Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku

2. duben 2012 | 06.00 |

Kapitola osmdesátá čtvrtá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem najdete zde.

(Vanja Grishamová)

Tma padá hrozně rychle. Vody Ogooué tiše šumí a večerní klid narušuje jen neskutečně hlasité bzučení komárů, zuřivě útočících na bublinu odpuzujícího kouzla, kterou kolem nás vykouzlil Pastorek.
"Je úplněk," ukáže mi Harry měsíc.
"Hm," odpovím neutrálně.
"Zdá se, že vaše NKÚ z astronomie se ani vzdáleně neblíží skutečným znalostem, pane Pottere," nebere si Snape servítky, aniž by zvedl pohled od své knihy. Nepopsané, v černé kožené vazbě. Co to asi může být?
"No jo, já vím, zatmění, úplněk," rozčílí se Harry. "Prostě je to hezké, na to jsem chtěl upozornit!"
"Kdyby Ty-víš-kdo proklel vlkodlaka, jak by se to asi dalo řešit?"
zauvažuju nahlas.
"Utratit," ozve se zpoza kožené vazby. Zajímalo by mě, jestli Snape vůbec ví o tom, že odpovídá, nebo jestli to je reflex.
"To vám pořád tolik leží v žaludku, že získal váš vytoužený post jednou taky někdo kompetentní?" odsekne Harry.
Kniha mlčí.
Komáři bzučí.
Krokodýli se líně válí ve vodě.
Na druhém břehu zařve některý z nočních predátorů.
Harry sáhne po láhvi s vodou a zatřese posledním zbytečkem. "Aquamenti... AU! Co to...?" Krátký oslnivý záblesk vyplašil stovky nočních ptáků a okolím se teď hlasitě rozléhá pleskání křídel.
"Kdes viděl nejblíže pitnou vodu?" zeptá se Pastorek, zatímco si Harry tře ruku, jako by se spálil.
"Nikde?"
"Jídlo a pití nejde vykouzlit, jen přemístit. Aquamenti funguje na principu nejblíže viděné vody. Ty ses právě pokusil přemístit vodu z Británie, navíc z magicky chráněných pozemků Bradavic. Ten výboj... máš sílu, bude důvod se tě bát, až se plně rozvine."
"Já vím, zabil jsem Voldemorta, k sakru,"
odsekne Harry už skutečně naštvaně. "Jak jsem měl tohle asi vědět?"
"Teorie kouzel, volitelný předmět pro šestý ročník,"
ozve se zpoza knihy nezúčastněně.
Harry sevře pěsti a je na něm přímo vidět, jak se kouše do jazyka, aby nebyl sprostý.
"Nemáte ještě nekdo vodu?" skočím raději do rozmluvy, protože se mi k bahnitému veletoku plnému krokodýlů moc nechce.
"Musíte to ještě vydržet, brzo se vrátíme do Bradavic," začne Pastorek opět věnovat pozornost cetkám, které dostal od náčelníka.
Znovu nastane ticho, jen komáři mají pořád dost elánu a hledají skulinu, kterou by se k nám dostali.
"He, he," ozve se od lesa ve chvíli, kdy začnu upadat do podivně mátožného stavu, unavená, ale neschopná ve vlhku usnout.

Pastorek vykouzlí protego, čekáme, až přijde blíž ten, kdo to řekl. Je to malý kluk, potácí se okrajem lesa, v rukou něco těžkého. Ne, není malý, jen shrbený a tak divně zformovaný, navíc obalený popraskaným blátem, které ve tmě bíle svítí. To v rukou jsou měchy na vodu. Dojde k nám, natáhne se k Harrymu, jeden mu podává, celý napjatý, s očim upřenýma k zemi.
"Co se to...?"
"Voda, pane Pottere. Přál jste si vodu. Přinesl vám vodu. Pravděpodobně bratr pana Longbottoma."
"Kingsley," obrátí se Harry k Pastorkovi. "Kdo to je?"
"Místní dítě, řekl bych. Nejspíš pomatené. Podej mi tu vodu, chlapče," vezme si ji - bublina kolem nás tak divně lupne, když jí měchy projdou - a kouzlem ověří její nezávadnost. "V pořádku."
Harry si vezme měch a nedůvěřivě upije. "Díky," řekne tiše tomu klukovi.
"He he."

