Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová - 1.

13. srpen 2011 | 00.00 |

Kapitola v globálnějším pojetí. Zahrnuje starostlivé příbuzné, adepta na nového diktátora i naše staré známé oblíbené postavy.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Následující tři dny byly pro Hermionu peklo. Neustále čekala, odkud se vynoří Snape, Brumbál, nebo dokonce houf bystrozorů s Popletalem v čele, ukáží prstem a řeknou: Za své černokněžnické aktivity jdete okamžitě do Azkabanu! Ale nedělo se nic. Nikdo se jí na nic neptal, i když by si tak ráda ověřila, jestli se jejich oficiální verze osvědčí. Školou proběhla posměšná fáma o mrzimorských prvácích, které vyplašil bubák tak, že vykládali zcela nepravděpodobné a rozporuplné historky o jakési obludě. Ve Věštci se objevila docela malá zprávička o zasedání ministra vyrušeném neznámými výtržníky. Snape se konečně vrátil od Munga, chystal se znovu učit a choval se jako vždycky.
Hermiona, která naprosto nedovedla uvěřit, že by jim to mohlo takhle projít, se zaříkala, že už nikdy, NIKDY s Dracem do Komnaty nevstoupí a s experimenty navždycky končí. Na druhou stranu se jí po Dracovi stýskalo - tedy po tom fantastickém pocitu z jejich společné magie, samozřejmě - a večery strávené v knihovně (ve společenské místnosti se ty narážky nedaly poslouchat) byly tak trochu nezáživné. Zuřivě se ponořila do studia, nadskakovala při každém hlasitějším zvuku a s pocitem, že má v hlavě snad větší zmatek než po McKenzieho léčitelských pokusech, tiše doufala, že všechno se nějak samo srovná a její touha po kouzlení s Dracem pomine.
Čtvrtého dne ráno byla její předsevzetí podrobena kruté zkoušce. Dracovi přinesl Luciusův výr pečlivě zabalenou knihu, kterou Draco sice vrazil do tašky s otráveným výrazem, ale na okamžik vyhledal její pohled a sotva znatelně přikývl. Všechno se v ní zatetelilo. Ne, skutečně nechtěla znovu začít s nějakými nepředloženostmi. Ale zjistit, kde udělali chybu, by samozřejmě bylo prospěšné a správné, kdyby... kdyby něco. Pro jistotu. Jak to říkal? Tlustá kniha se spoustou drobných písmenek? Nádhera.
Když potom Snape večer opustil hrad, brala to skoro jako znamení. Vyrazila směrem ke Komnatě a cítila, že i Draco míří stejným směrem. Nálada se jí s každým patrem lepšila a docela se jí ulevilo, když Komnata nabídla svou poklidnou verzi s pohovkou, stolkem a konvičkou čaje (i když nutno dodat, že na poličce na zdi čekala kniha Proč je pro kouzelníky nebezpečné zahrávat si s astrálními sférami a hned vedle na ramínkách visela obě roucha).
Trocha teorie bude pro dnešek to pravé.M

Snape spěchal bradavickými pozemky v nevlídném počasí k hranicím pro přemístění. Pravou paži měl schovanou pod těžkým pláštěm, aby ukryl před deštěm pytlíček s kvítky pětikrásek sedmidolinných, které si při minulé schůzi vyžádal Pán zla. Tyhle nebyly čerstvé, objednal si je od překupníka v Prasinkách; při vzpomínce, kdy málem podlehl vílám při sběru čerstvých rostlinek, jen úžeji stiskl rty.
Na hranicích se ohlédl k oknu ředitelny. PRÁSK, zaznělo vzápětí a temná postava se rozplynula ve vzduchu.
Byl mezi posledními, kteří se v strohé, ale suché a prostorné místnosti objevili. Obsazené dosud nebyly jen dvě židle - jedna z nich byla jeho - a křeslo Pána zla.
"Snape!" zazněl místností překvapený výkřik, když zamířil ke svému místu. Nebyl hlasitý, ale stačil k tomu, aby na sebe upoutal pozornost okolosedících.
"Bellatrix," otočil se tím směrem a svá ústa zkroutil do uštěpačného úsměvu. "Milé uvítání, děkuji."
"Snape," ztišila poněkud svůj hlas, ačkoliv nijak nezmírnila porci nenávisti, kterým byl nasáklý. "Jak jsi přežil? Žádný muž se nedostane živý ze zajetí divokých rusalek!"
Snape ji probodl pohledem. "Mohl jsem to tušit," odvětil hlubokým hlasem. "Snad ale nepochybuješ o výběru nejvěrnějších Pána zla?" Spokojeně roztáhl rty v imitaci úsměvu. "Každý z nich by měl mít dostačující schopnosti, aby unikl."
Sálem zašumělo, jak se smrtijedi nervózně ošili. Žádný muž se nedostane živý ze zajetí rusalek, to byl fakt. Možná Pán zla, asexuální zrůda, ale to si nikdo z nich neodvážil myslet.
"Dobrá!" štěkla Bellatrix. "Je nad slunce jasné, že jsi schopný kouzelník. Schopný oklamat největší čaroděje své doby... klamat, lhát!"
Snape pokynul hlavou v děkovném gestu. "Takové uznání, Bellatrix, bych od tebe nečekal." Hlas měl sladší než med. "Čemu za něj vděčím?"
"Nevěřím, ti Snape," odsekla nepříjemně. "Nevěřím, že jsi skutečně loajální Pánu zla! Nevěřím žádnému z tvých důvodů, které stále omíláš, když se tě někdo zeptá na oněch šestnáct let, kdy sis hrál na Brumbálova mazlíčka! Nevěřím-"
"Stačilo, Bello," utnul její vášnivý monolog docela jiný hlas, hluboký a chladný. "Své věrné jsem schopnen prověřit sám." Lord Voldemort zvolna kráčel ke svému křeslu a smrtijedi jeden po druhém na stůl pokládali své hůlky v gestu podřízenosti. "Děkuji, že jste dnes přišli." Přítomné zamrazilo.N

Snape tiše naslouchal monologu plnému nenávisti a vražedných plánů a chvílemi na sobě cítil intenzivní Bellatrixin pohled. Neotočil se. Začal uvažovat, jestli její jednání nepřekročilo onu pomyslnou hranici, kdy by měl zakročit. Její proslovy byly pouze nepříjemné, nechat se od ní zlikvidovat však neměl v úmyslu.
Voldemort pro něj tentokrát neměl žádný speciální úkol a Snape byl tak nucen odpovědět jen na pár běžných otázek ohledně Pottera, Brumbála a Bradavic. Když pak chvíli po půlnoci schůze skončila a dostali pokyn k odchodu, připojil se k němu Lucius.
"Takhle zklamat naši milou Bellu," řekl zřetelně pobaveně. "Rád bych si poslechl, co se tam stalo."
"Někdy snad," odvětil Snape. "Na rozdíl od tebe mám zítra povinnosti."
"Tvé povinnosti," povzdechl si teatrálně Lucius. Měl výtečnou náladu a jako vždy při podobných příležitostech  se mu vycházková hůl v rukou takřka vznášela. "Doneslo se mi, že jsi je poslední dobou poněkud zanedbával."
Snape jenom stiskl rty.
"Možná proto ti unikly Dracovy poslední aktivity?"
"Nemyslím," zamumlal ve značně neblahé předtuše. "Draco má řadu zájmů. Nejsem si jist, jestli máme na mysli to samé."
"Ale Severusi. Samozřejmě mluvím o slečně Grangerové."
Snape se zastavil a protože neměl ve zvyku zírat šokovaně, jenom na něj zíral. "Slečně Grangerové." Trochu si odkašlal. "Netušil jsem, že se ti donesla zvěst o jejich zájmu, hm, o společnou přípravu na výuku." Protože byli celou dobu pohromadě, byl si jist, že Lucius nemůže být Voldemortem po dnešku nijak postižený. Takže měl zuřit. Soptit. Vyhrožovat. Ne se smát.
"Ano, donesl se mi, jak říkáš, zájem o společnou výuku," řekl pobaveně. "Draco mě skutečně překvapil, musím přiznat. Nečekal bych od něj tak aktivní přístup. Příležitostně s ním ovšem musím pohovořit o tom, jestli je vhodné posílat účty za dámské hábity do běžných domácích výdajů. Osobně se domnívám, že by takové věci měl pokrývat ze svého kapesného. Nemyslíš?"
"Patrně," zamumlal Snape konsternovaně.
"Až s ním budeš mluvit, upozorni ho jenom taktně, ať moc nespěchají kupředu, Severusi. Nerad bych řešil nějaké nežádoucí následky. Draco, když ho něco nového zaujme, je příliš hrr."
Snape začal přemýšlet, jestli od Munga, kde mu bylo přece tak dobře, zbytečně nespěchal.M

Večer v Komnatě byl pojatý v teoretickém duchu. Draco listoval Temnolurem, který mu otec poslal, a snažil se přijít na to, co udělali při posledním rituálu špatně. Pořád ještě se nesmířil s tím, že mu museli pomáhat domácí skřítci. Dobby! Neschopný malý skřet že je mocnější než on?
Hermiona listovala Oscuro Insegnantem a snažila se příčinu minulé chyby nalézt tam. Nedařilo se.
Nakonec si knihy vyměnili, protože Dracovi už šly z malých písmenek oči šejdrem a Hermiona se velmi ráda zbavila doprovodných ilustrací, kterých bylo v Insegnantovi víc než dost.
"Pokračování zítra," zaklapl nakonec Draco knihu a zvedl se z křesla.
Hermiona docela ráda přikývla, mezi učebnicemi strávila před příchodem do Komnaty celé odpoledne. "Teď už stejně čas nehraje roli," pokrčila rameny. Od doby, co se Snape vrátil od Munga, měla permanentní ubíjející strach, že se za nimi jednou do Komnaty nejvyšší potřeby vypraví a přistihne je při činu. "Leda bychom na něj poslali nějakou zrůdu, která by ho zase imobilizovala."
"Na koho?" zeptal se Draco nesoustředěně.
"Hm. Ale nic." Ještě stále měla tendenci zapomínat, že je Snape vedoucím jeho koleje a navíc kmotrem. Složitá pozice přítele-nepřítele Dracovi zabraňovala se o něm hanlivě vyjadřovat a Hermiona nechtěla vyvolávat žádné ostřejší diskuze.
Jako poslední dobou tolikrát, nebelvírskou společenskou místností Hermiona jen prošla a teprve v posteli za zataženými závěsy s učebnicí před sebou vydechla. Nebelvírská atmosféra ji zmáhala a fakt, že proti ní stál zrovna Harry, jí věc příliš neulehčoval. Zase jí ale zbýval čas na školní přípravu. Pohlédla do připravené učebnice - tentokrát to byly lektvary, co si sem ráno nachystala k samostudiu. Měli je hned další ráno a ačkoliv byl Snape stále ještě pryč, nemohla počítat s tím, že by snad toleroval její další chyby. Od záležitosti s astrálem, fialovým gelem a bubáky si na ni dával pozor a nijak mu v tom nepřekážela ona lapálie, při které mu zachránila život.
Další ráno přišlo záhy. Hermiona trochu očekávala, že ji Snape opět přiřadí na spolupráci k Dracovi, jako tomu bylo minule, když byl na smrtijedské schůzi. Možná Snape vypozoroval, že jsou oba vyspaní, každopádně ale nic neřekl, a Hermiona se tak dostala na spolupráci k Zabinimu. "Trochu oměje," diktovala šeptem, zatímco sama drtila stříbrnou dýkou larvy suchopárů, aby získala co nejvíce tělesných šťáv.
Snape vypadal jako obvykle. Nebyl unavenější, podrážděnější, uvolněnější ani více nebo méně zachmuřený než obvykle, přesto na něm bylo něco znepokojivého. Hermiona nedokázala přehlédnout pohledy, kterými ji nesouhlasně měřil, ani neméně znepokojivé pohledy Dracovým směrem. Namlouvala si, že je to jen její paranoia - takhle se cítila poslední tři dny i v přítomnosti Brumbála, McGonagallové, McKenzieho, Prýtové a Dobbyho, ačkoliv se ani jeden z nich nechoval jinak než obvykle. Snad.
Na konci hodiny ale seznala, že byl tentokrát její instinkt správný. "Slečno Grangerová, po hodině zde zůstaňte. Pane Malfoyi, vy také."
V tu chvíli jí nohy podklesly a srdce zmizelo kdesi v oblasti žaludku.N

Konečně za posledním odcházejícím studentem zapadly dveře. Snape přesto nevypadal, že by se chtěl hned pustit do řeči. Zíral nasupeně z jednoho na druhého a marně přemýšlel, čeho chce vlastně dosáhnout a koho před kým varovat.
"Od studenta zmijozelské koleje a někoho, kdo se tak pyšní svou inteligencí, bych čekal více obratnosti a taktu," řekl nakonec. Hermioně se okamžitě ulevilo - tohle nebude o zakázané magii. Ta úleva však byla kratičká. "Je mi naprosto lhostejné, jestli svými demonstrativními postoji pobuřujete své spolužáky. Oba však máte své povinnosti." Na okamžik se odmlčel. Pokud v té chvíli ti dva něco demonstrovali, pak pouze kolejní příslušnost. Hermiona zrudla a Draco zezelenal. "Minimálně primuské. Domnívám se, že je poslední dobou silně zanedbáváte." 
Nemusel jednomu ani druhému vykládat, jaké další leží na jejich bedrech. Hermiona měla stát po boku Harryho. Draco byl Malfoy. Neměli spolu mít společného nic víc než vědomí, že si svůj úděl nezvolili, ale musí mu dostát se ctí.
"Draco," obrátil se Snape teď již konkrétně, "otec je tvou novou hračkou pobaven." Hermioně se málem podlomily nohy. "Doporučoval bych ti nezavdat mu příčinu k hněvu. Předpokládám, že vy oba," šlehl mu hlas ostře a nepříjemně, "uděláte vše pro to, aby nebyl konfrontován s následky vaší... studijní činnosti." Měl v tom znít výsměch, to by bylo v pořádku. Snape však mluvil naprosto vážně. Hermiona si připadala příšerně. Nejasně chápala, že se jí Snape právě snaží promluvit do duše jako člověk oddaný Brumbálovi a stejně tak se snaží chránit svého kmotřence z pozice věrného smrtijeda. Bylo to k zbláznění.
"Zmizte už," dodal znechuceně ke dvěma párům vyděšených očí. Draco nezaváhal, a když Hermiona paralyzovaně zůstala stát na místě, popadl ji za paži a vystrkal z učebny. 
"Mimochodem, Draco," zavolal ještě na poslední chvíli Snape posměšně. "Otec ti vzkazuje, že jisté výdaje by lépe příslušely k tvému kapesnému." Dveře se za nimi zabouchly.
Draco si ulevil několika velmi plebejskými slovy, když ale pohlédl na Hermionu, která se třásla a vypadala na pokraji zhroucení, trochu se vyděsil. "Grangerová, nešil!" Rozhlédl se po chodbě a rychle ji strčil do nejbližší prázdné třídy. Pečlivě za nimi zavřel. "Nic se nestalo," řekl důrazně. "Vzpamatuj se, nebo mě zase Nebelvíři obviní, že s tebou provádím kdo ví co."
"Tvůj otec mě zabije," hlesla Hermiona. "Jestli si myslí to, co Snape! Vážně si je tak hrozně jistý, že spolu něco máme? My dva?"
"Neslyšelas?" ušklíbl se Draco. "Otec byl pobaven. Když řekne Snape pobaven, musel skákat radostí až do stropu. Pravda, to s těmi rouchy byl trochu trapas..." Odmlčel se. "Grangerová. Snape si myslí, že jsme si spolu něco začali. No a? On bude zcela diskrétní. Nevěří očividně, že bych to s tebou myslel vážně, takže jsem ho jenom zklamal ve své ryzí zmijozelskosti. Nepříjemné," připustil, "ale je to vůči němu nejbezpečnější krytí. Na druhou stranu, otce to ani nenapadlo. Pokud by došel k takovému závěru, rozhodně by nebyl pobaven, leda by zrovna stepoval po kouscích, které by ze mě zbyly, až by se mnou skončil." Popadl ji za ramena a trochu s ní zatřásl. "Hej, slyšíš? Otec mi poslal knihu. Ví o těch hábitech. Poslal mi i tu druhou knížku. Zná mě, ví, že bych se mudlorozené ani nedotkl. Ehm." Rychle sundal ruce z jejích ramen. "Je přesvědčen, že jsem tě svedl do osidel černé magie a je nadšen - nebelvírská premiantka, pravá ruka Harryho Pottera a možnost ji kompromitovat?" Uchechtl se. "Kdyby tušil, že to bylo obráceně!"
"Jak, obráceně," bránila se chabě Hermiona. "Děláš, jako bych tě musela přemlouvat." Draco velkoryse mávl rukou.
"Faktem je," prohlásil, "že to oba vidí přesně tak, jak potřebujeme, abychom od nich měli klid."
"Takže chceš pokračovat?" zeptala se váhavě.
"Ty snad ne?" pozdvihl obočí. "To ti neuvěřím ani na minutu. Díky Komnatě na to prostě nemůže nikdo přijít."
Slabě se usmála, už klidnější. "Asi máš pravdu," řekla. "Stačí si dát trochu pozor a nemůže se nic stát."M

Záliba Pána zla v úplňku je skutečně podivuhodná, dumal Severus Snape, když i následující večer trávil ve společnosti svých tetovaných bratří. Počasí bylo ten večer obzvlášť nevlídné, takže se po cestě přes školní pozemky rád posadil do suché místnosti, v níž po včerejšku dokonce i přibyla jedna ozdoba v podobě hlubokých záseků ve zdi. Nebylo možné zkontrolovat, zda byla nová plastika někomu osudná, neboť se i dnes proměnila sestava, nehledě na to, že předchozího večera nedokázal Snape čtyři smrtijedy identifikovat a u dalších dvou si nebyl totožností jistý. Kdyby tak raději nosili identické masky studenti, aby nemusel při každém jídle zírat na jejich tupé výrazy...
"Náš čas nadešel!" otevřely se dveře za křeslem, které stálo v čele stolu, a Pán zla vstoupil.
Smrtijedi odložili své hůlky na stůl a otočili se ke svému mistru. Nestávalo se každý den, aby začal schůzi podobným prohlášením. Několik z nich už to sice zažilo, ale byli by raději, kdyby tomu tak nebylo, nebo kdyby alespoň nebyli přítomní následkům nezdařeného plánu.
"Jeden z vás dokázal, oč se snažíme již léta."
Snape napjal svoji pozornost. Uplynulý den nijak nenasvědčoval tomu, že by se nad Potterem nebo Brumbálem stahovala smrtelná klička, jenže Pán zla se neměl ve zvyku chvástat, pokud k tomu neměl opodstatněný důvod. I kdyby ale něco přehlédl a Pán zla již svůj plán provedl, Grangerová by nyní brázdila Británii s někým z Fénixova řádu ve snaze dostat se k Voldemortovi a jeho obětem podle Snapeovy osoby - a to se nedělo.
"Severusi," sykl Voldemort a Snape se nyní napjal již zcela viditelně. "Jsem skutečně rád, že jsi přežil malý žertík naší Bellatrix."
Snape viděl, že se i Bellatrix napjala očekáváním. Nebylo možné prozatím říct, zda je tomu Pán zla tak rád proto, aby si Snapea mohl vychutnat sám, protože poznal, že mu neslouží zcela věrně, anebo protože pro něj má úkol, který nelze svěřit nikomu jinému.
"Výsledek tvé práce je postačující, abys s ní obeznámil mé nejvěrnější!"
Snapeova tvář v tu chvíli vypadala jako maska, která ji halila. Nejenže nevěděl, o čem Voldemort mluví, ale týrala ho i sebejistota, zaznívající v jeho hlase. Jediná možná věc, na kterou Pán zla narážel, mohlo být propojení, které měl s Grangerovou, tak blízkou Potterovi.
"To propojení, můj pane," povstal a sklonil hlavu, aby mu vlasy zakryly tvář. Ze zvyku.
"Propojení," zopakoval Voldemort blahosklonně. "Průchod do Bradavic. Velmi dobře, Severusi. Budeš přítomen při rituálu, kterým jej zajistíme." Voldemort se obrátil ke shromážděným. "Zítra v Bradavicích zemřou všichni, kdo mě neuznají svým pánem." Po předchozí radosti nebylo v hlase ani památky. "Zítra v noci začne nová éra kouzelnického společenství."N

"Můj pane." Zoufalá nevědomosti! Čas, potřebuje získat čas. "Doufal jsem, že vám předložím komplexní plán. Já... dosud jsem neukončil všechny testy, nejsem si zcela jist soudržností a stabilitou průchodu..."  Kéž by sám věděl, o čem mluví.
"Příliš skromný, příliš opatrný, Severusi," zachrčel Voldemort v karikatuře smíchu. "Zmizte všichni!" křikl náhle a ostře tleskl do dlaní. "Pohovoříme si v soukromí, drahý Severusi." Snape uctivě sklonil hlavu v dících za tu čest.
"Řekni mi," pokračoval Voldemort, když o pár okamžiků později osaměli, "jak jsi dokázal provést rituály na půdě Bradavic tak, aby prošly bez povšimnutí?"
Snape zvedl oči k Voldemortovi, pohodlně rozvalenému v křesle. Zářil samolibostí a příslibem triumfu, byl si tak jist...
"Brumbál je v současné době zaměstnán záležitostmi kolem ministerstva a často pobývá v Londýně," odpověděl zcela pravdivě Snape. Začal tušit, o čem by mohla být řeč. Jen tomu nedokázal plně uvěřit. Dvě jména, která mu okamžitě vytanula na mysli - není přeci možné, že by byli tak strašně hloupí? "A naivita profesora McKenzieho nám slouží více, než by to dokázala jeho oddanost."
"Nerozhodl jsem se dosud, který z průchodů bude lépe využít," kroužil Voldemort hůlkou ve vzduchu rozverné kličky. Pohybující se hůlka někoho, jako byl on, ve Snapeovi probouzela trvalý neklid, který nedokázal zcela potlačit. "Patrně ten, který ústí na ministerstvo. Dostaneme se tam snadno a je to příhodně symbolické místo. Obsadit ministerstvo i Bradavice v jediný den, dokázat tak plně svou převahu! Veškerá ohniska odporu vůči naší věci budou potlačena a zbudou pouze jednotlivci, kteří jeden po druhém padnou na kolena a skloní hlavy." Hovořil tak slavnostně, jako by už vyhlašoval vítězství nade všemi.
"Pane," hledal Snape stále možnost, jak uhasit dychtivost ve Voldemortově hlase, "pár testů, které jsem ještě chtěl provést, nezabere víc než dva tři dny a silně zvýší - "
"Nepokoušej mou trpělivost," zasyčel vzteklý hlas v odpověď. "Řekl jsem zítra a tak i bude. Postaráš se o to, abychom v místě, kde průchod ústí, nebyli rušeni."
"Jistě, pane," uklonil se Snape a dovolil si chladné, pohrdavé pousmání. "Bude to rychlý boj. Ředitel příliš spoléhal na staré ochrany hradu a kromě profesorského sboru není na hradě nikdo, kdo by se nám dokázal postavit."
"Pottera snad ani neuvažuješ, Severusi?" přimhouřil Voldemort oči a s pozdviženou hlavou a stisknutými tenkými rty připomínal plaza výrazněji než kdykoli před tím.
"Dosud předvedl více štěstí než schopností," shrnul Snape názor svého pána, "a moment překvapení na naší straně udělá své. Studenti se nevzmůžou na odpor, nejsou tak zkušení, aby se dokázali rychle orientovat v nové situaci. Navrhoval bych začít po půlnoci, můj pane. Druhá hodina ranní nám zajistí," znovu zkroutil rty do napodobeniny úsměvu, "potřebný klid."M

"Albus Brumbál," odmlčel se pro větší efekt Voldemort na chvíli, "bude v hradu?"
"Zařídím to," sklonil Snape hlavu.
"Harry Potter." Další odmlka. "Nesmí utéct. Zařídíš to."
Snape se znovu gestem uklonil.
"Zítra tě zavolám. Za svou práci si zasloužíš být tím, kdo se bude na pádu nynějšího řádu světa podílet. Řekni mi, Severusi," zasyčel Voldemort pobaveně, když se Snape do třetice uklonil, "jsi hrdý?"
Další úklona a pohled do rudých očí. "Nikdy jsem nebyl více, můj pane."
Chvíli bylo ticho. Snape dosud stál u Voldemortova křesla, neboť mu jeho pán nepokynul, že může odejít. Ticho nebylo tísnivé, spíš rozvažující. Mnozí z mladších smrtijedů nedokázali poznat rozdíl a v těchto chvílích padali na kolena a vyznávali se ze svých hříchů, přesvědčení, že je s nimi jejich pán obeznámen a že jim doznání ulehčí následky. Snape už svého pána znal.
"Tvá odměna, Severusi."
Pořád ale dokázal překvapit.
"Vím, co jsi riskoval při rituálech. Rizika se už nikdy nezbavíš."
Snape by zaskřípal zuby, kdyby mohl. Samozřejmě, že znal rizika rituálů černé magie, protože byla zároveň i důvodem, proč je nepoužíval jeho pán. Kdo používá černou magii, vystavuje se riziku, že černá magie použije jeho. Kdo tvoří astrální tunely, sám se jimi jednou propadne pryč. Černá magie není sluha, jako je její bílá sestra. Černá magie je obchodník s velmi dobrou pamětí.
"Řekni, s kým provedeš rituál, abys ustálil tunel? Můžeš si vybrat." Z Voldemortova hlasu odkapával med.
"Mou největší odměnou bude, pokud si vy sám zvolíte své nejvěrnější," odpověděl Snape jedinou možnou odpověď.
Voldemort vyštěkl smíchy. "Severusi! Diplomat jako vždy. Řekni, má se na rituálu podílet naše drahá Bellatrix? Ty víš, že jí bezmezně věřím. Přesto máš na výběr."
"Můj pane," nenechal se Snape zviklat, "Bellatrix nikdy mít rád nebudu, ale o její loajalitě nepochybuji. Bude mi ctí, pokud mi ona bude pomáhat."
Voldemort ještě okamžik pozoroval tvář svého podřízeného, než jej propustil.
Přes bradavické pozemky tentokrát letěl Snape - krajně nedůstojně - na koštěti. Času nezbývalo mnoho.N

(PŘEDCHOZÍ)     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu