Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová - 2.

Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová - 2.

15. srpen 2011 | 00.00 |

Voldemort plánuje, Brumbál plánuje. Snape, zmáčknutý mezi dvěma mlýnskými koly, zuří. Draco se snaží splynout s podlahou a Hermiona má ambice otevřít zemi, aby se mohla nechat pohltit.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Spíše ze zvyku, než že by potřeboval takové berličky, pohlédl na hodiny ve vstupní síni. Tři hodiny ráno. Postupně vytáhne z postelí čtyři obyvatele hradu a zbývalo určit, v jakém pořadí. Rozhodl se začít od největšího hlupáka - pravda, jména, která mu v duchu dával, byla mnohem méně laskavá - a jen dlouholetý trénink v sebeovládání mu zabránil jeho dveře vyrazit vhodnou kletbou. Otevřely se bez odporu a Snape zaskřípěl zuby. Je možné, že ten pitomec má stejné heslo už měsíc?
"McKenzie," zavrčel nad postelí učitele obrany proti černé magii. Ten na něj vytřeštil oči a pak se s úlevou pousmál.
"Bože, Severusi, vypadáš jako smrt." Jeho tvář zvážněla. "Stalo se něco?"
Snape nepatrně mávl hůlkou a McKenzie vypadl z postele na podlahu. Rozčileně vyskočil na nohy a hmátl po hůlce, kterou mu Snape hladce sebral před nosem. "O co ti jde?" vyštěkl prudce. Sice spolu nijak zvlášť nevycházeli - koneckonců, šlo o Snapea - ale dosud se míjeli s poklidnou nevšímavostí.
"Učitel obrany proti černé magii," zavrčel Snape temně, "je v tvém případě špatný vtip, McKenzie. Jestli chceš přátelskou radu," zcela v rozporu se svými slovy ho popadl za rameno a postrčil ke dveřím, "rekvalifikuj se na kurzy vyšívání. Čistokrevné rodiny budou nadšené," nasměroval ho dalším nepříliš jemným postrčením k dalším dveřím, které spojovaly učitelský byt s kabinetem, "a svět se stane mnohem bezpečnějším místem."
"Snape!" postavil se mu konečně McKenzie, pěsti zaťaté a rozzlobená, nechápající tvář. Byl ochoten se na něj vrhnout i bez hůlky, pokud se mu nedostane jakéhokoli rozumného vysvětlení.
"Tvá do nebe volající naivita, tvé přesvědčení, jak jsou studenti dobří a nevinní..." Snape spustil planoucí pohled ze své nešťastné oběti a otočil se do kouta kabinetu, kde pod vrstvou prachu spočíval jakýsi složitý přístroj. "Víš, co je tohle?" zeptal se mírným hlasem, který mohl McKenzieho varovat, pokud by znal Snapea trochu déle.
"Detektor černé magie," odsekl McKenzie. "Víš to stejně dobře jako já."
"A proč je vypnutý?" tázal se dál Snape velmi klidným a tichým hlasem.
McKenzie se zatvářil nesouhlasně. "Dělá skutečně protivný hluk, když je neustále v chodu." Pohlédl na Snapea vyzývavě. "Při všem tom cvakání a chrochtání se nedá pracovat. Kvůli tomu mě budíš? Jsme ve škole, Severusi. Nepředpokládáš snad, že by zdejší studenti prováděli přímo v Bradavicích rituály černé magie? Víš dobře, že to detekuje jen skutečně vážné..." Pod nevěřícným Snapeovým pohledem se odmlčel.

Snape mu pohrdavě hodil zpět hůlku a svou vlastní poklepal na detektor. Stačilo pár slov a přístroj se probudil k životu.
Skutečně bylo jeho cvakání velmi protivné. Teď však nezůstalo jen u toho. Tiché svištění několika fénixích per rychle zesilovalo do zvuku připomínajícího startující letadlo. Pravidelné pomalé cvakání zlobřích zubů zrychlilo do souvislého rachotu valících se balvanů. Ručičky ukazující směr narušení toku bílé magie se prudce obrátily všechny jedním směrem, utrhly se a a vystřelily takovou rychlostí, že se zabořily do kamenného stropu. Celý přístroj se třásl a sténal, kdyby na sebe promluvili, neslyšeli by jeden druhého. Snape náhle popadl McKenzieho za paži a prudce ho strhl k zemi, sám se skrčil vedle něj a rukama si chránil hlavu.
Detektor explodoval - a bylo ticho, rušené jenom posledními lehkými kousky peří dopadajícími zvolna k zemi.
"Slabý školní model," zamumlal Snape, vstal a decentně se oprášil. "Ty," ukázal na McKenzieho, "teď půjdeš a prohledáš celou školu. Po několika rituálech zůstaly otevřené brány přímo do Bradavic. Zjistíš, jestli jimi neprošlo něco, co by mohlo ohrozit studenty." Trochu se ušklíbl. "Historka s bubákem v pátém patře bude patrně zrevidována." Obrátil se k odchodu, jen ode dveří se ještě otočil na nešťastného profesora a v hlase mu zazvonila ocel. "Otázku vaší okamžité rezignace na post učitele obrany beru jako samozřejmost. Jinak budete mít co do činění s mou nelibostí. Kolego."M

McKenzie ještě omámeně ležel na zemi, když Snape vypochodoval z kabinetu  s tváří vraha a zamířil do severní věže. Buclatá dáma se nezmohla ani na zahubování, protože otevřela oči dříve, než promluvila, a pud sebezáchovy jí to neumožnil, a páreček šesťáků, propletený na pohovce, málem dostal infarkt, když kolem nich bez povšimnutí provlál směrem k dívčím ložnicím.
Hermiona měla hrozný sen. Zdálo se jí, že za ní v bezhvězdné tmě přiklusala bílá laň a jemně ji šťouchla čumákem, načež zahřímala Snapeovým hlasem: "Být vámi, sešel bych do společenské místnosti dříve, než mi dojde trpělivost." Když zjistila, že to nebyl sen, že se po ní otáčí rozespalé spolužačky a že šlo nejspíš o patrona, rozklepala se jí kolena.
"Profesore," pravila nejistě o trochu později, kdy neupravená, ale oblečená sestupovala po schodech dolů. Stál tam jako bůh pomsty, a ačkoliv byla výš, rozzuřeně na ni shlížel. Otázku, jak to dělá, si položit nestihla.
Zakouzlil kolem nich silencio - ačkoliv šesťáci už se stejně dávno samovolně proměnili v loužičku rosolu a snažili se prosáknout podlahou o patro níž - a gestem ji vyzval, ať se posadí. Sám zůstal stát. Hermiona se začala třást a zimou to nebylo.
"Slečno primusko," odsekával slova jako kousky ledu, "nejlepší přítelkyně Harryho Pottera. Je s podivem, že jste skutečně dokázala skoro ukončit válku. Protože Pán zla nebude mít velké obtíže vyhrát, když mu někdo otevřel několik astrálních průchodů do Bradavic, že?" Jízlivost mu z hlasu odkapávala i uprostřed noci.
Hermioně se z obličeje ztratila všechna barva a byla ráda, že sedí, protože by ji nohy v tu chvíli nejspíš neunesly.
"Kdybyste se laskavě zvedla, snad bychom s tím mohli jít něco udělat, nemyslíte?"
Vymrštila se na nohy a okamžitě za ním začala poslušně povlávat pryč z věže. 
"Už jsou pryč?" objevila se na jedné loužičce rosolu dívčí tvář a s obavami se rozhlédla po místnosti. Druhá loužička to neuznala za hodna odpovědi a raději zatekla ještě hlouběji pod křeslo.