(Severus Snape)

"Tempus," mávnu hůlkou. Kluk nad čísly ve vzduchu nadšeně hýkne. Ještě máme chvíli času, než budeme muset opustit stíny stromů. Přistihnu se, že místo abych vnímal řádky knihy, ztrácím se ve vlastních myšlenkách. Bude někdo během Voldemortova zaklínání - pokud se tělo objeví, samozřejmě - tak neopatrný, aby zkameněl? Stačí příliš vyhrnutý rukáv nad lemem rukavic, zdvihnout hlavu nad okraj kápě... snad jsem měl být u dětí důslednější a trvat na tuposti vzdornějšímu oblečení.
"He he." Kluk na chviličku poodešel, teď je ale zpět a s pusou v úsměvu otevřenou dokořán mi podává několik obrovských listů. Zahledím se na něj s přimhouřenýma očima.
"Poslal tě za námi někdo?" zeptám se.
"He," odpoví, dřepne si na zem a začne se rýpat v hlíně.
"Nepřeháníš to s tou paranoiou?" řekne Pastorek. "Toho prcka by proti nám těžko někdo poštval. Třikrát cestou zapomene, kam šel."
Nicméně teď nás našel bez potíží.
Zaklapnu knihu. Malé legilimens -
Kluk zvedne hlavu, věnuje mi vyděšený pohled, stejně rychle ji zase skloní, přikryje si oči rukama a stočí se do klubíčka.
"Co mu děláte?" ozve se Harry svým obvyklým přátelským tónem.
Zatím nic, ale budu.
Kluk se stočí pevněji. Povzdechnu si.
'Podívej se na mě,' zkouším vyslovit v duchu zřetelně. 'Nic ti neudělám. Nepotrestám tě. Nebude to bolet. Jenom spolu budeme mluvit.'
Chumel rukou, nohou a bláta se trochu zamele, probleskne oko a zase se pevně stočí.
Snažím se ovládnout, možnosti, které se zdá jeho chování naznačovat, jsou příliš fanstastické a neuvěřitelné. Skoro slyším ve vlastní hlavě dunění bariér nitrobrany zapadajících na svá místa, uzamykající všechno, co má zůstat skryto. Kluk tiše zakvílí.
'To není kvůli tobě,' myslím si nahlas, 'to je automatický reflex...' tomu nebude rozumět, 'tedy - to se dělá samo. Moji mysl dosud četl jenom zlý nepřítel a bylo potřeba se mu bránit.'
Mimoděk hledám v mysli doteky cizího vědomí, ale nenacházím. Ať to dělá jakkoli, je to - fascinující. Zcela jiný princip než u nitrobrany...
"Proč mu ubližujete?" nedá si Potter pokoj. To nemůže alespoň chvíli držet zobák?
"Jestli máte neustálou potřebu verbální ventilace, můžete výt na Měsíc. Vaši kamarádi vlkodlaci vylepšenou techniku jistě ocení."
Něco z toho však přesvědčilo kluka, aby konečně zvedl hlavu a upřel svoje oči do mých. Zasáhla mě přímo smršť zmatených dojmů - úžas z toho, že se nad ním neošklíbáme a že nám dokonce připadá zajímavý, potěšení z jemného písku pod nohama, strach z obřadu, který nás tu čeká, blažená nevíra z faktu, že ho chce někdo bránit před domnělým nebezpečím, obavy z nočních dravců, neurčitá touha nám být nablízku. Je to trochu jiné než obvyklý náhled do něčí mysli, blíže telepatii v reálném čase, než abych získal přístup ke vzpomínkám. Všechno pokroucené a podivně deformované, s určitým vnitřním řádem, který nedokáži hned postihnout, ale jsem si jím jist. Chlapec je rozrušený a dialog v této chvíli není možný. Ještě chvíli a rozbolí mě z toho hlava.
"Pane profesofe, už je čas," ozve se Vanja tiše.
"Čas přestat ho trápit byl už dávno," neodpustí si náš spasitel.
Zamrkám a zaostřím na realitu. Pravda, pokroucená soustředěná chlapcova tvář s vytékajícími pramínky slin a těkající ruce mohou působit na nezúčastněné poněkud matoucím dojmem.
"Jmenuje se Gurme a je dobře, že se ho zastáváte, pane Pottere," řeknu hladce, "v rámci chvályhodné kolejní sounáležitosti. Cítí se být pravým nebelvírem a v tom s ním mohu jenom souhlasit."
Skoro se divím, že následná nezbytná smršť myšlenek všech čtyř Gurmeho nepoloží na lopatky. Sice musí být zvyklý - ale patrně se jeho osobně nikdy nedotýkalo tolik protichůdných stanovisek.
"Mluvíte s ním pomocí nitrozpytu," odhaduje Vanja. "Proč šel za námi?"
"Později," vstanu, "jak jste správně připomněla, je čas."
Kingsley vytáhne z kapsy a následně zvětší oblečení, které si natáhneme přes stávající hábity. Na tohle budou i ochlazovací kouzla krátká, následující půlhodinku se budeme škvařit ve vlastní šťávě obrazně i doslova. Gurmemu zatím v duchu nakazuji, aby se schoval, a žádám ho, abychom pokračovali později. Z jeho poskakování soudím, že má docela dobrou náladu, takže ho patrně nikdo nestačil v duchu dost urazit. Jak se ale začínáme soustředit na očekávané zjevení, začíná se bát a po chvíli konečně odběhne.
O pár chvil později stojíme kolem bodu, kde se snad Voldemort objeví, pod přímým měsíčním světlem. Není to příjemné nikomu z nás, i když jsme zkoumali vliv Měsíce skutečně podrobně a už teď je jasné, že jsme zahalení dostatečně. Bohužel mi chybí Gurmeho náhled, abych si mohl být jist, že se tím nenechají rozhodit.
"Všichni začneme ve stejný okamžik," připomínám opět, vlastní hlas mi zní pod ledva průsvitnou látkou hluše. Stejně jako pod smrtijedskou maskou. "Potter a Grishamová abraka dabra, Kingsley deveniro. Nenechte se zmást hlasy ostatních."
"Jsme dostatečně motivovaní udělat to pořádně,"
řekne Kingsley mírně, pečlivě neutrálním hlasem. Je pravda, že to neříkám poprvé. Bohužel mám se studenty více zkušeností než on a ty zkušenosti praví, že přes veškeré vtloukání do hlavy se každý z nich nesmírně touží spálit sám, než začne poslouchat. Jenomže na chyby my nemáme prostor.

(Vanja Grishamová)

Ačkoliv je už slunce dávno pod obzorem, vedro nijak výrazně nepolevilo. Pomalu se dusíme pod svými hábity, hůlky držíme skrze vrstvu látky ve speciálních rukavicích a snažíme se zformovat do předem určeného kosočtverce, velkého jako Voldemortovo tělo. Děsivé. Nahmatám ve svém hábitu uklidňující lektvar, který jsem si od Snapea nakonec přece jen prozřetelně vzala, a po jednom loku se nechám unést vlnou klidu. Nikoliv bezstarostnosti - musí to být pozměněný recept, mé smysly zůstaly ostré.
"Bude to dobré," zašeptá Harry ještě a potom už strneme.
Komáři odbzučí jinam. Řeka přestane šplouchat. Africká džungle zmizí a my se octneme ve vzduchoprázdnu, kde jsme jen my a Měsíc. Veliký, hrozně veliký, a rudý. Hrozně rudý.
Pak pohasnou hvězdy.
"Recludio mesosternum atque perseverio," pronese Snape úvodní part. Pastorek si začne melodicky pobrukovat v mollových tóninách a vzduch kolem nás zhoustne. Zachvěju se zimou, závan chladného nočního vzduchu profoukne všechny vrstvy, které na sobě mám, a zamrazí moje potem lepkavé tělo.
"Abraka dabra," řeknu.
"Abraka dabra," řekne Harry.
Trochu se bojím, chci říct dále, ale místo toho řeknu: "Abraka dabra."
Všechno bude dobré, chci slyšet od Harryho, ale místo toho slyším: "Abraka dabra."
Stříbrné sítě tepají zem mezi námi a nechávají se jí pohltit. Opakuji svoji formuli a děsím se, že mi dojde síla dříve, než se objeví tělo, které právě já budu muset spoutat. Ale ne, ještě je tady Harry, nic se nemůže stát. A já nezpanikařím, protože jsem vypila uklidňující lektvar od Snapea.
A protože jsem vypila uklidňující lektvar od Snapea, jen zavřu oči a dál mířím hůlkou na prostor mezi námi a vyvolávám další a další sříbřité sítě, když se ozve hlasité prásknutí a někdo se přemístí za má záda. Díky tomu nevidím, jak vzduch vybouchne v barevném ohňostroji.
"Protego. Expelliarmus! Protego! Mdloby na vás!" Jedno kouzlo stíhá druhé, vše vyvolávané dívčím hlasem, tak podivně známým. Nepřemýšlím nad tím. Snape mi řekl, abych vyvolávala stříbřité sítě, a tak budu vyvolávat stříbřité sítě, i kdyby mě to mělo stát život. Na útočníka - útočnici - nevidím, stojí za mnou, zaklínadla nejspíš vysílá mým směrem, ale žádné z nich mi zatím neublížilo, tak je to asi v pořádku. Vzduch kolem nás praská statickou elektřinou, i to ignoruji, dál vyvolávám své sítě, a všechno jiskří a bouchá a rudé světlo Měsíce to osvětluje hrůzostrašnou barvou smrti.
A potom náhle nastane ticho, nečekané a překvapivé. Snad i útočnice je jím zaskočena, že přestane kouzlit.
"Kolegyně," ozve se Snapeův hedvábý hlas, ale v tu chvíli měsíční zatmění vyvrcholí ve své totalitě, vzduch nabitý kouzly vybouchne a okolní svět se začne rozplývat v nebytí.
Promiňte!, chci vykřiknout svoji omluvu, neboť nedokážu pokračovat ve vyvolávání sítí, na kterých závisí život nás všech, ale nejde to, nepohnu hůlkou a nepohnu ani ústy, zklamala jsem?
Má mysl zkamení.

(Severus Snape)

Návrat k vědomí je jeden z těch horších. Když se zhadrovatělé tělo, konečně probuzené slunečními paprsky, skácí k zemi, pocit dezorientace je tak silný, že delší chvíli nedokážu nic - ani rozpoznat Brumbálovu pracovnu, natož Brumbála samého, tu podivnou pohybující se věc před mýma očima. A ani tehdy, kdy už věcem okolo dokážu přiřadit jména, se nedokážu srovnat s tím, kde jsem a co se stalo.
Zasténání někde po pravé straně mě přinutí otočit hlavu. Leží tam Kingsley. Ale...
"Enervate!" Brumbálův netrpělivý hlas spolu s kdo ví kolikátým povzbuzujícím kouzlem konečně přinutí myšlenky vzdát se chaosu. Vytáhnu se do sedu a potřesu hlavou. Chyba. Sevřu si ji v dlaních a zavřu oči... lepší.
"Už to nesu, pane řediteli..."
To je Poppy. To znamená, že jsem v Bradavicích. Musím být v Bradavicích, když sedím na Brumbálově koberci a - Merline! Na co se už mám spolehnout, než na vlastní mozek? Někdo mi uchopí ruku a vtiskne do dlaně drobný flakónek, sevře mi kolem něj prsty, dokud ho neudržím sám. Známý dotek chladivého skla, naučený pohyb, kterým odklopím víčko a napřed lehce přičichnu. Povzbuzující lektvar. Je s podivem, že na mě ještě účinkují, při té spotřebě. Rychle ho vypiju a svět se konečně projasní a získá nečekané jasné obrysy.
Poppy vedle mě ošetřuje Kingsleyho, nevypadá na umření, ale zřejmě je trochu mimo, po hábitu se mu rozlézá krvavá skrvna. Brumbál vypadá přísně i znepokojeně a sotva vypadám dostatečně bděle, vybafne na mě: "Kde máte Harryho? A slečnu Grishamovou?"
To mě dokáže zvednout na nohy. Zběsile se otočím dokola, jako bych mohl ukázat za stůl a vykřiknout - 'Tady se schovávají!' Ale oni tu nejsou - nepřemístili se s námi zpět. To znamená, že se přenašedla musela aktivovat samovolně nebo vlivem některého z kouzel, protože já i Kingsley jsme měli každý jedno v kapse.
"Severusi! Co se tam stalo?"
To kdybych věděl. "Co tam sakra dělala Lambertová?" zachraptím. Na stole zahlédnu karafu s vodou a aniž se namáhám si nalít do sklenice, naráz ji vypiju. "Vrátila se?"
"Profesorka Lambertová?"
ujišťuje se Brumbál překvapeně. "Oznámila pouze svou nepřítomnost přes noc v době osobního volna."
"Určitě se ještě nevrátila,"
vložila se do toho Poppy.
Zhroutím se do křesla. Vím, co budu muset za chvíli udělat a jenom uvažuji, jestli bude prospěšnější se normálně najíst, nebo to doženu lektvary. Potřebuji získat maximum magických sil v minimálním čase, a víc než to.
"Severusi. Kde - jsou - studenti?"
Zdvihnu hlavu a zmateně zamrkám. "Zůstali tam," konstatuji očividné, což je věc, která nedělá dobře ani jednomu z nás. "Během obřadu... Voldemort se neobjevil, měsíční zatmění nestačilo." Krátce na Brumbála pohlédnu, abych mu dal příležitost mi vyčíst zmařenou příležitost a předhodit mi, jak k ničemu bude Vanje hlas, pokud bude mrtvá. Neřekne nic.
"Místo Voldemorta se objevila Lambertová, začala na nás útočit, nepoznala nás a patrně chtěla přerušit černomagický obřad. Nebyla... není v tom moc dobrá. Naše ochrany proti jejím kouzlům stačily dobře, pak ale zaútočili i domorodci, nejsem si zcela jist, jestli na ní, na nás, na všechny - nebo jestli vůbec útočili - nejspíš ano, když je Kingsley zraněný... byl tam zmatek a vzápětí jsme zkameněli. Měsíční světlo během totality má zřejmě speciální účinky a ochranný oděv nestačil." Toto hlášení nevejde do dějin jako jedno z těch strukturovaněších.
"Musíme okamžitě sehnat přenašedlo," zamumlá Brumbál, ale všichni víme, že to nebude rychle ani snadno.
"Přemístím se tam," řeknu.
"Nemůžeš jít sám," odmítne to Brumbál, tohle je hra, kterou jsme spolu hráli už mockrát.
"Nikdo další tam nebyl, aby mohl jít se mnou, Kingsley je zraněný a na takovou vzdálenost nemohu nikoho vzít asistovaně," odříkám svůj part. "Přemístím se tam a vy se zatím pokuste sehnat dost přenašedel pro všechny - dá se předpokládat, že Lambertová o to své přijde."
"Severusi, to není hrdinství, ale sebevražda. Přemístění na takovou vzdálenost znamená, že dorazíš do cíle naprosto vyřízený. K čemu jim tam budeš dobrý?"
"Přemístím se na nějaké skryté místo - stále je to nejrychlejší způsob."

