Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová - 3.

17. srpen 2011 | 00.00 |

Den před bitvou. Jako bonus konečně rozumné vysvětlení, proč má despotický tyran bez nosu tolik následovníků vystudovaných pod hodným dědečkem Brumbálem.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Hermiona byla přesvědčená, že v po zbytek noci neusne, ačkoliv byla vyčerpaná ze všeho, co se stalo. Přesto ji probudilo až kalné podzimní světlo, které se dralo roztaženými závěsy dovnitř. Rozlámaná a vystrašená vstala. Kdykoliv jen pomyslela na to, co se odehraje večer a kolik životů je přitom v sázce, sevřelo se jí srdce a ztuhla uprostřed pohybu. Nepřipouštěla si, že jde o osud celé Británie, myslela jen na své spolužáky, děti, které s tím vším nemají nic společného.
"Neviděla jsi můj penál?" vypískla Levandule, až sebou Hermiona trhla.
Jít na snídani pro ni byl trest, protože měla pocit, že bude zvracet už jen z vůně pudingu, kterým se ládoval Ron. Jenže by ničemu nepomohlo, kdyby večer neměla sílu. Smrtijedi mohou projít. Musela jíst. Natáhla se po toastu. Chutnal jako popel.
Draco zůstal na koleji. Hermiona na něj dostala vztek, protože on bude potřebovat sílu určitě. Chová se sobecky! V nejbližší prázdné učebně zavolala Dobbyho a zaúkolovala ho, aby Dracovi donesl vydatnou snídani složenou z toho, co obvykle snídá, ale aby si dal pozor, zda je zrovna sám. Dobby nevypadal o moc lépe než ona, a proto na svůj nový úkol jen horlivě pokýval hlavou a s prásknutím zmizel.
Hermiona byla dost blízko sklepení, aby ucítila, jak se Draco náhle vymrštil a začal pochodovat po pokoji sem a tam. Teď už to nechala být, hlupák není.
"Hermiono!" donutil ji na chodbě Harryho hlas málem vyskočit půl metru do vzduchu. "Jdeš pozdě na formule." Ron ji minul bez povšimnutí a ani Harry jí nevěnoval více pozornosti, než bylo třeba. Skutečně, končí dneska svět? Měla by se udobřit s přáteli, říct Dracovi, že ho má ráda, a dělat, co ji baví. Místo toho se učí zmenšovat láhev, ve které je kapalina i vzduch. Láhev se proměnila v obstojný granát, když nedokázala synchronizovat zmenšení obsahu s jeho obalem.
Další hodinu měly být lektvary. Snape ale byl už delší dobu u východní věže, takže se nedivila, když dovnitř vkráčel McKenzie. Vypadal přinejmenším stejně hrozně jako ona a Draco, možná jen ještě nevyspaleji. Profesor na tabuli napsal zadání lektvaru proti vráskám a dozorem nad třídou pověřil oba primuse. Hermiona se uchechtla a podívala se po Dracovi. Ten se díval před sebe nepřítomným pohledem a pravděpodobně McKenzieho slova ani neslyšel. Skutečně bylo jediným štěstím, že zadaný letvar byl určený pro druhý ročník, takže ho zvládl bez pohromy uvařit i Harry.N

Dvouhodinovka proběhla velice rychle - ne, vlastně nesmírně pomalu - Hermiona se nedokázala rozhodnout, ale jisté bylo, že čas šel neustále kupředu. Kdykoli pohlédla na hodiny, zažila další malý šok z toho, o kolik blíž je večeru. Brumbála za celý den nepotkala, ani u oběda, a Snape byl stále zalezlý v Komnatě. Jenom se domýšlela, že uzavírají ostatní průchody. Co se domyslet nemohla, bylo, že Brumbál chtěl přizvat i McKenzieho, se kterým však Snape odmítl spolupracovat a vyhodil ho s tím, že je dobrý leda tak pro suplování té bandě tupců, co si říkají studenti... ne že by McKenzie, který do té doby k černé magii přičichl jen velmi teoreticky, byl příliš proti. Temnými pohledy stíhal Zmijozel, což dokazovalo, že i on se konečně stačil nakazit obvyklými předsudky, ale jediný, koho se to skutečně týkalo, byl duchem zcela nepřítomen a nemohl si je tedy patřičně vychutnat.
