Kráska a Smrtijed III. - Trosky

14. květen 2012 | 06.00 |

Kapitola devadesátá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Kingsley Pastorek)

Severus je ploužící se troska na pokraji výbuchu. Znám ho už dost dlouho na to, abych to vycítil; vzduch kolem něj vibruje a podívat se mu do očí znamená nahlédnout do propasti. Odsunul jsem na později všechny úkoly, které bylo možno odsunout, a plním své povinnosti přítele. Nepostrádá to jistou porci vtipu: jako Severus občas nesnáší malou Grishamovou za odpovědnost, kterou na něj vkládá tím, že k němu vzhlíží, stejně i já jsem obdařen stejně nepominutelnou odpovědností tím, že jsem útrpně snášen.
Upravím vstup do Severusových komnat tak, aby stačilo pouhé heslo bez magického impulzu, a zmizím jenom na pár hodin odpoledne, abych večer opět stál za jeho dveřmi s láhví v ruce. Severus sedí za stolem a velmi chabě předstírá práci. Gurme spí stočený na koberečku před krbem, oblečený do několika svetrů a přikrytý dekou. Tázavě k němu pokynu hlavou, ale Snape mávne rukou: "Nevzbudí se. Pojď dál...”
"Něco nového za tu chvíli, co jsem tu nebyl?” zeptám se ne bez ironie. Jsem momentálně v Bradavicích častěji než na ministerstvu. Ale je to tak v pořádku - mají vysokou prioritu.
"Brumbál chystá pohřeb Lambertové, Potter je schopen holých vět, Grishamová se vrátila do vyučování, Gurme se naučil nosit boty. Tolik k africkému dobrodružství.”
Odstrčí netknuté pergameny a přesune se do křesla. Naliju nám oběma - štědře.
"Myslím, že mám pro Bradavice nového učitele formulí. Je kompetentní, má praxi z institutu, zájem o dlouhodobý úvazek. Čistokrevný čaroděj, který si ale nikdy nezadal s Ty-víš-kým. Ideální pro obě frakce školní rady.”
"A jeho loajalita patří komu?”
udeří Snape okamžitě hřebík na hlavičku. Nezastírám uspokojení.
"Řediteli Bradavic, samozřejmě. Severusi, je na čase, aby sis uvědomil, že tvé jméno se nyní skloňuje ve všech pádech - Brumbál nemládne a sílí hlasy požadující omlazení učitelského sboru. Jsi jasným kandidátem.”
"Zástupkyní ředitele je Minerva,”
odvětí Snape, ale jsou to jenom slova. Přemýšlí o tom.
"Minerva nepochybně projde zcela bez problémů - pokud nebude mít protikandidáta.” Nakloním se k Severusovi. "Čeká nás mnohé vykonat. S podporou na půdě školy, s vhodnými osnovami a vhodným přístupem té práce bude půl.”
"A vhodný učitel formulí...”
"Je začátek. Cihla k cihle a tak dále. Jsou rozjednaní další, Brumbál se nezdá schopný sehnat potřebné lidi včas.”
Sleduji Severuse, vyčerpaného a bledého jako smrt, jak zvláštně pookřává pod vidinou nových výzev. To je, oč tu běží - naložit mu břemeno, se kterým se dokáže ztotožnit. Od čeho už jsou přátelé? Potřebuji ho tu. A on potřebuje tuhle práci. Oba potřebujeme, aby svou impozantní sílu vybíjel na místě, kde si nebudeme konkurovat.
"Doufám, že to tentokrát nebude ženská,” uteče k nevýznamnému detailu, neklamné znamení, že má slova v něm pracují. Hladina whisky v láhvi znatelně poklesla. Oheň v krbu voní smůlou. Severus se vykašlal na večeři a teď je opilý.
"Ne, není to ženská. Chlapík o něco mladší než my. Studentky budou nadšené.”
Počkám si na nezbytné znechucené odfrknutí.
"Lambertová ti chybí,” nadhodím.
Zcela dle očekávání zavrtí hlavou. "Znal jsem ji jenom pár dní, prohodili jsme pár vět. Nemá mi proč chybět.”
"A přesto...”
Nechám viset ve vzduchu pár otazníků. Zaváhá.
"Je tu po ní prázdné místo. Přišla z míru, měla být něco nového na místě, kde leží příliš mnoho špatných vzpomínek. Nebyla zatížená minulostí. Byla osvěžující, Kingsley, dalo se s ní mluvit a nebylo to stokrát řečené. Nechybí mi ona...” Zmlkne, snad mu připadá, že řekl příliš.
"Ale?”
"Snad to, co představovala. Ale byla - byla pitomá, protože jen úplný hlupák si udělá výlet mezi kanibaly, aniž by komu řekl slovo. Zahleděná na Měsíc nekoukala pod nohy.”
"Ale krásná.”

Pokrčil rameny. "Pozlátko.”
"Krásné pozlátko.”
"Kingsley, co to má znamenat?”
zamračí se. "Ať se pokoušíš o cokoli, je to nedůstojné nás obou.”
"Jen chci slyšet, že ti chybí,”
trvám na svém, nejspíš i mně stoupla whisky do hlavy víc, než se zdálo. Setrvačnost řečí je mocná síla. "Sakra, Snape, oháníš se symbolikou toho, co představovala, ale takovou ženskou člověk mockrát za život nepozná. Byla perfektní od hlavy k patě! Nevěřím ti, že s tebou nehnula. Chtěls ji, přiznej si to.”
Pokrčí rameny. "Ucházející.”
"Ucházející?" Začnu se smát. "Ty jsi neuvěřitelný.”
Ztiším se, když se Gurme pohne a něco zabrouká ze spaní.
"Jak dlouho si ho tu chceš nechat? Žil celý život venku, nemůže být ve sklepení.”
"Navrhuješ, že bych ho měl vypustit do sněhu?”
ušklíbne se Snape. "Neměl jsem zatím čas se tím zabývat.”
"Proč jsi vůbec chtěl, abych na tebe zakouzlil to překladové zaklínadlo, když ten kluk nemluví a nerozumí?”
zeptám se s jistým pozdezřením.
"Kingsley, umíš zacházet s myslánkou?”
"Samozřejmě. Je to součástí bystrozorského výcviku. A Brumbál ji používá s takovým nadšením, že jsme měli všichni dost příležitostí si to potrénovat.”
"Sežeň mi nějakou - tak, aby to Brumbál nevěděl. Mohu mluvit s Gurmem, ale obtížně...”
"Nitrozpyt?”
"Ne tak docela, bohužel.”
Maně si přejede rukou po čele. Nitrozpyt ne tak docela patrně obnáší slušnou migrénu. Já ji z lekcí během výcviku rozhodně měl běžně.
"Jak rychle můžeš sehnat tu myslánku?”
"Rychle, to problém nebude, ale mám zítra jednání...”

Dívá se na mě. Povzdychnu si. "Zastavím se zítra večer, ale možná dost pozdě. Proč ses ptal, jestli s ní umím zacházet?”
"Měl by sis zjistit i něco o méně tradičních způsobech použití.”
"Nemám čas trávit půl dne v knihovně kvůli tvým hádankám,”
zavrčím. Snapeovo tajnůstkaření je občas únavné.
"Dobrá, pak si počkej na praktickou ukázku,” zamumlá. "Možná tím vyřešíme... více..."
"Severusi, víš o tom, že tu více méně spíš? Nejsem tvůj domácí skřítek. Dojdi si do postele sám."
Přes ty hromady sněhu cestou k bráně se mi v momentálním alkoholovém opojení upřímně nechce. Proč jsem si tu dávno nenechal přidělit pokoj?
"Slyšíš? Padej do ložnice. Tu pohovku mám dneska já.”

(Vanja Grishamová)

Závěsy kolem postele se zatáhnou. Šustění peřin pomalu pomine. Někdo ze spaní slabě zavzdychá.
Uvědomuji si zcela racionálně několik věcí - třeba to, že jsem nevědomky snědla svoji učitelku, taky to, že jsem byla několikrát v ohrožení života, že mi skoro zabili přítele a že jsem ještě neměla čas všechno vstřebat. Navzdory sebejistým slovům, které jsem řekla řediteli, jsem nakonec sama, a to právě v tuto chvíli, kdy mi bude nejhůř. Vím to, je to první noc, kdy mám čas být jen sama se sebou.
"Ševelissimo," špitnu tiše a hůlkou určím nevelký prostor kolem své postele. Jestli se konečně dostaví šok a výčitky, nemusí to nikdo slyšet. Asi to bude bolet, ale zvládnu to sama.
Tak dobrá, první věc - setkala jsem se opět se smrtí. Nechybělo mnoho, aby mě domorodci dostali. Zabili by mě a snědli. Mohly mě zabít ty oštěpy, mohl mě zabít některý z padajících stromů, mohla mě zabít melodie píšťaly.
Schoulím se na boku.
Tohle se dá ustát. Nikdo nevyslovil nahlas, že bych mohla umřít, a to je důležité. Bylo to v bitvě, a to mi pomáhá to pominout. V bitvě se může stát leccos. Že jsem mohla umřít... Nestalo se to.
Umřít mohl i Harry, a to třeba i jen kdyby se dostal na ošetřovnu o chviličku později. Kdyby se to stalo, stal by se svět hrozně pustým místem. Snažím se představit, jaké by to bylo, a jediné, co vidím před sebou, je jeho rozesmátý obličej a něha v očích.
Merline, on mě opravdu miluje.
Uhodí mě to náhle do očí, ta myšlenka, kterou jsem si dřív nejenže nepřipouštěla, ale ona mě ani nenapadla. Je mi patnáct, jemu šestnáct, ale jsme starší, oba dva. To není poblouznění. On o mě opravdu stojí.
Teprve teď mě začnou pálit oči, není to kvůli tomu, že je Harry na ošetřovně, ale kvůli tomu, jak hloupá jsem doteď byla. Jen kvůli mně si pořád udržuje odstup, kvůli nezájmu z mé strany, kvůli strachu, že mě ztratí, když bude více nárokovat můj čas a můj prostor.
Tak pitomá!
Protože on bude jediný, kdo mě nezavrhne, jestli se přece jen pravda dostane ven. Pravda o tom, že jsem snědla svoji učitelku.
Představím si ji před katedrou, krásnou a elegantní, jak se vždycky snažila si zjednat ve třídě pořádek. Nedařilo se jí to, byla příliš mladá a příliš hodná, tu práci vzala jistě plná iluzí o jedné z nejlepších čarodějných škol na světě a plná rozčarování tu našla místo spořádané elity nás. Nevzdala se, ani jednou neodešla před koncem hodiny, stále bojovala, stále nás chtěla učit. Byla vytrvalá a uvnitř asi i dost tvrdá, více na sebe než na nás.
Byla... dokonalá ne, to by bylo přílš silné slovo. Byla dobrá.
Teď je mrtvá.
A i když nezemřela kvůli mně, čin, který jsem provedla, je sám o sobě tak strašlivý, že zcela dehonestoval celou její existenci. Nebude moci být pohřbená, nikdo se nedozví pravdu o jejím konci. Bylo to tak strašně nedávno, snad je ještě uvnitř mě...
Zvracím vedle své postele, brečím a vzlykám, zatínám pěsti a buším hlavou do pelesti. V břiše mám křeče, hlava mě třeští, dávím nejspíš už i svůj žaludek, snažím se uspořádat své myšlenky a zanořit se do jezera nitrobrany, ale moje sebekontrola je dávno pryč.
Z postele téměř spadnu, přidržuji se sloupků postelí, když se potácím napříč pokojem, a když odhrnu závěs a nechám na sebe dopadnout světlo luny, je to skutečné vysvobození.

(Severus Snape)

První, co po probuzení udělám, je, že sevřu dlaně a nechám je procítit magii. Málo, stále málo... ale lepší. Mám před sebou poslední den své pochybné dovolené. Byl bych zcela ochoten strávit ho v posteli pospáváním, popíjením lecandry a krátké chvíle bdělosti s některou z knížek, které se mi štosují na polici dosud nepřečtených kusů.
Místo toho se hrabu z postele, kde jsem zjevně skončil zase jednou zcela oblečený, a před zrcadlem v koupelně se mračím na svou nehezkou tvář ve snaze se oholit. Tuším, že můj byt je zase jednou plný lidí a bylo by vhodné se před nimi objevit v přiměřené podobě.
Kingsley sedí za stolem a snídá. Gurme si hraje před krbem s hromadou barevných kostek, zcela zaujatý a s pusou roztaženou v širokém úsměvu.
"Dobré jitro, mamko,” řekne Kignsley a obrátí do sebe zbytek kávy. "Taťka běží do práce, tak tu přes den nezlobte.” Než se stačím rozmyslet, který kus zařízení budu ochoten obětovat, abych ho po něm mohl mrštit, vyskočí od stolu a přes ramena si hodí plášť. "Už víš, kolik mu je?” ukáže hlavou k chlapci. "Můj odhad začal na jedenácti a teď jsem u šesti. Ale tohle mu zjevně chvíli vydrží. Moji synovci u nich sedí celé dny, když zrovna nedemolují byt.”
"Nevím,”
přispěju ke konverzaci. "Něco mezi.” Vlastní hlas mi zní jako krákání vrány. Až se za ním zavřou dveře, zkusím ve svých vypleněných zásobách najít lektvar proti kocovině.
Kingsley na mě pozorně pohlédne. "Vypadáš mizerně,” řekne. Zdá se, že chce ještě něco dodat, ale marně hledá slova. Díky za to. Moc povzbuzení po ránu škodí.
Gurme sebou nad kostkami náhle mrskne, vyskočí a vrhne se k polici s lektvary pro ošetřovnu. Jen tak tak na něj nezařvu, nechci ho vyděsit, aby ji neshodil celou, zvlášť když se vzápětí zdá, že tam jenom s nosem takřka přilepeným na polici něco hledá. Pak se opatrně natáhne pro jeden z flakónků a donese ho Kingsleymu. Ten pohlédne na název, maniakálně se zašklebí a Gurmemu pocuchá vlasy. "Ty mi snad čteš myšlenky,” řekne uznale, Gurme hýkne a vrátí se ke svým kostkám, jako by se od nich celou dobu ani nehnul.
Kingsley postaví lektvar velmi demonstrativním gestem vedle mé snídaně.
"Pokusím se večer dorazit s tou myslánkou,” řekne. Přikývnu. Za Kingsleym se zavřou dveře a já se konečně podívám na lektvar, kolem kterého ti dva tolik nadělali. Antidepresivní? Ještě dodatečně dostanu zlost. Proč bych já měl něco takového potřebovat? Absurdní! Gurme ho beztak popadl jenom náhodou, od bitvy ho vařím pro Poppy ve velkém. Samozřejmě pro studenty. Představa, že bych si já neporadil s drobnějším splínem... ke kterému nemám navíc žádný objektivní důvod... Kingsley se do své role samaritána vžil až příliš.
Sesunu se na židli a s odporem se zadívám na jídlo před sebou.
Na druhou stranu je pravda, že by mohl prospět v případě některých fyzických projevů stresu z nedávné doby. Nemládnu a mám sklony odbývat svou fyzickou stránku. Se sebeovládáním ducha to nemá nic společného - samozřejmě.
Rozhodným gestem, které je spíše výsledkem náhlého impulzu než promyšleného činu, lahvičku popadnu a naráz vypiju. Vůbec nic na sobě nepozoruji, což je logické, protože jednak je třeba dlouhodobější aplikace, jednak neměl proč zapůsobit. Snídaně, po které se vzápětí jenom zaprášilo, s tím nemá nic společného.
"Kingsley si to představuje moc jednoduše,” hovořím ke Gurmemu s pevnou důvěrou, že mi nerozumí ani slovo, ale že by si měl zvykat na verbální projev, zatímco razantně řeším nepořádek na stole s odpadkovým košem u ruky. "Bývalý smrtijed nemůže být ředitelem školy. Nenávidí mě víc lidí, než jsi kdy v životě potkal. A i kdyby ne, v časových horizontech, s jakými pracuje on... Brumbál tu bude ještě dlouhá... hmm, proč mi posílají oběžníky ohledně přepravních schránek na bubáky?” Ochota vše komentovat nahlas mě brzy přejde, beztak mám dojem, že je to Gurmemu lhostejné. Úvahy si ale pokračují ve stejném duchu. Profesoři, kteří by konečně mohli být kompetentní, místo té dosavadní sbírky obskurních exemplářů - a navíc by to měli v hlavě srovnané... Ta představa je skoro opojná. Tak by to bylo správné. Správné pro studenty, pro Bradavice, pro celou kouzelnickou společnost, která by tak mohla začít pracovat na svých chybách.

(Vanja Grishamová)

"Slečno Grishamová," slyším ve chvíli, kdy dopadám do měkkých polštářů, lehce podpírána něčíma rukama. "Jste v pořádku?"
V ústech mám jak na Sahaře a bolí mě hlava, navíc mám obličej ještě ulepený od slz.
Venku už je světlo, den začal dávno, to jen ložnice v západní věži bránila slunečním paprskům, aby mě probudily o něco dříve.
"Potřebujete jít na ošetřovnu, Vanjo?"
Vytřu si ospalky z očí a konečně pohlédnu na profesorku Hoochovou, která nade mnou rozpačitě postává. Vedle stojí Peggy, jinak je v ložnici prázdno.
Postavím se na nohy, a když mě Hoochová vezme za loket a odvede k nejbližší posteli, trochu nesvá se podřídím. Dosedne hned vedle mě a strnule hledí dopředu. Já taky.
"Slečno Grishamová, musí pro vás být těžké zvládnout všechno, co se tu děje. Moc ráda bych vám byla oporou..." Tak tak potlačím touhu si neodsedout, když Hoochová udělá neurčité gesto, jako by si na poslední chvíli rozmyslela mě obejmout.
"Jsem v pořádku," zakrákám a Peggy odněkud vykouzlí sklenici vody. Lačně ji vypiju na jediný zátah.
"Kdykoliv za mnou můžete přijít, slečno Grishamová. Nebudu se zlobit, když mě vzbudíte třeba v noci." Hoochová mi položí ruku na rameno. Poctivě se pokusím zanalyzovat své pocity, jestli to pomáhá, nebo ne, ale přes veškerou snahu dospěju k názoru, že mi to je prostě jenom nepříjemné.
Jí asi taky, protože ruku za chviličku zase stáhne. "Nechám vás tu s vaší kamarádkou. Jestli se na to necítíte, na vyučování nemusíte dneska jít. Ale jak vás znám..." Nedořekne, snad si uvědomí, že vtipkovat o zažitých předsudcích vůči Havraspáru už není tolik vhodné, když se stala vedoucí koleje. "Držte se, slečno Grishamová."
Když se za ní zavřou dveře, Peggy se vrhne na její místo. "Páni, nemyslela jsem si, že bych ji kdy viděla tolik v rozpacích. Máš talent!"
"Díky," utnu tohle téma a svalím se na postel. Od experimentů s měsíčním světlem jsem už zapomněla, že se v kamenné podobě nevyspím.
"To kouzlo," zvážní Peggy. Chvíli přemýšlím, o čem mluví, protože reakce na měsíční světlo přece není kouzlo. Teprve když pokračuje, vzpomenu si na ševelissimo. "Nebylo to nutné. Mohla jsi mě vzbudit. Trochu tě znám," povzdechne si, když se na mě podívá, "a nepřekvapuje mě to. Ale byla bych radši, kdybys mi aspoň trochu věřila. Muselo to být strašné..."
"Nepůjdu dneska na vyučování," řeknu, abych ji přerušila, ačkoliv snad už ani nic dodat nechtěla. Podívá se na mě skoro polekaně. "Nebo aspoň ne na Binnse. Tady se spí pohodlněji."
Uchechtne se, usměje se na mě a konečně odejde. Nechce se mi ani do vlastní postele, proto se jen hlouběji zavrtám do Suzyiny peřiny a zavřu oči. Hlava mě sice bolet přestala, ale pořád mi v ní tepe a spánek se zdá pro nejbližší chvíle nejlepší možnou volbou.
Zrovna se zaobírám promýšlením nového supersilného lektvaru proti bolesti hlavy, když tu někdo zaklepe na okno a já zjistím, že doba značně pokročila a že se do ložnice dobývá poněkud netrpělivý Havran.
"Jaktože ty nekameníš, když jsi tam byl taky?" vyčtu mu, když ho pouštím dovnitř, a on mě přátelsky klovne do ramene a udělá mi díru v noční košili.
"Au," dopotácím se zpátky k posteli a usednu.
Havran se uvelebí na polštáři a začne z něj cupovat peří.
"Co mláďata?" zeptám se ho a pohladím ho na krku. Co na tom, že si na to nijak nepotrpí. Těžko jsem mohla od Snapea dostat mazlíčka, který se rád mazlí, a nevadí mi to, ale za to musí tenhle pták trochu té něžné dívčí náklonnosti vydržet.
"Je to havrrrran z rrrodu Snapeůrrr, krrrrá!" odpoví mi, a když se mu začnu smát, dotčeně zastrčí hlavu pod křídlo, aby z ní dostal bílé chomáče peří, které lítá všude kolem.
Můj smích zní v prázdné ložnici hrozně osaměle a odezní do ztracena. Havran na mě upře korálkově černé oči, přestane si budovat nové hnízdo a popoletí mi na klín. "Jsem..." Vlastně nevím, co jsem, ale chci to Havranovi říct, vždyť on patří k těm, kteří mě dokonce ani nemohou zatratit. Jenže co mu chci říct? "Jsem smutná," zformuluji to nakonec poměrně uspokojivě. "A sama." Zamyslím se. To je skutečně všechno? "Nejsem... vlastně se asi necítím vinná, spíš - nevím, asi zvrhlá. A hrozně podvedená."
A jsem taky hrozně prázdná, jenže to už se bojím vyslovit nahlas.

Předchozí     ♦     Následující
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky lilalila 15. 05. 2012 - 23:30
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky mae 16. 05. 2012 - 18:43
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky alcazar 17. 05. 2012 - 10:25
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky heji 17. 05. 2012 - 21:16
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky kvik 17. 05. 2012 - 22:15
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky heji 17. 05. 2012 - 22:47
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Trosky alcazar 18. 05. 2012 - 12:48
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky mae 18. 05. 2012 - 20:23
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky kvik 18. 05. 2012 - 20:52
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Trosky mae 19. 05. 2012 - 11:30
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky heji 19. 05. 2012 - 14:49
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Trosky mae 20. 05. 2012 - 14:24
RE: Kráska a Smrtijed III. - Trosky evi 21. 05. 2012 - 10:29
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Trosky mae 21. 05. 2012 - 17:03