Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří

23. duben 2012 | 06.00 |

Kapitola osmdesátá sedmá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

"Harry, buďte připraven na další abiectis armis," zavelím a ruka s hůlkou mimoděk znovu předvede požadovaný pohyb. Ať už si bojovníci přinesli nové zbraně z vesnice, nebo vylovili z řeky staré, mají jich opět plné ruce. Potter se postaví vedle mě a napjatě hledí vpřed, beze strachu, připravený na vše. Až mu věk přidá na rozvaze, bude skutečně dobrý. Škoda, že je to zrovna Potter.
"Od kdy jsem Harry?" prohodí konverzačně.
"Od té chvíle, kdy potřebuji vaši plnou pozornost."
Cítím jeho pousmání. Zdá se, že si s Vanjou střídají role. Čím více je jeden z nich vytočený, tím lépe je druhý schopen spolupracovat. Dívka sedí zhrouceně v trávě, nezvyklý výtrysk hněvu rychle pominul, bohužel; ale prsten si vrátila na ruku, takže musím předpokládat, že je připravena. Na nic víc teď beztak není čas. Hadi se pohybují trávou rychle a když se náhle jednotně vztyčí před uhánějícími bojovníky, ozve se řev a sevřené řady se rozpadnou. Vzduchem zavibruje magie, hadí sykot takřka přehluší lidské hlasy. Netušil jsem, že jich bude tolik.
"Nečekal jsem, že jich bude..." začne Harry užasle.
"Abiectis, teď," štěknu a chlapec mávne hůlkou. Špatně, a je vidět, že si to sám hned uvědomí, jeho vůle je ale dostatečná a kouzlo má určitý účinek. Načasování bylo dobré, domorodci museli získat dojem, že samo zjevení hadů stačilo, aby jim zbraně vypadly z rukou.
"Promiňte," hlesne. Neodpovím, veškerou pozornost věnuji hloučkům domorodců ve snaze udržet si o nich přehled. Někteří se snaží s hady bojovat, jiní je zkouší obejít, pár se nechalo přemoci strachem a utíkají zpět. Gurme náhle zakvílí, vrhne se ke mně a omotá se všemi čtyřmi kolem mé nohy. Drží se pevně, nemám čas ho zkoušet odtrhnout. Jenom přešlápnu, abych stál dostatečně pevně. Zřejmě ho někdo z jeho lidí spatřil a jejich myšlenky... spatřil kdo?
"Protego, teď!"
Štít se kolem nás vztyčí bez prodlení a skoro vzápětí se o něj velmi efektně roztříští první kletby. Pokud Vanja štít udrží... hlavou mi prolétne myšlenka, že jsem se jí včas nezeptal, jestli ví, jak se to dělá. Držet štít pasivně je něco jiného, než když je vystavován soustavnému útoku... Brzy to zjistíme.
"Confingo!" reaguje Potter bez váhání a před nepřáteli vybuchne zem. Nezastaví je to, i když se trochu stáhnou. Obešli nás džunglí z boku a je i nás tak kryjí stromy. Když zjistí, že o nich víme, místo rychlými přímočarými kletbami zaútočí jinak - jejich jekot zaplní vzduch, sílí, neslyšíme vlastní slova, stáčí se ze všech stran současně, útočí shůry, chová se jako živá, nepřátelská bytost. Rozvlní mi plášť ztěžklý vedrem. Hutní jím vzduch a vibruje na kůži.
A pak náhle - v jediném okamžiku ticho. Bolestně se odrazí v uších a zazní vysokým tónem.
"Držte štít," zašeptám.
Ze stínu stromů vyjde šaman. Kráčí k nám beze spěchu, obratnými tanečními kroky zdolává rozbitou mýtinu, ověšený svými serepetičkami, s dlouhou holí v ruce. Je pomalovaný rudou hlinkou, jíl smíchaný s krví. Nechci přemýšlet nad tím, čí krev to byla. Co se stalo, nelze odestát; neuváženou pomstou bychom si teď nepomohli.
"Mám...?" hlesne Potter. Nepatrně zavrtím hlavou. Čekáme. Gurme se drží tak pevně, že pomalu ztrácím cit v noze. Šaman zastaví pár kroků před okrajem našeho štítu a chvíli si mlčky, zcela nemagicky hledíme do očí. 
"Hoe ongelukkige einde van ons vriendskap stamme," promluví nakonec. Zní to napůl posměšně, s nepatrnou stopou lítosti - takže patrně hovoří o konci přátelství mezi našimi kmeny. Nebo požaduje kapitulaci. Dožaduje se receptu na mnoholičný lektvar. Možná dokonce lituje naší přerušené debaty o hadích jedech. Cokoli.
"Nemyslím, že by teď něco změnilo, kdybych plýtval energií na překladatelské kouzlo," řeknu nahlas pevně a nesmlouvavě, jde jen o tón, ne o obsah.
"Dit is jou gyselaar?" ukáže na Gurmeho a teď je v tom jednoznačný posměch. Takže se ptá, jestli je chlapec naše posila, nebo snad rukojmí. "Vervang dit." Teď je gesto jednoznačné. Chce ho zpět. Ušklíbnu se. Demonstrativně se pokusím pohnout nohou. Gurme se drží jako klíště. Pokrčím rameny a založím ruce na hrudi. Je mi líto, vybral si sám.
Šaman netrpělivě zamlaská. "Kom hier onmiddellik, Gurme!" Jasný rozkaz. Vteřina čekání, co Gurme na to. Gurme nic. Šaman pak předvede působivou ukázku posunkové řeči, když dokáže úsporně a výstižně vyjádřit, že když pustíme Gurmeho, smíme zemřít rychle.
"Kingsley by si měl pospíšit," řekne Potter polohlasně.
"Jak jste na tom?" prohodím stejně tiše, aniž k němu otočím hlavu. Stále se na sebe mračíme se šamanem. V pořádku, plně mi vyhovuje hrát o čas.
"Já dobře, jen... je jich prostě moc."
"Vanjo, nepouštějte štíty."

Druhé kolo na sebe nedá dlouho čekat. Šaman se k nám velmi demonstrativně otočí zády a s pevnou vírou v to, že do zad mu kletbu nevpálím, se opět vzdálí ke svým. Gurme kníkne, Harry jako na povel zvedne hůlku a rozpoutá se peklo.
Všichni zaútočí naráz, všichni, kteří prošli přes hady. Řady domorodců jsou prořídlé, přesto jich je nesmyslná přesila. Vanjino protego stačí, zatím - jednak je díky prstenu silné, jednak ho neznají a dosud nepronikli jeho podstatou. Potter systematicky a soustředěně vrhá kouzla do jednoho hloučku po druhém a já drobky své magie šetřím na jednotlivce, kteří se k nám dostanou příliš blízko. Petrificus totalus se učí už v prvním ročníku, protože je nesmírně jednoduché ho zakouzlit... moje tělo si to teď nemyslí, ale dokud ztuhlá těla nepřátel padají k zemi, je to v pořádku.
Strom nad našimi hlavami zapraští a hlasité skřípání a třeskání větví je dostatečným varováním. "Zpátky - k řece - rychle!" zařvu, první poslechne Gurme, pustí se a podivuhodně rychle, víceméně po čtyřech, se vrhne dozadu, přeskočí menší, už dříve padlý kmen, a zmizí v houští. Vanja se zvedá příliš pomalu, popadneme ji s Potterem naráz v jednu chvíli a napůl vlečeme za sebou, dokud se neudrží na nohou sama. Utíkáme pryč, prodíráme se křovím, potácíme na nerovné zemi - zatímco se desítky metrů vysoký prastarý strom nad našimi hlavami zdánlivě pomalu naklání a padá, bere s sebou menší stromky okolo, z obrovské koruny s křikem vzlétá hejno ptáků. Domorodci na sebe ječí, v náhlém chaosu se jejich útok rozpadne a kouzla kolem nás létají náhodně a zmateně. I to stačí, aby Potter náhle poklesl v kolenou s bolestným vyjeknutím, překulí se, ale hůlku nepouští, hned zase vstátá a následuje nás nešikovnými poskoky, ženeme se dál do džungle, nesmíme opustit pás stromů mezi řekou a mýtinou. Kmen za našimi zády dopadá k zemi s ohlušujícím třeskem, vzduchem poletuje potrhané listí a třísky dřeva se nám zadírají do odhalené kůže.
"Sem!" postrčím Vanju k místu, které bychom mohli ubránit lépe než momentální volné prostranství mezi dalšími rozložitými kmeny. I tady nás ale kryje jenom dřevo, přesněji, dva srostlé kmeny do vhodného zákrutu, těžko na takovém místě najít cokoli jiného. Dál už nemůžeme, příliš bychom se vzdálili od místa, kde se Kingsley objeví. Potter nás doběhne, tvář leskou potem, opře se o strom a lapá po dechu. "Pálí to jak deset čertů," sykne nespokojeně a prohlíží si nohu. "A to vedro mě zničí."
"Ticho. Trosky zakryjí naše stopy. Máme pár minut k dobru. Zavřete oči, ať necítí vaše pohledy."
Oba bez váhání poslechnou. Není čas teď někoho učit zastírací kouzlo. Obkroužím nás hůlkou a tím pro dnešek s magií končím. Patrně i pro zítra. Týden nesáhnu na hůlku, jen aby se ten pocit vyprahlého prázdna ztratil. Stát se motákem, bez prodlení věnuji své tělo vědě.
Čekáme.

(Vanja Grishamová)

Je to pocit nekonečné bezbrannosti, sedět se zavřenýma očima, zatímco se kolem nás rojí nepřátelé a divoká zvířata. Po těle mi lezou brouci, o nohu se mi otře hedvábná smyčka a Harry něco potichoučku zasyčí.
A potom je to tady zase. Ačkoliv již chápu, proč je tak obtížně s touto zemí navázat diplomatické styky, není mi jasné, že se zatím nenašel nikdo, nikdo, kdo by byl ochoten byť třeba špionážní činností prozkoumat zdejší magii.
Protože ta je fascinující, letí mi hlavou, když se krajinou rozlehne jednoduchá melodie malé dřevěné píšťalky.
"Nitrobranu," zašeptá Snape. Jistě, mají moc nad zvukem... Pokusím se vystrnadit všechny myšlenky, potlačit je, zahradit je ledově chladným zrcadlem vodní hladiny.
A potom je tady, melodie se obrátí k nám, krouží a hledá, poletuje nad našimi hlavami, ohledává nás, zjišťuje, jestli jsme lidé, nebo stromy.
Používají ji jako sonar! dojde mi užasle, než se urychleně zanořím zpátky do svého jezera nitrobrany. Je pozdě, zkazila jsem to, zjevují se ve mně nezformulované odrazy myšlenek, zatímco melodie začne kroužit přímo nade mnou, osahává mě pečlivěji a potom se mi omotá kolem krku a zadrhne smyčku.
"Profes-" vykníknu, než mě neviditelná síla začne za krk táhnout z bezpečí úkrytu.
Někdo po mně skočí, obejme mě kolem ramen, zahákne se nohama za mohutný kořen, drtí mě v objetí, nechce mě pustit a smyčka se více a více zadrhuje, začne mi pískat v uších a oči mi překryje tma.
"Pottere, zakouzlete exsolvo!" ozývá se z nesmírné dálky.
"Nevím jak," zanaříká jiný hlas. "Ale... třeba... hluk, hluk... Bombardo!" Ozve se hromová rána, na moment se smyčka kolem mého krku uvolní, trhaně se nadechnu, ačkoliv mě plíce nesmírně bolí, a potom opět nastane ticho, kterým se proplétá jen jedna jednoduchá melodie, a smyčka se znovu utáhne. Ale něco je jinak, svět se samým napětím zastavil, vzduchem se ozývá tiché praskání, které je čím dál hlasitější, sílí a sílí, až se stává ohlušujícím, a píšťala přestává hrát a v tu chvíli se ozve druhá rána, hlasitá, a země se zachvěje, když na ni dopadne další lesní velikán, který položil život v bitvě, která se jej netýkala.
"Dolů," zachraptím s vypětím všech sil, protože mě Snapeovo tělo tíží tak, že se stále nemohu nadechnout.
Odvalí se a vzápětí mě už tahá na nohy a strká k nejbližšímu dosud stojícímu stromu, abychom měli krytá záda. "Zvládnete protego?"
Chci odpovědět, ale jen zachraptím, hrozně bych se potřebovala napít. Ale síla prstenu... protego, zkusím neverbálně a kolem nás zabliká štít, mnohem ubožejší než všechno, co jsem ten den vyčarovala.
"Pottere, enervate," zavelí Snape nespokojeně.
"Enervate!"
"Já myslel na ni."
"Enervate," zakouzlí Harry téměř omluvně na mě.
"Potřebuju se napít," zachraptím, tentokrát ale už nahlas. "Protego!" Kolem se rozzáří štít, snad už dostatečný. "Mám ho držet zvednutý?" zeptám se se stále staženým hrdlem.
"Zatím ne, čekejte na povel." S úlevou štít nechám zmizet a sesunu se na zem. Krk mám na ohmat neporušený, ale nevěřím, že by to vše bylo jen v mé mysli. Snad mi škrtili přímo dýchací trubici, vždyť oni můžou dělat cokoliv, nevíme nic o jejich možnostech!
"Máme alespoň představu, kdy přijde Kingsley?" zeptá se Harry po chvíli ticha.
Snape na něj napřed pohlédne, jako by zaváhal, nakolik milosrdnou odpověď mu má dát. "Za optimálních okolností už by tu byl," řekne nakonec. "Ale byl zraněný, když jsme se přenesli. Nezbytnost najít někoho, kdo bude ochoten do přenašedla vložit veškerou svou magii, to také neulehčila... a bylo jich potřeba několik. Musíme vydržet."
"Nemůžeme," najdu dostatek sil, abych se také vložila do debaty, "nemůžeme mu poslat zprávu po patronovi, že pro profes- pro profesorku Lambertovou není potřeba?"
"Je to moc daleko," zamítne Snape ihned.
"Co uděláme, až se někdo s těmi přenašedly přemístí mezi domorodce?" ptá se Harry dál. Dobrá otázka.
Snape na něj zpytavě pohlédne. "Budeme doufat, že si poradí," řekne vcelku bezstarostně, jako by ta otázka nedávala žádný smysl. "Nebo máte lepší nápad?"
"Probít se tam zpátky. Zaplašit domorodce zpátky do džungle. Něco." Harry si frustrovaně povzdechne. "Než se zorientuje, můžou ho dávno zastavit. Nic o nich nevíme!" Jako by mi četl myšlenky. "Pokud to nebude Brumbál." Povzdech. Jistě, ten by si s nimi poradil, ale ani já si nemyslím, že by přišel osobně. Záchrana dvou studentů a jednoho pedagoga není to samé jako záchrana světa jako tehdy za Grindewalda, není to nic, v čem by se musel angažovat osobně.
"Zatím tu sotva přežíváme a vy se chystáte jít zachraňovat nejmocnější kouzelníky naší doby?" zeptá se Snape. Zní to pobaveně. "Jestli se vám stýská po boji, dočkáte se - už o nás vědí."
"Nerad bych svačil další profesory," zamumlá Harry sotva slyšitelně, ale nahlas už neřekne nic.
A tak znovu čekáme.
Harry si tiše syčí po okolí, ale zdá se, že tu žádní hadi nezůstali, zřejmě se jim dobře přemýšlí jen v blízkosti magie, která je nehrozí zabít.
A jako vždycky, náhle se stane všechno naráz. Za námi zašustí tráva, Snape vykřikne: "Protego!", ale než ho stihnu zakouzlit, skočí k nám Gurme, o štít se roztříští dva oštěpy a Harry vykřikne bolestí.
"Harry!" vykřiknu, neschopná se k němu otočit. Hůlkou pořád držím štít a stojí mě to znatelné množství sil, ale držím ho a snažím se nezavřít oči, když přímo na mě letí jeden z dalších oštěpů.
"K zemi!" zavelí Snape a strhne mě, div že štít nepustím, a ačkoliv se oštěp o štít roztříští, cítím, jak se mi o bok otřel jeho hrot. "Držte štít!"
"Držím!" odpovím a s hrůzou sleduji, jak proti nám vylétávají další a další. "Harry! Harry, žiješ? Potřebuju tě, prosím!"
"Pottere, rozbít, okamžitě!"
"Confringo maxima!" ozve se od země, protože Harry ani nevstane, je tak vážně zraněn?
Gurme si začne tiše broukat nějakou melodii, schoulený do klubíčka za našimi zády. Modlím se, aby to byla mantra určená k naší ochraně, protože on u nich vyrůstal, a tak musí znát kouzla, která jej ochrání proti útočným.
Několik oštěpů vybuchne, když je zasáhne Harryho kouzlo, a další se opět roztříští o štít. Pocítím bolest v paži, ale je zanedbatelná, zbraň se o mě musela jenom otřít. Zato Harry opět vyhekne, tlumeně, ale ten zvuk mi trhá srdce. Co je s ním? Neodvažuji se odvrátit oči od krajiny před sebou, bojím se dalších oštěpů a nemůžu zrušit štít, abych mu nějak pomohla.
"Profesore, co mám dělat?" zeptám se zoufale a v tu chvíli proti nám vyletí další tři oštěpy, vzduchem se rozlehne melodie několika píšťal, můj štít zmizí a já se nemůžu ani hnout.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří naervon 23. 04. 2012 - 12:04
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 23. 04. 2012 - 12:15
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří evi 23. 04. 2012 - 16:03
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 23. 04. 2012 - 17:17
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 23. 04. 2012 - 21:13
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří alcazar 24. 04. 2012 - 17:24
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří amabell®pise.cz 29. 10. 2013 - 12:35
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří nerla 29. 10. 2013 - 19:47
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří mae 24. 04. 2012 - 20:12
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří alcazar 25. 04. 2012 - 21:06
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří lilalila 25. 04. 2012 - 00:58
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 25. 04. 2012 - 19:12
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří heji 25. 04. 2012 - 21:50
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří heji 25. 04. 2012 - 21:51
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří nerla 26. 04. 2012 - 09:50
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří alcazar 27. 04. 2012 - 09:13
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 27. 04. 2012 - 11:26
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří mae 26. 04. 2012 - 22:02
RE: Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří heji 27. 04. 2012 - 16:56
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 27. 04. 2012 - 18:36
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří nerla 27. 04. 2012 - 21:46
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří alcazar 29. 04. 2012 - 13:16
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří mae 29. 04. 2012 - 13:29
RE(6x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří alcazar 29. 04. 2012 - 20:30
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří nerla 29. 04. 2012 - 14:16
RE(6x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří alcazar 29. 04. 2012 - 20:36
RE(7x): Kráska a Smrtijed III. - Konec příměří kvik 29. 04. 2012 - 21:02