Monstra z hlubin - 6.

11. srpen 2011 | 00.00 |

Ne vždycky se zadaří. Ještě že existují hrozně moc mocné kladné postavy, které kánon skoro nebral na zřetel; bez nich by měli Hermiona a Draco asi skutečné problémy. Poslední díl Monster z hlubin, který bude následovat již poslední série Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Do Komnaty nejvyšší potřeby prchala Hermiona čím dál raději. V těch chvílích, kdy tam byla a čekala na Draca, přemílala o tom, jak by asi její život vypadal, kdyby se v letošním roce nezapsala na jasnovidectví. Nebyla by propojená se Zmijozely a rozhodně by nepokoušela černou magii bosou nohou. Bylo by to lepší, nebo horší? Určitě by byla spokojená, protože by vycházela se svými přáteli, už by pokročila s přípravou na OVCE a všechno by bylo v pořádku.
Jenže tohle nebyl špatný způsob, jak trávit čas. Zálibně si prohlédla svoji siluetu v zrcadle - na obřadní roucho se ještě stále dostatečně nevynadívala. Draco byl velmi příjemný společník. Zájmem o studium se jí vyrovnal a bavilo ho diskutovat o nových znalostech, uměl se chovat... Hermiona se přistihla, jak by to všechno vypadalo, kdyby se narodila do rodiny kouzelníků. Což byl rozhodně špatný tok myšlenek.
Když Draco v pondělí večer přišel, listovala Oscuro Insegnantem a snažila se přijít na to, jak obejít kouzlení levou rukou. V zásadě by se mohli dotýkat levýma rukama, postavení k sobě čelem, a kouzlit pravačkami, ale nebyl by to úplně komfortní způsob kvůli průtoku magie. Taky by to šlo obejít dotýkáním se nohama, ale podle všeho potom nebylo spojení natolik účinné.
Hermiona frustrovaně zavřela knihu. "Co dneska?" zeptala se podrážděně, když se na ni Draco neurčitě zahleděl.
"Co studuješ?" neodpověděl a stále z ní nespouštěl pohled.
"Nech toho," odvrátila se. "Co chceš dneska dělat?"
Draco se ušklíbl a posadil se do křesla. "Máš ráda ministra kouzel?"
Hermiona zvědavě zdvihla pohled. "Popletala? Dlouho nevydrží. Proč?"
"Co mu sebrat hůlku?" usmál se Draco nevinně. Hermiona nevěděla, co na to říct. "Klidně mu ji pak můžeme poslat po sově zpátky, ať má o čem přemýšlet," dodal Draco nerad.
"To nemůže vyjít. Kdyby to šlo, proč by to už dávno neudělal Ty-víš-kdo? Proč by ji nesebral Brumbálovi?" Odmlčela se a pak pokračovala hodně váhavě. "Proč bychom ji nemohli sebrat Ty-víš-komu?"
Draco se na ni nevěřícně podíval. "To myslíš vážně? Opravdu chceš použít rituál ze strany padesát dva základní příručky černé magie na největšího černokněžníka, co kdy kráčel po planetě?"
"Tak mě pouč, proč ne. Jak by přišel na to, že jsme to byli my? Koneckonců, do hradu se nedostane, jinak by už byl Harry mrtvý," argumentovala logicky Hermiona.
"Jestli máš v plánu krást hůlku Pánu zla, popřeju ti hodně štěstí a nechám tě tu samotnou," odpověděl jí chladně.

"Jestli ji vezmeme Popletalovi, Potterovi nebo Trelawneyové, prozradím ti, jak se vyhnout kouzlení levou rukou."
Hermiona měla chuť zasténat. Křeslo ji pevněji objalo svými křídly a Draco jí servilně podal marcipánovou Trelawneyovou. "No dobře."N

"Takže Popletal. Nesnáším toho imbecila. Tvářit se na něj zdvořile je plýtvání dobrými způsoby." Draco si poklepal hůlkou o dlaň. "Bohužel jsou tato meziprostorová kouzla z těch, při kterých bychom měli být v přímém spojení, jinak bychom skoro určitě neměli dost magické síly. Je tu velmi účinná možnost dotýkat se zády..." Tázavě pohlédl na Hermionu.
Ta se nechápavě zamračila. "Vždyť bychom se měli kontaktovat kůží?" Draco tiše čekal, až jí to dojde, a pečlivě udržoval zcela vážnou tvář. "Draco!" vyletěla Hermiona, "zapomeň!"
Uchechtl se a pozdvihl ruce na znamení, že se vzdává. "Dobrá, dobrá, tušil jsem, že nebudeš souhlasit. Tak tu mám něco jiného. Když jsi byla tak hodná a souhlasila s tím, že nás oba nenecháš zabít."
Hermiona se zatvářila uraženě, ale moc dlouho jí to nevydrželo. Šňůru, kterou Draco vytáhl z kapsy, dostala do rukou s velice slavnostním výrazem a obřadnými gesty.
"Co je to?" zeptala se nakonec, když si prohlédla umně spletené smyčky něčeho, co vypadalo jako buď velmi nepravděpodobně jemný kov, nebo velmi kovově vyhlížející provázek.
"Zamyslel jsem se..."
"Óóó!"
"Zamyslel jsem se a vytvořil toto. Je to spletené z měsíčního stříbra - co, teď žádné óóó?"
"Draco, všichni víme, že jsi z hrozně bohaté rodiny. Připomínáš to několikrát denně."
"Obětoval jsem kvůli tomu jeden ze svých slavnostních hábitů, abys věděla. Bolelo to a bude se mi po něm stýskat. Nuže, je to spletené z měsíčního stříbra, konopí a vílího vlasu. Váže se kolem kotníků a během kouzlení by měl teoreticky účinkovat stejně, jako bychom se drželi za ruce."
"Avis už bych nezkoušela, jestli to zakouzlíme společně a ještě propojení, objeví se nejmíň drak."
"Má to ovšem i své nevýhody. Od okamžiku, kdy obřad začne, až do jeho úplného ukončení, jde jen velice těžce sejmout. Pokus se nenechat vtáhnout do kruhu, Grangerová, buď tak laskavá."
"Ty sis ve skutečnosti chtěl opravdu hodně moc pojistit, abych tě tam nestrčila, viď."
"Pořád ještě se můžeme dotýkat těmi zády."
"Je potřeba nějaký speciální uzel?"
O chvíli později už stáli nad kruhem, spojení Dracovou speciální šňůrou, hůlky v libovolné ruce a v tom nejlepším rozpoložení. Těžko říci, koho představa, jak zaskočí neoblíbeného Popletala, těšila víc.M

"Páni," vydechl Draco po prvních slovech inkantace, kdy se jeho tělem prohnal bezmála magický uragán. "Tohle musíme zkusit častěji."
"Zmlkni a zaklínej," usadila ho Hermiona, která si byla skoro jistá, že si černí mágové během rituálů nesdělují své dojmy.
"Hmf," blaženě přivřel Draco oči a dál odříkával naučená slova.
Hermiona se mu zase tolik nedivila, sama by nejraději začala jásat a blaženě sténat, jak zvláštní pocit to byl. Magie jim protékala celým tělem, stříbrný řetízek byl rozzářený oktarínou a ani světlo, které jim teklo do kruhu z hůlek, nemělo žádnou z obvyklých barev - dokonce i smaragdová avada byla proti této všedně šedavá.
"Jaké to asi je při opravdu černých rituálech?" zapomněla se zasněně Hermiona, když tiše čekali, až magie v kruhu začne působit. Draco se na ni podezřívavě podíval, ale neřekl nic.
Tentokrát se stala médiem samotná magie. Zářící roztěkaný vzduch vyplnil celý křídový kruh od podlahy až ke stropu, a když Draco odříkal zaměřovací formuli, objevil se Popletal, řečnící za pultíkem ve velké místnosti. Hůlku měl položenou vedle ruky.
"Nevyvoláme paniku?" šeptla Hermiona s obavou. Nedalo se očekávat, že by jejich čin zůstal nezpozorován.
"Udělám to já, jestli se bojíš," odpověděl Draco natěšeně a sáhl do magického válce.
"Ne, já!" křikla Hermiona stále šeptem a natáhla se za ním.
Po hůlce hmátli současně a odrazili ji na zem. Hermiona se na Draca ošklivě podívala a sehnula se pro ni. Draco vytáhl ruku z média a nasupeně ji sledoval, jak tahá hůlku do té nejvšednější reality.
"Proč jsi mě to nenechala dodělat?" obořil se na ni, sotva se médium s mlasknutím zacelilo a nadále odráželo velice zmateného Popletala, který i nadále řečnil, ale po očku se snažil zjistit, kam se mu hůlka poděla. Jeho publikum přebytkem taktu zjevně netrpělo a zvedalo se na židlích, křičelo a tlačilo se ke dveřím ze sálu.
"Chtěla jsem si to taky vyzkoušet! Minule jsi odřídil celý rituál, zatímco já málem vypustila duši vyčerpáním. Tohle bylo maximálně fér!"N

"Fér? Klepala ses tu vystrašená jak ratlík!" Draco div nezaskřípal zuby.
"Pouze jsem vznesla relevantní otázku!" zamávala Hermiona důrazně rukama a z Popletalovy hůlky vylétla sprška jisker.
"Vznesla relevantní otázku," uchechtl se Draco. "Grangerová, ty jsi případ."
"No," zarazila se Hermiona a smířlivě dodala: "Příště musíme podrobnosti doladit už před rituálem."
"Zjevně."
Pohlédli opět do kruhu, kde se vyplašený Popletal snažil marně uklidnit situaci. Obraz se však začal kazit, rozostřovat, a jako by se sloupec plnil temnou mlhou. Hermionu mimoděk napadlo, že je to, jako by někdo vlil do sklenice mléka plný kalamář inkoustu.
"Asi bychom to měli ukončit," řekl Draco znepokojeně. Hermiona jenom kývla, pozvedli hůlky a svorně začali pronášet formuli na uzavření průchodu. Médium však, místo aby se poslušně začalo vytrácet, spíše temnělo. Z chuchvalců špinavě šedé mlhy, ve které se Popletal dávno ztratil, začpěl těžký, hutný pach, připomínající zkažené maso.
"Draco," hlesla Hermiona a přikryla si volnou dlaní nos a ústa, protože se jí zahoupal žaludek.
"Musíme znovu a vložit víc síly," řekl Draco nepřesvědčeně. Mimoděk ustoupil o krok a Hermiona trochu zavrávorala, když se šňůra mezi nimi napnula.
"Začínáme," nadechla se Hermiona velmi opatrně a pokusili se znovu, důrazněji zopakovat uzavírání. Sloupci magie před nimi to bylo lhostejné. To, co se dělo uvnitř, se jim dávno vymklo z rukou a žilo vlastním životem. Jak zjistili jenom o nepatrnou chvíli později, možná doslova.
"Pozor!" zařval Draco a hmátl po Hermioně, aby ji vzápětí strhnul dozadu. Oba nešikovně upadli na zem. Chapadlo, které se vymrštilo z mlhy, neškodně prohmátlo vzduch na místě, kde ještě před okamžikem stála. Zběsile se snažili dostat alespoň pár kroků od kruhu, neskutečně se pletli jeden druhému, Hermiona upustila Popletalovu hůlku. Mlha nyní čím dál více připomínala vřící tekutinu, nepřirozenou v tom sloupci uprostřed zoufale nedostatečného ochranného kruhu. Něco ji vyplňovalo a to něco se postupně propracovávalo ven. Bylo to obrovské a náznaků chapadel na kolmé hladině přibývalo. Tu a tam nějaké krátce prošvihlo ven, jedno srazilo stolek, na kterém stály nevyužité svíčky, a ty se rozsypaly všude po zemi. Dvě nebo tři se zakutálely do kruhu a s hlasitým třesknutím mizely, sotva překročily hranici písku.
"Musíme pryč," vypravila ze sebe Hermiona zděšeně.
Draco se zvládnul postavit na nohy a vzápětí se sklonil i pro ni. Jindy by snad více dokázali ocenit jistou romantiku doteků přes tenká plátna obřadních rouch, v té chvíli to však nepřišlo na mysl ani jednomu. Pach se stával nesnesitelným, netvor se začal soukat z kruhu do Komnaty a Hermiona měla co dělat, aby nezačala ječet.M

"Jdeme!" drapl ji Draco nekompromisně za paži a táhl ji ke vchodu. Nešlo to moc dobře, protože byl skoro o půl hlavy vyšší než ona a krok spoutaných nohou se jim nedařilo zesynchronizovat.
"Levá, pravá, levá, pravá," vypravila ze sebe Hermiona mechanicky, když oba znovu klopýtli, a když to zabralo, pokračovala v pomalejší frekvenci "levá, levá, levá."
"Co s tím?" zeptala se o půl chodby dál vytřeštěně. Zastavili - Draco znovu klopýtl - a ohlédli se za sebe. Monstrum protékalo škvírami tajných dveří a podlaha se jemně chvěla, jak se zbytkem těla opíralo do veřejí.
"Expulso!" mávl Draco hůlkou proti jednomu z chapadel, které se rozstříklo po chodbě. "Hele, dobrý!"
 "Ani ne," poukázala Hermiona na zbytky slizu, které se znovu stékaly na jednu hromadu. "Wingardium leviosa!" mávla hůlkou a hromadu slizu odlevitovala na druhý konec chodby, kde ho nacpala do kamenné vázy.
"Ááááá!" ozvalo se zpoza rohu nepřirozeně vysokým hlasem. Pohlédli tím směrem jako jeden muž, akorát když se odtud vynořil cizí kluk, který zděšeně koukal na vázu, odkud chapadlo pomalu vyvěralo ven. "Mdloby na tebe!" Chapadlo se zatvářilo zvadle a přepadlo přes okraj jako špinavý hadr. "Co to...?" Kluk konečně pohlédl dál do chodby, oči se mu rozšířily, když uviděl další sliz zdánlivě vyvěrající ze stěny, a otevřel ústa, když spatřil oba primuse v obřadních rouchách. Řetízek, poutající jejich nohy, byl sice tenký, ale příliš lesklý, než aby existovala  šance, že by alespoň ten přehlédl. "Doběhnu pro Prýtovou!" zavolal na oba, a než stačili cokoliv udělat, zmizel jim z dohledu.
"Skvěle!" prohlásil znechuceně Draco. "Za tohle nás vyloučí."
"Ne." Hermiona zavřela oči, ačkoliv mlaskavé zvuky byly skoro stejně znepokojivé jako zvětšující se hrouda rosolu v chodbě, a krátce zapřemítala o možnostech. "Byl to bubák. Tak. Když si s ním poradíme, bude to v pořádku." Krátce pohlédla na Draca. "Tvůj bubák. Mého už zná Snape."
Draco nesouhlasně přivřel oči, ale na dlouhé pózy nebyl čas. "Už se formuje, běžíme!"
Ještě poněkud otupělé chapadlo z vázy jim na rozloučenou zamávalo.
Proběhli chodbou ke schodišti a vydali se po něm střemhlav vzhůru. Příšera se za nimi nejistě potácela na desítkách končetin a zanechávala po sobě příšerně zaneřáděnou chodbu. Když se schodiště dalo do pohybu, zůstali stát namáčknutí u zábradlí a pálili do zrůdy jednu kletbu za druhou.
"Draco, počkej!" zachytila mu po několika marných pokusech Hermiona paži. "Společně - mdloby."
"Mdloby na tebe!" křikli unisono. Ta chvíle, kdy se příšera potácela na okraji šachty dolů, trvala snad věčnost. Potom přepadla. Při představě, že dole někdo mohl stát, Hermiona zbledla a polil ji smrtelný pot.
"Ještě expulso," nedal jí Draco čas.
"Expulso!" vypálili pod sebe a kousky slizu dolétly až k nim.
"Blééé!" pokusil se Draco jeden takový odcvrnknout pryč, jenže ten se přichytil jeho prstu a začal se mu plazit po paži vzhůru. "Áá! Grangerová! Udělej s tím něco!" Sliz měl na pravé ruce a hůlku by si tam sám nenamířil. Na Hermionu pohlížel skutečně zoufale.
"Wingardium leviosa," došla Hermioně fantazie, ale kouzlo se jí překvapivě vyvedlo. Sliz se odtrhl od látky i kůže a potom přepadl k pozůstatkům příšery dole. "Co dál?" podívala se na Draca bezradně. "Zase se to slévá dohromady..."
"Musíme to zlikvidovat," zatvářil se Draco odhodlaněji, než se cítil, a vzal Hermionu za paži, aby ji nasměroval na schody vedoucí správným směrem. "Musíme dolů, k tomu."
"Ach bože..." zaúpěla Hermiona nešťastně. "Proč jsem se raději neučila háčkovat?"N

Odkudsi se ozvalo hlasité dívčí zaječení, k jednomu hlasu se přidal druhý, třetí a čtvrtý - "Kolik jich tam je?" 
"To budou mrňata," vydechl Draco a bolestně zasyknul, když upadl na koleno. Hermiona se stačila chytit zábradlí. "Pískají jako myši. Co zkusit avadu?"
Mimoděk ztlumil hlas, ale Hermiona vykřikla hlasité: "Ne, to nejde!" 
"Nemusíš mi křičet do ucha. No... přesvědčovat tě nebudu."
"Raději petrificus totalus," navrhla Hermiona a naklonila se přes zábradlí, aby mohla na monstrum pod sebou dobře zamířit. Draco ji popadl za hábit na zádech v domění, že se chystá spadnout dolů. Ještě chvíli se zmateně přetlačovali a porovnávali ruce, nohy a šňůry, než konečně svorně namířili hůlky a jednohlasně vykřikli kouzlo. Jejich spojená magie vyrazila vpřed v mocném, viditelném proudu. "Páni." Kletba narazila do monstra a několik krásných vteřin se zdálo, že účinkovala, jak bylo třeba. Chapadla strnula v roztodivných pózách ve vzduchu, a jako by se na chvíli podařilo potlačit i ten strašlivý smrad. Jen dívčí jekot neustával.
"Ty mají výdrž," pronesl Draco a pohodněji se opřel o zábradlí. Skoro se mu podařilo vypadat sebevědomě. "Nicméně se zdá, že jsme... och."
Pohyb byl napřed sotva znatelný, obluda se ale ze svého ustrnutí rychle oklepávala. Začalo to třepotavými špičičkami chapadel, za chvíli se už třásla celá jako sulc.
"Já už vážně nevím," zanaříkala Hermiona. "Je na nás moc silná!"
"Zkusíme alacazam alacazoo," navrhl Draco.
Hermiona na něj vytřeštila oči. "Proměnit to v dort?"
"Máš něco lepšího?"
Bezradně rozhodila rukama. Žádná okamžitá inspirace se nedostavila a přemýšlet kdo ví jak dlouho nad něčím důstojným nehodlala.
"Alacazam alacazoo!" vykřikli. Vlna magie byla pro změnu sladce růžová. Kus zasaženého zábradlí se skutečně proměnil v jakousi cukrovou hmotu, obluda se ale jen oklepala a jediný rozdíl, který zaznamenali, byl její pach. Ke zkaženému masu se připal podtón tak strašlivě sladký, že oba naráz zabořili  nosy do rukávů a dokonale sehraně se zhroutili na schody.
"Potřebujeme pomoc," vypravila ze sebe Hemiona nezřetelně skrze látku, "kohokoli, kdo zabije to monstrum, ale ne nás."M

"Na Brumbála zapomeň," zahuhňal Draco rezolutně do látky. "Nesplňuje druhou podmínku. Aspoň v mém případě."
Jekot neustával, dokonce se zdálo, že sílí, jak se sbíhali další zvědavci, přesvědčení, že jim se v Bradavicích nic vážného stát nemůže. Hermiona překotně přemítala, jaké kouzlo by mohli použít, ale stres jí příliš nepomáhal.
"Další petrificus," zamumlal Draco a napřáhl hůlku. Pokrčila rameny a společně nestvůru na další okamžik znehybněli, aby získali další čas na přemýšlení.
"Určitě neznáš nic definitivnějšího? Mizení nežádoucích věcí, černomagické kouzlo s nesmírnou ničivou silou?" obrátila se k němu po další minutě bezradně.
"Obojí. A proto tady sedím a nic nedělám," odsekl Draco, který se necítil o nic líp než ona.
"Dobby!" napadlo najednou Hermionu, až se plácla do čela. Draco se na ni nechápavě podíval. "Dobby!"
S pufnutím se před ní objevil, a i přes svůj strach z Draca dokončil servilní úklonu. "Slečna si přeje?" Nemusela odpovídat. V tu chvíli skřítek totiž začichal, prostrčil hlavu zábradlím a nevěřícně pohlédl pod sebe. "Hemiona Grangerová musí okamžitě do bezpečí!" Potom lusknul prsty a u obludy se objevil zástup nejméně dalších dvaceti skřítků. Proti obludě se zdáli být titěrní, přesto ale každý z nich popadl jedno chapadlo a na další Dobbyho lusknutí všichni s prásknutím zmizeli. I s obludou.
"Dobby!" Draco se oklepal vcelku rychle a na skřítka shlížel s nelibostí v obličeji. "Co jsi udělal? Kam se to podělo?"
Hermiona na něj šokovaně pohlédla, protože zrovna chtěla začít Dobbymu srdceryvně děkovat, a šťouchla ho do ramene. "Nech toho! Vždyť nám pomohl!" vyjela rozčileně.
"Jo. A proč jsi nám nepomohl dřív?" doplnil Draco poslední otázku, aniž by přitom bral Hermionu na zřetel.
"Dobbymu je líto, že neuhlídal, co se děje... Dobby pracoval v kuchyni na dalším občerstvení pro slečnu a pána. Dobby přišel ihned, jak ho slečna zavolala." Domácí skřítek vypadal opravdu zkroušeně, když koukal na špičky svých nohou a v ruce žmoulal modrou čepičku.
"Dobby!" přerušila Draca Hermiona dřív, než stačil cokoliv dodat. "To je v pořádku, nemohl jsi o tom vědět! Mockrát ti děkujeme za pomoc. Mohl bys o tom prosím pomlčet před učiteli?"
"A co nejdřív uklidit ten sliz kolem Komnaty?" přidal se Draco okamžitě. "Co je?" vypravil ze sebe po dalším z vražedných Hermioniných pohledů. "Snažím se nás krýt!"
"Dobby udělá, co mladý pán žádá," odpověděl skřítek, i když ani zdaleka ne tak nadšeně, jako když na něj mluvila Hermiona.N

Chtěla mu ještě nějak vysvětlit, že si skutečně váží toho, co pro ně udělal, ale skřítek hned po svých posledních slovech zmizel - těžko říct, jestli se chtěl vyhnout dalším díkům, nebo dalším úkolům.
Draco nespokojeně potřásl hlavou, ale rychle pustil Dobbyho z hlavy. Poklepal hůlkou na sňůru a ta k úlevě obou skutečně povolila. "Je vážně po všem," řekl skoro překvapeně.
"Ne úplně. Za chvíli tu budou profesoři," řekla Hermiona a v hlase měla snad víc strachu, než když stála tváří v chapadlo obludě. "Někdo určitě pozná, co máme na sobě." Popadla hůlku a zaklepala na jeho hábit. "Proč to nic nedělá?" vyjela hlasitě, až jí Draco přitiskl dlaň na pusu. 
"Proto je to tak drahé," ušklíbl se. "Aby to nereagovalo na magii. Něco proměníme... v něco, a proběhneme." Hlasy studentů se ozývaly snad odevšad, ozvěna tomu jenom dodávala. Zděšené, udivené, tázavé. Dokonalý důkaz přitažlivosti průšvihu, protože tyhle chodby byly za normálních okolností velice pusté.
Skoro okamžitě zjistili, že najít něco, co by proměnili v něco jiného, nebude tak snadné. Roucha se nosila na nahém těle a sama proměnit nešla. Hermiona na sobě neměla náušnice, Draco odmítl riskovat rodový prsten Malfoyů, nakonec ho přiměla, aby si zul boty, a s odůvodněním, že v jedné botě by vypadal hůř než bos, proměnila každou z nich v něco, co mělo vypadat jako běžný hábit. Výsledkem bylo spíše lehce tvarované prostěradlo černé barvy. Když pak uháněli po schodech a po chodbě směrem ke Komnatě, zabalení do prostěradel, skýtali obrázek, za který by se mnoho jejich spolužáků bylo ochotno zúčastnit hodiny lektvarů navíc.
"Jestli nás tamten kluk viděl, půjdu se utopit," zanaříkala Hermiona, když za nimi konečně zapadly dveře zaneřáděné Komnaty.
"Jsem si skoro jistý, že jsme byli rychlejší," odvětil Draco a znechuceně se rozhlížel. "Pokud na tom utopení trváš, slizu je tu dost. Fuj!"
Hermiona si našla čistý koutek a tam se posadila na zem, hromádka neštěstí. "To bude strašný průšvih."
"Neblázni, Grangerová," otočil se k ní Draco, který zatím obhlížel škody. "Nikdo nás neviděl, nikdo nic neví. S tím bubákem to bylo dobré - prostě řekneme, že se tu nějaký objevil, ale že si s ním někdo poradil dřív, než jsme doběhli na místo. Jsme z toho venku úplně. Není důvod nás podezřívat."
"Na bubáka to bylo moc velké," zavrtěla hlavou Hermiona.
"Existuje takové kouzelnické přísloví - strach má velké oči," řekl Draco povzneseně. "Stačí vypustit něco ve smyslu, že vyděšení prváci zveličují, co viděli, a nikdo o tom nebude pochybovat."
Hermiona se postupně uklidňovala. "To dává smysl," připustila opatrně. "Stejně to nechápu, kde jsme udělali chybu?" Oči se jí rozšířily hrůzou. "Kde je Popletalova hůlka?" Vyskočila a začala ji zběsile hledat mezi kusy nábytku, rozbitým nádobím, rozsypanými váčky s barevnými písky a všudypřítomným slizem.
"Co já vím," pozoroval ji Draco zachmuřeně, aniž by se namáhal pomoci s hledáním. Pak se ale jeho tvář projasnila. "Napíšu otci o Temnolur!"'
"Co je to?" vzhlédla k němu Hermiona od podlahy, kde se právě probírala hromádkou třísek.
"Budeš nadšená. Tlustá kniha se spoustou malých písmenek," zašklebil se Draco maniakálně.M

"Hm," netvářila se Hermiona zdaleka tak potěšeně. "Kde je ta hůlka?!"
"Accio Popletalova hůlka," řekl Draco nezúčastněně a za chvíli se ze sutin vynořilo několik třísek a cosi, co stejně dobře mohly být žíně jednorožce jako vílí vlas. "Ups."
Hermiona zničeně přivřela oči. "Skvěle." Po chvíli je zase otevřela. "Co dál?" Když jí ticho neodpovědělo, plynule navázala. "Myslím, že až Snapea pustí od Munga, budeme mít problém." Zadívala se na Draca. "Přečte si o zmizení Popletalovy hůlky, doslechne se o monstru..." Hlas se vytratil do ztracena.
Draco na ni konečně pohlédl. Obličej měla popelavě šedý a ruce se jí trochu třásly. "Nevyšiluj, tebe určitě nevyloučí - hodnou nebelvírskou holčičku." Trochu se ušklíbl. "I kdybych se rozhodl tvrdit, že jsi mě do toho namočila ty."
"Draco!"
"Klid."
Chvíli tiše seděli, než se Hermiona rázně zvedla. "Purgo. Moveo. Luo." Pod přímým útokem čisticích zaklínadel začal sliz ustupovat. Hermiona se hůlkou rozháněla na všechny strany, sutiny a sliz nahrnula do jednoho rohu a zbytek důkladně omyla.
"Grangerová. Co to děláš?" zeptal se Draco nespokojeně, když schytal několik kapek z mokrého hadru, který drbal kamenné stěny.
"Snažím se uklidnit. Znáš lepší způsob?" Mávla hůlkou a suť v koutě vzplanula jasným plamenem.
"Nezkoušela sis třeba někdy číst?" zeptal se Draco povýšeně a hmátnul po Oscuro Insegnantovi, než stihl odletět na poličku. "Tohle by tě uklidnilo hned. U poznámek pod čarou usínám i já." Namátkou zalistoval na konec knihy ve snaze najít něco, co by mohl přečíst nahlas, a trochu pobledl, když mu oči zavadily o doprovodnou ilustraci. "Třeba tady," pravil statečně. "Anebo ne."
Hermiona se po něm podívala krajně znechuceně. "Ty se zdáš být klidný dost, měl bys jít. Ať nás nepostrádají."
Draco pokrčil rameny, odložil knihu na vydrhnutý stůl a vstal. "Napíšu otci o Temnolur. Sejdeme se tu, až přijde."
Hermiona kývla a pochmurně sledovala Draca, jak - převlečený a upravený - odchází pryč. "Expulso!" zamířila vztekle na zapomenuté prkno ze skříně a to vybouchlo ve stovkách malých třísek. "Jauvajs!"N

PŘEDCHOZÍ     ♦     (NÁSLEDUJÍCÍ)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Monstra z hlubin - 6. azrael 11. 08. 2011 - 10:51
RE: Monstra z hlubin - 6. evi 11. 08. 2011 - 18:54
RE: Monstra z hlubin - 6. mae 11. 08. 2011 - 21:29
RE: Monstra z hlubin - 6. xstepax 17. 08. 2011 - 12:48