Gwen - 3/3

10. září 2012 | 22.24 |

Nerla 20:57:43: Trojka je přečtená a opravená a uložená a sedím kvůli tobě v obýváku v hromadě rozebraného nábytku vedle modemu, kde rozhodně nechci být.
Mae 20:58:19: Díky moc :-)
Nerla 20:58:47: Je to úplně jiné, než na co jsou tvoji čtenáři zvyklí - chybí výrazná pointa, tak možná budou brblat. Ale když se přes to přenesou, je to dobré.
Mae: 20:59:01: Hmmmmmmm... celá trojka je pointa.
Nerla 20:59:19: No právě, říkám že výrazná, ne? :)
Mae 20:59:53: Chybí úvod, ale žádný mě nenapadá... Že bych tam dala tenhle dialog? :-D

... aneb byli jste varováni. ;-) 

* * * * * * * * * * * * * * *


 

Harry za sebou zavřel dveře rozmáchlým kopnutím, ale zbavit se tak frustrace nedokázal. Zase další zpackaná akce - opět - znovu. Bystrozoři se snad předháněli v tom, kdo bude více neschopný. Smrtijedi způsobili neuvěřitelný zmatek, a i když jen zázrakem nezemřel žádný z civilistů, bylo bolestně patrné, že získávají navrch. Takhle nebude trvat dlouho a začnou se znovu odvažovat do větších akcí. Kdy se to zvrtlo? Už je to nějaký pátek, co je dostali do defenzivy...
Harry vešel do kuchyně a chvíli tam postál, jako by to samotné stačilo k tomu, aby se někde vzalo jídlo a uvařilo se. Neměl ale náladu vůbec na nic. Mávl nad tím rukou a začal ze sebe stahovat oblečení, jak šel, upouštěl ho na zem, trochu sám sobě naschvál. Opravdu se neměl odkud zjevit skřítek, který to po něm uklidí.
Když otevřel dveře do obývacího pokoje, rychle si stáhnul napůl vysvlečené tričko a hůlka mu vklouzla do ruky dřív, než se stačil zamyslet nad tím, co se mu na postavě v křesle vlastně nezdá.
"Snape?” řekl obezřetně. Jen pár lidí mělo přístup do jeho domu a nikdo z nich by nepřišel bez ohlášení. Pokud se nestalo něco vážného, samozřejmě.
Domnělý profesor se lehce zdvihl.
"Gwen,” vydechl Harry, "jsi to přeci ty?”
"Jsem,” pokývla hlavou, bez úsměvu. Ruce držela tak, aby na ně viděl. "Přicházím jako přítel - to Snape mi řekl, jak se sem dostat.”
"No jistě... v pořádku.” Neviděl ji od chvíle, kdy opustil Bradavice, a jak se zdálo, vzdala zcela snahu nepodobat se Snapeovi. V hábitu se ztrácela postava, polodlouhé vlasy jí v povědomém účesu rámovaly pohublou bledou tvář. I když nebyla zdaleka tak vysoká, ve večerním příšeří se zdálo, jako by Snape sám náhle omládl a přišel si z Harryho vystřelit.
"Stalo se něco?” zeptal se Harry. Věděl, že stalo. Nechtěl to slyšet. Mimoděk zatajil dech, jako by očekával ránu.
"Harry, Snape je mrtvý.”
Harry na okamžik pevně zavřel oči. Dlouze vydechl a ztěžka dosedl do křesla. "To se nemělo stát,” zašeptal. Poslední dobou se jim dařilo velmi špatně a teď tohle - to je katastrofa. Jediného dalšího špeha, kterého se jim podařilo infiltrovat do Voldemortovy blízkosti, jim poslali zpět smrtijedi před několika týdny.

Staženého z kůže.
Zdvihl k ní hlavu. "Gwen, je mi to moc líto.”
Na okamžik sklopila oči. "Dalo se očekávat, že se to stane.”
"Jak...? Voldemort ho odhalil?” Harry si zatoužil zacpat uši před tím, co uslyší. Nechtěl poslouchat, že ho umučili a jak to probíhalo... Ale nemohl se nezeptat.
"Neodhalil, zůstal věrným smrtijedem do posledního dechu, jestli to tak mohu říci. Osud k němu byl milosrdný,” řekla Gwen. Neposadila se znovu, opřela se o stůl a ruce založila na prsou. "Zemřel v boji. Pán Zla ho přiměl zúčastnit se nějaké menší akce a Snape se samozřejmě pokoušel to tam nějak obejít - zabil ho ten člověk. Pan Whitney.”
"Ten je mrtvý,” řekl Harry sklesle. "Smrtijedi celou rodinu vyvraždili před dvěma dny.”
"Jistěže je, když si oddělal jedinou šanci k záchraně. Snape na následky zranění zemřel dnes ráno. Řekla bych, že mi skonal v náručí, pokud bych považovala za rozumné ho zvedat z postele a jitřit mu tak rány.” Navzdory zlehčujícím slovům se jí zachvěl hlas. "Zemřel bez bolestí a docela dobře smířen se světem. Myslím, že je to víc, než v co kdy mohl doufat. Když pomineme, jak zbytečná to byla smrt.”
"Já... nevím co říct.” Harry byl zdrcen. Ne, jejich vztahy s profesorem nebyly o moc lepší než v době, kdy se potkávali na chodbách Bradavic. Ale spolupracovali, museli spolupracovat, Harry Snapeovi bezvýhradně věřil a velmi dobře si uvědomoval, jak slepí bez něj zůstanou.
Gwen začala přecházet po pokoji. Úplně jako on, uvědomoval si Harry, dokonce i hlavu naklání stejně, když mluví.
"Vím o Řádu a vím, co Snape dělal,” začala Gwen věcně. "Znám vše do nejmenších podrobností.” Krátce pohlédla na Harryho a slabě se usmála. "Ne že bych tak nutně získala i veškeré antipatie.” Neodkázal jí úsměv oplatit.
"Jestli se chceš stát součástí Řádu, můžeme to probrat.”
"Ne tak docela. Nahradím Snapea v tom, co dělal. Budu vám donášet zprávy od Pána Zla.”
Harry prudce vyskočil na nohy. "V žádném případě! Za tím šílencem tě nepustím, to prostě nejde.”
"Pottere,” odsekla ostře, "já se tě neptám, já ti to oznamuji.”
"Gwen, prosím tě, nedělej to. Je to sebevražda, jakmile tě uvidí, tak...”
"On mě neuvidí,” přerušila ho. "Uvidí Snapea. Když si vezmu mnoholičný lektvar, nic nepozná.”
"Ty jsi blázen!” rozhodil Harry rukama. "Stačí, aby na tebe použil nitrozpyt. Vždyť ani nemáš znamení zla!”
Gwen natáhla ruku, rozepla si manžetu a stáhla rukáv gestem, které znal velmi důvěrně, i když Snape své znamení ukazoval zřídka - a o kterém doufal, že už nikdy neuvidí. Zatoužil zavřít oči před tím, co ho čeká. Ale nemohl. Vystavený pohledu na tetování jenom nevěřícně zavrtěl hlavou. "Nechápu,” řekl zvolna. "Asi máš co vysvětlovat.”
"No konečně,” odfrkla si. Na okamžik se zamyslela. "Hned po škole jsem šla za Snapem a oznámila mu, že se chci stát součástí boje proti Ty-víš-komu. Samozřejmě nesouhlasil, mírně řečeno - hrozně vyváděl...” Slabě se při té vzpomínce usmála. "Ale měla jsem poměrně přesné představy ohledně toho, co chci udělat. A dobré argumenty.”
"Gwen.” Harry měl sto chutí začít tlouct hlavou do stolu. "Vzpomínám si, jak jsi vyprávěla, že máš strach...”
"To už je ale hezkých pár let zpátky, že?” ušklíbla se velmi... snapeovsky. "Pořád mám strach. Tenkrát i teď. Ale připadalo mi lepší se mu postavit než někam zalézt a živit ho v sobě. Zůstat stranou není dost dobře možné, pokud by měl být strach jediným důvodem.”
"Teď mluvíš jako Nebelvír.”
"Pokoušíš se mě urazit?” pozvedla obočí.
"Ne, jen jsme zpravidla obviňováni z přemíry odvahy na úkor soudnosti.”
"Takže snažíš,” usoudila. "O co jsem více či méně kompetentní než kdokoli další z Řádu? Hermiona, Ron? Nebo i ty, koneckonců?”
"Nechci zpochybňovat tvoje schopnosti nebo odhodlání,” pozdvihl Harry ruce, "jen... jsi mladší - "
"Jsem stejně stará jako Ginny, která je bystrozorkou,” odvětila okamžitě.
"Já vím, já vím... jen jsem zvyklý na to, že kdokoli mladší než já je, jak to říci, prostě moc mladý. Vím, vážně bych si měl zvykat,” pousmál se. "Už jsme ze školy pár let. Ale hlavně, to, do čeho se chceš pustit - to bych rozmlouval komukoli. Nedovedu si představit, že bys pro něco takového stačila nasbírat dostatečně zkušeností. Ginny bojuje s námi, kryjeme si záda, přímý boj je prostě něco jiného.”
"Okolnosti jsou, jaké jsou,” pokrčila rameny. Znovu začala přecházet sem a tam. "Sama to vnímám trochu jinak - z mého hlediska to vypadá, jako bych zabrala správné místo v prostoru, které pro mě bylo určeno. Měl bys špatné svědomí, kdyby se mi něco stalo a tys musel žít s tím, že ses mi to nepokusil rozmluvit?”
Řekla to posměšně a Harry uhnul pohledem.
"Mohla jsem se samozřejmě stát součástí Řádu nebo bystrozorem,” navázala plynule, "ale přišlo mi škoda plýtvat potenciálem, jaký dává spřízněnost se Snapem. Předpokládala jsem, že potomky smrtijedů Pán Zla přijímá lépe než zcela nové tváře, a také tomu tak bylo. Vyjevila jsem své nadšení pro věc, dostala znamení, Pán Zla poklepal Snapeovi pochvalně po zádech, jak mě pěkně převychoval, a dal mě mu k ruce. Snape byl v té době jediný lektvarista v jeho službách a naprosto nestíhal pokrýt jejich potřeby.”
"Nemohlo to být tak jednoduché.”
"Nebylo,” pokrčila rameny, ale do podrobností se zřejmě nehodlala pouštět.
"Nenutil tě účastnit se smrtijedských akcí?” nedokázal se Harry nezeptat.
"Do jisté míry mě ochránilo, že nejsem muž,” odvětila. "Předpokládalo se, že budu potřebovat více času na výcvik a nebudu se tak vyžívat v mučení. Předvedla jsem se ostatně Ty-víš-komu jako slabá, křehká, leč odhodlaná a nadšená následovnice těch pravých ideálů, které imponovala ráznost a rozhodnost, s jakou je organizace spravována. A protože jsem okamžitě zapadla na vhodnou pozici, nijak zvlášť se o mě nestaral. Tak jsme to ostatně plánovali.”
"Plánovali,” opakoval chabě Harry.
"Když jste se nedokázali s Pánem Zla zabít během bitvy v Prasinkách, dalo se předpokládat, že se válka ještě nějaký čas povleče. Snape se obával, že bude odhalen nebo zabit, a připravili jsme se pro obě tyto varianty, tedy nejen pro ty, ale tohle byly dvě základní možnosti... prostě na to, že ho na pozici špeha nahradím. O pár měsíců později jsem oficiálně zemřela při výbuchu v laboratoři a od té doby se porůznu skrývala vždycky někde poblíž něho. Celou tu dobu mě samozřejmě Snape učil všechno potřebné a předával mi veškeré své vzpomínky na smrtijedské akce, kterých se účastnil v současnosti i minulosti. I na akce Řádu, samozřejmě, a na porady ve škole. Na výuku. Postupně jsem se učila celé jeho identitě.”
Harry se otřásl. Nedokázal si představit, jak to mohl snést Snape, tak citlivý na své soukromí, a jak to mohla zvládnout ona. Bylo to tak nepřirozené, intimní - stěží snesitelná představa i kdyby to byl někdo úplně cizí, ale u dcery... být Snape znamenalo mít zcela pokroucené myšlení, to bylo jisté.
"A kdyby byl odhalen?”
"Pak bych byla osvobozena ze sklepní díry, kam mě uvrhl poté, co jsem odhalila jeho zradu, a kde se mě marně snažil přesvědčit o svých pravdách, zatímco před světem předstíral mou smrt. Konečně jsem však volná a mohu ve službách Pána Zla odčinit jeho hříchy...”
"Nechtěl bych být u toho, až by se přesvědčoval o tvé loajalitě.”
"Oba scénáře mají své výhody a nevýhody. Snape byl nicméně přesvědčen, že získat někoho dalšího v nejužším kruhu je pro Řád skoro vyloučené, rozhodně v brzké době. Pánu Zla trvá roky, než je ochoten si někoho pustit blíž. Proto mnoholičný lektvar. Mám ty správné vzpomínky, které obstojí při nitrozpytu, dostatečně podobnou magii a vzhledem k tomu, jak jsme si podobní, mi nedělá potíže reagovat správným způsobem.”
"Já to nějak nedokážu přijmout,” vrtěl hlavou Harry, "je to šílenství. Kdo všechno to ví?”
"Jenom ty.” Gwen si pečlivě upravila rukáv a konečně se posadila do druhého křesla. "Předpokládám, že až se chopím výuky v Bradavicích, Brumbál to časem zjistí, nemyslím ale, že by byl proti. Vždycky byl pragmatik.”
"Ale já jsem proti! Jak - jak to můžeš říkat všechno tak klidně? Opravdu chceš jít k Voldemortovi, padnout před ním na kolena a zvolat - jsem tu, můj pane, váš věrný služebník?”
"Ty máš představy,” ušklíbla se. "Nezapomeň, že mám znamení. Nedostala jsem ho na požádání při prvním seznámení! Tenhle plán běží už řadu let a já ho neskončím jenom proto, že tobě se to nepozdává. Účastnila jsem se ve Snapeově kůži v průběhu minulého roku několikrát porad Řádu a mám za sebou i smrtijedská setkání. Proč koukáš tak vyděšeně? Museli jsme přeci vyzkoušet, jestli mě někdo pozná. Zkoušet to teď rovnou načisto by bylo šílenství.”
"Děsí mě, jak snadno lze Řád infiltrovat.”
"Vůbec ne snadno. Řekla jsem ti, co předcházelo.”
"Dobře, ty jsi blázen. Ale jak to mohl udělat Snape vlastní dceři?!”
"To má být argument, když všechny ostatní došly? Když jsme o něm spolu kdysi mluvili, říkala jsem ti, že jsme ze sebe nebyli nijak nadšení. To se nezměnilo. Nezahořeli jsme nad sebou vroucí láskou jenom proto, že jsem jeho dcera, ani proto, že jsme si podobní. Respektovali jsme se, tolerovali, měli společný cíl. Dostali jsme možnost to takhle udělat, tak jsme to udělali. Každý koná, jak musí - ty bys snad na mém místě volil jinak?”
"Nedovedu si to vůbec přestavit.”
"Byla by hloupost nevyužít možností, které jsme měli.”
"Rozhodně vypadáš, že jsi o tom přesvědčená.”
Demonstrativně si povzdechla.
Harry se úplně nevzdával. "Snape byl silný mág a fantastický duelant... nemohla ses to přeci naučit za pár let.”
"To bohužel opravdu ne,” zamračila se. "O mém... Snapeově zranění ale smrtijedi vědí. Následek kletby vysvětlí dostatečně zhoršené reflexy i sníženou magickou úroveň. I kdyby mělo takové krytí vydržet jenom pár měsíců, bude cenné. Zvlášť teď, kdy se Ty-víš-komu daří a snaží se rozšířit své aktivity.”
"Je to sebevražda, víš to?”
"Pottere,” řekla ostře, "já nejsem Snape, nemám za sebou hříchy, které bych měla potřebu vykupovat. Nemám v úmyslu spáchat sebevraždu a mohu tě ujistit, že udělám všechno proto, abych se od něj dostala se zdravou kůží.”
"Zatím,” dodal Harry pochmurně.
Zmateně se zamračila.
"Zatím nemáš za sebou nic, co bys cítila potřebu vykupovat. Až tě donutí účastnit se...”
"Tak udělám, co budu muset. Pamatuju si, jak to probíhá... ruce si neumažu krví, jestli ti jde o tohle. Vždy je po ruce dost nadšených dobrovolníků pro špinavou práci.”
Harrymu se sevřel žaludek a pro tuhle chvíli byl rád, že se nestačil navečeřet. "Jak můžeš tak klidně...”
" - jestli ti to pomůže, předvedu ti hysterickou scénu, ale budeš se pak skutečně cítit líp?”
Zdvihl ruce. "Jasně, promiň.”
Gwen ztichla a zamyšleně si prohlížela mladíka před sebou. "Sám bys na to nepřišel a já ti to přišla říct jenom proto, aby... aby to někdo věděl. Kdyby se mi něco stalo. Jak zemřel Snape a že byl na té správné straně - a kde je pohřbený. Jak jsem nezemřela a jak jednou zemřu já.” Zalovila v hábitu a vytáhla malý svazek pečlivě ovázaných obálek. "Tady je všechno sepsané, pečeť praskne po mé smrti. Jsou tam i dokumenty ohledně dědictví a podobných věcí." Přejela prstem po hladkém pergamenu. "Důkazy ve Snapeův prospěch. Vysvětlení... Někam to ukliď pryč z očí, prosím.”
"Gwen, říci, že jsi mě zaskočila, by bylo málo. Asi neexistuje způsob, jakým bych ti to rozmluvil - ”
"Ne.”
"... ale cením si tvé důvěry. Nepřesvědčíš mě, abych souhlasil, ale budu to akceptovat a vážím si tvé statečnosti. Když si budeš někdy chtít odpočinout od Snapea ve své vlastní podobě, jsi tu kdykoli vítána. Opravdu - nezapomeň na sebe.”
Skoro neochotně připustila: "To by asi... bylo dobré.”
Pár okamžiků na sebe hleděli. Nečekaně její pohled zvlídněl. Tiše se zasmála. Naklonila se k Harrymu a lehce mu přejela hřbetem ruky po tváři. "Slyšela jsem, že jsi teď sám,” řekla zlehka. "Možná bychom si mohli být docela příjemnou společností.” Harry překvapeně zamrkal. Byla dost blízko na to, aby si mohl všimnout, jak jí zrůžověly tváře a v rozpacích trochu zamžikala očima - nebyla zdaleka tak sebejistá, jak se snažila působit, a možná samu sebe překvapila.
Ostré odmítnutí, které mu málem vylétlo ze rtů, se tak proměnilo v překvapené: "Jsi mu opravdu neskutečně podobná. Připadal bych si jako zvrhlík.”
"Tak zhasneme,” pohodila lehkovážně hlavou a Harry se rozesmál, možná až příliš hlasitě, jak v něm vybuchlo napětí všech těch posledních chvil. Natáhl se k ní a krátce ji objal. Jistá nesmělá zdráhavost, s jakou mu objetí oplatila, ho kupodivu dojala.
"Gwen, ty jsi neskutečná.”
"Komplimenty nejsou tvou silnou stránkou, víš to?”
"Zůstaneš na večeři? Myslím, že by bylo o čem mluvit. Ne že by tu bylo... ale něco se najde.”
Zavrtěla hlavou. "Ne, díky, předpokládám, že po dnešní akci nás náš Pán svolá - už brzy. Znamení je stále výraznější, víš... Najím se později v Bradavicích.”
"Gwen, rozmysli si to ještě... nikdo, nikdo po tobě nemůže chtít něco takového.”
Krátce mu stiskla rameno, když se odtáhla a vstala, z hlubin hábitu vytáhla lahvičku a napila se. Harry se odvrátil, dokud si nebyl jist, že proměna proběhla. Nestálo za to vidět něco takového - i když tady byly změny menší než obvykle - a chtěl jí poskytnout trochu soukromí. Postava, která na něj nyní shlížela, byla o něco vyšší a zachmuřenější, s nečekaně prázdnýma očima. Zcela nedívčím gestem vytáhla z hábitu smrtijedskou masku. Náhle se celý rozhovor s Gwen zdál být jen snem.
"Užijte si pěkný večer tady v té své... noře, Pottere,” ušklíbl se Snape a plášť za ním vlál, když vycházel ze dveří.

- Konec -

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře

RE: Gwen - 3/3 heji 11. 09. 2012 - 08:24
RE: Gwen - 3/3 gwenloguir 11. 09. 2012 - 13:37
RE: Gwen - 3/3 mae 11. 09. 2012 - 20:28
RE: Gwen - 3/3 heji 11. 09. 2012 - 20:55
RE: Gwen - 3/3 alcazar 13. 09. 2012 - 00:08
RE(2x): Gwen - 3/3 mae 15. 09. 2012 - 00:00
RE: Gwen - 3/3 mandelinka 19. 10. 2012 - 12:30