Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová - 6.

23. srpen 2011 | 00.00 |

Bonusová kapitola! Jak to celé dopadlo?
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Bradavický sál zažil slávu, na kterou všichni vzpomínali ještě dlouho poté. Nevěsta se nesla v bílých šatech s jemnou červánkovou krajkou jako princezna a v perlových náušnicích se jí odráželo celé hvězdné nebe. Zářila. Všichni, kdo tam byli, od studentů po profesory, si kladli otázky, proč to nejsou oni, komu ji vede k oltáři její otec.
"Nezkazí ti svatba z pravé lásky tvoji ryze zmijozelskou pověst?" šeptla ke svému ženichovi, když přejímal její ruku a vedl si ji k oltáři.
"Má drahá," zaintonoval, jak se na pravého ženicha patří, ačkoliv v jeho tónu dokázala rozlišit špetku ironie, "od pádu Pána zla není Zmijozel, co býval. A teď mlč, teď je to důležité."
Oddávajícím nebyl nikdo jiný než Albus Brumbál, se slavnostní gumičkou ve vousech a s obřadní zlatou čapkou na hlavě.
"Sešli jsme se tu dnes, abychom byli svědky nejkrásnějšího okamžiku, který může v životě ženy a muže nastat."
Ženich lehce nadzdvihl obočí, neboť měl k tomuto prohlášení jisté výhrady, a nevěsta mu varovně stiskla ruku. "V noci." Obočí kleslo na své místo.
Brumbál smutně pohledem prolétl svůj projev, proškrtaný červeným inkoustem, a s jistou nelibostí otočil list, kde zůstalo několi vět nedotčených. Osobně měl zato, že by se původní verze mohla účastnit soutěže 'O nejlepší obřad roku'. "Berete si, Rolando Hoochová, Severuse Snapea za svého manžela?"
"Ano," špitla a kradmo se podívala na svého nastávajícího, který se s jejím prohlášením zatvářil značně samolibě.
"Berete si, Severusi Snape, Rolandu Hoochovou za svoji manželku?"
"Jistě."
"Severusi," pokáral ho oddávající.
"Ano," zakroutil Snape očima.
"Pak vás tedy prohlašuji mužem a ženou. Nasaďte si prstýnky," zaleskly se dva lesklé kroužky a všem studentům v sále naskočila husí kůže, neboť o znaku uroboros psali za domácí úkol dvě stopy dlouhou esej, "a nyní můžete poprvé políbit svoji manželku."
Sál udělal óch a ách.
"Že to ale Snapeovi v tom obleku sluší, viď? Viděl jsi ho už někdy v bílé košili?" naklonila se Hermiona k Dracovi, který ji docela samozřejmě objal kolem pasu. Jeho otec o dvě řady dál stiskl rty a tvářil se, že to nevidí, zatímco Narcisa ždímala už druhý kapesník. 
"Mamí, proč strejda Severus a tetička Rolanda neměli žádné družičky?" zatahala Hermionu z druhé strany za ruku malá holčička s platinovými vlásky a nebesky modrým pohledem.
"Už se nemůžeš dočkat, Jasmíno?" usmála se Hermiona a zálibně si prohlédla svůj zásnubní prsten. "Neboj se, půjdeš přede mnou v krásných šatech a budeš kolem sebe sypat růžové-"
"Bílé."
"-bílé okvětní plátky z růží."
Holčička se zasmála, Draco políbil svoji nastávající a v sále začala volná zábava.

N

"Smím prosit?"  
Hermiona zdvihla hlavu od Jasmíniných upatlaných prstíků. "Harry!" usmála se potěšeně. "Tak jsi přece přišel." Postrčila holčičku k houfku natěšených tet, které se jí ochotně ujaly - "Hlavně ji držte dál od toho dortu! Jak vidí marcipánové netopýrky, tak se nezná." - a vstala. Šaty z látky, za kterou by dal Harry roční plat, se jí rozprostřely kolem nohou. Vypadala skvěle a věděla to; věděla i to, že to Harry ví, a že ví, že ona ví, že on ví, a jeho nepatrné mrknutí naznačilo, že ví, že ona ví, že on ví, že ona ví o něm... ale nedala na sobě nic znát.
"Už jsme se tak dlouho neviděli," nadhodila pokojně, když ji Harry uchopil k tanci a mnohem méně obratně než Draco ji vedl sálem. Nenápadným neverbálním kouzlem si snížila podpadky. Rozhodně bylo od Narcisy milé, že jí některá rodinná tajemství svěřila už před svatbou.
"Šest let," řekl Harry. "Šest let, měsíc, tři dny a čtyři a půl hodiny."
"Tu epizodku, kdy jsi nás zahlédl v Příčné a raději zapadl k madame Malkinové, nepočítáš?"
"Dokonce ani tu, kdy jsem vás potkal na ministersvu a skončil na dámských záchodcích." Zasmáli se; tedy, Hermiona se zasmála a Harry udělal 'haha', ale bylo nutno ocenit snahu.
"Všichni čekali, že tu svatbu stihnete dřív než Snape," prohodil Harry.
"Dokonce se kvůli tomu vsadila McGonagallová s Brumbálem," ušklíbla se Hermiona trochu zlomyslně. "Oba nezávisle na sobě za námi byli intervenovat ohledně vhodného data. Shodli jsme se ale s Dracem, že MgGonagallová potřebuje nový pelech víc než Brumbál doživotní zásobu citrónových bombónů."
"Pelech?"
"Však víš, když to na ni přijde, ráda si pospí na sluníčku na východní věži. Má tam výklenek, kam se studenti nedostanou."
"Aha... Ale neříkej, že to byl ten pravý důvod?" Harry skutečně netušil, jaký vodopád Hermioniny výmluvnosti spustí svým chabým pokusem o společenskou konverzaci.
"To bylo tak nějak všechno dohromady. Zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli chci být Malfoyová - však víš, Lucius a různé způsoby, jakými umí být zdvořilý. Oslavy vítězství nad Voldemortem byly pořádně úmorné, nějakou dobu jsme se museli skrývat před Pozůstalými Smrtijedkami, do toho se narodila Jasmína, pak to chvíli vypadalo, že se konečně vezmeme, ale Lucius roztál  a byl z malé celý pryč, to víš, její první slovo bylo 'Zmijozel', teď ji zrovna učí různé odstíny zelené..."
Harry se nevěřícně ohlédl po starším Malfoyovi, který právě, perfektně oblečený, upravený a namyšlený, blahosklonně přál nevěstě.
