Kráska a Smrtijed III. - Samá voda

6. únor 2012 | 06.00 |

Kapitola sedmdesátá šestá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Severus Snape)

Pevnina rychle mizí za obzorem a kolem nás se rozprostírají jen nekonečné spousty slané vody. Je to zvláštní pohled. Zbrázdil jsem již mnoho zemí světa po všech kontinentech, skutečnou cestu po moři však absolvuji teprve podruhé.
Poprvé to bylo před mnoha lety do Azkabanu, tvář mi bičoval ledový vichr.
I tentokrát je důvodem Pán zla, ačkoli mi nad  hlavou svítí slunce... vlastně by bylo zvláštní, kdyby důvodem nebyl. Řídí můj život posledních dvacet let a stal se z toho příliš silný zvyk, než aby si dal pokoj alespoň po smrti.
"Nechceš namazat záda?" zaslechnu Potterův hlas a když se otočím, spatřím zcela nebývalý obrázek. Slečna Grishamová se v krajně nedostatečném oděvu povaluje na jakémsi lehátku, Potter, podoben tokajícímu tetřevovi, se kolegiálně prosvlékal až do nejspodnějších vrstev oblečení, kormidelník velmi důsledně zírá kupředu, ačkoli tam není vůbec nic, co by vyžadovalo jeho pozornost, a Kingsley se dobře baví.
"Do Bradavic dorazily mudlovské zvyky?" popichuje mě. "Kolik bodů z Havraspáru?"
"Do Bradavic rozhodně ne," odpovím jenom a po krátké úvaze nechám nevhodné chování slečny Grishamové bez komentáře. Zítra touhle dobou ji potřebuji v tak dobrém rozpoložení, jak je jen možno v této společnosti dosáhnout. Pokud jí v tom pomůže trochu polechtat své ego slintajícím puberťákem či dvěma, beze všeho. Ostatně se nedá říci, že by si to nemohla se svojí postavou dovolit...
Vydám se na okružní cestu po lodi. Houpání mi nedělá dobře a z nějakého záhadného důvodu jsem zapomněl na lektvary proti mořské nemoci. Při chůzi je to lepší a beztak bych měl prohlédnout loď, jestli na ni někdo nevložil sledovací zaklínadlo, očarované předměty či cokoli, co by nás mohlo ohrozit. Nesdílím Brumbálovu pevnou víru v ochotu Viedmovských k nezištné pomoci bez jakýchkoli otázek. Právem; ne že bych jim to měl za zlé.
Jedno Vidoucí oko najdu v prázdné kabině na levoboku, druhé zvnějšku lodi na přídi už pod čarou ponoru. Likviduji je jedno po druhém co možná diskrétně, aby o tom kormidelník nevěděl. Poté, co prohledám i jeho kajutu, zjistím, že dalším záznamovým artefaktem maskuje skutečnost, že si píše rukopisné poznámky beze stop magie. Jakkoli oceňuji důmyslnost takového přístupu, samozřejmě mu nedám možnost je dovézt domů. Nechám je na místě tak, aby nezjistil, že jsem na ně přišel - zničím je až cestou zpět - a vyšplhám opět na palubu.
Polehávání slečny Grishamové bylo zřejmě inspirativní, Kingsley obsadil další lehátko a spokojeně nastavuje tvář slunci.
"Jakého odstínu předpokládáš, že dosáhneš?" ucedím. Černější možná být může, ale ne o moc.
"Ale Severusi, posaď se, relaxuj.

Co jsi objevil?"
"Tři Vidoucí oka a kormidelník si vede deníček."
"Já zničil další dvě. Po večeři bychom to měli projít ještě jednou."

Souhlasně přikývnu. Vítr trochu zesílí a houpání lodě je důraznější než před chvílí. Vydám se na další procházku.

