Jak Snape potkal Maipe - osm

30. duben 2008 | 00.06 |

Vzhůru do Kruvalu. Ano, za Snapem a Lily... docela mě zajímalo, co se mezi nimi vlastně děje.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


 

Kruval – druhý den po příjezdu bradavických studentů

Severus Snape kráčel se svým obvyklým zachmuřeným pohledem a vlajícím pláštěm středem široké chodby. Volnou hodinu měl v úmyslu strávit v knihovně – byl rád, že je to cesta, kterou už zná a nemusí se doptávat dalších studentů. Mimo jiné proto, že touto dobou byla naprostá většina z nich na vyučování a při hledání kohokoli by se mohl ztratit definitivně.
"Severusi... Severusi!" ozval se za ním jemný dívčí hlas a rychlé, lehké kroky. Lily, trochu zadýchaná a až po uši zachumlaná v elegantním plášti s kožešinou kolem krku, se s ním pokusila srovnat krok. Protože nezpomalil, musela občas popoběhnout.
"Jdeš, doufám, do knihovny? Já se v těch zdejších chodbách vyznám nejdřív za rok..."
"Máš snad v úmyslu zde strávit tolik času?" otázal se Snape bez zájmu.
"Jen to ne!" zasmála se. Mezi tmavými zdmi zněl její smích jako z jiného světa.
"Proč jsi vlastně chtěla přijet sem?"
"Na to už jsi se ptal cestou..."
"A ty jsi neodpověděla."
"Copak jsem mohla za to, že byl ten hostinský tak neodbytný?"
Oba se na okamžik odmlčeli při vzpomínce na jejich tvrdohlavého hostitele při jedné ze zastávek.
"Ptám se teď."
"A zní to jako výslech."
Vešli do knihovny a oba mimoděk ztišili hlas. Pozdravili knihovnici a Snape se šel rovnou posadit na místo, které ho zaujalo už den před tím, když jim knihovnu ukazovali prvně – v křesle poblíž okna, se skvělým výhledem na vrcholky sněhem pokrytých hor. Lily si sedla ke stejnému stolku a s údivem přehlédla štůsek učebnic.
"Vidím, že to studium tady bereš vážně," řekla a v hlase jí zazněl obdiv. Sama se ještě nestačila rozkoukat – a Severus už má nepochybně vypracovaný plán studia a přehled o zdejší sbírce knih...
Neodpověděl, oči zabořené do textu. Viděla na něm, že už nevnímá a trochu se pousmála. Od úst mu stoupaly sotva znatelné obláčky bílé páry. Otevřela si vlastní knihu, přitáhla si plášť ke krku a pokusila se začíst do složitého odeklínadla.


Druhý den se tam sešli znovu. Severus vypadal ve velmi dobré náladě – skoro se ani nemračil.
"Vidím, že se ti na hodině dařilo," řekla se zájmem. Oběma právě skončila obrana proti černé magii, kterou zde měli studenti a studentky odděleně."To ano," odpověděl nezvykle vstřícně. "Myslím, že si zdejší profesor ještě bude muset opravit mínění o Bradavicích..." Stručně jí popsal originální způsob, jakým se ubránil odzbrojujícímu kouzlu, po kterém profesorovi jeho vlastní hůlka vylétla z ruky.

Oči mu při tom svítily jako dva temné drahokamy. Lily, s bradou podepřenou sepjatýma rukama, s úsměvem naslouchala.
"Tohle je jako za starých časů," řekla, "však víš, ještě před školou..."
Připomněla doby, na které kdysi rád vzpomínal i on sám. Na chvíle, kdy spolu seděli ve stínu stromů a on jí vyprávěl o světě kouzelníků a o tom, co všechno je čeká, až jim konečně bude jedenáct... říkali si tehdy snad všechno, znali se. Oba byli vděční tomu druhému za jeho přátelství.
Když se ale staly všechny ty tak dlouho plánované věci a oni vešli branou Bradavic, Lily Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru a jeho do Zmijozelu. Chvíli se snažili tvářit se, že je všechno jako kdysi, ale nešlo to. Snape se nesnesl s lidmi, které ona nazývala přáteli, a ona nechápala jeho touhu nahlížet za hranice, se kterými byla většina ostatních bez potíží srozuměna.
Tady, daleko od domova, v prostředí o tolik jiném, než kolik tvoří pouhé rozdíly mezi kolejemi, si byli znovu blízcí. Ačkoli Snape původně vůbec nepočítal s tím, že by s ním do Kruvalu cestoval ještě další student, nyní vlastně přivítal, že má s kým porovnat svá pozorování, komu se svěřit se svými úspěchy či zkonzultovat další plány. Lily byla vděčná posluchačka a on rád zapomněl na všechno, co je dělilo v Bradavicích. Za chvíli to opravdu bylo - jako kdysi...
Z jejich náhodných setkání v knihovně se stalo pravidlo a Snape si nemohl nevšimnout závistivých pohledů mnohých svých dočasných spolužáků. Však taky mezi nimi Lily s medovými vlasy zářila jako slunečnice v poli máku, odmítala žádosti o schůzky jako na běžícím pásu.
Byli vlastně výtečný pár, ona a on - ona, krásná a výjimečná, on, oceňovaný zde pro své schopnosti, byť ne zrovna přátelskou povahu - doplňovali se jako oheň a led, černá a bílá.


