Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho

21. květen 2012 | 06.00 |

Kapitola devadesátá první.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Kingsley Pastorek)

K Severusovým dveřím dorazím ve chvíli, kdy odchází několik Zmijozelů. Vypadají spokojeně, zřejmě tu nebyli kvůli trestu, ale za hlavou své koleje. Pokukují po mně s respektem, který je až humorný, a s nemalou zvědavostí si prohlížejí i myslánku, která mě následuje vzduchem - nelze na ni užít zmenšovací zaklínadlo a tak jsem její charakteristický tvar zamaskoval hranatou krabicí. Kdyby něco, mohu předstírat, že zásobuji kolegu dobrou whisky... i když, existuje tradičnější výmluva, než jsou 'přísady do lektvarů'?
Severus mi pokyne dovnitř. Vypadá mnohem lépe než ráno, pohyby má živější a do očí se mu vrátilo mnoho ze starého ohně. Možná bych si také někdy mohl dopřát dovolenou.
"Polož ji sem,” nezdržuje se s pozdravem a takřka dychtivě ji začne rozbalovat. Nohou strčím do dveří, ale po jejich klapnutí se ani neohlédne. Jeho plnou pozornost zabírá tato úctyhodná práce starých mistrů, vyvedená v tmavém mramoru, s překvapivě zdařilými detaily ornamentů po obvodu.
"Jedna z těch starších,” přejede ji rukama. "To je dobře. Pokud již někdy zažila, co po ní budu chtít, půjde to snadněji.”
"Mluvíš o ní, jako by to byla rozumná bytost,”
řeknu a přistoupím ke Gurmemu, který na svém obvyklém místě před krbem zkouší cosi s kusem pergamenu. Tváří se pekelně soustředěně, bradu jako vždy od slin celou mokrou, a když přijdu blíž, vidím, že s děsivou důsledností vybarvuje tenkým brkem celý pergamen na zeleno.
"He.”
"Šikulka,”
odpovím.
"Je to jedna z věcí, které mají paměť, svého druhu,” vloží se Severus nezdvořile do naší konverzace. "V dnešní době je jejich potenciál využíván jen tím nejprimitivnějším způsobem - ke čtení vzpomínek. Zrovna těm by stačila každá mísa z kuchyně. Pokud by byla z přírodního materiálu,” dodá poctivě. "Ve skutečnosti se použití odvíjí od vhodného média.”
"Stále netuším, o čem mluvíš,”
shodím konečně plášť a rozvalím se na pohovce. Den byl dlouhý a jednání náročná. Nejsem dalek toho, abych následoval včerejšího příkladu svého hostitele a prostě tu usnul.
Severus na okamžik zmizí za dveřmi laboratoře a objeví se se stříbrným kotlíkem, který nese opatrně v obou rukou. Přelije z něj do myslánky hustou, olejovitou tekutinu připomínající barvou roztavené zlato.
"Tak,” řekne polohlasem. Náhle jako by nad něčím váhal. Začínám uvažovat, že bych potrápil skřítky žádostí o trochu čaje a něco k jídlu. Venku je nechutná zima a tolik sněhu jako letos nebylo snad roky. Uvnitř Bradavic by se měl konečně zřídit přemisťovací bod.