Chodbami prošli nepozorováni, ačkoliv by Hermiona nezaregistrovala nejspíš ani přítomnost madame Maxime. V uších jí hučela krev a střídavě musela zvládat návaly horka a zimy. Otevřela průchod do Bradavic? Vždyť skoro nic neprováděla - pár pokusů! Každý přece někdy zkusil černou magii! Kouzelníci to měli ekvivalentní k mudlovským drogám! Ohrozila celou školu. Harryho. Brumbála. Snapea. Spolužáky. I kdyby vyvázla bez trestu, sama si to těžko kdy odpustí.
Dorazili až do sklepení. Snape něco zasyčel a tajné dveře ho pustily do společenské místnosti. Hermiona váhavě vstoupila z ním. Snape znovu zformoval patrona, který vyslal za Dracem se stejným vzkazem.
Když vyšel z ložnice, zatěkal pohledem mezi ní a Snapem. "Profesore," pozdravil nejistě.
Snape ho probodl pohledem, otočil se a znovu vyšel ven. Draco se na Hermionu nechápavě podíval. "Za chůze panu Malfoyovi jistě všechno vysvětlíte," informoval ji Snape, aniž by se obtěžoval otočit. "Do ředitelny je to daleko."N

Hermiona pohlédla na Draca tak zoufale, že rázem zbledl až do průsvitna. "Prasklo to?" zformovaly jeho rty bezhlesně. Hermiona chtěla odpovědět nahlas, ale nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. Chvíli si pohrávala s myšlenkou využít znakovou řeč, ale zarazila se hned u první věty. Odkašlala si. "Prý jsme otevřeli několik astrálních průchodů přímo do Bradavic," vypravila ze sebe slabě. "A Ty-víš-kdo je může využít, aby..."
Nedořekla. Současně s Dracem zastavili a zůstali na sebe lehce vytřeštěně zírat. Snape, který začal záhy postrádat provinilé cupitání za svými zády, se po nich otočil. Všichni čekali, kdo promluví první.
"Severusi," řekl nakonec Draco, který fakt, že oba hledí na něj, vzal jako pokyn. Nepochybně chtěl znít velmi malfoyovsky, nicméně to mělo blíže k vystrašené myši. "Ty... jsi? Nebo nejsi? Já... možná jsi totiž...?"
"Já hodlám udělat vše, aby byl Pán zla poražen," smiloval se nakonec Snape.
Draco několikrát naprázdno otevřel ústa. Po chvíli se zvládl slabě pousmát. "To je podivuhodné překvapení." řekl. "Můžeš očekávat mou plnou podporu."
Hermiona si po tom poněkud šroubovaném prohlášení skryla tvář do dlaní, aby dokázala zvládnout přemíru emocí, a tiše si oddechla. Při vší té bídě se v ní po Dracově prohlášení něco zatetelilo radostí a úlevou. Snape zdaleka tolik nadšením nezasršel.
"Nic jiného jsem nepředpokládal. Nicméně soudě dle vašich posledních aktivit směřujete spíše k postu čestných smrtijedů."
Patřičně zchlazeni za ním šli (a chvílemi popobíhali) až k ředitelně. Brumbál už na ně čekal a Hermiona se přistihla při úvaze, jestli ho Snape upozornil předem, nebo na sebe ředitel stačil hodit puntíkatý župan dřív, než je schody stačily vyvézt od chrliče do pracovny.
"Doufám, Severusi, že bys mě netahal z postele v tuto hodinu jenom kvůli tomu, že jsi přistihl dva sedmáky v opuštěné učebně," řekl hlasem, ve kterém zazněl slabý varovný podtón.