Ta debata mě popouzí, je zbytečná a k ničemu. Oba víme, že to tak bude, a marnost těch demonstrativně starostlivých slov - nebo jsou snad upřímná? Změnily se podmínky a kvalifikovaný profesor má nyní větší cenu než dva studenti, kteří už svou úlohu pro dobro světa splnili? Představa, že Vanja zůstane bezmocná mezi těmi barbary... jistě, je to mladá dívka a patrně přežije, i když bych rád dorazil dřív, než ji stačí znásilnit a zapřáhnout do pluhu. Potter s Lambertovou... těžko říct.
Cestou jsem stačil rozjasnit den houfu studentů mířícím na první hodinu, protože nic nemůže průměrného nebelvíra potěšit víc než výhled na profesora lektvarů, který opouští školu a rychle spěje k bráně Bradavic.

Předchozí     ♦     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku heji 02. 04. 2012 - 20:56
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mae 02. 04. 2012 - 21:17
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku nerla 02. 04. 2012 - 22:59
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku heji 03. 04. 2012 - 22:11
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku kvik 03. 04. 2012 - 22:23
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mae 04. 04. 2012 - 23:21
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku nerla 04. 04. 2012 - 23:39
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mandelinka 14. 04. 2012 - 16:52
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku heji 05. 04. 2012 - 07:01
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mae 05. 04. 2012 - 14:29
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mae 08. 04. 2012 - 02:21
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku heji 10. 04. 2012 - 10:16
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku kvik 10. 04. 2012 - 10:42
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku kvik 10. 04. 2012 - 21:17
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku kvik 10. 04. 2012 - 21:22
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku lilalila 10. 04. 2012 - 13:32
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku kvik 12. 04. 2012 - 18:02
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku alcazar 13. 04. 2012 - 11:24
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mae 13. 04. 2012 - 21:57
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku alcazar 16. 04. 2012 - 10:02
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mae 16. 04. 2012 - 16:26
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku mandelinka 14. 04. 2012 - 16:54
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku nerla 14. 04. 2012 - 23:08
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku evi 16. 04. 2012 - 18:45
RE: Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku amabell®pise.cz 28. 10. 2013 - 03:44
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Setkání při úplňku kvik 28. 10. 2013 - 09:44