"Tak jak dopadla ta hodina lektvarů?" ptala se Lily dychtivě, když usedala do křesla, které si po týdnu v Kruvalu již zvykla napůl považovat za své. Snape právě vyprovázel oknem sovu a tiše jí něco šeptal do peří.
"Lépe ani nemohla," řekl a Lily si s úžasem uvědomila, že se pousmál způsobem, jaký u něj neviděla už léta. Trochu se zachvěla. Dlouho už čekala na ten úsměv, toužila po něm... a konečně je tady. Měla pocit, že všechno je konečně na dobré cestě. Severus se na ni už dávno netvářil jako na ostatní - vítal její přítomnost a bez zábran s ní hovořil o svých myšlenkách a představách. Přesně jak předpokládala, potřeboval jen čas a příležitost, aby si na ni zvykl a přijal ji do svého světa.
Několika vhodně zvolenými otázkami ho pobídla k hovoru o tématu, k jakému vlastně ani pobízet nepotřeboval. Kdykoli hovořil o lektvarech, stával se napůl někým jiným - i hlas, jako by měl silnější a čišela z něj sebedůvěra. Náhlá tréma, jaká se jí zmocnila z rozhovoru, který už delší dobu plánovala a který chtěla konečně započít, tak měla čas zase odeznít. Alespoň trochu...
"Ptal jsi se, proč jsem tady," řekla po chvíli ticha, když už se zase věnovali každé své práci. Snape k ní zvedl hlavu. Chvíli hleděl trochu zmateně; on tu byl proto, aby vypracoval úkol na další hodinu přeměňování. Pak mu očima problesklo pochopení.
"A ty jsi neodpověděla." Uvědomil si náhle, že je nezvykle upravená - nezvykle i na ní, která si na tom zakládala - že má na hlavě složitý účes a pleť zářivou tak, že za to muselo nést odpovědnost nějaké kouzlo. Nyní, když mu došlo, co má hledat, viděl i další známky toho, že si na sobě dnes dala doopravdy záležet. Na okamžik mu to přišlo zajímavé. Došel k názoru, že se rozhodla pokusit o některého ze studentů.
"Ale chci, abys to věděl..." jakoby v rozpacích se nadechla. "Ano, jsem tu kvůli studiu. Ten měsíc zde, to vidím, mi dá hodně. Ale kdybys sem nejel zrovna ty, nikdy by mě to ani nenapadlo. Byl jsi tou prvotní příčinou. Hledala jsem k tobě cestu, kterou jsme nechali zarůst trním. Chtěla jsem tu prožít všechno s tebou a vidět to tvýma očima. Být tvou přítelkyní... jako kdysi."
Natáhla k němu ruku. Snape ji váhavě uchopil. "Ale ty přeci jsi mou přítelkyní, Lily..."
Lily, aniž pustila jeho dlaň, se naklonila blíž. Zdvihla k němu tvář, tu krásnou, tolik obdivovanou, kdysi tak hluboce milovanou tvář.
"Děkuji ti, Severusi," řekla tiše, své fialkové oči upřené do jeho temných. Byl tak blízko... stačilo docela málo a Snape ucítil její rty na svých. Strnul. To bylo kouzlo, vůči kterému se bránit nedokázal. Nebyl to jen letmý polibek, ne však dost dlouhý, aby se Snape dokázal vzpamatovat.
Zašustila látka šatů a Lily byla pryč.
A on si jen pomalu uvědomoval, že tohle nebyl polibek od kamarádky.


Co má v plánu Lily Evansová?
Nechá se Severus Snape svést?
Co zatím dělá Maipe v Bradavicích?
Čtěte v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - osm nerla 30. 04. 2008 - 02:57
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm mae 30. 04. 2008 - 09:14
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm nerla 30. 04. 2008 - 13:50
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm jarmik®pise.cz 30. 04. 2008 - 21:49
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm graveyard®vzpomina.cz 30. 04. 2008 - 22:53
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm kvik 30. 04. 2008 - 23:27
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm graveyard®vzpomina.cz 01. 05. 2008 - 12:51
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm ivik.bublik 01. 05. 2008 - 13:19
RE: Jak Snape potkal Maipe - osm mae 01. 05. 2008 - 19:36