"...a přemluvil nás, abychom počkali, dokud nevyjedná změnu v dědičných klauzulích ohledně rodového majetku. Víš, že některé čistokrevné rodiny nesmí přijmout nikoho mudlovského původu? Sotva se mu to podařilo v případě Malfoyů, rozhodl se, že by to bylo prospěšné pro všechny, a na včerejším večírku zavřel ministra v koupelně, dokud mu nepodepíše změnu zákona. Snad to bude brzy, musíme běhat do patra."
Harry, který začal trochu šilhat nad množstvím podrobností, jen konsternovaně potřásl hlavou. "Ale Hermiono, proč zrovna Draco..."
"Myslíš kromě toho, že je krásný, chytrý, bohatý, gentleman, pod tvrdou malfoyovskou slupkou skrývá dobré srdce a je skvělý v posteli?"
"To jsem nechtěl vědět!"
"Promiň. Ehm... no... co ty, stále pracuješ s Arthurem na ministerstvu?" 
"Je to dobré místo," naježil se Harry. "Takové... užitečné. Práce se důležitými dokumenty. Dávám na ně razítka. Nemysli si, dát správně razítko chce cvik a jistou ruku."
"To je skvělé," přikývla Hermiona zdvořile. "Hlavně, jestli jsi spokojený."
"Spokojený?" Přestali tančit a Harry zaujal soptící polohu. "Spokojený bych byl, kdyby se Malfoy propadl do horoucích pekel nejpozději v šestém ročníku."
"Ale Harry!" zaprotestovala Hermiona překvapeně. Zamračila se. "Proč jsi vlastně přišel?"
"Říct ti, co mám na srdci. A protože kámen."
"Kámen?"
"Ano, kámen. Ron dal papír. Já kámen. Třikrát za sebou. Víš, proč se Ron tolik snažil, aby tu nebyl? Odmítl se dívat na chlapa, který ho připravil o ženu."
Hermionino překvapení přešlo plynule v upřímný úžas. "Ron si myslel, že my dva...? Já jsem myslela, že ty jsi myslel, že my dva...?"
"Ron si myslel mnohem dřív. U mě to byla jen epizoda, přechodné poblouznění."
"Och."
"Čekal na vhodnou příležitost. Vy dva jste si byli souzeni!"
"Skutečně?"
"A mě připravil o vítězství nad Ty-víš-kým."
"Cože, Ron?"
"Ne! Draco. A ty také. O zatraceném Snapeovi ani nemluvím."
"Když ho tak zmiňuješ - už jsi blahopřál nevěstě?" řekla Hermiona nesoustředěně a zahleděla se kamsi za jeho rameno.
"Celý život jsem se připravoval na to, že ho budu muset porazit, že to budu já, kdo nasadí krk, pochop, to není, že bych stál o slávu, to ne, hlavně žádná sláva a ty děsné houfy fanynek, prostě jsem žil jenom proto, stříhal si jak blázen ofinu nakrátko, aby si mě nikdo nespletl, chystal jsem se za někoho obětovat, dát všanc svůj soukromý život..."
"Promiň, Harry, dopovíš mi to potom, ano? Vždyť jsem jim říkala, ať jí ty marcipány nedávají!" Hermiona si decentně nadzvedla sukni a pospíšila si zpět ke stolu, kde si malá Jasmínka právě cpala vykuleného netopýrka do pusy.M

"Neville!" rozeznělo se náhle sálem. Hermiona se ohlédla. Skutečně tam stál, zavalitý chlapec s přitroublým výrazem. Tak nějak si vždycky představovala Červíčka.
"Ty," namířil na ni prstem a rozhlédl se dál po sále. "Ty!" namířil na Draca. "Vy!" V tu chvíli se vedle něj objevil Dráp, obr integrovaný do společnosti, ve svém obleku vyhazovače. "Pán Longbottóóóm íít se mnóóóu," zaintonoval hrdelně a položil tlapu zvící velikosti lopaty na Nevillovo rameno. Nevillovi podklesly nohy.
"Mohl jsem být hrdina! Mohl jsem tvrdit, že si mě Nebelvírův meč vybral za držitele! Mohl jsem balit holky na to, že jsem usekl hlavu Voldemortovu hadovi! A co mám teď? Plat dva geleony denně za zametání na Příčné!" Dráp nezvaného hosta chňapl, přehodil si ho přes rameno a vynesl ho ze sálu.
Společnost, nepříjemným incidentem drobet rozhozená, se rozpačitě zasmála.
"Nějak jsme jim všem hnuli žlučí, co?" zašeptala Hermiona Dracovi.
"To tedy ano, slečno Grangerová," ozval se z druhého konce místnosti Brumbál, který přece vždycky ví, co se v Bradavicích děje, pokud to zrovna nezahrnuje černou magii a Komnatu nejvyšší potřeby. Čiperně k nim došel a důvěrně se k nim naklonil. "Očekával jsem, že v těch bojích zemřu. Vždycky jsem chtěl Severusovi způsobit malinké traumíčko, třeba že bych mu přikázal, aby mě pro vyšší dobro zabil, nebo tak něco. Nedovedete si představit, kolik dveří už mi tím svým pověstným práskáním zničil a kolika studentům způsobilo jeho chování doživotní trauma. Jenže jsem pořád tady a Severus se žení."
"Jen to nezapírejte, Albusi," odmítavě se zasmál Draco. "Vy jste chtěl umřít hlavně proto, abyste mohl po nocích běhat do obrazu za Gertem Grindewaldem."
Řediteli zrůžověly tváře, ale statečně bojoval dál. "Taky jste mě připravili o suvenýr Kamene zmrtvýchstání."
"Popravdě, Albusi? Voldemort byl sice prevít, ale s démony si v ničem nezadá. Než začneme hledat a ničit jeho viteály, nechal bych ho, ať ty nejhorší zmetky z astrálu zlikviduje. Řekl bych, že boje o nadvládu jsou tam dole tuhé."
"Chlapče, chlapče," pocapkal ho Brumbál jemně po rameni, "tebe jsem měl vždycky rád."
Dracovi se hrůzou zježily vlasy.
"Hermiono," došla k nim z druhé strany drobná blondýnka v bílém plášti. "Ráda tě zase vidím."
Oslovená zamyšleně nakrčila čelo. "Promiň, ale asi si nevzpomenu...?"
"Slečno Láskorádová!" přihnal se najednou ošetřovatel od sv. Munga z oddělení těžkých psychických poruch. "Nemůžete pořád utíkat!" Vyčerpaně se zastavil a mocně vydechl. "Čím jste uplatila stráže tentokrát? Předplatné Astrálního Jinotaje na příští rok?"
"Vynesla mě ven klopotlivá čevenkarava," pravila Lenka důstojně, hmátla do pláště a vytáhla své náušnice ve tvaru ředkviček.
Ošetřovatel jí zahrozil. "Máte to zakázané. Sundáte je hned, jak opustíme tenhle sál."
"Hermiono, jak ti dupou leporidoidi?"
"Ehm, totiž... Nemohl byste si ji odvést?" otočila se Hermiona na ošetřovatele. "Ten její nemocniční úbor mě hrozně rozčiluje. Dělá tu z toho cirkus."
Ošetřovatel kývl, lusknutím prsty si zavolal domácího skřítka, který měl na hadru, do kterého byl oblečen, napsáno 'taxi', ten je chytil a přemístil oba pryč.
Z druhé strany poklepala Hermionu po rameni další žena - další blondýnka. Vypadala přepadle, s černými kruhy pod očima a splihlými vlasy. "Slečno," oslovila Hermionu. "Celé jste to zkazila."
Ta se zatvářila otráveně. "A vy jste?" Do zdvořilosti jí v tónu velký kus chyběl, za což si od Draca zasloužila výmluvné zakoulení očima ve chvíli, kdy zacpával jejich dcerce uši.
"Dohodli jsme se na DOBRÉ výchově, drahá," naznačil jí ústy, než se ostentativně otočil zády.
Hermiona si povzdechla. "Obávám se, že jsme nebyly představeny," strojeně se usmála na cizí ženu a předvedla svůj kouzelně vybělený chrup. "Hermiona Grangerová."
"Joanne Rowlingová. Hermiono, zničila jste celou koncepci. Zabránila dramatickým úmrtím a doživotním zraněním, vynechala zvraty v charakterech postav, zničila jste velkolepé finále." Joanne se nadechla, než odvážně pokračovala. "Bojím se, abyste mě nedonutila napsat další pokračování. Bradavice po sedmi letech."
Hermiona se znepokojeně rozhlédla po sále. "Pořád máme slušné stavy," pokrčila po krátké úvaze rameny. "Pár smrtijedů zvládneme, možná i dalšího temného pána. Však uvidíte."N

KONEC
(PŘEDCHOZÍ)

Zpět na hlavní stranu blogu