(Vanja Grishamová)

Slintali všichni. Tedy, Snape možná ne, mám pocit, že mumlal něco o puberťácích, bodech a Havraspáru, když se na mě poprvé podíval, ale všichni ostatní ano. Harry zcela nepokrytě, a to bylo zajímavé, protože jsme se nikdy nedostali přes držení za ruce a pár polibků, když jsme spolu chodili; ale stačily plavky a slaný vzduch, abych ho dostala do trenýrek. Ne že by se jimi tedy mohl moc chlubit. To dědí po Dudleym i spodní prádlo? Vždyť i na Příčné se dá najít sámoška, jestli ho nechce na míru...
To naopak kormidelník se snaží na mě nezírat natolik okatě, že mi to lichotí ještě mnohem víc. Je dost mladý, myslím, ačkoliv se mi to těžko rozeznává, protože nemá klasický evropský obličej, ale je krásný, takový... exotický. Co se exotiky týká, vede samozřejmě Kingsley Pastorek, rozvalený na vedlejším lehátku.
Obklopena muži – co víc si přát?
Pohlédnu na Snapea, melancholicky hledícího do vln. Samozřejmě je možné, že očima metá blesky nebo se šklebí od ucha k uchu, ale dokud je ke mně zády, hodlám si představovat, že se tváří melancholicky. V černém hábitu na lodi působí nepatřičně. Kdyby to byl on, kdo by místo Harryho ležel v trenýrkách na vedlejším lehátku... nějak se mi takový obrázek vůbec nedaří představit, ať už se snažím sebevíc.
"Co?" zeptá se Harry, když zahlédne můj úsměv. "Představuješ si Snapea v plavkách?" Asi to neřekl tak potichu, jak si myslel, protože k nám v tu chvíli pohlédne Pastorek a hlasitě se rozesměje.
Noc přichází podivně pomalu a na nebi se přitom vystřídají všechny barvy. Když poslední kousek slunečního kotouče zapadá do moře, zezelená, než zapadne docela. Tvrdí se, že každý, kdo zahlédne zelený záblesk, má moc nahlížet do duší všech lidí, které potká. Mně by stačila jedna jediná duše... ale copak jsem do ní už nenahlédla? Skrývá se v ní něco, co neznám? Nejsem si tím jistá a raději budu i nadále věřit, že znám skutečnou povahu člověka, který se mi stal za poslední půlrok nejbližším.
No, možná bych si ještě jedno nahlédnutí do duše nechala do budoucnosti pro potenciálního partnera.
Z úvah mě vytrhne kormidelník, který mi přinese přikrývku a starostlivě ji přese mě přehodí. "Nachladila byste se, slečno. Já jsem Carlos," podá mi ruku a blýskne po mně oslnivě bílými zuby.
"Já jsem Harry," natáhne se přese mě Harry a uchopí nabízenou ruku dřív, než to stačím udělat já. "Je mi to moc líto, ale Vanja nemluví. Prosím, přidáte se k nám? Ale ne, věřím, že kormidlo nemůže zůstat bez dozoru."
"Vlastně může, nyní pouze udržujeme kurz," prohodí kormidelník nenuceně a přisedne si na okraj mého lehátka. "Tvrdí se, že souhvězdí na jižní obloze nejsou tak krásná jako u vás, ale víte co? Možná nevypráví o legendách, ale proč by měly? Hvězdy jsou na obloze přece proto, aby prováděly námořníky temnotou. Podívejte se, támhle je Lodní kýl, Lodní záď, Plachty, Sextant... to, co je pro námořníka nejdůležitější." Vezme mě kolem ramen, aby mi lépe ukazoval, kde co mohu spatřit, a já si skutečně snažím zafixovat každé souhvězdí, které mi ukáže. Proto trochu nelibě nesu, když se odmlčí, a pohlédnu na něj poněkud podrážděně – má divný lesk v oku, když se na mě dívá a potutelně se usmívá...
"Těžko věřit, že jste se svými znalostmi vůbec složil OVCE. Večerka, děti." Snape sice nevypadá přímo naštvaně, ale jeho nevrlý hlas získal zase o jeden rozměr více.
Harry vypadá zlostí bez sebe.
Sotva se stihnu převléknout z plavek do něčeho vhodnějšího na spaní – ochladilo se hrozně rychle – a zalehnout ve své kajutě na lůžko, ozve se tiché zaklepání a někdo vklouzne dovnitř.
"Vanjo, řekni mi, že se ti ten otrapa nelíbí? Vždyť je tak... tak..." Harry ani  nemůže najít správná slova, kterými by vyjádřil své pocity, a tak se jen přemoženě posadí na mé lůžko.
Z mlčení nás vytrhne tiché brnkání a vzápětí do kajuty vklouzne Carlos. Ruka kmitající po strunách bendža se na moment zadrhne, když si uvědomí, že ve tmě nevidí jen můj stín, ale i jeden cizí, ale zase se vzpamatuje a nerušeně pokračuje ve hraní, zatímco si na moji postel přisedá z druhé strany.
"Hudební kroužek?" otevřou se dveře jen o malou chvíli později a dovnitř vkráčí Kingsley. "Kdybych to věděl, vzal bych si s sebou ukulele... na hudební nástroje jsou přeměňovací kouzla bohužel krátká," povzdechne si. Carlos odevzdaně začne hrát mnohem známější melodii.
Dveře vrznou počtvrté.  "Lumos." Snape se rozhlédne po přítomných. "Má snad někdo z přítomných problém s orientací po lodi? V případě potřeby jsem ochoten ho doprovodit do jeho vlastní kajuty.  Na dveře slečny Grishamové samozřejmě vložím detekční kouzlo." Pastorek se jen zasměje, když se zvedá, a na mizivě krátký okamžik mám pocit, že snad poplácá Snapea po zádech, když kolem něj vychází z mé kajuty. Harry i Carlos ještě chvíli zůstanou sedět, zatímco se měří pohledy. Vstanou současně. Snape na mě ještě nesouhlasně pohlédne, než odejde i on. Usínám rozhodně s dobrou náladou.

(Severus Snape)

Blížíme se. Blížíme se v čase i prostoru k okamžiku i místu - čeho vlastně? Nejsem si zdaleka tak jist, jak předstírám před ostatními. Voldemortovo tělo, jistě. Přesnější definici lépe se vyhnout, zejména pokud by měla zahrnovat formu a materiál, ze které bude tvořeno. Jestli bude pouhým obrazem, sloupcem prachu či mlhy, mohu se s oběma svými plány rozloučit.
"Neměli bychom - nevím, nacvičovat?" nutí se Kingsley. Něco zavrčím. Špatně jsem spal hned z několika různých důvodů a každý z nich by stačil, abych toužil všechno živé odeslat na Aljašku. Ne, špatně - sebe odeslat na Aljašku a mít konečně svatý klid. Vlny, slečna Grishamová, zatmění, Draco, vlny, příliš měkká postel...
"Předpokládal jsem, že naše role v obřadu bude aktivní," nedá si pokoj Kingsley.
"Hmm."
"Severusi?"

Pokusím se ho zavraždit pohledem, ale je bohužel imunní.
"Tohle jsem našel v jídelně," položí přede mě nápadně bez zájmu lahvičku s lektvarem a projeví nebývale mnoho taktu, když se vzápětí otočí zády a odkráčí. Přečtu si etiketu. Proti mořské nemoci? Proč se ten zatracený chlap domnívá, že zrovna já něco takového potřebuji?
S lepším pocitem po těle se mi podivuhodně projasní i myšlenky. Například mi dojde, že Kingsley by se mohl pokusit zakročit dřív, než stihnu svou verzi obřadu s Voldemortovým tělem dotáhnout do zdárného konce. I někomu, jako je on, černou magií prakticky nedotčenému, dojde, že se průběh obřadu od Brumbálova popisu dosti liší. Jsem na vážkách. Svěřit se? Příliš riskantní. Odstavit ho hned zpočátku? V tom případě bych musel odklidit i Pottera a Grishamová by mohla začít vyvádět. Patrně mi nezbude než být zkrátka dost rychlý...
Vystoupám ke kormidlu a Carlos se zatváří provinile. Stočím pohled dolů. No jistě, slečně Grishamové se pozornost obou mladíků dosud nepřejedla a opět se vystavuje pouze v tom směšně nedostatečném oblečení. Potter se k ní naklání a živě gestikuluje, vítr fouká na opačnou stranu a doléhají k nám jenom útržky slov. Kingsley mu z vedlejšího lehátka zdatně sekunduje a Potter se zřejmě nedokáže rozhodnout, jestli se jeho poznámkami baví, nebo jestli je tam druhý kouzelník navíc.
Pohlédnu na Carlose.
"Já jsem opravdu nechtěl - " začne, ale netrpělivě ho odmávnu rukou. Ať je to k včerejšímu večeru nebo k současnému okamžiku, nezajímá mě to.
"Dostal jste instrukce ohledně našeho cíle?" zeptám se. "Víte, s jakou přesností musíme najít konkrétní bod a zakotvit na něm?"
Mé požadavky ho napřed trochu vyděsí a pokouší se mi vysvětlit, že chci nemožné, rychle ale začne uvažovat nad vhodnými kouzly. Do zatmění zbývá několik hodin, našemu cíli jsme ale velmi blízko. Výtečné počasí ještě prodloužilo časovou rezervu a budeme mít možnost zkoušet ukotvení lodi na mnoho různých způsobů.
Časovou rezervu... ano, to je ono! Potřebuji jen trochu času navíc, nikoli obrazně, ale doslova. Pochybuji, že by se Potter nebo Grishamová o něco starali, počítají určitě s tím, že včas dostanou své pokyny. Stačí zaměstnat Kingsleyho, a to jenom na pár minut.
"Bude to tak v pořádku?" ptá se kormidelník opatrně. Přehraji si v duchu pár posledních vět.
"Menší poloměr ta loď nezvládne? Říkali, že jste skutečně dobrý."
Med je dobrým lékem na nedostatek inspirace. Přislíbí, že budeme kroužit kolem požadovaného bodu tak těsně, že bych v případě potřeby mohl snad i doskočit. Mám sklony podceňovat lidský faktor, tentokrát si ale vzpomenu včas.
"Ať uvidíte cokoli, i když vám to bude možná připadat děsivé, pamatujte na to, že se máte držet svých povinností. Nebudete nijak ohrožen! Leda mnou, pokud vás najdu někde pod dekou a loď mimo kurz. Jasné?"
Jasné.

(Vanja Grishamová)

Dopoledne si Kingsley půjčí od Carlose bendžo a trápí struny tak dlouho, dokud nezačne hrát rozpoznatelné melodie. Brnkání příjemně podkresluje houpání lodi a lehký mořský vánek, který kolem nás profukuje. Ani Přeměňování živých organismů mě ale nedokáže tentokrát skutečně rozptýlit – až příliš rychle se blíží chvíle zatmění, pro které nám Carlos všem rozdal opálená sklíčka. Proběhne zatmění, objeví se Voldemort... Nikdo z dospělých kouzelníků nám zatím neobjasnil naši úlohu při rituálu, který nás čeká. Vlastně ani nevím, co se stane. To se Voldemortovo tělo vynoří z vln? Zhmotní se ve vzduchu? Připochoduje po hladině?
Mávnu hůlkou, prsten jako vždy skrytý zastíracím kouzlem, a přede mnou se objeví hodiny, divně problikávající a rozostřené. Jsou tři, maximum zatmění má být ve tři čtyřicet šest. A dvacet jedna sekund. Už teď je sluneční kotouč pomalu ukusován Měsícem... Ach jo, chci něco vědět.
Harry na moment umlkne, ať už mluvil o čemkoliv, a taky mávne hůlkou: "Tempus." Nadechuje se, pravděpodobně aby mě uklidnil, že neverbální kouzla jsou těžká a nemám si ze svého neúspěchu nic dělat, ale i jeho obraz je rozechvělý a napůl průhledný.
"Děti," zakroutí Pastorek hlavou shovívavě, odloží bendžo a zamíří za Snapem, který má svůj zrak upřený do jediného místa v moři, kolem kterého kroužíme v menších kruzích, než bych považovala za možné. Chvíli se o něčem dohadují, Snape na druhého muže ani nepohlédne, a potom se Pastorek vrátí zpátky k nám a rozladěně znovu ulehne na lehátko, divže přitom nerozlehne bendžo, které tam nechal položené.
"Snape," zavrčí jen, když se o něj opřou naše pohledy. Znovu vezme do ruky bendžo, ale jen si ho položí na hruď a zavře oči.
"On vážně usnul? Teď?" zeptá se po chvíli Harry váhavě, když se ozve pravidelné oddychování.
Na to nemám odpověď.
Pastorek se pohne a rukou zavadí o bendžo, které se poroučí k zemi. Pootevře oči, zkontroluje, co se stalo, a pak mu víčka začnou znovu klesat... jen letmo se mi zahledí do očí, má je podivně zastřené...
"Útočí!" posadí se náhle, s hůlkou připravenou k obraně, s levou rukou přitisknutou ke spánku. "Uspává nás... Snape! K čertu, Snape! Ty-víš-kdo se mě pokusil... Snape?" Jako by náhle pochopil, začaruje kolem našich tří lůžek bleskově ochranný kruh, planoucí bílým světlem. "Sna-"
V tu chvíli Snape hodí cosi do vody, strhne ze sebe hábit a dřív, než ten klesne k zemi, skočí do moře.
Rychlý pohled na hodiny mi prozradí, že je 15:45:50. Teď už neproblikávají, zato ochranný kruh plane jasněji.
"Vážně se nás Snape právě pokusil zaklít spánkem?" má potřebu si Harry ujasnit.
Než ho stihnu - jakýmkoliv způsobem - ubezpečit, že Snape vždycky byl a bude na naší straně a zjevně to bylo třeba k rituálu, otevře se moře v místě, kde Snape zmizel, ale ten, koho vyvrhne, není náš profesor. Je to Voldemort, nahý a částečně shnilý, a hůlkou míří přímo na mé srdce.
Kingsleyho obrana náhle zaplane a zmizí. Kingsley začne hlasitě oddechovat. Harry zůstane sedět bez hnutí a já nemohu odtrhnout oči od obrazu před sebou, abych zjistila, jestli i on usnul. Krok, krok, krok, blíží se k mému lůžku a já nedokážu udělat nic, vůbec nic, abych ho zastavila. Sotva mám dost síly, abych strachy neupustila svoji hůlku. Když se nade mě nakloní, pochopím, proč šel i z jeho jména takový strach, proč vypadal, jak vypadal, a proč tak chrčel... jeho ústa se rozevřou k polibku - mozkomorovu polibku - a všechna ta hrůza, nekonečná a nesmírná, pohne mým srdcem, které se zachvěje mimo rytmus, a pohne bariérou, kterou jsem nevěděla, že v sobě vůbec mám, a já zaječím nefalšovanou a nepředstíranou hrůzou.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Samá voda heji 08. 02. 2012 - 12:43
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda nerla 08. 02. 2012 - 13:06
RE: Kráska a Smrtijed III. - Samá voda alcazar 29. 03. 2012 - 16:52
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda nerla 30. 03. 2012 - 20:48
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda alcazar 02. 04. 2012 - 20:08
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda kvik 02. 04. 2012 - 20:46
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda nerla 02. 04. 2012 - 22:55
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda alcazar 03. 04. 2012 - 12:05
RE(6x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda kvik 03. 04. 2012 - 20:04
RE: Kráska a Smrtijed III. - Samá voda evi 10. 04. 2012 - 15:46
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda nerla 11. 04. 2012 - 15:39
RE: Kráska a Smrtijed III. - Samá voda amabell®pise.cz 24. 10. 2013 - 22:01
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda nerla 25. 10. 2013 - 08:53
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Samá voda amabell®pise.cz 25. 10. 2013 - 13:10