zlomyslné.”
"Dobrá, tak řekněme... potměšilé? Škodolibé? Pokus o černý humor?”
"Já jsem zatčený. Mým úkolem je být zoufalý, ne rozesílat omluvenky nadřízeným.”
"O tom by se dalo polemizovat... mimochodem, nevypadáš zoufale.”
"Právě přicházím o hodinu s mrzimorskými druháky. Důvod k oslavě, ne zoufalství.”

Přemístíme se.

"Pistáciové makronky.”
A nic. Pro Merlina, proč Albus neustále mění heslo? To už je obsese! Naštěstí se chrlič uráčí otevřít dřív, než stačím vyslat patrona. Vletím dovnitř a srazím se s Albusem, který právě vychází ven. Na zemi skončíme oba.
"Albusi, Pastorek zatknul Severuse.”
Nevěřícný údiv a nepochopení v jeho tváři mě teprve pořádně vyděsí. Když ani on nic neví - když i jemu to připadá zcela nesmyslné - co už by mohlo být víc špatně? Podám mu upadlé brýle a pomůžu mu na nohy, jen trochu se přitom zapleteme s jeho vousy.
"Rolando, já ti asi špatně rozumím?”
"Právě jsem je potkala, odcházeli z hradu. Kingsley Pastorek zatknul Severuse. Víc mi neřekli.”

Albus se ztěžka opře o stěnul a promne si dlaněmi tvář. "Měl Severus svou hůlku?”
"To nevím... šel docela dobrovolně, zdálo se...” Bezradně rozhodím rukama.
Albus se zatím vzchopí. "Rolando, běž do učebny lektvarů, právě jsou tam... ano, Mrzimor a Havraspár, tak se o ně postarej. Já navštívím ministerstvo, pokud bych se do večera nevrátil, pošlu vzkaz. Řekni všechno Minervě, před ostatními zatím ticho.”
"Ano,”
přikývnu a náhle vlastně nemám co dělat, když nepočítám suplování další hodiny - máme všichni poslední dobou značně navýšené úvazky - a připadám si hloupě neužitečná, když sbíhám do sklepení a místo záchranné mise mě čekají zase jenom děti.
Co bych vlastně ráda? Udělala na Severuse dojem? Nejspíš ano - vlastně určitě ano - rozhodně ano, protože mezi námi vyrostla zeď a nevím, jak ji překonat. A já ji překonat chci, moc chci... ještě lze bojovat.
"Dobré ráno, třído,” vstoupím do učebny a počkám, až odezní vlna překvapeného brebentění. "Chcete se jít raději proletět, nebo se podíváme, co měl dnes pan profesor v plánu?”
Havraspár a Mrzimor. Zcela dle očekávání dopadlo hlasování půl na půl.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno alcazar 29. 05. 2012 - 10:06
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno naervon 29. 05. 2012 - 17:13
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno mae 30. 05. 2012 - 15:32
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno lilalila 31. 05. 2012 - 23:39
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno mandelinka 01. 06. 2012 - 10:58
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno evi 02. 06. 2012 - 00:13
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno nerla 02. 06. 2012 - 14:17
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno heji 02. 06. 2012 - 14:40
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno kvik 02. 06. 2012 - 16:00
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno heji 02. 06. 2012 - 21:19
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno nerla 03. 06. 2012 - 21:04
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno heji 03. 06. 2012 - 21:27
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno nerla 03. 06. 2012 - 21:42
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno heji 03. 06. 2012 - 22:02
RE: Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno alcazar 04. 06. 2012 - 10:40
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno kvik 04. 06. 2012 - 11:42
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno kvik 04. 06. 2012 - 11:53
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno alcazar 04. 06. 2012 - 16:47
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno amabell®pise.cz 31. 10. 2013 - 22:30
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Nikoli nudné ráno nerla 01. 11. 2013 - 08:39