"Máme dvacet dva a půl hodiny do okamžiku, kdy na Bradavice zaútočí Pán zla se svými věrnými," dokázal si Snape hladce zajistit maximální pozornost všech. "Tihle dva," ubral každému život obzvláště znechuceným pohledem, "mu umetli hladkou cestu a vyzdobili bránu." Brumbálův pohled potemněl. Zahleděl se na Draca a vypadalo to, že chce něco říct. "Ne," odpověděl Snape na jeho nevyřčené myšlenky. "Příčinou nebyl úmysl, ale neuvěřitelná lehkomyslnost a naprostá ignorace základních principů..." Lehce přimhouřil oči. "Které jste patrně neznali," řekl s lehkým nádechem údivu. "Ano - neuvěřitelná stupidita obou přítomných premiantů." Otočil se opět k Brumbálovi. "Vytvořili dva nebo tři astrální průchody. Musíme zjistit jak - a pak snad přijít na to, jak je uzavřít."M

Brumbál vypadal hodně překvapeně, když postupně zkoumal tváře všech tří. Hermionu jeho pohled bolel, ačkoliv si v něm zklamání jen domýšlela - na takové věci bude čas až za přibližně dvacet tři hodin. Snad.
"Astrální průchody," upřel ředitel svůj zrak na oba studenty. "Kde jste je vytvořili?"
"Nedělali jsme astrální průchody!" ohradil se Draco. "To byl asi vedlejší produkt..." Pohlédl na Snapea. Ten si zachovával kamennou tvář. "Určitých... snazších... bezpečných!... obřadů černé magie." Jeho hlas se vytratil do prázdna. Hermiona se pokoušela propálit pohledem díru do špiček svých bot.
"A kde proběhly ty obřady?" zeptal se Brumbál netrpělivě.
Oba pohlédli na Snapea, protože věděli, že on to ví - stejně jako oni věděli, kde se toulá po nocích. "V Komnatě nejvyšší potřeby, pane profesore," špitla nakonec Hermiona.
To už Snape držel otevřené dveře a netrpělivým gestem je poháněl ven. "Musíte nás dostat dovnitř," vysvětlil úsečně.
"Co to bylo za obřady?" ptal se cestou Brumbál, kterému zjevně nečinilo problémy udržet se Snapem krok a kromě dýchání i mluvit.
"První..." Hermiona pohlédla na Draca.
"Vlasy," napověděl jí. Hermiona v tu chvíli zbledla ještě víc, protože si uvědomila, že má Draco pravdu, když tvrdí, že se vším začala ona. Protože Lucius Malfoy a jeho kniha se asi nepočítají?
"Pokusila jsem se přitáhnout svoje vlasy z astrálu a zduplikovala jsem je. Napodruhé jsme si přivolali Kúréta, který nám vlasy donesl. Napotřetí..." Obrátila se na Draca.
"Black. Tos vymýšlela ty." Na nechápavý pohled Brumbála pokrčil rameny. "Chtěla s ním mluvit." Obrátil oči v sloup, aby ukázal, co si o tom myslí sám. Brumbál zavrtěl hlavou, ale pokynul Dracovi, ať pokračuje. "Pak jsme se chvíli dívali v Cannes na famfrpál. Potom jsme..." Znovu se odmlčel. Hermiona věděla proč.
"Pane Malfoyi, je to důležité," ztvrdnul Brumbálovi hlas. "Existují i spolehlivější metody, jak z vás dostat, co jste prováděli, a věřte, že žádnou z nich nechcete okusit na vlastní kůži." Významně pohlédl i na Hermionu.
Odpovědi byli ušetřeni, protože došli do chodby, kde se na tapisérii pokoušeli trollové naučit balet. Draco několikrát přešel sem a tam, až se objevily dveře. Vešel, těsně následovaný oběma pedagogy, a zmateně vydechl. Ocitli se v žlutě vymalované místnůstce s jediným gaučem, navíc i ošizeni o cukrovinky, které tam byly minule.
"Co to...?" Draco pohlédl za sebe na Hermionu.
Vyšli na chodbu a tentokrát se pokusila do černomagické místnosti dostat ona. Marně.
"Dobby!"
Skřítek se před ní s úklonou objevil, načež vystrašeným pohledem přejel její doprovod. "Co může Dobby udělat?"
"Proč nás Komnata nechce pustit dovnitř?"
Dobbyho ústa vykroužila velké O, načež se znovu ohlédl na oba profesory. "Dobby si myslel..." Místo konce věty se rozběhl hlavou proti zdi. Brumbál mávl hůlkou a na místě, kam narazil, se objevily kanárkově žluté polštáře. "Dobby se moc omlouvá, Dobby je špatný domácí skřítek! Dobby jen nechtěl způsobit Hermioně Grangerové problémy!"
Draco se znechuceně ušklíbl, Snape na celý výjev hleděl s rezervovaným údivem a Brumbálovi se do tváře vkradl chápavý úsměv. Hermiona si povzdechla. "Musíme tam projít, Dobby. Prosím."
Skřítek jen mávl mrňavou ručkou, dveře se rozletěly dokořán a potom Dobby se srdceryvným kvílením zmizel.
Společně vešli dovnitř. Hermiona v tu chvíli bolestně zatoužila zasednout ke stolku a dát si kávu s perníčkem... a zděšeně si uvědomila, jaký mají všechny perníčky tvar. "Posledním rituálem jsme sebrali Popletalovi hůlku," pokusila se zoufale odpoutat Brumbálovu pozornost k vyprávění. Marně, jediným výsledkem byla ještě kamennější Snapeova tvář. Brumbál s jiskrou v oku neomylně zamířil k cukroví a s neobyčejným potěšením se zakousl do podoby dvorní věštkyně. "Potom vylezla ta obluda... ten bubák," snažila se Hermiona čím dál zoufaleji, tentokrát se snahou upoutat Snapeovu pozornost. Ani to se jí nezdařilo. Jeho postaviček tam bylo dokonce víc než ředitelových. Rozhostilo se tíživé ticho, přerušované jen křupáním perníku. "A toho přemohli skřítci." Hermiona zavřela oči a přála si umřít.
"Skřítci," zopakoval Snape pomalu.
"Zařizují tuhle komnatu," už skoro šeptem dodala Hermiona a pokusila se odcouvat za Draca. Ten se rezolutně opřel o zeď a očima jí dal najevo, že nejvzdálenější pozice je jeho.N

Snape zavrtěl hlavou a přistoupil k polici na stěně. Vytáhl knihu od Oscuro Insegnanta a zběžně ji prolistoval. "To je Luciusův výtisk," řekl a ohlédl se přísně po Dracovi. "To jste neměli nic jiného?" Hermiona mlčky zavrtěla sklopenou hlavou. 
"Kdybych měl ještě nějaké iluze o inteligenci studentů, začal bych uvažovat, jestli nejste pod imperiem," odložil knihu zpět na polici. "Iluze nemám, musím však přiznat, že až takovou míru stupidity bych od vás nečekal." Hermiona přímo fyzicky cítila ticho, které se šířilo od Draca, a sama se usilovně snažila splynout s pozadím. Skutečnost, že Brumbál se nijak nesnažil mírnit Snapeova slova, je jen bolestně stvrzovala. "Potomek rodu Malfoyů a nebelvírská premiantka." Znovu to nepatrné, ale zřetelně nevěřícné zavrtění hlavou.
Je to Komnata nejvyšší potřeby, honilo se Hermioně hlavou, proč teď nepoznala, že se chci propadnout někam hluboko pod zem?
Snape z nich konečně spustil ten svůj vražedně soustředěný pohled a otočil se k Brumbálovi. "Jsou tam nedostatečně popsané inkantace zapuzování a uzavírání. Ani oba dohromady nemohli mít dost magické síly, aby je provedli pořádně. Ta kniha předpokládá již určitou pokročilost a znalosti." Hermioně v té chvíli došlo, že byla opravdu hloupost předpokládat, že u knihy černé magie najde na první straně doporučenou literaturu a seznam citací. "Pokud postupovali jen podle ní, je s podivem, že to nedopadlo hůř." Okamžik výmluvného ticha. "Obrazně řečeno."
"Došel jsem ke stejnému závěru," dochroupal Brumbál perníček a vytřepal si drobky z vousu. "Máme tu několik..." Pak, jako by si vzpomněl, pohlédl tázavě na Snapea. "McKenzie?"
"Prohledává hrad kvůli astrálům," zazněla pochmurná odpověď. "Nepovažoval za nutné zapínat detektor."
Přikývnutí. "Zajímavé. Takže tu máme několik astrálních průchodů, vzhledem k okolnostem nespecifikovatelných. Zmínil se Voldemort, který z nich hodlá použít?"
Kvůli Vy-víte-komu mě vyhodí ze školy, napadlo Hermionu, to je jako zlý sen.
"Z ministerstva. Nevylučoval bych ani využití francouzské cesty, pokud by v Londýně narazil na větší obtíže, než očekává."
"Kdybych mohla udělat cokoli..." vypravila ze sebe Hermiona a úpěnlivě těkala očima z jednoho na druhého.
"Ale jistě," ušklíbl se Snape. "Možná budeme muset přistoupit k rituálům, které vyžadují lidské oběti. Jistě by vás potěšila možnost napravit svou chybu."
Hermiona zbledla. Ani na okamžik ji nenapadlo pochybovat, že by to Snape myslel vážně. 
"Možná mě napadá způsob," řekl Brumbál velice zamyšleně, duchem nepřítomen kreslil hůlkou ve vzduchu čáry, které pár okamžiků zůstaly patrné, aby se pak vytratily do nikam. Hermiona nedokázala rozpoznat, zda-li je v nich nějaký vzor. Měla co dělat, aby se udržela na nohou. Asi to bylo znát, protože Draco jí dokonce přenechal své místo u zdi, aby se měla o co opřít.
"Jestli se nemýlím," zadíval se zamyšleně na Draca, "slečna Grangerová není jediná, kdo trpí následky nedávného návratu z astrálního světa, že?"M

"Pan Malfoy je obdobně postižen," odvětil Snape docela klidně. Brumbál se sice netvářil úplně pohoršeně, ale káravý pohled si neodpustil.
"Dobrá. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se pan Malfoy vydal po stopách svého otce." Zatímco Draco zbledl jako stěna a na ředitele se podíval s nefalšovanou hrůzou, začal ze Snapea vyzařovat chlad, aniž by pohnul jediným svalem ve tváři.
"Předpokládám, že pro to máte důvod, pane řediteli?" otázal se tak klidně, až Hermionu zamrazilo.
"Tohle byl důvod, proč jsem byl ponechán bez informací, Severusi?" neusmál se ředitel. "Pane Malfoyi, uklidněte se, prosím. Pokud prohrajeme, bude to to nejlepší, co byste pro svou vlastní budoucnost mohl udělat."
Hermiona otevřela ústa. Tak neúčastný tón od Brumbála ještě neslyšela, i jeho zahajovací projev v prvním ročníku "Vrták! Brekot! Veteš! Cuk!" měl v sobě více citu. Pragmatičnost a naprostá absence altruismu, který takřka bezpodmínečně vyžadoval od všech, kdo byli v jeho službách, ji šokovaly.
"Umíte se přemisťovat, pane Malfoyi?" Draco, neschopný slova, přikývl. "Výborně. Severusi, chápu dobře, že o spojení Voldemort neví?"
Snapeovi blýsklo v očích. "Ne. A ať zamýšlíte cokoliv..."
Brumbál zvedl ruku, aby si zjednal ticho. Fungovalo to. "Věří ti Voldemort natolik, aby si tě nechal za zády, Severusi?"
Hermiona násilím potlačila svoji představivost, která jí nabízela obrazy, jakým způsobem by si člověk mohl důvěru u někoho natolik zvráceného zasloužit.