..
"Kingsley,” začne znovu Severus a tvrdost a chlad v jeho hlase mě rázem dokonale probere a málem přiměje sáhnout po hůlce. "Jestli mě kdy donutíš litovat toho, co teď udělám, co ti dám do rukou... zabiju tě.”
"Pak abych tě raději neuváděl v pokušení,”
odpovím po nekonečné vteřině ticha, ve které marně čekám, že to obrátí ve vtip.
"Přemýšlel jsem - nebo snad ne přemýšlel, jen to časem uzrálo do vlastní podoby...” Je v něm nepochybně plno věcí, které chtějí být řečeny, to vidím, přesto teď nejvíc ze všeho oddaluje nevyhnutelné, a to mu není podobné. Asi se mu do toho skutečně hodně nechce. Udělám si pohodlí. "Nebyl jsem si jist, jestli chci zůstat v Bradavicích. Nicméně - jsem tu už příliš dlouho.” Zůstane stát u stolu a hledí do myslánky.. "Dávno jsem jejich součástí. Zůstanu zde. Máš pravdu v tom, že pokud budu chtít, dosáhnu i na ředitelské křeslo - časem, protože proti Brumbálovi jít zatím nechci.”
Zatím? Všiml jsem si samozřejmě, že kolem těch dvou zamrzá podlaha, ale zřejmě je to vážnější, než jsem si myslel.
"Teď jsou prioritou volby. Staň se ministrem - zatím jenom ministrem - a budeme mít již dvě nohy, na kterých můžeme stát.”
"Lisa je silný protikandidát,”
prohodím. "A Popletal také není úplně ze hry.” Mávne rukou.
"To je podružné. Budeš mít zbraň, jakou nikdo jiný - Gurmeho.”

(Vanja Grishamová)

Nakonec se vrátím do hodin, protože je to mnohem snesitelnější než být jen sama se sebou. Mnoho předmětů ale i tak zahrnuje pouhé samostudium s dohledem některého učitele v jiné hodině skrze strážné zrcadlo. Peggy se ale právě v ten čas důsledně stará o to, abych se zabavila, a den nakonec uteče rychle. Na oběd si zajdu do kuchyně, protože stále nemám odvahu vkročit do Velké síně, přeplněné pachy jídla, a skřítci mi ochotně donesou výživné zeleninové menu se sójou.
"Budeš spát u mě?" vytasí se k večeru Peggy s obrovskou tabulkou čokolády.
S mdlým úsměvem zavrtím hlavou. "Na to už jsme moc velké, nemyslíš? Půjdu za Harrym."
"Jak je mu?" zeptá se Peggy soucitně. I ona v něm již místo Harryho-jizva-Pottera vidí mého kluka, ačkoliv těžko říci, kdy k tomu náhledu dospěla, protože já jí to svým chováním určitě neusnadnila.
Pokrčím rameny. "Líp."
"A jak je tobě?" Je to poprvé, co se od rána zeptala.
"Líp."
"Dobře." Kývne. "Na, vem si to s sebou," podá mi čokoládu. "Víno by asi pacientovi na školní ošetřovně nebylo vhodným dárkem. Snězte to spolu."
"To nemůžu," chci odmítnout, protože je čokoláda mimo Prasinkové víkendy nedostatkovým zbožím, protože ji sovy mají tendenci jíst, ale Peggy jen s úsměvem vrtí hlavou.
A tak už o čtvrt hodiny později klepu na ošetřovnu a vzápětí jsem u Harryho lůžka. Vzhlédne rozzářeně od jakéhosi pergamenu a mě trochu píchne u srdce. Ginny...?
"Lupin píše," nenechá mě na pochybách.
"Jak se máš?" zeptám se a posadím se k němu na lůžko.
Podívá se na mě skoro plaše. "Líp," řekne a letmo se dotkne mojí ruky.
"Chybíš mi, když tě nevídám na chodbách," usměju se na něj a je to první úsměv, který mi po návratu jde skutečně od srdce.
"Taky mi chybíš," dívá se na mě vážně a ten pohled bolí.
Lehnu si k němu, stulím se mu v náručí, je to nezvyklá poloha, ale cítím se dobře. Harry mě hladí po vlasech a já vdechuji jeho vůni, objímáme se a tiskneme se k sobě.
"Mám tě rád, víš," zašeptá.
"Miluju tě," odpovím skoro neslyšně a Harry mě v odpověď znovu stiskne. Za okny je už tma, v místnosti se mihotá světlo plamene a nám je spolu krásně.
"Co píše Lupin?" zeptám se o století později.
"Poslal mi stručný výklad několika posledních novin. Vůbec jsem netušil, že se toho venku děje tolik."
"Jsme bez vlády, takže jde asi o mocenské boje. Nebo se děje ještě něco víc?"
Nadzdvihnu se na lokti, abych na Harryho viděla, a on si vymaní paži zpod mého těla, protože už ji musí mít nepochybně delší dobu dřevěnou.
"Jedním z hlavních kandidátů na ministra kouzel je Pastorek," oplatí mi Harry pohled.
"Ha! Mám tady čokoládu. Na, vem si," vzpomenu si. "Pastorek. Jo, to Brumbál říkal, nebo ne?"
"To jo, ale zatím jsem se nikdy podrobněji nedíval na Pastorkův program. Něco uveřejnil - a podle Lupina je to jenom špička ledovce. Jestli byl ochotný uveřejnit takhle radikální kroky, jaké budou ty, které neuveřejnil?"
Zamračeně si vezmu dopis a začtu se do přepsaných bodů volební kampaně a Lupinovu komentáři k nim. Pastorek se chystá převrátit celý politický systém Británie, alespoň podle Lupina, mně to tak nevyznívá...
"A proč si Lupin myslí, že chce podniknout nějaké radikální kroky, které nemá v programu? Vždyť Pastorek je fér, ne?" nechápu dál.
"Je to politik. Každý politik dělá něco navíc."
Dál si prohlížím Lupinův komentář, je toho několik listů. Štůsek novin, kterých se to týká, leží na nočním stolku.
"Nedovedu si představit, že by zrovna Pastorka zkorumpovala moc," shrnu nakonec to, nad čím přemýšlím celou dobu. Je to obrovský černoch, toho přece nepřemůže nic. Když si ho ve své mysli porovnám s Popletalem, jsem o tom přesvědčená.
"Já si zase nikdy nedovedl představit, že by jeden obyčejný člověk mohl terorizovat celou Británii," odpoví Harry.
"Ale-"
"Slečno Grishamová! Je dávno po večerce, co tady děláte?" přeruší mě nekompromisně madame Pomfreyová, která se zjeví v otevřených dveřích s výrazem bohyně pomsty. "Pan Potter potřebuje odpočívat! A jak je možné, že jste nepřišla na kontrolu, jak jsem vás žádala?"
"Jejda," sklopím oči k zemi.

(Kingsley Pastorek)

Oba pohlédneme na chlapce. Přestane si hrát, s tváří obrácenou k nám se pohupuje na patách sem a tam. Ruce mu neklidně pobíhají po podlaze. Nevypadá jako někdo, kdo by rozhodl ministerské volby.
"Gurmeho.”
"Ano, Gurmeho. Kingsley, nitrobranu.”

Automaticky poslechnu. Ze Severusova hlediska jsem nitrozpytec pouze průměrný, i když mezi bystrozory jsem patřil k těm lepším. Skrýt své myšlenky umím docela dobře. "Máš k tomu jistě nějaký důvod,” řeknu, zatímco mé myšlenky mizí pod nekonečnou vodní spoustou pomyslného moře.
"Ano, nechci, abys ho teď vyděsil.”
Pokud myslí Gurmeho, je pozdě - něco se mu znelíbilo a teď zběsile obíhá stůl a něco si brblá. Severus si už zřejmě stačil zvyknout, jenom mu odsune z dosahu lahvičky s inkoustem.
"Gurme umí číst myšlenky,” vymáčkne ze sebe konečně Severus to, k čemu celou dobu tak pracně směřoval. Nezní to moc věrohodně. Asi vypadám podle toho. Snape se tím nenechá rozhodit a pokračuje: "Přesněji řečeno, nerozeznává, co si myslíš, od toho, co říkáš nahlas, zní mu to stejně. Teď ho jenom vyplašila tvá nitrobrana, nemá ji rád... ale lze se s ním domlouvat nitrozpytem, nebo mu dávat pokyny, pokud se soustředíš na to, aby sis myslel i říkal to samé s minimem vedlejšího šumu.”
Vím, že mi nelže, ale nedokážu tomu věřit. Už je mi jasné, proč po mně chtěl zapojit nitrobranu, samotnému se mi točí hlava z exploze nevíry, dojmů, představ a možností... těch možností!
"Proč... proč si ho tu nenecháš?” vložím se do Severusova monologu, který naprosto nevnímám.
Podívá se po mně zvláštně. "Řekl bych, že je to evidentní. Asi ze všech důvodů současně. Využiješ ho lépe, jsi v postavení, kdy ho potřebuješ víc. Máš možnost mu poskytnout lepší podmínky k životu - já se o malé dítě starat nemohu a nechci a ani nemám kde. Po pravdě, čím dřív si ho odvedeš, tím budu raději a zbytky mého majetku také. Pořiď mu nějakou chůvu, která se na něj nebude dívat skrz prsty... i když, na to je zvyklý a je mu to lhostejné - jediné, co chce, je být užitečný, zajímavý, nepostradatelný. Tebe přijímá velice dobře, i když ho zlobí, že ti často nerozumí.”
"To je... neuvěřitelné,”
řeknu a potřesu hlavou.
"Gurme neumí spolupracovat v pravém smyslu slova a neudrží pozornost.” Snape položí chlapci ruku na hlavu a ten sebou zatřepe jako vděčné štěně. "Ale snaží se zavděčit, i když většinou nechápe, co se po něm chce. Cizí myšlenky a slova poslouchá rád. Ty ostatně nebudeš potřebovat nic víc - než aby poslouchal. Vzít s sebou na jednání dítě je jistě nezvyklé, ale nepochybuji, že způsob se najde.”
"Já se s ním ale nitrozpytem nedomluvím,”
řeknu a oči se mi samovolně stočí k myslánce. To je to použití, o kterém mluvil?
"To bych ti ani nenavrhoval. Není to příjemné a dlouhodobě by to bylo nepoužitelné. Dávej pozor, a kdyby se dělo něco nestandardního, zakroč.”
Raději se neptám, jak si takový zákrok představuje. Dělej, co umíš, Kingsley!
Severus se zadívá na chlapce, ten se zdánlivě náhodným pohybem přimotá k myslánce a vstoupí dovnitř, stejně jako se do ní člověk noří při prohlížení vzpomínek. Severus zmizí okamžitě za ním. Vstanu a zadívám se do té zlatavé tekutiny, probublává ode dna v miniaturních barevných gejzírech. Zřejmě se však nakloním moc, nebo je má zvědavost dostatečným katalyzátorem, ale náhle padám dovnitř do myslánky za těmi dvěma. Chvilka závrati a dopadnu na nohy do zlatého písku, jednoduchá a účelná vizualizace skutečného terénu. Severuse spatřím stát o pár kroků dál, Gurme pobíhá okolo, rozhazuje písek oběma rukama a směje se. Kolem nás létají obrazy, vzduch je jimi prosycený, vnímám je ale nezřetelně, jako mžitky zahlédnuté koutkem oka.
"Pojď blíž,” vyzve mě rozladěný Severusův hlas, zní podivně hluše jako v malé sklepní kobce. Pohlíží na mě velmi káravě, ale dalších výčitek se zdrží. "Funguje to lépe, než jsem doufal.” Natáhne ke mně ruce, položí mi je na ramena a pronese pár slov. Sotva viděné se zaostří nebo snad zahustí - náznaky se staly skutečnými obrazy, bublinami, chomáči míhajících se obrazů, čert ví, jak je pojmenovat.
"Vidíš je?” zeptá se.
"Ano,” odvětím užasle a Severus se zatváří samolibě.
"Jak jsem předpokládal, je možné čarovat i tady. Leonardo Puglisi je hlupák,” pronese, a než se stačím ohradit proti tomu, abych byl používán jako pokusný králík ve sporu se stovky let mrtvým čarodějem, Severus natáhne ruku a jednoho z těch shluků se dotkne. Rázem jsme jím obklopeni ze všech stran. Gurme se v něm pokouší obout si botu pod vedením Minervy McGonagalové. Slyšíme její hlas: chválí Gurmeho a popisuje mu, co má dělat, o Severusovi tvrdí, jak je nezodpovědný, ve skutečnosti soucitný a také blázen; těší se na svačinu, protože promeškala oběd; Gurme je chudák a taky špindíra. Pohlédnu na Severuse. Pobaveně se zašklebí.
"Bude to chtít trochu praxe,” řekne.
"To už je to nejmenší,” odvětím. "Tohle je skutečně... ohromující.”
Natahuji ruce a dotýkám se dalších obrazů, procházím je jen krátce a namátkou. Je trochu trapné vidět sebe sama, jak nahlas Gurmeho chválím a v duchu o něm uvažuji jako o ubožákovi, zvlášť když se přitom zároveň zaobírám nohama Lisy Faradayové a posledním jednáním se členy Starostolce.
"Jdu ven,” řekne mi Severus, "na hromadné návštěvy není myslánka stavěná.”
Přikývnu, že rozumím, a jeho postava se vzápětí rozplyne.

(Vanja Grishamová)

Jsem propuštěna o deset minut vyšetření a deset minut výčitek později. Přece jen to ale bylo k něčemu dobré - madame Pomfreyová radikálně trvá na tom, abych noc strávila na ošetřovně, protože se mé škrábance od oštěpů nehojí tak dobře, jak předpokládala. Než za sebou zavře dveře, ještě zamumlá něco o tom, že si měl Snape jako mazlíčka přivézt nějakého domorodce, který by jí byl co platný při stanovování diagnózy proti magickým zraněním od afrických domorodců, a pak už se za ní zavřou dveře a my s Harrym opět osamíme.
"Po prázdninách je tu pusto," řekne Harry do tmy.
"Jsem tu přece já," odpovím vážně.
"Jsi?" zeptá se.
"Tady."
"Je tu tma, nevidím tě."
"Tady."
"Asi tě špatně slyším,"
šeptá zase.
"Tady," sklouznu z postele a bosky k němu přeběhnu tu krátkou vzdálenost.
"Nejsem si jistý, je to tvoje ruka?" ptá se dál.
"Obličej poznáš?" přitisknu se k němu a položím si jeho dlaň na svoji tvář.
"Obličej poznám," šeptá tiše a mně vázne dech, když mě políbí.
Svíráme se v náručí a líbáme se intenzivněji a naléhavěji než kdy dříve. Nejsem sama, je tu Harry. Můj Harry, který mě drtí ve svých pažích, který se o mě bude bít do posledního dechu. Je tu Harry, který mě miluje.
Zajíknu se, když mě jeho ruka zastudí na nahé kůži.
"Vadí ti to?" zeptá se nejistě, nerozhodně strne, chce mi dát možnost utéct, jako mi ji dal dosud vždycky, možnost, které jsem vždycky využila.
"Ne," zašeptám a pohlédnu k vysokým oknům ošetřovny. Nízkým, vlastně, malým. Ale nocí tam šustí padající sníh, vločka za vločkou, a oheň praská v krbu. Silné paže mě svírají a hladí, Harryho rty šeptají mé jméno.
A já mlčím, neschopná vyslovit oplátkou jeho jméno.
"Ach," zasténám jen tiše, když se jeho ruce dotýkají těch správných míst.
"Ševelissimo," zašeptá Harry o něco později a trochu plaše se na mě usměje. Jsme sami, zavření v bublině bytí, ze které se nic nedostane ven. Můžeme všechno, jsme spolu a jsme sami.
"Jsi moje," šeptá mi Harry a když se zajíknu, zahltí mě tisícem polibků. "Moje," vydechne o trochu později a dál už nemluví, jen dýchá čím dál prudčeji, stejně tak i já, a když na mě přemožený klesne, obejmu ho a zabořím svůj obličej do jeho krku. Je mi teskno, a přece krásně. Jsme svoji, svazkem, poutem, které již nelze zrušit.
"Jsi můj," zašeptám tiše a Harry mě stiskne.
"Do posledního dechu."
"Miluju tě."
"Já tebe taky."

(Kingsley Pastorek)

Začíná mi plně docházet Severusovo pramalé nadšení i podstata varování, kterého se mi dostalo. Udělal, co považoval za rozumné, ale radost z toho nemá. Uvidím ho tu - nepochybuji, že si své myšlenky vedle Gurmeho hlídal, stále je to však nebývalý vpád do soukromí, na které je tak chorobně citlivý. Rozhodnu se rychleji podvědomě, než záměrem - chci vidět právě jeho. Chomáče představ kolem mě reagují, množství těch, ve kterých rozeznávám jeho postavu, houstne na úkor jiných.
Namátkou natáhnu ruku k jednomu z nich. "Ukaž se," zašeptám.
Myšlenky, které slyším, jsou přímočaré a banální, zjevně neustále pod kontrolou nitrobrany. Severus se obrací většinou přímo ke Gurmemu nebo uvažuje nad svými dalšími kroky, popisuje co dělá. Disciplinovaný a s dokonalým sebeovládáním až do morku kostí. Mému koberci a listinám se dít takové věci, jako když jí Gurme pudink oběma rukama a s miskou v zubech běhá po celém pokoji, takový klid zaručeně neudržím.
"Další."
Boj v džungli, myšlenky několika lidí se překřikují jedna přes druhou. Domorodci jsou blízko, takže slyším i je, ačkoli jim nerozumím. Jestli to má takhle Gurme stále, není divu, že není normální... Něco ve Vanjiných myšlenkách mě zaujme, vlastně dvě věci; rychle se dopídím, že podstatou jejích silných kouzel je prsten, který dostala, ostatně na můj popud, jestli se nepletu, nemám tedy drobné zásluhy ohledně toho, že tam dokázali přežít? Naučila se s ním zacházet poměrně obstojně. A také - vida. Skočím o vzpomínku dřív a Severus tam vehementně přesvědčuje dva mladistvé lidojedy, že si svou novou libůstku mají nechat pro sebe. To je nečekané a chvíli trvá, než to strávím... obrazně řečeno. Vysvětluje to rozhodně sytě zelené odstíny jejich tváří, když jsme se přemisťovali zpět.
Myšlenky obou mláďat navíc dostatečně vypovídají o jejich vzájemné náklonnosti. Pro nás praktické, i když ne tolik, jak jsem doufal původně, když jsem se toho chystal aktivně využít v kampani. Už jsem se té myšlenky vzdal - jsou příliš mladí, příliš roztěkaní, ve vleku naivních ideálů, kterými si v tom věku musí projít každý. Snad nějak mimochodem, jenom jako odlesk bradavických reálií pro tisk, ne rozhovory, spíše tu a tam nějaká namátkou pořízená fotografie, Potter s hrdě vztyčenou hlavou, Grishamová skromná a s knihou... Má vlastní aureola hrdiny je dostatečná, abych si pro články ve Věštci vystačil sám. Spíše než tuto dávno zřejmou věc mi to pomohlo uvědomit si, o kolik víc se dozvídám poznáním vzájemných představ dvou lidí; kde oni váhají, já vím s jistotou, jak si stojí. Politika sice není tak banální jako dětské lásky, ale stále jsou to jenom lidé, tolik neobjektivní, tolik ve vleku předsudků a zvyku, dojmů.
"Dál."
Dotknu se noci, zvědavý, jestli si Severus udržuje nitrobranu i ve spánku. A skočím rovnýma nohama do soudního přelíčení se Snapem v hlavní roli padoucha. Vypadá příšerně, šeptá o smrti a stejně tak atmosféra v síni slibuje trest nejvyšší. Zamrazí mě až v morku kostí, i když jsem si od první vteřiny jist, že tohle se přece nestalo...?! Chvíli mi trvá, než pochopím, že to musel být sen, a další chvíli mi dochází, že předobrazem mu byla vzpomínka na jednu z knih, kterými s Vanjou procházeli. Najdu tam i sebe... už tenkrát mi věřil, mému knižnímu já stejně jako skutečnému.
Jeho ochota jen tak mimochodem svěřit svůj život do něčích rukou v zájmu cílů, se kterými se dokázal ztotožnit, v kombinaci s upřímným a radostným přesvědčením, že si to šeredně odskáče, mě nepřestává fascinovat.
"Dál."
Snape z dnešního odpoledne, kdy na můj popud vypije lektvar spolu s naprostou neochotou si přiznat, že ho potřeboval. Znatelně po něm ožije, vysvětluje to zcela jeho momentální činorodé rozpoložení. Je opět ve své kůži. Takže, mezi námi děvčaty, budu muset dohlédnout na jeho pravidelnější konzumaci. Potřeboval by chůvu - ne, ve skutečnosti potřebuje oženit, já mám na práci důležitější věci než dohlížet na jeho jídelníček. Nicméně až se trochu srovná... 
Menší smršť myšlenek o jeho osobě, která mi prolétne hlavou, odložím na později, až budu mít klid. Ledacos jsem právě pochopil... a jsou to věci, které budu moci dobře využít.
Opustím vzpomínky a rozhlédnu se po písčité pláni. Gurme vybírá nejlesklejší kamínky a zaujatě z nich staví dlouhé rovnoběžné řady. Severus hovořil o dorozumění, to, co jsem zatím viděl, sice neuvěřitelně ulehčuje využití myslánky, ale patrně to nebude všechno.
"Gurme, co by sis přál?” zeptám se nahlas i myšlenkami naráz.
Chlapec zvedne hlavu a oči se mu rozzáří. Skoro viditelný proud představ, který se od něj vyhrne, mě takřka ohluší. Místo před krbem, nenosit boty, více žlutých jablek místo kyselých zelených, krásné kamínky, pochválení, modré bobule, žádné kopance, chlupaté mládě malé opice, spousty zeleného inkoustu, dutina stromu uprostřed džungle, mít poblíž sebe Severuse, mě, Minervu a jakousi neznámou černošskou dívenku, oheň s vysoko šlehajícími plameny a tančící lidé... Chvíli trvá, než tu záplavu dokážu zvládnout.
Chápu už, co měl Severus na mysli - v tom chlapci je skvělé smíření se se skutečností, bere všechno, jak to přichází, a vybírá si z toho pro sebe to dobré. Pro mé potřeby bude skvělý.
Ano, ano, užitečný, potřebný!
"Chtěl bys jít se mnou? Pomáhat mi? Žít se mnou?”
Ano ano ano ano ano...
Stále nejsem s to dohlédnout všech možností, které mi tento Severusův dar přináší.
Jedno vím ale s jistotou - neexistuje politik bez tajemství, která by mu nezlomila krk.
Ministerské křeslo je mé.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho naervon 21. 05. 2012 - 09:04
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho evi 21. 05. 2012 - 10:44
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 21. 05. 2012 - 17:07
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho naervon 21. 05. 2012 - 18:50
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho kvik 21. 05. 2012 - 19:22
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho naervon 21. 05. 2012 - 23:27
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 21. 05. 2012 - 20:00
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho heji 21. 05. 2012 - 20:22
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho alcazar 22. 05. 2012 - 10:20
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 22. 05. 2012 - 11:43
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho alcazar 22. 05. 2012 - 21:02
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho lilalila 22. 05. 2012 - 22:06
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 23. 05. 2012 - 08:23
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho kvik 23. 05. 2012 - 15:58
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho alcazar 23. 05. 2012 - 17:04
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 24. 05. 2012 - 15:52
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho heji 25. 05. 2012 - 08:38
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho nerla 25. 05. 2012 - 10:21
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 25. 05. 2012 - 14:13
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho heji 27. 05. 2012 - 09:41
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho mae 27. 05. 2012 - 11:51
RE: Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho heji 27. 05. 2012 - 12:27
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Stručná teorie všeho kvik 27. 05. 2012 - 12:45