Ještě během lektvarů Hermiona váhala, jestli je na tom hůř ona, nebo Draco, ale během oběda se definitivně rozhodla, že Draco. Jistě, možná, že ve výsledku na tom bude líp on, bude naživu, dokáže svou loajalitu té správné straně. Nedokázala si ale sama sebe představit, že by dokázala pokleknout před Voldemortem a dalším rituálem mu možná pomáhala k vraždě svých přátel. Vrhnout se do bitvy ano, ale tohle? Hlavou se jí mihlo, že možná právě tohle byl skutečný rozdíl mezi kolejemi - způsoby, jakými jsou schopni bojovat. Otřásla se.
"Tak zlý to snad není," řekla jí Levandule, "zkus tohle!"
Hermiona zaostřila na talíř před sebou. Ke snídani popel, k obědu piliny, k další snídani hlínu...?
"Jsi si jistá, že nejsi v tom?" zašeptala Levandule tajuplně. Hermiona na ni nevěřícně pohlédla. Chvíli ani nedokázala přijít na to, na co se Levandule ptá. Jasně, že je v tom! Až po uši v průšvihu.
"Jen jsem zase špatně spala," zamumlala první bezbolestné vysvětlení, které ji napadlo, a zabořila hlavu do dlaní, to pro iluzi trochy soukromí. Tiše odpočívala, z velké části probdělá noc si vybírala svou daň.
Zvládnou to. Musí. Měla spoustu plánů, které za dnešek nemohla zvládnout, ale určitě se jich neměla v úmyslu vzdát.
Neustále v myšlenkách probírala Brumbálův plán, stále dokola. Doufala, že vymyslí něco, aby Draco nemusel se Snapem k Voldemortovi. Chvílemi měla pocit, že to byla od Brumbála jenom forma trestu, zároveň ale nedokázala přijít na jiný způsob, jakým by si mohli dát vědět. Nemluvě o tom, že jestli budou Snape a Draco donuceni vstoupit do průchodu, Voldemort je zabije ve chvíli, kdy zjistí, že přestal být prostupný... v lepším případě zabije.
Myšlenky jí přetrhlo leknutí, když se jí po punčochách začal vzhůru škrábat složený papírek, s pavoukovitýma nožkama usilovně se zachytávajícíma záhybů látky. "Dostavte se po večeři do ředitelny," stálo tam. Skvělé, takže celá kolej, nastoupená ve společenské mísnosti, bude vědět, že zrovna ona je někde jinde?
Vrazila zmuchlaný papírek do kapsy a přála si, aby všechny její starosti byly tak banální.M

Z večeře se Hermiona stěží vlekla. Víc než kdy jindy byla ráda, že si jí nikdo nevšímá, nikdo se o ni nezajímá, nikomu není divná její energie umírající jepice. Jestli dnešek přežije, něco s tím udělá. Udobří se s kluky, začne se víc bavit s Ginny a Lenkou. Začne žít.
Profesorka McGonagallová už ve společenské místnosti byla a studenty mlčky usazovala do křesel, kterých tam byl projednou dostatečný počet. "Dobrý večer," pozdravila je, když zůstalo prázdné jediné křeslo, nad kterým se nikdo nepozastavoval. Harry se ohlédl, ale nepřítomnou Hermionu nenahlásil. "Dnešní večer budete muset strávit na kolejích. Na chodbě probíhá desetiletá údržba oživující obrazové magie, která má negativní účinky na lidský organismus." Rozhlédla se po své koleji. "Obrazy jsou velmi žárlivé, proto počítejte s tím, že vás okamžitě nahlásí, pokud se vám podaří proniknout ven." Chvíli nechala prostor pro sílící šumění hovoru. "Pokud budete potřebovat někoho z profesorů nebo školního personálu, použijte letaxový prášek, který je pro dnešní večer ponechán na krbu. Krby jsou otevřené pouze pro komunikaci, nikoliv pro přemisťování. Na vašem místě bych se o to nepokoušela, chcete-li předejít ošklivým úrazům."
Potom dala pokyny Buclaté dámě a nechala studenty, aby si udělali z kolejní místnosti kůlničku na dříví bez jejího dozoru.
Hermiona se v tu dobu táhla do ředitelny. Chrlič před ní uskočil, než stačila cokoliv říct, a schody ji vyvezly nahoru nemilosrdně obvyklou rychlostí. Několikrát se nadechla, než zaťukala, a ještě jednou, než po vyzvání vstoupila. "Dobrý večer," špitla tiše. V místnosti byl jen Brumbál.
"Posaďte se, slečno Grangerová," vyzval ji a nabídl jí čaj a sušenky. S chabým úsměvem zavrtěla hlavou. "Počkáme ještě na Severuse s panem Malfoyem." S tím se zahleděl někam přes její rameno.
Hermiona se cítila nesmírně trapně. Nevěděla, co má dělat, a proto podrobila ředitelnu důkladnému vizuálnímu průzkumu. Fawkes jí pohled bez mrknutí oplácel, meč Godrica Nebelvíra měl stále své místo na stěně a bývalí ředitelé bez výjimky probodávali Brumbálovo temeno plamennými pohledy.
Konečně se dveře znovu rozletěly a dovnitř vešli Snape s Dracem. Draco byl pobledlý, ale odhodlaný, což Hermioně vlilo do žil alespoň částečnou odvahu.
"Výborně. Posaďte se, oba dva, prosím. Sušenky? Čaj? Potřebujeme zkoordinovat několik drobností." Brumbál je všechny přelétl pohledem a tu chvíli si vybral velký výr, aby zaťukal na okno ředitelny. Snape ho pustil dovnitř a očima přelétl dopis.
"Otec z vás má radost, Draco." Oslovený zoufale pohlédl na dopis, o kterém zjevně nic nevěděl, a pohled přenesl na svého kmotra. Ten schoval dopis do kapsy, aniž by mu do něj dal nahlédnout, výra vyhnal zpátky do šera a znovu zavřel. Pokynul řediteli, aby pokračoval.
"Severus se s panem Malfoyem o půlnoci přemístí k Voldemortovi a představí mu ho jako svého spolupracovníka. Poté se, doufejme, přemístí na ministerstvo, aby připravili průchod do Bradavic." Brumbál se v tu chvíli otočil přímo na Snapea. "Naučil jsi pana Malfoye potřebná kouzla?" Snape kývnul. "Předpokládám, že jste probrali i náležitosti pro vstup do Voldemortových služeb." Na to už se neptal, to konstatoval, protože z Dracova výrazu byla odpověď jasná.
Hermionu znovu zamrazilo, jak málo citu bylo v Brumbálových slovech. Brumbál, dědeček všech studentů? Ale kdeže, tohle byl Brumbál, stratég a válečník. Brumbál, kterého se Voldemort bál.N

"Severusi, podívej se na tohle." Brumbál podal Snapeovi jakýsi hustě popsaný list a vzápětí se ponořili do debaty, ve které bylo víc latiny, než si kdy Hermiona přála v jednom dialogu slyšet. Stočila se pohodlněji v křesle a opřela si hlavu o předloktí, takže se dívala přímo na Draca. Otočil k ní hlavu a možná i vlivem polohy, kterou zaujala, se trochu uvolnil.
"Bojíš se?" zeptal se tiše.
"To bych se měla ptát já, nemyslíš?" pousmála se slabě. Pokrčil rameny. "Víš, že ti svítí oči?" dodala trochu překvapeně.
"To ty Snapeovy lektvary," ušklíbl se Draco. "Těš se, k ředitelovým přibalil i pro tebe. Chutnají obzvláště odpudivě, co tak mohu soudit. Ale konečně si připadám trochu vzhůru."
"To přijde vhod," uznala. "Dnešek byl příšerný. Buď rád, že jsi měl co na práci."
"Klidně bych se bez toho obešel. Takhle se ukloň, nedívej se Pánovi zla do očí, znovu zkus zakouzlit inkantaci odporu..."
"Draco..." Zaváhala. "Dostaneš znamení zla?"
Draco na okamžik pevně zavřel oči a tváří mu proběhlo něco, čemu úplně nerozumněla. Pak se vychytrale pousmál. "To záleží na tobě," pravil vážně. "Když ho nenecháš projít, mé kouzelné já zůstane bez poskvrnky."
"Velká odpovědnost," přikývla se stejně vážným výrazem.
"Severus si myslí, že to nebude chtít Ty-víš-kdo uspěchat. Že bych znamení dostal až na oslavě vítězství. Rozhodně se to pokusí prosadit, kdyby... kdyby něco." Hlas se mu skoro nezachvěl. Hermiona se kousla do rtu.
"..." nadechla se a zase pomalu vydechla. Na to se nedalo nic říct.
"Ty se o mně bojíš," zasvítily Dracovi pobaveně oči a tentokrát to nebylo lektvarem.
Hermiona prostě přikývla. "Ovšemže bojím."