"Nevím," odpověděl Snape po chvíli skoro udiveně. "Udělal si ze strachu tak silného spojence, že není možné, aby mu sám nepodlehl."
Brumbál zamyšleně svraštil čelo. "Půjdeš s panem Malfoyem za Voldemortem a slečna Grangerová zde zůstane se mnou. Ve chvíli, kdy Voldemort vejde do astrálního tunelu, jeho konec uzavřeš. Pan Malfoy se přemístí pryč. Slečna Grangerová to pocítí," otočil se k ní a ona bledá přikývla, "a řekne mi. V ten okamžik já uzavřu zdejší konec."
Snape chvíli těkal pohledem po místnosti a zvažoval reálnou šanci. "Dobrá," řekl nakonec.
Všichni se podívali na Draca, který vypadal, jako by se snažil vrůst do země. "Otec se bude ptát," namítl slabě. "Pán zla mi možná nebude věřit." Pohlédl na oba muže, kteří čekali, až učiní rozhodnutí. Hermiona pokročila vedle něj, aby mu byla alespoň částečně oporou. Draco zavřel oči. "Dobře," vydechl tiše. "Udělám to." Otevřel oči a rozhodným pohledem pohlédl do očí Snapeovi. Ten neznatelně kývl hlavou. Draco se slabě pousmál.N

"Teď se vy dva vraťte na kolej," pokynul Brumbál oběma studentům. "My musíme začít s přípravami. Vzhledem k rozsahu..." Nepatrně zaváhal.
"Máme dvacet dva hodin," řekl Snape. "To stihnou proběhnout veškeré..." Pohlédl zamračeně na Hermionu, která se ani nepohnula a utkvěle zírala na Brumbála. "Procesy. Neslyšela jste, co máte dělat, slečno Grangerová?"
"Vyloučíte nás?" S kruhy pod očima, naplněná zoufalstvím a obavami, napjatá a bledá, skýtala smutný obrázek.
Brumbál si prohrábl vousy. Flitry na jeho županu se zatřpytily. "Ještě jsem se nerozhodl, co s vámi udělám," řekl zvolna. "Uvidíme zítra ráno. Sebemenší chyba, kohokoli - a trest bude dostatečný pro vás oba."
Ona mrtvá, Draco smrtijedem? Nebyla si v té chvíli jistá, kdo na tom bude lépe.
Když za sebou zavírala dveře, zaslechla ještě Snapea: "Budeme muset uzavřít koleje, kdyby prošel až..."
Na hodinách odbíjela čtvrtá hodina ranní, když spolu scházeli dolů po schodech.
Draco se zastavil a zdálo se, že chce něco říct... pak jenom potřásl hlavou a přinutil se k dalšímu kroku.
"Nechceš tam jít," zašeptala, i když to původně ani nechtěla říct nahlas. Zdvihl k ní hlavu a v očích mu svítilo zoufalství.
"Samozřejmě, že nechci," odsekl. "Slyšet Severuse, že je proti němu - víš, tušil jsem to, ale konečně jistota - a byl jsem si v té chvíli jist, že nedopustí, abych..." Draco, zaražen vlastní sdílností, se prudce odvrátil. Došli zatím na místo, odkud se měl vydat každý svou cestou, ale oba zůstali stát. Hermiona zaraženě pozorovala Draca, bojujícího se svými emocemi. "Tolik jsem doufal a nakonec možná budu ten, kdo sem Pána Zla vyprovodí - nejen kvůli tomu, co jsme udělali, ale ještě bych měl pomáhat Severusovi dostat ho do Bradavic? Jestli Brumbál není tak silný, jak si myslí, budeš první na řadě." Náhle k ní přistoupil a položil jí ruce na ramena. Zdvihla tvář, aby se mu mohla dívat do očí, dva bledé ovály tváří v hustém šeru proti sobě.
Nakonec si neřekli nic. Krátce se objali - prosté, útěšné gesto - a vydali každý do své koleje.M

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu