Jak Snape potkal Maipe - devět

2. květen 2008 | 21.29 |

Nejen na Severuse osud chystá nástrahy v podobě krásné tváře a vemlouvavého hlasu... je těm dvěma opravdu souzeno být spolu, nebo na sebe budou vzpomínat jako na krátkou, milou epizodu na cestě k lepším příštím? Dnes se dozvíme, jak se daří Maipe, osamělé v Bradavicích plných lidí.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 


Maipe hodila taškou o zem - ozvalo se zlověstné křupnutí, snad jenom zlomeného brku - a padla na postel, hlavou zabořenou do polštáře. Nevěděla, jestli má křičet, brečet, vztekat se nebo si zoufat. Připadala si strašně pitomá...
"Maipe?" ozval se váhavý hlas od dveří ložnice. Sereny nerozhodně přešlápla, nebyla si jistá, jestli by neměla spíš zmizet. "Venku stojí Frank a chce s tebou mluvit..."
Maipe tlumeně zakvílela do polštáře. "Ať..." honem ji nenapadlo nic dost hrozného, tak jen bouchla pěstí o pelest.
"Vyřídím," špitla Sereny a zmizela jako pára.
Maipe konečně usoudila, že vlastně jediné, co chce, je pořádně se vybrečet.

Den přitom začal docela dobře. Měla zase jednou pocit, že je s Frankem Longbottomem víc, než je zdrávo, a tak odmítla jeho pozvání na snídani, usadila se s kamarádkami z ložnice a skvěle si podrbaly.
Dařilo se jí na hodině historie - ani jednou neusnula a dost obstojně si napsala poznámky, byť si nebyla zcela jistá, jestli se ten skřetí náčelník jmenoval Skarpankul, nebo Kulspakrapan - a při přeměňování dostala pochvalu od profesorky McGonagalové za dobrou práci.
Před hodinou bylinkářství se ty všelijaké dojmy kolem Franka zase rozplynuly a tak se hrabali v hlíně spolu a kdykoli byla profesorka Prýtová dost daleko, podrobně ji hodnotili od hlavy k patě, ať už šlo o nový ďábelský účes, nebo srandovní boty. Smála se každé hlouposti, šťastná a spokojená s celým světem.

Co byl Severus pryč, zvykla si už na Frankovu vytrvalou pozornost. Domnívala se, že mají mezi sebou jasno. Věděl přeci, že chodí se Severusem a občas zmínila, jak se těší na jeho návrat. Měla Franka ráda jako kamaráda, užívala si jeho věčně dobré nálady a - nechtěla si to úplně přiznat, ale byla hloupost si to popírat - si trošku vychutnávala i závistivé pohledy některých spolužaček. Frank, vysoký, plavovlasý a většinou dobře naložený, byl oblíbeným studentem a nebylo úplně výjimečné, že dostával psaníčka od dívek z mladších ročníků.
Po hodině se rozloučili. Frank se ještě s několika studenty zdržel, aby pomohli poskládat profesorce Prýtové velké kameninové květináče a Maipe se rozběhla za Sereny, protože spolu byly domluvené na oběd.
"Bez pláště?" podivila se Sereny, když se za ní Maipe přihnala. "Počkám, ale pospěš si, mám děsný hlad..."
Maipe se plácla dlaní do čela. "Jde to se mnou s kopce," zasmála se, "hned jsem zpátky."

Zrovna když zatáčela kolem skleníku, zaslechla svoje jméno. Neměla ve zvyku poslouchat cizí hovory, ale zvědavost zvítězila.

Zvlášť když to byl hlas Jamese Pottera. Pobertové jí sice dávali poslední dobou pokoj, ale těžko jim to všechno mohla hned zapomenout. Strnula na místě a skoro nedýchala. Chystá snad na ni zase něco?
"...s Maipe skvělé pokroky," říkal James. Úplně viděla ten úsměšek na jeho tváři.
"Opravdu nebyla proti, řekl bych," odpověděl se smíchem Frank.
"Snape se bude divit, až se vrátí," pochvaloval si James. "A o to jde, vážení."
"No, po pravdě..."
"Ty to prostě se ženskýma umíš," skočil Frankovi do řeči Sirius. "Mohl bys nám, zoufalcům, dávat lekce." Že to byla nemalá nadsázka Maipe dobře věděla. Sirius si rozhodně na nezájem spolužaček nemohl stěžovat. Na to ale teď nemyslela. Oni se na ni domluvili... oni Franka poslali! A on se k tomu sám propůjčil.
Ani si to neuvědomila, ale s dlaní přitisknutou na ústech couvala od nešťastného skleníku pryč.
"Pánové, pánové." Frankův hlas zněl pobaveně. "Vaše starosti bych chtěl..."
Do něčeho vrazila. Nevěděla, co to bylo, ale hlasitě to zarachotilo a sama málem ztratila rovnováhu.
"Slyšeli jste...?"
Otočila se a napřed šla, potom ale rozběhla pryč. Bylo jí jedno, že ji uvidí - chtěla být co nejdál. Připadala si, jako by ji někdo udeřil pěstí do obličeje.
"Maipe? Maipe! Počkej! Maipe!"
V očích to pálilo a nemohla popadnout dech. Připadala si podivně pošpiněná - jako by byla Severusovi nevěrná - najednou měla pocit, že to tak bylo a z vědomí, že opravdu chvíli přemýšlela nad tím, jestli by pro ní nebyl Frank lepší partner, jí bylo zle.
Do pokoje se dostala, ani sama nevěděla jak. Asi klepadlo pochopilo, že dnes není prostor na hlouposti.

"Maipe...? Vzala jsem ti trochu nákypu," vplížila se dovnitř Sereny. "Povíš mi, co se stalo?" Položila talířek na noční stolek a podala Maipe další kapesník. Ta už jenom popotahovala, nešťastná, ale klidnější. Vůbec se nerozmýšlela a všechno vyklopila.
"Všivák jeden," rozzlobila se Sereny. "To bych do něj nikdy neřekla! Provedu mu něco strašlivého. Co oslí uši? Ne, to by šlo příliš snadno odčarovat."
Plánování, co nejhoršího by mohly Frankovi udělat, zvedlo Maipe náladu velice. Postupně to celé začala vidět v jiném světle. Nic hrozného se přeci nestalo. Severus se brzy vrátí a ona má prostě o přítele méně. Žádná škoda! Zařekla se, že nikomu z Nebelvíru už nebude věřit ani za nehet.
Stejně to bolelo... ale už snesitelně.
Stihly dokonce přijít včas na odpolední hodinu - Frankovi se pečlivě vyhnuly - ale moc z ní nebylo. Většinu doby strávily tím, že na něj vymýšlely něco, po čem si bude hodně dlouho pamatovat, že tohle se prostě nedělá. Na Maipe mělo takové vymýšlení blahodárný účinek. Už ani nepočítala s tím, že by na něj opravdu něco zkoušela. Prostě od teďka pro ni bude vzduch.

"Maipe, prosím..." Frank na ně čekal kousek od brány, když šly odpoledne ven.
"Tsss," udělala Sereny a pokusily se ho obejít obloukem dostatečným na to, aby bylo jasné, že je zcela nežádoucí. Frank je ale několika rychlými kroky doběhl a uchopil Maipe za loket. "Mluv se mnou," řekl naléhavě. "Takhle... takhle to není správné..."
"Okamžitě mě pusť," vyjela na něj Maipe vztekle a pokusila se vytrhnout. Frank ale držel pevně. "Pusť, to bolí!"
Sereny vytáhla hůlku. To ale Frank nechtěl. Pustil Maipe a mírně zdvihl ruce na znamení, že si nechce nic podobného začínat.
"Maipe, nech mě, ať ti to vysvětlím. Prosím."
Chtěla se otočit zády a jít pryč. Něco v jeho hlase - snad jakési zoufalství, o kterém nevěřila, že by ho mohl předstírat - jí nalomilo odhodlání.
"Že bych přeci jenom zkusila ty oslí uši?" nadhodila Sereny zlověstně.
Maipe si nepříjemně uvědomovala, jakou budí pozornost mezi ostatními studenty.
"Nestojím o žádná - vysvětlení," řekla chladně a ustoupila od něho. Pohled, který na něj vrhla - plný pohrdání a nechuti - byl tak podobný Snapeovu, až ho to zaskočilo.
"Dej mi pět minut, prosím. Prosím." Nežadonil, žádal - stále měl v sobě důstojnost a hrdost a když se jednou rozhodl, že tohle nemůže jenom tak nechat být, šel za tím. Usoudila, že na těch pár minut má právo. Postřehl změnu v její tváři a v očích mu probleskla úleva.
Oba zároveň pohlédli na Sereny. "Děláš chybu," prohodila jenom, otočila se k nim trochu naštvaně zády a odešla si sednout na jednu z laviček, kde se spolu učívaly.

Mlčky kráčeli, bok po boku - ale oddělení jako tlustou zdí - unavenou podzimní trávou směrem k remízku starých stromů nedaleko Hagridovy hájenky. Vzduch voněl brzkým nástupem zimy a i když se sluníčko ještě snažilo oživit poslední známky teplého podzimu, pomalu ten boj prohrávalo. Dobře se dýchalo a svěží vzduch snadno pročistil horké hlavy.
"Maipe," začal Frank konečně. "Nevím, co všechno jsi slyšela, ale chápu, jak to muselo vyznít. Jako když... tě chci jenom odloudit Severusovi. Jako bych s tebou byl z nějakých důvodů zištných. Možná si dokonce myslíš, že jsme to na tebe naplánovali..."
"A není tomu tak?" zeptala se Maipe bezbarvě.
"Ne, není. Já vím, James a Sirius se k tobě nechovali hezky a občas machrují - však víš - mají silné řeči, ale... tohle by neudělali. Já bych to nikdy neudělal. A už vůbec ne tobě."
Aniž se domlouvali, zamířili k vyvrácenému kmeni stromu. Usadili se vedle sebe. Maipe se dívala do korun stromů a mlčela.
"Chci ti říct, jak to bylo. Nedovedu si představit, že bych o tebe přišel... tak hloupě..."
Znejistěla z vážnosti jeho hlasu. Věřila mu; věřila mu už dávno a byla víc než ochotná připustit, že dnešní incident mohl mít docela jiné pozadí, než jaké mu přisoudila.

"Líbíš se mi už dávno," řekl Frank a bylo slyšet, že k tomu musí sbírat odvahu. "Ale nebyl jsem si jist... sebou, tebou, nevím. Dneska mi to už připadá jako nesmysl a ani nevím, proč jsem ti to vlastně neřekl. Pak jsi začala chodit se Severusem a do toho jsem se nechtěl plést. Dozvěděl jsem se ale, že s ním nechodíš doopravdy - že je to jenom proto, abych si uvědomil, že..."
"Kdo ti to - " začala, ale pak zavrtěla hlavou. Napřed si to chtěla poslechnout celé - i když jí vlastně bylo jasné, co ze sebe Frank tak ztěžka souká.
"Dokonce jsem si myslel, že jsi nějak přesvědčila Snapea, aby ti s tím pomohl," pokračoval Frank odhodlaně, "nedovedl jsem si představit vás dva jako pár. Severus je tak..." pokrčil rameny. Tušil, že by nebyla teď radno proti němu říkat nic nedobrého, pokud si to nechce rozlít ještě víc. "Hodně zahleděný do studia," dokončil větu trochu jinak, než vlastně měl v úmyslu. "Když odjel do Kruvalu, bral jsem to jako důkaz, že mám pravdu. Zvlášť když tam odjel s Lily."
Maipe bodlo u srdce. Stiskla rty, ale neřekla nic.
"Maipe, mám tě rád. Mám tě moc rád. Připadám si s tebou lepší, než kdykoli dřív. Nechci, aby nás to nedorozumění rozdělilo."
Maipe byla zmatená a nešťastná. Cítila, že ji Frank říká pravdu - alespoň on sám to za pravdu považuje - nedokázala si představit, že on, kterého znala už pár let, by se náhle tak změnil. Nechtěla mu ublížit.
"To ti řekli oni, že? James a ti jeho... kamarádi..." řekla a dívala se stále před sebe. Bála se, že když pohlédne na Franka, začne brečet.
"No... vlastně ano... slyšeli o tom prý hovořit nějaká havraspárská děvčata..." Frank už také neměl tu jistotu, co na počátku. Začínal tušit, že měl o svých spolužácích příliš optimistické představy. A že se stal stejnou obětí Jamesova plánu, jako Maipe.
"Maipe, věříš mi?" zeptal se naléhavě.
"Věřím," odpověděla a v duchu dodala: To bych tu přeci nebyla...
Chvíli bylo ticho.
"Ty a Severus jste skutečně...?"
"Ano, skutečně." Alespoň myslím... Vlastní nejistota ji tížila na ramenou jako balvan.

Podruhé ten samý den měla pocit, že ji někdo zbil. Tentokrát to ale nebyla rychlá ostrá šleha, která zabolí ostře, ale krátce. Tentokrát to byl obrovský těžký náklad kamení, které jí leželo na ramenou a tížilo na každém kroku. Snape a Lily... Frank... oč by bylo snazší, kdyby Severus poslal dopis: Promiň, Maipe, ale zjistil jsem, že je mi lépe s Lily! Zabrečela by si a skočila Frankovi kolem krku. Všechno by bylo rázem ohromně snadné. Spolužáci by se na ni přestali mračit, nemusela by nic vysvětlovat, s Frankem byla zábava a měl ji nejspíš opravdu rád...
Jen sama sobě neuměla vysvětlit, proč z té představy nemá ani trochu radost. Neuvědomovala si, že si s tou myšlenkou pohrává pro útěchu - ze strachu o Severuse, proto, že nevěřila sama sobě. Nebyla si jistá, že má Severusovi co dát.

Domluvili se, že budou i nadále kamarádi, dva rozumní lidé, podali si ruce a Maipe požádala Franka, aby ji nechal chvíli samotnou. Snažila se přemýšlet, nebo si alespoň srovnat myšlenky.
Nic nevymyslela, jen zjistila, že zírá před sebe a začíná jí být chladno. Seskočila z provizorní lavičky a vydala se zpět za Sereny; drobná smutná postavička se sklopenou hlavou.
"Maipe!"
Zvedla hlavu. Sereny jí běžela naproti a vypadala vyděšeně.
"Stalo se něco?" lekla se Maipe a přidala do kroku.
"Frank se popral s Potterem," vysvětlovala udýchaně Sereny. "Dost ošklivě... už běželi pro madame Pomfreyovou..."
Maipe zbledla. Nemusela se ani ptát, kde se to stalo - podle srocení studentů to bylo jasné hned. Plná strachu se rozběhla k břehům jezera.

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - devět ivik.bublik 02. 05. 2008 - 22:06
RE: Jak Snape potkal Maipe - devět graveyard®vzpomina.cz 02. 05. 2008 - 22:52
RE: Jak Snape potkal Maipe - devět mae 03. 05. 2008 - 00:05
RE: Jak Snape potkal Maipe - devět nerla 03. 05. 2008 - 10:31
RE: Jak Snape potkal Maipe - devět hermione007 17. 05. 2008 - 14:09
RE: Jak Snape potkal Maipe - devět kvik 17. 05. 2008 - 21:35