"To je dobře," řekl velice spokojeně a Hermiona povytáhla obočí.
"Hej!" zaprotestovala pro jistotu. "O Snapea se taky bojím. I o Millicent bych se bála, kdyby měla jít k Ty-víš-komu."
Draco se nad tím zamyslel. "Jenže se bojíš o mě." Navzdory probíhajícím událostem zvládnul nasadit svůj oblíbený malfoyovský samolibý výraz.
"Mužská logika," protočila Hermiona panenky. "No dobrá. Jestli ti to udělá dobře, možná se o tebe bojím o nějakou bezvýznamnou desetinku procenta víc, než bych se bála třeba o Zabiniho. Přece jen, už jsem si na tebe docela zvykla, poslední dobou."
"Uspokojivé," ocenil Draco velkomyslně. "Sice nevím, proč prostě nepřiznáš, že jsi do mě blázen, ale lepší než nic."
Hermiona na okamžik nebyla schopna slova. "Já do tebe blázen?" zopakovala rozhořčeně.
"Věděl jsem to," ušklíbl se.
"To jsem neoznamovala, ale žasla!"
"Tak mi to přej. Jdu se právě vydat na hrdinskou výpravu, na které patrně skonám velmi nehrdinskou smrtí."
"No dobře. Když to podáš takhle - Draco, jsem do tebe blázen!"
"Vidíš, že to jde. ...až na to, že teď si opravdu připadám, jako bych šel na smrt."
Hermionu ochota brát následující události s nadhledem opustila první. Oči se jí zatřpytily neprolitými slzami a měla co dělat, aby na ní nebylo poznat, jak se chvěje. Draco zvrátil hlavu a zadíval se do stropu. "Až tohle všechno skončí," začal, "bude všechno tak moc jiné..." Nespokojeně se zamračil nad neschopností vyjádřit, co cítí, ale další příležitost nedostal. Brumbál se Snapem skončili svou poradu a Snape pokynul Dracovi, aby se připravil k odchodu. Hermionu napadlo, že i ten studený čumák Snape se chová k Dracovi mnohem vřeleji než Brumbál k ní - bylo s podivem, že kolem ní nezamrzala podlaha - ale brala to jako zaslouženou součást svého trestu.
"A my dva, slečno Grangerová," otočil se k ní Brumbál, jakmile za oběma Zmijozely zapadly dveře, "uzavřeme vstupy do kolejí, aby případně dokázaly odolávat Voldemortovi až do příchodu bystrozorů."
"Přijdou sem bystrozoři?" přeptala se Hermiona nechápavě.
"Pouze pokud neuspějeme," odvětil Brumbál. Nu ovšem, přece nebude riskovat, že by se to Voldemort dozvěděl. Je tu jenom sedm ročníků studentů a pár bezvýznamných profesorů.M

Hermiona dvě Zmijozelům, kteří jí - nikoliv obrazně - leželi už dlouhé dny a týdny v hlavě, v duchu přála štěstí. Podívala se na ředitele s očekáváním, že jí poklepe na rameno a řekne něco jako "dobře to dopadne", jak jí kdysi líčil Harry, ale ten jí místo toho pouze pokynul, aby ho následovala. Nikdy si nepřipadala osamělejší.
Nejprve se vydali do západní věže. Hermiona sice znala polohu všech kolejí, ale Havraspár ani Mrzimor nikdy nenavštívila. Cestou zadumaně vyhlížela z oken do tmy a přemítala o tom, co řekl Draco. Draco. Nebála se říct, že jej poznala lépe než většina jejích spolužáků, a přesto jí byl stále záhadou. Teď mířil se Snapem do kabinetu ve sklepení, kde pravděpodobně proběhne zbytek jeho přípravy na nadcházející noc. Noc, která rozhodne.
"Pane profesore," odvážila se porušit ticho pustých chodeb a srovnala krok s Brumbálem, který byl o krok napřed. Podle jeho pohledu poznala, že ho vytrhla z vlastních myšlenek, ačkoliv ji neokřikl. "Podle té věštby měl Vy-víte... Voldemorta porazit Harry." Odmlčela se a znovu zvážila svoji otázku. "Neměl by být také přítomen?"
"Tu věštbu neinterpretujete správně, slečno Grangerová. 'Jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu,' je ta část, která nás zajímá. Pokud ovšem uspějeme, Voldemort naší rukou nezemře, jen bude odeslán do jiné roviny bytí. Je samozřejmě čirá spekulace, co si domýšlím, ale pokud uspějeme, změní věštba své působení a celá se odehraje znovu v rovině, kam se Voldemort propadne." Brumbál se na ni podíval. "A pro pana Pottera už nemáme místo."
Spekulace. Hermiona potlačila ušklíbnutí.
Mlčky došli až k havraspárské věži, kde na ně zamžoural havran z klepadla. Brumbál Hermioně nadiktoval několik snazších pečetních zaklínadel, která měla provést sama, a pustil se do složitého zaříkání plného mávání hůlkou a prudkých pohybů celým tělem, o kterém Hermiona v životě neslyšela. Zodpovědně se pustila do těch svých. Havran na klepadle zkameněl, dveře vrostly do zdi a získaly její strukturu. Použila alarmy, lapací kouzla, imaginární strážce a vše, na co si vzpomněla a co nemohlo být na škodu.
Mezitím Brumbál dokončil svoji inkantaci a mávnutím hůlky zkontroloval dokončenou práci. "Tady jsme hotovi. Nezapomeňte na zaklínadlo, které jsem prováděl já, u Mrzimoru mi s ním pomůžete."
Hermiona se začala cítit trapně. Neměla čas se dívat na kroutícího se Brumbála, když se snažila odvést svoji práci! Najednou na něj pocítila vztek. Byla její vina, že se bitva odehraje již dnes, a nehodlala to popírat. Přesto bylo ale Brumbálovo přezíravé chování trestuhodné, protože ji pořád ještě nevyloučil, a tedy byla jeho studentka, a tedy by jí jako profesor měl dávat jednoznačné pokyny vedoucí k plnému pochopení.
"Mohl byste mi ho cestou zopakovat, pane profesore?" zeptala se, když si její vnitřní já zabilancovalo a ujistilo ji, že je v právu.
Brumbál jí ho cestou vysvětlil. Ani jeden z nich nezněl nepřátelsky nebo netrpělivě, když se spolu bavili, ale Hermioně bylo jasné, že vztah oblíbený ředitel - vzorná primuska mají již dávno za sebou.N

Rozhodla se vytěžit z toho to dobré: i v této chvíli dostala možnost naučit se něco nového. Jen nesměla začít přemýšlet nad tím, že by Voldemort skutečně prošel a pak se jí zeptal na kouzla, kterými jsou koleje zabezpečené. Protože pak by... ne, nepřemýšlet. Nejspíš by se musela sama rychle zabít - nepřemýšlet!
Při zabezpečování mrzimorské koleje měla ještě trochu potíže, ale Zmijozel už skoro celý zvládla sama. Nebelvír opět zajišťovali spolu, protože začala být unavená. Došlo i na slíbené Snapeovy lektvary. Byly opravdu tak odporné, jak Draco sliboval, když je ale vypila, pochopila, proč Snape působil tak svěže i po nocích strávených mimo hrad. Měla co dělat, aby cestou do Komnaty vedle Brumbála netancovala po zábradlí.
Procházeli zrovna pátým poschodím, když pocítila změnu. "Už opouštějí hrad," řekla a přes veškerou snahu se jí do hlasu vkradly obavy. Brumbál se trochu zamračil.
"Dříve, než jsme očekávali," řekl a přidal do kroku. "Pro jistotu uspíšíme přípravy."
Komnata je dovnitř vpustila bez odporu, rozlehlá místnost se zdmi vyskládanými z velkých hrubých kamenů, jako by prostoupili kamsi do podzemí, k samotným základům Bradavic. Na podlaze byl již připraven kruh, nepřirozeně jiskřivý v celkovém příšeří.
"Co je to?" zapomněla na chvíli Hermiona na své předsevzetí mlčet, poslouchat rozkazy a po zbytek času se tvářit jako křoví.
"Diamantový prach," odpověděl Brumbál skoro hrdě. "Můj vlastní objev." Tak přeci jenom hrdě. Moment - vlastní objev? Brumbála si s černou magií při nejlepší vůli spojit nedokázala. "Alespoň ho konečně ověřím v praxi." Hermiona konsternovaně zazírala. Skoro v té chvíli záviděla Dracovi, že je vedle Snapea, kterého si s černou magií dokázala spojit mnohem lépe. Znovu začala přehodnocovat oblíbené téma "kdo je na tom hůř". Až se objeví Voldemort přímo před nimi...
Hermiona se náhle prudce nadechla, když si uvědomila něco, co jí mělo dojít už dávno.
"Jak dobře se umí Draco přemisťovat?" Brumbál na ni vzhlédl od stolu s trochu nesoustředěným výrazem.
"Prosím?"
"Jak dobře se umí Draco přemisťovat?" zopakovala. "Jsou až v Londýně. Jestli se přemístí od pana profesora jenom po městě, nejsem si jistá, jestli to na tu vzdálenost poznám."
"S tím jsme počítali," ujistil ji Brumbál. "Pan Malfoy se přemístí k přenašedlu a to ho posune dál - konkrétně do Doupěte."
"Do Doupěte?!" vyjevila se Hermiona. Při nejlepší vůli si nedokázala představit Malfoye s Weasleyovými v družném přátelském rozhovoru.
"Molly i Arthur jsou dospělí lidé, ne děti," připomněl Brumbál. "Budou se o něj schopni postarat v případě zranění. Později panu Malfoyovi umožní přemístění do Bradavic."
"Děkuji," řekla Hermiona, protože tento projev dobré vůle - koneckonců, nemusel jí nic z toho vykládat - nemálo ocenila.M

Brumbál začal zvolna připravovat místnost k jejímu účelu. K Hermionině překvapení na dveře přičaroval petlice, které nevypadaly, že by šly sundat. 
"Otevřete," přikázal jí, když viděl, jak si je prohlíží.
Nedůvěřivě vzala za kliku a podle očekávání petlice sloužily svému účelu. "Alohomora," zakouzlila na ně bez valnějšího účinku.
"Jen přitvrďte," vybídl jí Brumbál a otočil se zády, aby dál pokračoval v přípravách.
Hermiona chvíli přemítala, co všechno zahrnuje výraz 'přitvrďte', a nakonec s pokrčením ramen zakouzlila "expulso!" Na dveřích nebyla vidět jediná oděrka. "Jak se dá otevřít?"
"Pokud zemřu, nijak," usmál se samolibě Brumbál.
Hermiona si představila sebe, klečící vedle jeho mrtvého těla, Voldemort poražený... To by tu umřela? Prostě jen tak? "Dobby!" zavolala, aby čaroději vedle sebe smazala ten spokojený výraz z tváře. "Dobby!" Brumbálův úsměv se rozšířil ještě víc.
Hermiona se k němu otočila s kamennou tváří, jakou za dnešní večer stihla odkoukat od jistých dvou pedagogů. "S čím vám ještě mohu pomoci, pane profesore?"
"Odpočiňte si, slečno Grangerová. Budu vás potřebovat jen k oznámení přemístění pana Malfoye."
To bylo potupné. Hermiona se zahleděla do zdi ve směru, kterým jí Draco zmizel, a snažila se pocítit... cokoliv. Cítila směr. Nemohla by spojení ještě více prohloubit? Pocítit jeho emoce, přečíst si myšlenky. Uklidnit ho, dát mu najevo, že je s ním. Rozhodně totiž nebyla s Brumbálem, ušklíbla se v duchu hořce. Ignoroval ji od chvíle, co se uklidila ke stěně, aby nepřekážela. Draco...
Draco to zvládne, uvědomila si najednou. Její trýznivá nejistota náhle ustoupila. Samozřejmě je možnost, že se něco zvrtne, ale nebude to Draco, kdo zaviní neúspěch. Draco to zvládne.
Draco, který - 
"Snape se přemístil od Draca pryč!" vykřikla překvapeně. "Nejsou u sebe. Draco je pořád tam, ale Snape je," neurčitě mávla rukou, "někde tam. Ne úplně daleko. Co když je Snape na místě rituálu a Draca museli nechat za sebou?"
"Profesor Snape," opravil ji Brumbál káravě, aniž by přestal sypat všude po zemi další směs jemného prachu, už asi čtvrtou.
Hermioně poklesla brada.
"Profesor Snape se přemístil od mladého pana Malfoye pryč," div že neprocedila skrze zuby. Kamenný obličej se jí začal na tváři rozpadat.
"Děkuji. Pokud se přemístí zpátky, informujte mě, prosím."
Začala ho nenávidět. Že by tohle byl ten důvod, který hnal mladé absolventy Zmijozelu do služeb ztělesněného zla? Vždyť se k ní teď nechová jinak, než se obvykle chová ke všem Zmijozelům. Při té myšlence se otřásla a znovu začala sledovat přípravy na uzavírání tunelu.N

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu